Ráno bylo pro mne vskutku šokem. Všimla jsem si pootevřených dveří a ucítila jsem pro mne známou vůni čaje a míchaných vajíček. Pomalu jsem se zvedla, oblékla a v koupelně jsem se trochu opláchla.

,, Dobré ráno, jak jsi se vyspala? Snídaně bude za chvíli." Zeptala se mne jakmile jsem sešla schody a stála kousek od kuchyně. Měla na sobě jen dlouhé triko a v kuchyni se pohybovala jako největší profík.

,, Dobré ráno i tobě. Spalo se mi krásně, děkuji za optání a tobě? Snídaně? To není nutné." Odpověděla jsem a Katherine se na mě otočila a propalovala mne svým pohledem. Dokázala jsem jen zvednout ruce na obranu a poslušně se usadila ke stolu.

,, Nemohla by jsi si něco obléknout? Trochu mne tím znervózňuješ." Zeptala jsem se, ona nandala vajíčka a vše odnosila na stůl.

,, Znervózňuji tě? A proč?" Naklonila se ke mne a já tak měla její hlavu kousek od své. Podle toho jako voněla jsem mohla říct, že ráno byla ve sprše. Znala jsem ji pouhý den a doháněla mě k šílenství.

,, Protože...Protože nemáš téměř nic na sobě. A jsi dost blízko." Odpověděla jsem a na sucho polkla. Ona se jen pousmála a odešla. Nalila jsem si do hrnku trochu čaje a nandala si vajíčka. Katherine se vrátila během několika minut. Na sobě měla upnuté kalhoty a tričko. Vlasy měla sepnuté v culíku a na tváři opět ten úsměv.

,, Máš dnes něco v plánu?" Zeptala se a posadila se ke stolu. Já se dala do jídla a na chvíli se zamyslela. Měla bych se ozvat přátelům, kteří mě sháněly skoro celou noc.

,, Musím obvolat kamarády, kteří mě celou noc sháněly a pak asi budu doma a koukat na filmy, jíst popcorn a odpočívat."

,, To zní zajímavě. My máme teď do zápasu s vámi volno, tak, co tohle spáchat v kině? Pěkný film, popcorn a odpočinek a vínko u mne?" Zeptala se a já se trochu zakuckala. Nabízela mi vskutku lákavý plán a já se měla rozhodnout zda to přijmu. Domů jsem musela tak i tak. Neměla jsem sebou čisté oblečení a to jsem potřebovala.

,, Má to jen jeden háček. Potřebuji jet stejně domů. Nemám žádné čisté oblečení. Takže řekni v kolik a sejdeme se u kina." Navrhla jsem a všimla si zamyšleného pohledu Kathrin.

,, Domů tě odvezu autem a vyzvednu tě v sedm, hm?"

,, Dobře, tak můžeme jet?" Zeptala jsem se když jsem dojedla. Kývla na souhlas a zároveň jsme se zvedli. Hodila jsem na seb pouze bundu a boty a byla tak připravená k odjezdu. Kathrin to trvalo o něco déle, ale přesto ne moc dlouho. Za deset minut už jsem seděla v jejím autě a já jí navigovala k mému domu. Na adresu jsme dojely za necelých dvacet minut.

,, Vyzvednu tě v sedm. Doufám, že ten večer bude tak příjemný jako ten včera."

,, Budu tě čekat. A určitě bude." Odpověděla jsem a usmála se. Kathrin se ke mne naklonila a líbla mne na tvář.

,, Budu se těšit." Šeptla mi do ucha a zase se vrátila zpět na své místo.

,, I já se budu těšit. Ahoj." Odpověděla jsem a vylezla z auta. Jen, co jsem vystoupila tak se dala k odjezdu a já tal mohla sledovat jen mizící světla jejího vozu. Sotva jsem otevřela dveře domu tak jsem zaslechla zahvízdání brzd a bouchnutí dveří od auta.

,, Zbláznila jsi se?! Celou noc se neozvat?!" Zaslechla jsem hlas blížící se Lucy. Jen jsem protočila očima a naznačila ať vejde dovnitř. Okamžitě jsme zalezly do domu a já zavřela dveře.

,, Taky tě ráda vidím. Dáš si kafe?" Zeptala jsem se a vydala se do kuchyně. Lucy se vydala ihned zamnou a opřela se o linku.

,, Nemohla jsem se ozvat, protože jsem měla jiné plány. A celou noc jsem nebyla doma."

,, A kde jsi byla? Doufám, že ne někde v baru." Zeptala se a já na ní šokovaně pohlédla.

,, Byla jsem na večeři s tou, která mi posílala ty růže a pak jsem u ní přespala. Spala jsem v pokoji pro hosty." Odpověděla jsem a sledovala překvapený výraz Lucy.

,, Ty...jsi...Tak potom chápu, že jsi nezvedla nikomu telefon."

,, Nic jsem s ní neměla. Jen jsem u ní přespala, protože jsem to měla domů daleko. Večer jdeme do kina."

,, Chápu. Tak potom už nemá nic smysl. Jak se jmenuje?"

,, Jmenuje se Katherine. A co nemá smysl?" Zeptala jsem se a podala Lucy její hrnek s kávou. Sobě jsem udělala čaj, protože kávu jsem moc nepila. Lucy se napila a zakroutila nad tím hlavou.

,, Na tom už nezáleží. Užij si večer a uvidíme se pozítří na předzápasovém tréninku." Odpověděla a odložila hrnek na stůl.

,, Na čem nezáleží? Copak nikdo z vás nechce, abych byla šťastná?"

,, To chceme všichni, ale na to druhé se zeptej Jess. Jen ta ti může říci víc." Odpověděla a než jsem stihla cokoli říci, odešla. Raději jsem nad tím nepřemýšlela a odešla do koupelny. Začala jsem se připravovat na večer, který měl být plný překvapení, zábavy a pohody.