"Ahoj"

Otočil jsem se a ona tam byla.Přišla a to já beru jako dobré znamení k novému začátku.

Usmál jsem se a ruce zastrčil do prázdných kapes,zhoupl jsem se z pat na špičky a několikrát divoce zamrkal "Ahoj Nicol" musel jsem říct nahlas i její jméno,se kterým jsem si pohrál na jazyku a udělal krok směrem k ní.Ucítil jsem její čokoládový sprchový gel a sladkou vůni voňavky,která mi připomínala tunu sladkostí."ehm,jsem moc rád,že jsi přišla" pověděl jsem a podíval se do její tváře.Nicol se jenom pousmála a přikývla.

"Co mi chceš ukázat?"

"To to chceš mít tak rychle za sebou?" 

Zeptal jsem se jí vyděšeně a ona jenom zavrtěla nesouhlasně hlavou,mírně se zamračila a semkla rty do úzké linky "Po pravdě ani ne,ale jsem příšerně zvědavý člověk...nebo jsi snad už zapomněl?" odpověděla mi na otázku otázkou,koutky mi vyjely nahoru do úsměvu,ze kterého přímo křičela značná úleva.

"Tak mě následuj" řekl jsem hlubokým a tajemným hlasem,prošel jsem schválně těsně kolem ní aby mě do nosu udeřila její sladká vůně.Nicol mě celou dobu sledovala s povytaženým obočím "Teď mě trochu děsíš Adame,jestli mě chceš někde picnout po hlavě a hodit do křoví odpusť si divadélko a udělej to teď a tady" 

Zastavil jsem se a prudce se na ní otočil,musel jsem se zasmát a pobaveně zavrtět hlavou "Jak tě tohle napadlo?" naklonil jsem hlavu na stranu a ona pokrčila rameny "Prostě mě to napadlo" odsekla a v širokém úsměvu odhalila řadu bílých zubů.Touto její větou opadlo nepříjemné napětí,které na nás doléhalo a mě zavalil příjemně hřejivý pocit,který se mi rozlíval tělem.Protáhl jsem koutky úst dolů tak,že jsem musel připomínat buldočka a mezi palec a ukazováček jsem se chytl za bradu "Když o tom tak přemýšlím,tak to není zrovna špatný nápad" udělal jsem z ní srandu a Nicol mi dala pěstí do ramene.

"Ani o tom nepřemýšlej pokud nechceš abych tě jako hodně otravný duch přišla večer strašit!" vykulila oči a zatřepala prsty na nasazení strašidelného efektu.

"Beru na vědomí" 

Zasmál jsem se a rozešel se po chodníku,který byl osvětlen jenom pouličními lampami nebo výlohami od obchodů.Povzdechl jsem si nad tichem,které zase ovládlo situaci mezi námi "A jak se máš?" rozhodl jsem se ticho porušit tou nejhorší otázkou,kterou může člověk někomu podat.Nicol se na mě podíval a protočila očima,naštěstí se usmívala a to mě nedonutilo se urazit.

"Mám se" odmlčela se a doprovodila to hlubokým povzdechem "dobře.Ty se máš jak?" dodala a zuby si přejela po spodním rtu.

"Já no..no to víš,ujde to"

Nicol přikývla a ruce si zastrčila do kapes od kabátu.Nikdy mi nedělal problém komunikovat s holkami,ba naopak,byl jsem v povídání s opačným pohlavím velmi dobrý ale teď? V hlavě jsem měl vymeteno a cokoliv jsem vypustil z úst se mi zdálo hrozné,měl jsem chuť si nafackovat a přitom jí toho chci tolik říct.

"Kam mě to tedy vedeš?" 

"Sem" pověděl jsem a ukázal pravou rukou na dětské hřiště.Dvě houpačky,kolotoč,pískoviště a jedna klouzačka.Nicol se uchechtla "To je dětské hřiště" 

"A ty jsi velmi chytrá a vnímavá" 

"Hele! Nerýpej do mě!" 

"Promiň" 

Zasmáli jsme se a Nicol se rozešla k jedné z houpaček,posadil se na ní a já nemohl odolat..ruce jsem jí položil na kolena.Cítil jsem jak celá ztuhla a napjala se.Z jejích kolen jsem jel na její lýtka a zpátky."Adame" slyšel jsem její hlas a podíval se jí do tváře,mračila se.Polkl jsem na prázdno a jemně do ní strčil,tímto gestem jsem uvedl do pohybu houpačku i s ní.

Začal jsem jí houpat.

"Adame uvědomuješ si,že už jsem velká holka a houpat se dokážu i sama?!" 

"Jo" 

"Tak proč mě houpeš?" 

"Protože takhle budu mít jistotu,že neseskočíš z houpačky a neutečeš až ti budu vysvětlovat co se doopravdy stalo" 

Povzdechla si "Já to nechci slyšet!"

"Ale potřebuješ to slyšet!" 

"Potřebuju to já slyšet nebo ty to potřebuješ říct nahlas aby ses zbavil pocitu viny?!"

Zarazil jsem se.Užírala mě vina to byla pravda,moje svědomí nebylo čisté a já kvůli tomu nemohl klidně spát ale byl jsem přesvědčen,že i ona potřebuje slyšet pravdu aby něco v sobě uklidnila.Nadechl jsem se a sklopil hlavu "Prostě mě jenom poslouchej" zašeptal jsem.

"Ne,Adame já nechci nic slyšet.Nechci slyšet,že sis konečně uvědomil,že polibek se Sárou byla chyba a spousta dalších věcí taky" řekla pevně když zastavila houpačku a nohama se opírala o zem,která měla být pevná ale mě se hroutila přímo pod nohama.Zvedl jsem k ní oči "Ale" namítl jsem a ona zavrtěla hlavou.

"Žádné ale.Přemýšlela jsem o tom hodně dlouho a nezapírám,že ta doba co jsme spolu chodili byla krásná" postavila se na nohy a pousmála se "ale 'všechno hezké jednou končí'" dodala a já začal vrtět hlavou na nesouhlas.Nicol mi položila ruku na tvář a pohladila palcem po bradě,naklonil jsem hlavu na stranu a zavřel oči.

"Vážně tohle chceš?" zeptal jsem se jí.

"Je to to nejlepší řešení" 

"Ne to tedy není.Nechci tě ztratit!"

"Můžeme být přátelé" 

Ale já nechci být tvůj kamarád.Chci být tvůj přítel.Miluji tě Nicol a chci tě mít jenom pro sebe.. slova,které jsem jí chtěl říct ale situace,kterou jsem si představoval jako dokonalou nabrala hororové obrátky.

Dnes jsem si všimla,že Rivalita zaujala 1.místo v Romanci! Děkuji!

Tak kdo zítra stejně jako já dostává pololetní vysvědčení? Máte z něho nahnáno nebo se těšíte? 

Tasha