Ten den bylo Královo přístaviště zvlášť slunečné. Paprsky plné slunce se odrážely o Rudou baštu a zanechávaly tak stín na malých městských domcích.
Tohle ale není pohádka.
Hlavní město, ač na první pohled vypadá přímo monumentálně, je místo plné zlodějů, šlechty, ubožáků a všudepřítomného zápachu. Koryty v ulicích protékají výkaly a zbytky jídla. V nevěstincích bylo a vždy je plno mužů. V hostincích není místo pro slušňáky.

Královo přístaviště se úplně lišilo od Vysoké zahrady. Vysoká zahrada byla považována za to nejhezčí místo. Tedy alespoň z pohledu samotných Tyrellů - vládců Vysoké Zahrady.
Blízko tohoto malebného místa stál menší hrádek. Tento "hrádek" nepatřil nikomu jinému, než Illjanu Tyrellovi. Nebyl to nijak významný šlechtic, ale i přesto si zasloužil vzít si Riannu Lannister. Byla to sestřenice a její dobrá přítelkyně samotné královny Cersei Lannister.

Před týdnem však Illjan záhadně zemřel a zanechal po sobě nádhernou dceru Kristhyne Cersei Tyrell. Spolu s matkou a její nevlastní starší sestrou Nikholaji Frey se rozhodly odcestovat na pozvání samotné královny do hlavního města všech sedmi králoství -Králova přístaviště.

„Kdy už tam budeme?" zeptala se otráveně bělovlasá dívka a zaujatě si prohlížela své ruce.
Kristhyne pouze otráveně protočila oči a vyhlédla z okénka jejich kočáru. Vyskytl se jí výhled na Královo přístaviště. Dívka ho ještě nikdy neviděla. Opravdu bylo tak veliké a hlavně moc smrduté, jak se o něm říkávalo. Rudá bašta jakoby se topila ve sluneční záři. Za touto stavbou se rozlévalo modré moře a táhlo se až k dalekému obzoru.
„Tady to smrdí!" stěžovala si dál její nevlastní sestra a šklebila svůj krysí obličej do otrávené grimasy.
Nikholaji byla velmi hubená devatenáctiletá dívka s úplně bílými vlasy, červenými očima a světlým obličejem. Často byla velmi nemocná, za což mohla její nově objevená nemoc jménem albinismus. Často nemohla na slunce a lidé si jí pletli s někým z rodu Targaryenů. Ti se totiž vyznačovali stejnou barvou vlasů, jako měla ona.
A proč vlastně byla Frey a ne Tyrell? Protože, když byla lady Rianna velice mladá, její rodina jela na menší výlet k rodině Freyům. Byla tam znásilněna Waldeyem Freyem. Ten si však dítě nechtěl nechat, tak Rianně nezbývalo nic jiného, než si Nikholaji vzít zpátky domů.

„Ale já ti přece říkala, jak to tady bude vypadat." podávala Rianna své dceři čepec, aby svou bělostnou kůži nespálila a vlídně se na ni usmála.
Kristhyne si tiše odfrkla. Nenáviděla, když se její matka chovala k Nikholaji tak mírně.
„Zavři to okno, Kristhyne a narovnej se." pobídla Rianna svou mladší dceru a taktéž se usmála „Už tady jsme."

Kočár se s trhnutím zastavil a počkal, až se otevřou velká vrata od opevnění města. Ta se otevřela a Kristhyne se znovu mírně vyklonila z okénka kočáru. Lidé ve městě stáli v řadách a mávaly přijíždějícím. Někteří vypadali nadšeně a někteří méně. Kristhyne znovu spatřila Rudou Baštu. Z města se zdála být ještě větší, než byla vidět z nedalekého kopečku.

Během pár minut dojeli až k samotnému hradu. Jeden ze stráží opatrně otevřel dveře od kočáru. Kristhyne vystoupila jako poslední. Opatrně si urovnala šaty a sebejistým krokem se vydala za ostatními.
„Vítej, drahá sestřenko." pozdravila mírně Cersei svou drahou příbuznou „Ale ale, naše Kristhyne."
Cersei se široce usmála a objala blonďatou dívku.
„Dobrý den, tetičko." odpověděla Kristhyne.
„Kohopak to tady slyším. Není to naše růžička?" přichvátal si to do altánu trochu směšnou chůzí strýček Tyrion a podal si s Krysthin ruku. Býval by ji obejmul, jen kdyby byl větší.
Kristhyne nadšeně vyjekla, když ji podal do ruky malou krabičku. S nadšením ji otevřela a zalapala po dechu. Uvnitř se skrýval řetízek s malým přívěskem ve tvaru růže.
Hned si ho nechala zapnou za krkem a děkovně na strýčka pokynula.
„Ale nechala jsem ho vyrobit já." oznámila Cersei a trochu se zamračila na svého malého bratra. Cersei měla vždy Krysthine velmi v lásce. Dívka si někdy připadala jako její dítě. Dokonce po královně dostala i své druhé jméno. A tak se místo Krysthine Rianna Tyrell, jmenuje Krysthine Cersei Tyrell.

„Vítejte v Rudé Baště, lady Rianno Tyrell, Nikholaji Frey a Krysthine Cersei Tyrell." oznámil jakýsi sluha při slavnostním obědě.
Krysthin usedla do židle vedle další dívky. Dívka nehnutě seděla a dívala se kamsi před sebe. Po zádech jí splývaly dlouhé zrzavé vlasy.
„Líbí se ti, že ano?" zeptala se Krysthine opatrně neznámé dívky,když zjistila, na co se tak dívá.
Ta jen nechápavě nakrčila čelo:„Prosím?"
„Myslím Joffreyho. Díváš se pořád na něj."
„Já vlastně nevím." pokrčila rameny dívka.
„Promiň, že se takto drze ptám, lady, ale kdo jste?" zeptala se zvědavě Krysthine.
„Jsem Sansa. Sansa Stark."
„Já jsem Kristhyne Cersei Tyrell, dcera Rianny Lannister a Illjana Tyrella." představila se Kristhyne.
Sansa si jí poprvé pozorně prohlédla od hlavy až k patě a pak se mírně usmála: „Jsi opravdu tak hezká, jak se říká. Kolik ti je?"
„Šestnáct. A tobě?"
„Čtrnáct." odpověděla Sansa a svou pozornost odvrátila zpět k divočáku ležícímu uprostřed stolu.
„Já s matkou a nevlastní sestrou Nikholaji jsme přijeli teprve před hodinou. Jak dlouho tu jste vy? A proč?" nadhodila opět Kristhyne.
„Jsme tu již skoro týden. Otec je králův pobočník a já si mám vzít Joffreyo." usmála se Sansa, ale při vyslovení jména "Joffrey" se zarazila „Poslední dobou se ale chová trochu zvlástně."
Sansa si opět sjela Kristhyne pohledem. Dívka z Vysoké Zahrady ji opravdu fascinovala. Takové nadherné dívky na Zimohradu nemají.
Krysthine si jejího pohledu všimla a tiše si povzdechla. Téměř každý člověk v jejím životě jí říká, jak je krásná a jí to už začíná vadit.
Z druhé strany na to avšak byla pyšná. Měla dlouhé blonďaté vlasy a zelenomodré oči. Nikholaji na ni často nahlas žárlila, protože ona sama byla celkem ošklivá.

Po obědě se rozhodla projít se do zámeckých zahrad.
„Jak se ti tady líbí?" zeptal se jí strýček Jaime, který se rozhodl jí doprovázet.
„Je to tady nádherné, avšak ve Vysoké Zahradě jsme měly větší zahradu." odpověděla Krysthine.
„Máte to tady příšerné. Všude to je samá zvadlá kytka, exkrementy se tu všude povalují a celkově to tady smrdí." zamračila se Nikholaji, která šla taktéž s nimi.
Kristhyne si povzdychla. Aspoň jednou, by se mohla její nevlastní sestra chovat dobře a tvářit se mile.
„Já myslel, že jste nebydleli přímo v Zahradě." ignoroval strýček nevlastní sestru Kristhyne.
„Pořád to spadalo pod ni." vetřela se opět do rozhovoru bělovláska „Už bych měla jít domů, nebo se spálím."
Když zmizela za rohem, Chaime zkroutil obočí do nechápavého výrazu : „Cože?"
„Trpí albinismem." ujasnila blondýnka, avšak strýc se tvářil stejně nechápavě „To je nověobjevená nemoc. Kvůli tomu má bílou pleť, vlasy a červené oči. Nikdo neví, jak tu nemoc dostala a jak se před ní chránit. Není to ale nakažlivé."
Strýc chápavě přikývl a dodal : „Víš, že se tady říká, že jsi ta nejkrásnější dívka? Měla by jsi být na sebe pyšná, předběhla jsi i Cersei a svou sestřenici Margaery Tyrell."
Kristhyne se usmála a zapýřila se. A je to tady zase. Zase všichni mluví o její kráse.

Den rychle utekl. Večer si Kristhyne povídala s novou přítelkyní lady Sansou.
Dozvěděla se o členech její rodiny. Zvlásť se jí zalíbil jakýsi Jon Sníh. Byl to bastard a byl o tři roky starší, než ona. Jaké by to asi mohlo být, být bastardem?
„A můj nejmladší bratr se jmenuje Rickon." dokončila zrzavá dívka a odložila šití na noční stolek „Co tvá rodina?"
„Já mám matku Riannu Lannister z Casterlyovy skály. Otec byl Illjan Tyrell z Vysoké Zahrady. Mám nevlastní sestru Nikholaji Frey. To je vše. Asi bych měla jít do své komnaty." mluvila o své rodině Kristhyne a elegantně vstala z postele.
Dívky si popřály dobrou noc.

Královo přístaviště se zahalilo do tmy. Po ulicích se začaly trousit skupiny opilců, hledajících poslepu domovní dveře. Rudá bašta byla až nezvykle klidná. Ticho přerušovaly pouze kroky hradní stráže. Všechna okna už byla zavřená a uvnitř byla tma. Všichni už dávno spali. Všichni až na jediného muže. Tím mužem byl Ned Stark. Ztrápeně seděl za psacím stolem a v ruce svíral popsaný pergamen. Po jeho dočtení se zadumaně podíval z okna na město.
Nechtělo se mu to věřit. Tato listina byla jedna z nejduležitějších, jalou kdy držel ve svých rukou.
Kdyby tato listina byla pravá, tak... Nechtělo se mu v to věřit. Zhasl lampu a ulehl do svého lože. Zítra se musí zeptat Cersei a pokud to je pravda, tak to musí rychle ohlásit králi.

---

Takže...ahoj.
Ano, přináším vám tady moji další knihu. Je to moje první fanfikce, tak snad se vám bude líbit.
V médiích je fotka Kristhyne.
Sejdeme se u další kapitoly.

Káťa