Za hvězdičky a komentáře budu moc ráda.

__________________

1 kapitola

Vernon Dursley zavřel za Luciusem Malfoyem hlavní dveře a zavolal do domu.

„Petúnie, zbavíme se těch dvou." Jeho žena se vynořila z kuchyně a za ní nakukoval obtloustlý chlapec tak ve věku čtyř let.

„Vernone." Překvapeně vyjekla, když uviděla Luciuse, jako by jí něco připomínal.

„Dej mu ty dva spratky, já musím do práce." Žena s koňským obličejem se zatvářila, jako by měla sahat na něho hnusného. Přešla k přístěnku pod schody a odemkla několik zámků, co bylo na dvířkách a pokynula rukou dovnitř.

„Tady, ty zrůdy už tu nechci vidět, jestli je vrátíte, nechám je venku na ulici." Pronesla nevraživě a zašla zpět i se svým synem do kuchyně. Vernon Dursley stál u dveří a neobtěžoval se ani postoupit. Lucius Malfoy, tedy musel sám nahlédnout do přístěnku.

Jen co udělal dva kroky a byl před přístěnkem pod schody, uviděl dvoje smaragdové oči, i když obrys jen jednoho malého dítěte. V přístěnku byla tma.

„Půjdete se mnou. Slíbil jsem to vaší matce." Trochu odstoupil od přístěnku a prvně nakoukl vyděšený tříletý chlapec i na svůj věk moc malý. Za ruku držel schvějící se dívku, oba se chovaly, jako by je měl uhodit, nepodívali se na muže před sebou. Oba na sobě měli velmi staré a ošumělé věci.

„Vezměte si ty spratky a zmizte z mého domu, už je tu nechci ani vidět!" zaburácel Vernon a obě děti při jeho hlase vyděšeně nadskočily. Dívka se dokonce rozvzlykala. Její bratr jí víc stiskl ruku.

„Jsem Lucius, bratr vaší matky, slíbil jsem jí, že se o vás postarám, jak se jmenujete?" Klekl si před vyděšené děti.

„Harry a moje sestřička se jmenuje Casii." Promluvil potichu šeptem se skloněnou hlavou chlapec.

„Teď pojďte ke mně. Půjdeme domů." Harry si ho prohlížel, ale ani se o kousek nepohnul. „Nikdy už sem nepřijdete." Natáhl k nim ruku a chlapec se ji svou třesoucí ručkou dotkl.

„Ne." Zašeptala dívenka ustrašeně.

Jen se na ni otočil a mírně se usmál. Za ruku ji postrčil vedle sebe.

„Musíte se mě chytit, vezmu vás z tohoto strašného místa, ale zatím Harry podrž mi hůl." Chlapec pustil sestru a přistoupil o krok k bloňďákovi. „Drž ji pevně." Harry pevně uchopil hůl a doufal, že s ní vzápětí nedostane.

Muž vytrhl z hole menší hůlku a namířil na Dursleyeho. Mávl proti němu a pak mávl i směrem ke kuchyni.

Potom zastrčil hůlku zpět do hole a obrátil se na chlapce.

„Drž hůl pevně." Vzal obě děti do náručí a přemístil se do haly. Tam jak zjistil, chlapec vydýchával zelenou barvu a jeho sestra dokonce omdlela.

„Narciso!" Zavolal naléhavě. Jeho žena přišla i s jeho synem ze zimní zahrady. Držela ho za ruku.

„Rychle zavolej Gurtina. Zanesu je zatím do toho velkého hostinského pokoje v prvním patře vedle knihovny." Jen co to dořekl, vyběhl rychle schody a už mířil k určenému pokoji. Chlapec se vyděšeně rozhlížel. Snad si ani nevšiml, že jeho sestra je mimo.

Obě děti položil na manželskou postel.

„Zůstaň tu Harry." Podíval se na chlapce, který se chtěl už z postele zvedat. To ale už dveře se otevíraly a v nich stál léčitel Gurtin.

„Pane Malfoyi." Pozdravil ho pokývnutím hlavy.

„Léčiteli Gurtine. Tady ty dvě děti jsou děti mé sestry, potřebuji, abyste se na ně podíval." Ukázal na vyděšeného chlapce a probírající se dívku. „Jmenují se Harry a Casandra. Harry, Casandro, tohle je léčitel Gurtin, podívá se na vás." Trochu se pousmál a už šel z pokoje pryč.

„Luciusi?" oslovila ho Narcisa, která čekala na chodbě s Dracem v náručí. „Dva?" podivila se.

„Ano, netušil jsem to. Jen doufám, že jsou v pořádku." Draco je se zájmem pozoroval.

„Kdo to je?" dětská zvědavost se nedala zapřít.

„Tvůj bratranec a sestřenice, ode dneška tu s námi budou žít." Narcisa byla stejně nervózní jak Lucius. Věděla, o jeho malém tajemství a jak zjistila, ani jeden si nechtěli přiznat, že Lilien měla dvě děti. Byly oproti Dracovi menší, i když měli být stejně staré. Co toto bude znamenat pro jejich rodinu. Hlavně chlapec byl velmi podobný Potterům.

Trvalo to dlouho, tedy aspoň manželům Malfoyovým to tak připadlo. Za půl hodiny vyšel léčitel a díval se zpříma na Malfoye.

„Pane Malfoyi, budou potřebovat víc péče, než jsem myslel, hlavně ta dívenka. Mám podezření, že byla týraná a zneužívaná." Narcisa Malfoyová si zakryla pusu. „Chtěl bych to s vámi probrat o samotě." Podíval se na malého Draca. Ten sice zatím nerozuměl jeho slovům, ale i tak nepotřeboval to slyšet.

Narcisa zavolala skřítka, který sloužil jako jeho vychovatel a částečně i chůva.

„Pojďme do pracovny." Pokynul oběma Lucius.

Tam zavolal svého osobního skřítka a poslal ho, aby donesl dětem jídlo a dohlédl na to, aby pojedli.

„Takže jak moc zlé to je?" otočil se na léčitele. Který i s Narcisou seděli v křeslech před jeho stolem.

„Hodně. Ne jen že jsou podvyživené, ale na jejich tělech se vyskytují nespočetné podlitiny a šrámy po bití. Dívenka, jak už jsem říkal, vykazuje znaky zneužívání. Oba pak známky týrání. Někdo si z nich udělal slušně řečeno, rohožku před hlavní dveře." Jakmile léčitel vypověděl, co měl, vypil na ex skleničku whisky, kterou dostal od pána domu.

Narcise, se začaly klepat ruce a nebyla se schopna ani napít, i když je brala jako přivandrovalce, tak to pořád byly malé děti. Podívala se na Luciuse a pak na léčitele. Než ovšem něco stačil říct, tak se tam objevil skřítek Luciuse.

„Pane. Omlouvám se, ale ty dvě děti odmítají cokoli pozřít." Uklonil se a začal mlátit hlavou o roh stolu.

„Nech toho!" zavrčel naštvaně Lucius. „Vrať se k nim a neodejdeš od nich, dokud nepřijdu." Skřítek se uklonil, masírujíc si hlavu, se přemístil zpět za dvojčaty.

Obě děti se krčily na posteli a pozorovali zvláštní stvoření, které jim před chvílí doneslo jídlo. Jenže Casandra odmítla cokoli pozřít a nedovolila to ani Harrymu.

„Cas, on je bratr naší maminky." Snažil se ji uklidnit chlapec.

„I teta je sestrou maminky." Otřásla se. Harry věděl, co se jeho sestře honí hlavou. „Nechci znova do sklepa." Zašeptala a stáhla bratrovu ruku od jídla.

„Proč nejíte?" podíval se ode dveří Lucius Malfoy, který je došel po hlášení svého skřítka zkontrolovat. Zaslechl Casandřinu poslední větu.

„Co je se sklepem?" dívka se otřásla i s chlapcem.

„Ne ona nechtěla odporovat, pane. Uděláme vše, co řeknete, jen ji netrestejte." Lucius Malfoy zvedl obočí a přišel blíž k bojícím se dětem.

Oběma rychle prohlídl jemnou nitroobranou myšlenky. U obou se střetl s jemným odporem. Trochu ho to vyvedlo z míry, opravdu byly nadanější, než si myslel.

„Nechci po vás nic jiného než, abyste se najedli." Přistoupil k nim. „A do žádného sklepa vás nezavřu ani do přístěnku. Prozatím, zůstanete v tomto pokoji, než budou vaše pokoje připravené." Díval se na ně svou maskou, kterou používal na syna. Dívenku to vyděsilo, ale chlapce zaujalo. To zaujalo i Luciuse.

Všiml si, že chlapec je odvážnější než jeho sestra. Asi to má po matce. Obě děti byly velmi vyhublé a jejich pokožka byla nezdravé barvy.

„Chci, abyste pojedli a to pořádně až do sytosti, vše je jen pro vás." Sám si vzal kousek šunky. Kdesi slyšel, že vyděšeným nevěřícím dětem toto pomáhá.

„C-co za to požadujete, pane." Kuňkla dívka, když se už Harry natahoval, že si vezme kousek pečiva. Křečovitě svírala Harryho druhou ruku.

„Nic." Podíval se na ně přísně. „Jezte!" přikázal a posadil se kousek od postele do křesla.

Chlapec si vzal kousek pečiva a nabídl to sestře, jenže ona odmítla.

„Winky." Zavolal nahlas Lucius. Malé stvoření se před ním s menším puknutím objevilo a dívka vyjekla strachy.

„Vezmi Casandru vedle do koupelny a pořádně ji umyj a potom dohlídni na to, že pojí, aspoň polévku. Léčitel Gurtina by tu měl být do hodiny." Stvoření se otočilo k dětem.

„Slečno, prosím pojďte se mnou." Natáhlo stvoření ruku.

„Běž s ní Casandro, nic se Harrymu nestane, chci s ním mluvit." Podíval se přísně Lucius na děti.

„Běž Casií, budu v pořádku." Zmáčkl jí ruku. Dívenka se pomalu zvedla z postele a odešla pro ni se zvláštním stvořením.

„Tak Harry, ujasníme si jisté věci, co tady budou platit." Čekal, až chlapec přikývne.

„Každé jídlo, které dostanete, sníte, aniž byste museli cokoli dělat. Každý dostanete svůj pokoj, veškeré zajištění apod. Jídlo je tu 3x denně v jídelně, kde jí celá rodina, ten chlapec je můj syn, tedy dědic. Stejně jako ty jsi dědicem Potterů. Dostane se vám vzdělání." Chlapec na něho překvapeně zíral.

„A Casií?" Odvážil se zeptat.

„Té se dostane vzdělání mladé slečny." Řekl jako by nic.

„A co všechno musíme dělat?" podíval se Harry na Luciuse a objal si kolena.

„Nic, jen učit se a poslouchat. Nechci vidět žádné rvačky, ani nic podobného. Jsem tvůj strýc a tak mě budeš nazývat, stejně jako mé ženě budete říkat teto. Nechci od tebe ani Casandry slyšet pane ani nic podobného, jsme rodina." Přísně se na něho podíval. Chlapec trochu bázlivě přikývl.

„A první lekce, Malfoy se před nikým nekrčí. A teď se najez. Nebo se chceš prvně okoupat." Chlapec vytřeštil na něho své smaragdové oči.

„Myslím, že by bylo nejlepší, aby ses umyl a pak v klidu pojedl. Dobby." Zavolal jednoho se skřítků. „Dobby od nynějška se budeš starat o Harryho a budeš jeho skřítkem. Harry, tento domácí skřítek ti obstará vše, co budeš potřebovat a zavede tě vždy i do jídelny, dokud se v sídle nevyznáš." Sdělil mu v klidu Lucius Malfoy, jako by mluvil o počasí.

„Dobby ti pomůže se vykoupat." Lucius dál seděl v křesle a pozoroval vyděšeného chlapce.

„Dobby prosí pana Harryho, aby ho následoval do koupelny." Uklonilo se malé stvořeníčko. Harry se podíval na svého strýce, který ho odvedl od dočasných pěstounů a doufal, že si dělá legraci, jenže jeho přísný pohled vypovídal o něčem jiném.

Trochu si povzdechl a málem i spadl z postele, kdyby ho Dobby nepodržel.

„Děkuju." Malý skřítek se zarazil a zvláštně se na malého chlapce podíval. Lucius si všiml, že v ruce schovává kousek pečiva.

„Ten rohlík tu nech, nikdo ti to nesní." Harry se tak lekl, že i povyskočil.

„Omlouvám se, chtěl jsem ho schovat Casií." Harry zahanbeně položil kousek rohlíku zpět na tácek, ale na Lucia se nepodíval.

„Až se vykoupeš, tak si o tomto blbém zlozvyku promluvíme. A jinak o Casií se neboj, ta dostane též jídlo. Teď běž do té koupelny." Přikázal trochu přísněji. Chlapec rychle odešel za skřítkem do koupelny. Jen co za Harrym se zavřely dveře, tak si hlasitě povzdech, co u těch strašných mudlů museli zažívat, když se snaží schovávat si jídlo a při tom se bojí, že ho potrestá za kousek ještě řádně dohněteného rohlíku. Z nechutí nechal ten kousek shořet, ale tím se mu nálada nezpravila.

Asi se musel na chvíli zamyslet, když uslyšel křičet chlapce z koupelny, jak by ho na nože braly. Lucius na nic nečekal a vtrhl do koupelny.

„Co se tu děje?" Viděl Dobbyho, jak se sklání k Harrymu a snaží se ho utěšit.

„Klid mladý pane, je to jen voda." To slyšel ještě Lucius, než se na něj obrátil skřítek.

„Pane Luciusi, mladý pán se bojí vody. Nechce se ani vysvléct." Hned po tom praštil hlavou o vanu, chlapec na to reagoval, ještě odtažitěji.

„Okamžitě toho nech!" Zaburácel Lucius a rukou chytil nebohého skřítka a odhodil ho za sebe, aby měl volný průchod k Harrymu. Poklekl před ním a opatrně zvedl hlavu.

„Harry umýt se musíš, si špinavý." Snažil se domluvit chlapci. „Voda je teplá a nemusíš se bát, jen se okoupeš." Postavil chlapce na třesoucí se nohy a sám ho vysvlékl. Viděl před sebou vyhublé tělíčko, poseté modřinami a škrábanci. Chlapec se trochu zatřásl.

Lucius ho opatrně posadil do teplé vody a podíval se na skřítka.

„Harry, Dobby tě umyje a pak ti pomůže se obléct." Snažil se být mírný Lucius. „Zůstanu tady." Promluvil Lucius, když viděl vyděšený pohled chlapce. Pak jen pokynul skřítkovi, aby pokračoval v tom co má na práci.

Luciusovi bylo zle, viděl hodně zlého, ale aby někdo tohle udělal malému dítěti, tak to bylo i na jeho žaludek moc. Nedivil se, že jeho sestra odmítala cokoliv si vzít.

** *

Lucius večeři moc nedal, snad se v tom porýpal hůř než jeho malý syn, který na Narcise pořád vyzvídal, kdy si s nimi bude moct hrát. Několikrát za týden aniž by to jeho otec věděl, se chodíval hrávat se zahradníkovými kluky, kteří byli přibližně v jejich věku.

Jen co Narcisa uložila malého Draca a zkontrolovala ty dva, jestli spí, tak se vydala do jejich společné ložnice, ke které z obou stran přiléhaly ještě tři pokoje, kdyby chtěli být každý sám.

V ložnici svítilo jen pár svíci a Lucius seděl u krbu v křesle a popíjel jantarovou tekutinu.

„Spí?" podíval se na svou ženu.

„Ano všichni. Jak tě tak pozoruji Luciusi, tak ani ten kluk na tom není dobře." Posadila se naproti němu a přijala od skřítka též sklenici.

„Viděl jsem hodně a tohle by snad dokázal jen Pán zla. A ty kosti, mohl jsem Harrymu spočítat všechny jen pohledem. I ty co normálně ani nejdou vidět. Nechtěl se vysvléct, bál se, že mu ty věci zabavím a to není všechno, bál se i vody. Mám pocit, že si myslel, že ho utopím nebo popálím." Vypil na ex sklenici a nechal si dolít od skřítky.

„Casií na tom nebyla o nic líp. Dokonce jsem ji musela nakrmit. Nevěděla, ani jak se používá lžíce. Luciusi, sice jsem s tímto moc nesouhlasila, když si je sem chtěl vzít, ale Draco to docela i vítá." Povzdechla si paní domu.

„Ano, vím, že chodí natajno k zahradníkovi si hrát s jeho dětmi. Pro Merlina Narciso, myslíš, že jsem tak nevšímavý, hlavně on mi to sám řekl, abych neměl o něj strach." Narcisa pozorovala svého muže a potom k němu natáhla ruku.

„Pojď si lehnout, ještě máme hodně práce." Povzdechla si.

Dnešní noc po dlouhé době zase usínali vzájemné náruči.

** *

Druhý den ráno Luciuse něco vzbudilo ještě hodně časně, nějak nedokázal pochopit, co to bylo. Snažil se znova usnout, ale po nějaké době to vzdal a šel se připravit na snídani. Jen doufal, že dnes dojde narychlo objednané oblečení, aby zase něco nemuseli přeměňovat, přece jenom to nebylo tak spolehlivé, jako ušité.

„Dobré ráno." Pozdravila ho Narcisa, která právě vstupovala do koupelny, kde se on důkladně holil břitvou.

„Dobré ráno, jak ses vyspala?" snažil se být, zdvořilý a zamaskovat to, že on sám je na dně.

„Tak jako ty, Lucie, věčně ses vrtěl." Podívala se na něj a vlezla do sprchového koutu. Lucius se doholil a nechal ženu v koupelně. Jako ve snu se oblékl a šel zkontrolovat děti, o Draca strach neměl, za první na něho bylo brzo a další, měl svého skřítka.

Obě děti našel už probuzené, seděli na ustlané posteli, ale trochu ho překvapilo, že je našel ve starém oblečení od Dusleyových. Chvíli na ně překvapeně zíral.

„Dobby." Zavolal potichu skřítka. Jen co se před ním uklonil, se ho ledově zeptal.

„Ty věci měly být spálené, jak to že je mají." Skřítek se začal před ním plazit a něco nesrozumitelně mumlat.

„Našly jsem je v koši. Jsou to naše věci." Ozvalo se potichu děvčátko. Její bratr jí rychle přikryl pusu.

„Omlouváme se, nic jiného nemáme." Ozval se i chlapec. To se ale s tichým puk přemístila Winky.

„Dobré ráno, pane Luciusi, právě přišly pro děti nové oblečení." Znova se uklonila a čekala na jeho další příkaz.

„Oblečte je, za 15 min je snídaně a ty hadry spalte, od teď jste jejich osobní skřítci a naučíte je, aby z nich byly praví Malfoyové." Nakopl Dobbyho za to, že děti měli na sobě staré hadry. Lucius rychle vyšel z pokoje, už jenom pohled na ty zubožené děti v těch hadrech v něm rozdmýchával hněv a nechtěl si je vylít na bezbranných dětech.

Co nejrychleji sešel dolů do jídelny, kde si do kávy dal trochu brandy, aby se zklidnil. Nikdy před snídaní nepil, ale tohle potřeboval.

Za chvíli došla Narcisa, která vedla Draca. Normálně většinou měl jeho syn problém se stáváním, ale jak na něm bylo poznat, těšil se na ty dva. Narcisa si všimla Luciusova rozpoložení.

„Tati, kde jsou?" rozhlížel se kolem Draco a ani mu nedošlo, že Lucius dává přednost, oslovování otče. Tentokrát to pominul. Jen co se posadili, skřítci dovedli děti. Obě se ošívaly a celkově byly hodně nervózní.

„Na co čekáte, pojďte ke stolu a sedněte si, ať můžeme začít snídat." Promluvil přísně Lucius.

Harry musel doslova dotáhnout Casandru ke stolu, ale nesedli si.

„Slečno musíte si, sednou." Odstrčila Winky židli a chtěla pomoc Casií na ni, ale dívenka, jako by se opařila a uskočila od stolu. Narcisa na nic nečekala a vzala ji do náručí a posadila ke stolu.

„U nás všichni jíme u stolu, ne na zemi, nikde jinde. Toto je jídelna, tady se setkáváme 3x denně na jídlo a pokud byste měli hlad, tak řeknete skřítků, kteří se o vás starají a oni vám jídlo donesou. Nestrpím, aby ani jeden z vás tu byly hlady. Rozuměli jste!!" promluvil přísně. Obě děti rychle přikyvovaly a krčili se za stolem. I Draco se po otcově proslovu přikrčil. „A za žádných okolností se Malfoyovi nekrčí." Všechny tři děti zpražil pohledem.

„Luciusi, nech je, jsou z tebe zděšení." Přimlouvala se za ně i Narcisa. Všichni se pustili do jídla. Obě děti sice zdráhavě, ale přesto trochu pojedli.

Tak probíhal jejich první týden, oba dostali každý svůj pokoj a u každého jídla bylo přemlouvání, aby pojedli. Chlapec vše přijímal daleko líp než holčička. Každý druhý den přišel léčitel a donesl pro ně nové lektvary.