Brečela jsem pravděpodobně hodně dlouho. Ani jsem nepostřehla, že se na stole objevila sklenice vody. Stále jsem spočívala v objetí Jess a ze zadu mne objala i Lucy. Styděla jsem se za to jak jsem se k nim chovala. Měla jsem je obě ráda, ale poslední dobou jsem byla nejspíše nesnesitelná.

,, Už máš dost sil nám něco říci?" Zeptala se Lucy a já se odtáhla. Bez jakýchkoliv slov jsem se na obě podívala a sklonila hlavu. Sama jsem nevěděla zda tu sílu mám.

,, Nevím. Teď popravdě nevím vůbec nic." Odpověděla jsem a přitulila se k Jess. Bylo to zvláštní. Nebylo to tak dlouho, co na jejím místě byla Katherine a teď je to ona kdo mě objímá.

,, To je v pohodě. Jen potřebujeme vědět, co vše může vědět."

,, Pravděpodobně ví vše, co je na stole. Měla jsem tam nějaké papíry od trenéra. Ale tomu svému řekla, že ty fotky smazala. Tak vážně nevím." Odpověděla jsem a otřela si slzy, které mi stékaly po tváři.

,, Dojedu za trenérem a nějak to spolu pořešíme. Tohle jí nemůže přeci projít."

,, Ne, nesmíte odjet. Nechci tu zůstat sama. Co když se vrátí a..Neodjíždějte prosím." Řekla jsem až skoro zoufale a podívala se na ně. Vložila sem hlavu do dlaní a snažila se z toho vzpamatovat.

,, Pojedu jen já a Jess tu zůstane s tebou, hm?"

,, Proč sem byla tak hloupá a věřila jí? Byla tak přesvědčivá a vážně to vypadalo, že je do mě zamilovaná."

,, Stacey, tohle není tvoje chyba. Jen nesmíš hned každému věřit. Nepřišlo ti ani trochu divné, jak rychle to šlo? Vždyť takhle to v žádném vztahu nechodí." Odpověděla mi Lucy a já na ni se slzami pohlédla.

,, Co, šlo rychle? To, že mne vzala do kina a na večeři? To, že jsem u ní přespala a ona pak přišla ke mně? Nepřijde mi nic divné."

,, Už jen to, že jsi u ní spala a to jsi ji ani neznala. Já chápu, že jsi byla zamilovaná a dělala jsi vše proto, aby jsi byla šťastná, ale tohle bylo až moc rychlé."

,, Lucy, tohle opravdu poslouchat nemusím. Jestli mi chceš něco vyčítat, tak jindy. Jeď raději za trenérem a až se uklidníš tak se vrať."

,, Dobře, ale už žádný alkohol. Domluvím se s trenérem a výjimečně se sejdeme zítra na stadionu. Řekněme třeba v deset." Odpověděla a já jen mlčky přikývla. Netrvalo to dlouho a slyšela jsem jak Lucy odjíždí. Jen, co jsem nechápala bylo, proč se mnou zůstala Jess. Chtěla jsem se jí zeptat na to, co říkala Katherine, ale přišlo mi to až moc troufalé.

,, Chceš něco k pití?" Tohle byla jediná otázka na, kterou jsem se nějak zmohla. Když jsem si to uvědomila bylo už příliš pozdě.

,, Radši zůstaň sedět a já nám udělám čaj. Předpokládám, že spát se ti nechce."

,, Ne, to opravdu nechce. Chtěla bych si pořádně a v klidu promluvit."

,, Dobře. Jdu udělat čaj a pak můžeme mluvit až do rána." Odpověděla a já jen sklonila hlavu. Zřejmě si myslela, že chci mluvit o tom, co se stalo, ale opak byl pravdou. Chtěla sem mluvit hlavně o ní. Chtěla jsem konečně znát pravdu a ne žít ve lži. Sledovala jsem jak odchází do kuchyně a snaží se cokoliv dohledat. Můj pohled ovšem zůstal po chvíli viset na lahvi nedopitého vína. Potřebovala jsem teď alkohol. Ať už kvůli tomu, abych zapomněla, nebo abych měla odvahu se jí na to zeptat. Zkontrolovala jsem, co dělá a když jsem uznala, že je čas, láhev jsem vzala a dlouze se z ní napila. Víno, které mi kolovalo krví, mi dodávalo odvahu a sílu zapomenout. Nebo aspoň nemyslet na dnešek.

,, Takže jsi to víno stejně dopila, jak na to koukám. Myslela jsi si, že to stihneš, že?"

,, Promiň Jess, ale snaž se mě pochopit. Nechci si tenhle den pamatovat. Nebo na něj chci aspoň na chvíli zapomenout. Na mém místě by jsi se chovala stejně."

,, Ne nechovala, Stacey. Snažila bych se zvednout zpět na nohy a nemyslela bych na to. Rozhodně bych nesáhla po flašce."

,, A, co bys dělala ty? Odpovím za tebe. Úplně to samé. Ty nevíš jaké to je. Jaké to je, když tě někdo takhle zklame."

,, To možná nevím, ale za to vím něco jiného. Vím jaké to je, když si někdo přivlastní činy někoho jiného a vím jaké to je, když tě někdo přehlíží. To zase, ale neznáš ty."

,, Proč jsi se mi s tím nesvěřila? Mohla bych to s tebou nějak vyřešit." Zeptala jsem se a sledovala šokovaný výraz Jess.

,, Nic jsi nepochopila. Myslela jsem si, že tohle ti trochu pomůže. Bez radši spát. Ráno tě vzbudím. Budu spát tady na gauči."

,, Tak mi to vysvětli."

,, Raději ne. Necháme to na zítra. Ráno si stejně nebudeš většinu pamatovat." Odpověděla a já věděla, že tímto naše konverzace skončila. Jako by jsem jí něčím zklamala. Vrávoravě jsem se dostala až do pokoje a ihned zalehla do postele. Bylo mi jedno, že jsem oblečená. Jediné, co jsem chtěla, bylo spát.