"Jaký bude téma maturitního plesu?" podívala jsem se na Ell, která zrovna něco čmárala do svého sešitu, pokrčila jsem rameny "Nevím" zamumlala jsem a dál  pokračovala v okusování propisky, která mám takové tušení nebyla ani moje. Ell na mě zamračeně zírala "To právě žereš mojí propisku?"

Vyndala jsem si propisku z pusy a podívala se na ní "Ehm, já ti jí otřu od slin" mile jsem se usmála a do tílka utřela její propisku "A dáš mi jí zpátky?" zeptala se mě Ell, pozvedla jsem jedno obočí a pokrčila rameny "Když poprosíš" pověděla jsem jakoby nic a Ell se ke mně natočila celým tělem, natáhla ke mně ruku a čekala, že jí dám propisku.

"Naval tu propisku" 

Zavrtěla jsem hlavou.

"Dělej" 

Uchechtla jsem se a jako největší rebel začala zase okusovat její propisku, plácla mě přes hlavu "Fuj je to! Pusť to!" nevěřícně jsem zavrtěla hlavou a pustila její propisku, než jsem jí však pustila štěkla jsem jako pejsek a to upoutalo pozornost pana učitele.

"Nicol! K tabuli!"

"Co proč?"

"Bavíš se"

"Jediná" zamumlala jsem a vstala jsem ze židle, vytáhla jsem si kalhoty a procházela zrovna kolem lavice Adama, když jsem zase zakopla o jeho nohu a málem skončila na držce. Vybrala jsem to a otočila se na něho "Děláš si prdel?!" vyjela jsem po něm a Adam se culil jako největší andílek, bylo to tak falešný.

"Adame, pojď k tabuli taky" 

Tak a stáli jsem u tabule oba dva. Učitel nám dával otázky, na které jsem nebyli schopni odpovědět a nakonec jsme oba skončili zpátky na svých židlích bez oznámkování a s proslovem do duše, že dívka a kluk by měli k sobě chovat úctu. Já jí chovám k mužskému pohlaví, nechovám jí jenom k Adamovi. Opřela jsem si hlavu o ruku a tupě zírala na hodiny "Člověk by čekal, že ta hodina uteče rychleji" zamumlala jsem a Ell se přidala kývnutím hlavy.

Po nekonečných minutách zazvonila a všichni, naprosto všichni vystartovali ze tříd ven ke svým skříňkám.

"To byl příšerný den"

"Neboj, za chvíli se ti zlepší"

"Nicol! Cos provedla?"

"Nic"

"Cos mu provedla?"

"Uvidíš" uculila jsem se a šla na chodbu, kde už byl velký dav lidí "Přišla jsi o to nejlepší a já taky, ale aspoň uvidíme jak se vzteká" zasmála jsem se a procpala se davem lidí, kde stál Adam a v ruce držel dvířka od skříňky. Měla jsem co dělat abych zadržela smích "To ty?" 

Přikývla jsem a rozevřela dlaň, ve které jsem měla šroubky ze dvířek "Ty mu nedáš pokoj" zavrtěla jsem hlavou a podívala se na oblíbence školy "Nikdy" pověděla jsem a se svým spokojeným úšklebkem jsem mohla konečně odejít domů.