A je to tady. Dlouho očekávaný svátek, kdy se všechny děti bojí a ze dne na den, z hodiny na hodinu sekají dobrotu, protože se bojí čertů. Tohle platí i u nás doma, moji dva mladší sourozenci lítali po svém pokoji a uklízeli nepořádek, který se jim válel po podlaze. Opřela jsem se o trám dveří a okusovala čokoládu "Hele, vy dva přeci jenom umíte uklízet" povytáhla jsem obočí a sledovala jak se oba dva zastavili. 

"Čerti jdou"

"A oni si tě odnesou"

"Neodnesou, když si uklidím pokoj"

"To ti řekla mamka?"

Uculila jsem se na svého mladšího bratra a to už jsem slyšela mamku jak na nás volá ať jdeme dolů, že si pro nás už přišli. Protočila jsem očima a byla vážně zvědavá koho najala tenhle rok, povytáhla jsem si tepláky a položila čokoládu na malou skříň. Popohnala jsem děcka a po schodech jsme všichni tři šli dolů, v obýváku byli dva čerti a jeden Mikuláš. Anděl nikde. Protáhla jsem koutky úst dolů a párkrát zamrkala. Čerti i chlapík s čepicí jako s červeného kříže se na nás otočili a já málem vyskočila z kůže, byl to Adam a jeho opičky. Zamračila jsem se a zkřížila si ruce na prsou, došla k mamce a drkla do ní loktem "Co tady dělá ta banda oslů?"

"Přišli postrašit tvé sourozence"

"To si nemuseli ani brát masky"

"Nicol!"

"No co?"

Pokrčila jsem rameny a sledovala jak rozdávají sladkosti dětem, povzdechla jsem si a už jsem chtěla odejít když čert jménem Adam promluvil směrem ke mně "Pro tebe tu taky máme nadílku" pověděl a usmál se. Povytáhla jsem obočí a došla k němu "Vážně?" podivila jsem se a on povytáhl obočí "Sice hodně zlobíš, zvlášť jednu nejmenovanou úžasnou osobnost ale za básničku dostaneš sladkosti abys mohla zase nabrat. Řekneš nám básničku?"

"Neřeknu vám básničku"

"Ségra měla bys jim říct básničku jinak si tě odnesou"

Zasmála jsem se a podívala se na brášku "Cpi se dál čokoládou, oni si mě neodnesou" pohladila jsem ho po hlavě a asi jsem to neměla říkat. Adam předal tašku svému kamarádovi a mě popadl za nohy, přehodil si mě přes rameno a poplácal po stehnech "My vaší dceru naučíme správnému chování" pověděl Adam k mé matce, která jenom souhlasně přikyvovala. Ségra z toho měla hroznou radost jenom brácha začal brečet. Podívala jsem se na něho a usmála se "Neboj, oni si mě tam dlouho nenechají" pověděla jsem mu povzbudivě.

"Jo, protože zní nejdřív chudáci čerti dostanou šedý nádech srsti" dodala má sestra a mně se před očima hned objevilo několik scénářů jak jí přizabiju. Adam mě odnesl ven a za ním šli kluci, kteří se smáli jako idioti.

"Adame pusť mě!" 

Uchechtl se a postavil mě na nohy, stáhla jsem si tílko a než jsem stihla jakkoliv zareagovat už mě chytl za tvář a utíral si domě umouněné ruce "To si děláš" ukazováčkem přes pusu mě umlčel a s hlasitým mlasknutím zavrtěl hlavou "Sprostě se nemluví jinak si tě vezmeme do Pekla" pověděl Adam a jeho kamarád Petr dostal záchvat "Kdyby ona šla do Pekla Lucifer si balí kufry a ona je na trůně" 

Zamračila jsem se na něho a ukázala jsem mu prostředníček. Blbec.

"Nevěděla jsem, že chodíte strašit děti"

"Potřebovali jsme něco vydělat"

"A koukám, že anděla jste nesehnali"

"Anděl chtěl moc velké spropitné"

Zasmála jsem se a nevěřícně zakroutila hlavou. Vzala jsem si od nich svou čokoládu a zmizela  v domě.

Opravdu miluju tenhle svátek.