Došly jsme k ní a ona se usmívala. Nevydržela jsem to a i na mé tváři se úsměv objevil. Když jsme tam došli tak mezi námi bylo chvíli ticho, které jsem se rozhodla prolomit.

,, Konečně tě poznávám osobně. Už jsem nedoufala, že se to někdy stane." Řekla jsem trochu nejistě a natáhla k ní ruku. Místo podání ruky mne, ale objala a ruce jí sklouzly k mému pasu. Poté se odtáhla a ukázala na volnou židli. V poklidu jsem si sundala svojí sportovní bundu a usadila se naproti ní.

,, Bála jsi se, že se neukážu?" Zeptala se a se zájmem mne sledovala.

,, Trochu ano. A ty se nebojíš, že nás tu spolu někdo uvidí? Není to moc riskantní pozvat na rande protihráče?" Zeptala jsem se a ona se jen zasmála. Když přišel číšník tak objednala lahev červeného a cosi pro mne neznámého k jídlu. Nic jsem neříkala, protože to vypadalo, že ví, co dělá.

,, To bych ti neudělala. Já se nebojím ničeho. I kdyby nás někdo viděl, tak na tom nezáleží. Můžeme se přeci stýkat s kým chceme." Odpověděla a já jí musela dát za pravdu. Také jsem neviděla důvod proč by nám měl někdo bránit v tom se setkat s protihráči.

,, To máš pravdu. Tohle nám nemůže nikdo přikazovat. Záleží to jen a jen na nás. Proč si se neukázala už dříve?" Zeptala jsem se a pohlédla jí do očí. Přišel číšník s vínem a oběma nám nalil do skleniček.

,, Nemohla jsem se ukázat dříve. Měly jsme mnoho tréninků a já až moc starostí. Proto jsem volila zasílání květin a vzkazy. Věř mi, že mi to nebylo příjemné, ale jinak to nešlo."

,, To chápu. Jsem ráda, že jsi to neprotahovala. Neumíš si představit jak jsem se cítila." Odpověděla jsem a přejela prsty po okraji skleničky.

,, Umím, protože jsem se cítila zcela stejně. Vždy když jsem za tebou chtěla jít, tak mi do toho něco vlezlo a musela jsem plány změnit. Takže na náš začátek?" Zeptala se a pozvedla skleničku. Pouze jsem pokývla hlavou a přiťukla si s ní. Zdálo se to jako sen, ale byla to realita. Neuvěřitelná realita.

Povídaly jsme si ještě několik hodin a já ji začínala milovat čím dál tím více. Vše zvládla vyprávět věrohodně, poutavě a občas i vtipně. Telefon mi oznamoval už několik nepřečtených zpráv a nepřijatých hovorů, ale nezajímalo mne to. Oči jsem měla momentálně jen pro jednoho člověka. Pro Kathrin.

,, Co vlastně děláš ty? Když nejsi na tréninku nebo nehrajete zápas?" Zeptala se mne najednou a já oči sklopila ke stolu.

,, Mnohdy jsem zašla a přátely někam ven, ale to se teď změnilo. Jinak trávím čas doma u knih, hudby nebo filmů. A když se potřebuji vážně odreagovat tak jdu na led. Moc koníčků nemám." Odpověděla jsem a upila ze znovu naplněné sklenky.

,, Co se změnilo? Něco jim vadí?"

,, Ano, vadí. To, že jsem dostávala květiny a začaly se mi dost motat do života. A to je mi dost nepříjemné." Odpověděla jsem mile a pohlédla na hodinky. Trochu jsem se zarazila, když jsem zahlédla čas.

,, Už chceš jít domů?"

,, No, už je doat hodin, tak bych docela šla. Pokud ti to nebude vadit." Odpověděla jsem s úsměvem a dopila víno ve skleničce.

,, Bydlíš daleko?" Zeptala se a já na ní nechápavě pohlédla.

,, Je to osm bloků odtud, takže ano i ne, proč se ptáš?"

,, Bydlím odtud dva bloky, tak mne napadlo, že bys mohla přespat u mne. Můžeš spát v pokoji pro hosty." Odpověděla a usmála se. Měla nádherný úsměv. Byla celá nádherná a už proto mi rozum říkal ať odmítnu.

,, To není dobrý nápad. Známe se jen chvilku."

,, A přesto u mne přespíš. Nepůjdeš takhle v noci tak daleko." Odpověděla a zavolala číšníka. Chtěla jsem jí něco přidat, ale odmítla to. Za deset minut jsme už byli venku a daly se na cestu.

,, Opravdu ti to nevadí? Mohu si zavolat taxi." Navrhla jsem a ona mnea zastavila.

,, Nevadí mi to. Bydlím sama a tak budu ráda, že tam nejsem sama. Nemusíš se ničeho bát. Spát budeš ve vedlejším pokoji." Odpověděla a já souhlasně pokývla hlavou. Během cesty se spojily naše ruce a v tichosti jsme došli až k jejímu domu. Už teď jsem věděla, že mne čeká velmi zajímavá noc.