Zřejmě jsem na chvíli skutečně usnula, protože když jsem oči otevřela, film byl téměř u konce. Kathrin si toho ani nevšimla, protože byla zabraná do děje. Mohla jsem jen doufat, že se mě na děj nebude moc vyptávat.

,, Bylo to pěkné ne? Líbilo se ti to?" Zeptala se najednou a já se zarazila.

,, Jo, bylo to super. Klidně bych to mohla vidět znovu." Odpověděla jsem a usmála jsem se. Řekla jsem to jen proto, že jsem si to moc nepamatovala. Ano, byla jsem vcelku unavená a tak se nebylo čemu divit, že jsem usnula.

,, Lhát neumíš. Půl filmu jsi prospala." Odpověděla a zasmála se. Ale mě to moc k smíchu nebylo. Bylo mi to trapné. Zaplatila to a já usnula. Jak povedené rande.

,, Promiň Kathrin, ale já ani nevěděla, že jsem usnula. Bylo mi dobře a nějak mě to donutilo usnout."

,, V pohodě. Vůbec se na tebe nezlobím. A dáme u mě to víno nebo tě mám hodit domů?" Zeptala se mne a já se na chvíli zamyslela. Už se mo spát vůbec nechtělo, ale na víno jsem také chuť neměla. Měla jsem čím dál větší chuť ji políbit, ale nemohla jsem. Znaly jsme se krátce a já nechtěla zažít další zklamání. Chovala se přímo ukázkově, ale nemohla jsem s ní trávit každý večer.

,, Hodíš mě domů? Není to tak, že bych nechtěla, ale potřebuji si odpočinout. Klidně přijeď zítra ty ke mě."

,, Dobře, chápu to. Hodím tě domů a zítra se na chvíli zastavím." Odpověděla a já jí byla nesmírně vděčná. Potřebovala jsem být sama a vše si v hlavě utřídit. Poslední dobou toho bylo na mne moc a já nevěděla, co mám dělat dříve. Potřebovala jsem si promluvit s Jess a tak jsem měla v plánu ji ještě dnes zavolat a požádat ji, aby přišla. Tušila jsem, že nebude spát, protože ona v pátek nechodila spát brzy. Většinou až kolem druhé ráno a to se mi dnes hodilo.

Nervózně jsem pochodovala po chodbě u vchodových dveřích a přemýšlela nad tím zda jsem udělala dobře. Ano, bála jsem se toho, co mi řekne. A zda mi vůbec něco řekne. Mrzelo mne, že se ke mne chová tak odtažitě a byla jsem přesvědčená, že nějaký důvod k tomu má. Z přemýšlení mne vytrhla zvuk zvonku a já během několika vteřin otevřela dveře. Vypadal docela překvapeně a vcelku vystresovaně.

,, Ahoj, pojď dál." Řekla jsem krátce a sledovala její postavu jak vchází do domu. Zula si boty a odebrala se do obýváku kde se usadila na gauč.

,, Potřebuješ něco důležitého? Znělo to tak, že spěcháš." Zeptala se a já se pousmála. Konečně semnou aspoň trochu mluvila.

,, Dáš si kávu nebo čaj? Popřípadě mám v ledničce víno."

,, Čaj bude stačit. Předpokládám, že se tu nezdržím dlouho." Odpověděla a já odešla do kuchyně. Jednala semnou stále tak, jakoby semnou mluvit nechtěla. Snad to i vypadalo, že je jí nepříjemné být v mé blízkosti. Trápilo mne to a hodně. Byla to moje nejlepší kamarádka a neviděla jsem důvod, proč by se odemne měla držet dál. Když byl čaj hotový tak jsem se vrátila do obýváku a posadila se vedle Jess. Krátce se napila, ale nevěnovala mi ani jeden pohled.

,, Jess, co se děje? Chováš se poslední dobou divně." Začala jsem a sledovala jí. Vypadalo to, že přemýšlí, co říct a sledovala svoje nohy.

,, Nic se neděje. Proč by se mělo něco dít? Jsem zcela v pořádku." Vyřkla najednou a já poznala, že v tomhle je lež.

,, Proč mi lžeš? Přátelé si přeci nelžou. Pokud je to v mých silách, mohu ti pomoci." Odpověděla jsem a sledovala jak znovu upíjí čaje. Když hrnek odložila, chytla jsem jí za ruce a hlavu otočila ke mě.

,, Já...Já ti nelžu. Nemáš mi s čím pomáhat. Se vším si poradím sama." Odpověděla a pohlédla na naše ruce. Byla jsem si jistá, že to, co říká, není pravda.

,, Nevím proč, ale pravdu mi neříkáš. Udělala jsem ti snad něco, že se mi snažíš vyhýbat?" Zeptala jsem se a ona mi pohlédla do očí. Tenhle pohled jsem znala. Chtěla mi něco říci, ale jakoby neměla odvahu to vyslovit. Zvedla ruku a přejela mi sní po tváři. Ttvalo to pár vteřin než pohled odvrátila a ruce stáhla zpět. Poté jsem jen sledovala jak se zvedá a odchází do chodby.

,, Promiň, ale zapomněla jsem, že mám s někým sraz. Tohle setkání nebyl dobrý nápad. Měj se." Odpověděla a než jsem stačila cokoli říci, zmizela za dveřmi. Teď jsem už nechápala vůbec nic.