Další den ji z poklidného spánku vyrušil Hayden, když jí oznámil, že musí vstávat.
„Je poledne,"ohlásil, „všichni už na nás čekají. Oblečení jsem ti připravil na stolek."

Rozpačitě spustila nohy z postele a nechápavě na něj hleděla. Vypadal dost unaveně, brýle sice částečně skrývaly jeho hnědé oči, lidé si častěji všímali spíš jeho modrých obrouček, leč nedokázaly ukrýt červené žilky a velké vaky, které se usadily po jeho očima.

„Co tím myslíš?"

„Pojď,"pokynul jí jen, když se rozešel ven. Jeho vysoká postava rychle opustila ložnici, kde Taissa přespala.

Noc strávila u Haydena, téměř okamžitě vytuhla na jeho gauči, proto byla trochu zmatená, když se probudila v ložnici. Jedno však bylo jisté. Spala tu sama, asi jí v noci přenesl sem a sám ulehl na sedačce. Přinutilo ji to zavzpomínat na Evana a jejich chvíle a pocítila hořkosladkou pachuť v ústech. Netušila, co dělat.

Otřepala se a převlékla, jelikož její promočené oblečení se stále sušilo a vzpamatovávalo se z nejhorší bouře, které se kdy účastnilo, urychleně se vydala za Haydenem. Dům byl prázdný, podlaha vrzala, když po ní dívka našlapovala a zvěstovala vetřelce.
Vyšla ven a překvapeně zamrkala. Na tváři se jí rozlil úsměv, když spatřila Haydena postávat s Ianem, Caroline, Evanem a Jessicou. Všichni přišli, i ti, o kterých si myslela, že ztratila.
Nemohla si nevšimnout, jak blízko u sebe Evan s Jess stáli. Skoro jako by se navzájem podpírali. Nadzdvihla překvapeně obočí.

„C-co vy tady...?"
„Starší svolili k diskuzi,"odpověděl Hayden, když se na ni zářivě usmál, „my všichni se chceme podělit o své příběhy."
„Vážně?"zadívala se na ně pochybovačně.

Caroline se na ni přátelsky usmála a přikývla, Ian jen pohodil hlavou, z jeho obličeje se nedala vyčíst žádná emoce, ale věděla, že je na stejné lodi. Evan taktéž rozhodně přitakal, až mu jeho namodralé oko zacukalo. Vypadal mnohem hůř než včera. Modřiny se pořádně vybarvily. Zabloudila pohledem k jeho rukám. Na levé ruce měl sádru.
Jessica vyběhla vpřed a pevně dívku objala. Taissa ji k sobě přitiskla a pocítila úlevu.

„Omlouvám se, Tas,"popotáhla brunetka, když se odtáhly, „neměla jsem vůbec vypustit z pusy, že jednáš sobecky...vím, že to není pravda...já jen-"
„To je dobrý, Jessico,"usmála se na ni dívka, „chápu to. Taky bych zpanikařila, kdybych měla být s Jakem. Nezachovala jsem se jako kamarádka. Hodila jsem tě přes palubu."
„Ale...ale i tak to bylo ode mě podlé. Mrzí mě to..."
„Jessico,"upozornila ji vlídně, „částečně jsi měla pravdu. Chtěla jsem pryč za každou cenu, potřebovala jsem jen podložené důkazy...pak jsme se ale skamarádily a já si uvědomila, že nejsem jediná oběť."
„Takže...všechno dobré?"usmála se na ni s jiskřičkami naděje v očích.
„Jasně!"

A rozešli se plni odvahy na schůzku.

*

Blížili se k domu Staršího Landona, když Evan Taissu doběhl a zařadil stejné tempo, takže šli bok po boku.
„Můžu s tebou mluvit?"
„Jasně, proč bys nemohl?"zasmála se nechápavě.
„Tak...chápeš..."zamumlal provinile, když se poškrábal na zátylku, „upřímně pochopím, když se mnou nebudeš chtít mít nic společného, choval jsem se jako hovado a vím, že si tě v žádném případě nezasloužím. Ale i tak ti chci říct, že mi na tobě záleží a chci ti zároveň poděkovat, že jsi mi otevřela oči. Nebylo to se mnou lehké, to připouštím..."

Taissa pocítila povědomé dejavu, ale tentokrát se nevzrušeně pousmála. Už o nic nešlo.

„Nezlobím se, brala jsem to vše až moc vztahovačně a zapomínala, že i pro tebe to není lehké..."namítla mu, když se posmutněle usmála. Zastyděla se, jak se občasně hystericky zachovala.
„Asi...asi nemám doufat, že...že my dva...?"
Obrátila se na něj, aby se mu zadívala do očí a zavrtěla hlavou. „Ne, nejde to...pátrej v srdci a sám pochopíš..."opáčila jemně a zrychlila.

Nechala jej za sebou a doběhla Haydena. Evan se zařadil vedle Jessicy, ale nevypadal sklesle, ba naopak se mu oči rozzářily, když se dali do řeči.
Dorazili na místo.

„Budou nás vůbec poslouchat?"pronesla nervózně Taissa, když stáli na zápraží.
„Budou,"ujistil ji Hayden.

Vstoupili dovnitř.

*

„Posaďte se,"pokynul jim Landon, když je uvítal ve svém obýváku. U jeho pravice postával ještě jeden člen Starších, kterého si Taissa vybavila z ceremoniálu. Na pleši se mu odráželo světlo a svůj prorostlý knírek si žmoulal mezi prsty.

„Haydene,"obrátil se na něj Landon, když se společníkem usedli do křesel, „dostalo se ke mně, že ses neúčastnil honu. Neuposlechl jsi nařízení Starších."
Hayden znervózněl. „A-ano,"potvrdil, „nemohl jsem. Co kdybych proměnil třeba svou sestru?!"
„Slyšíš to, Gille?"zazubil se Landon, když mrkl na svého společníka, „Haydene, měli jste sebou dohližitele, nic takového by se nestalo."
„Na tom nezáleží, příčí se mi to. Chci být s rodinou pohromadě, ne být tahán za nos, že jsem jedináček, a pak se dozvědět se, že mám sourozence jako úplně poslední!"
„Jenže jsi nám narušil plány, mladíku,"promluvil Gill, „vy jste měli být poslední várka nezadaných, taková pojistka, kdyby se nám experiment nezdařil."

Slunce vrhalo do místnosti své paprsky, půlily se a vytvářely blyštivé kuličky, když narazily na lesklé objekty.

„Můžete nám to trochu vysvětlit? Myslím, že se nikdo z nás nechytá..."požádala Caroline, když se rozhostilo tíživé ticho. Každý se s tím snažil vypořádat po svém, leč nikdo na nic nepřišel.

„Víme, proč tady jste a co máte na srdci, děti..."
„Ano?"
„Jistě. A abych tedy prvně odpověděl na vaši první otázku, tak včerejší nájezd měl své opodstatnění, přestože víme, že byl dost radikální a zbrklý. Už delší dobu jsme ve spojení se smečkou u Toronta, která již zcela upustila od nahrazování družek lidskými dívkami. Spolehlivou dobu tam funguje látka, která v ženách vlkodlaků probouzí jejich vlky. Ale ze začátku neměli vůbec dobré výsledky, proto jsme se obávali, kam bychom smečku vedli, kdyby pokus nepřinášel potřebné ovoce. Proto se uspořádal hon pro zbytek nezadaných a novou generaci. Zkrátka šlo jen o pojistku. Kdyby experiment u nás selhal, stejně bychom se museli uchýlit zase ke spolupráci s lidským světem. Takhle aspoň nebudeme zklamaní, když to nevyjde, všichni se postupem času promění a stanou se oficiálními členy smečky,"pronesl Gill, když si odkašlal a vzápětí se nahnul pro sklenici s vodou, aby si ovlažil ústa. Mluvení byla spíše Landona parketa.

Taissa nadzvedla obočí, když zmínil spojení spolupráce s lidským světem. Trochu si přikrášlil pravdu, ale nahlas nic neřekla.

„Sakra...to...to jsem nevěděl,"vyhrkl Hayden potupně. Taissa na něj pohlédla a trochu se zastyděla, možná se neměla do tolika věcí montovat, ale vždy si myslela, že jedná pro dobro ostatních.
„Nakonec ti možná ještě budeme děkovat,"odbyl jej ledabyle Landon, „bude potřeba experiment vyzkoušet, no ne? Doufám, že s tebou můžeme počítat."

Taissa potlačila protočení očí. Starší si jej stejně dokázali omotat kolem prstu, zdálo se, že z každé situace uměli něco vytěžit. Všimla si stejného výrazu v obličeji i u Jessicy, když se jejich pohledy střetly.

„Víte, co mi tu moc nehraje?"vložila se do toho konečně Taissa, byla až dlouhou dobu potichu, zčásti proto, že se mezi opravdové členy smečky nechtěla plést a taky, že nadělala povyku až až.
„Copak, Taisso?"
„Říkáte tyhle věci jen, abyste nás uchlácholili, protože víte, že bychom bojovali za svá práva urputněji?"
Landonovy oči zajiskřily a na tváři se mu objevil úsměv, nic jiného ani od Taissy nečekal. „Ne, není to tak, Taisso. Víš, jak jsem vás tenkrát navštívil u vás doma? Hned potom, co jsi utekla, a my se báli, že jsme tě ztratili na dobro. Řekl jsem ti, že to děláme u každého nového páru,"pronesl, když se podíval na Iana s Caroline a na Jessicu, „vše jsme si pečlivě zapisovali a postupně zjišťovali, že s každou generací je soužití druha s lidskou družkou těžší a těžší. Došlo nám, že už nemůžeme takhle dál. Situace se pak ale uklidnila, my si mysleli, že krize je zažehnána, ale ty a Jessica jste nám připomněly, že to byla bláhová domněnka."

„Přesně tak, proto jsme se rozhodli, připojit se k experimentu torontské smečky,"dodal Gill.
„Páni, možná jsem k vám byla trochu nespravedlivá..."vydechla rozpačitě Taissa, když se na oba pány zadívala.
„Ne, Taisso, tak se na to nedívej. Ba naopak jsi nám pravidelně připomínala, že situace je urgentní. Vím, že jsme ti připadali spíše jako sekta, která vyžaduje sto procentní poslušnost u svých členů, ale šlo o pouhé nedorozumění. Kdybys tu vyrostla, dívala by ses na věci jinak..."

Všechny oči v místnosti náhle padly na postarší ženu, která vstoupila do obýváku. Na tácu nesla velkou konvici, z níž se kouřilo a několik hrníčků. Obešla Landona a Gilla a postavila čajový set na stůl.
„Připravila jsem vám čaj, nic nenapraví zchladlá a zklamaná srdce lépe než horký lék,"mrkla na ně spiklenecky a odcupitala pryč.

Jessica se urychleně natáhla pro hrníček a už si nalévala, což pobavilo nejen Taissu, ale i Evana.

„Jak tedy ten experiment funguje?"zeptal se Ian.
„Dvakrát vpravit vlčí jed do těla vlkodlaka kousnutím je barbarské. Tedy, promiňte mi to,"zarazil se, když si uvědomil, že kopl do vosího hnízda, „je to nebezpečné. Smečka v Torontu vyvinula lék, který se vpraví do těla jako při normálním očkování."

Ian se zasmušil a znovu odmlčel. Každý den litoval svého unáhleného rozhodnutí, které málem ženu jeho života připravilo o život. Její jizvy mu budou vždy připomínat, kam až byl ochoten pro lásku zajít.

„Z čeho tu látku vyvinuli?"ptala se Caroline dychtivě, kdyby měla tu možnost, ráda by jej vyzkoušela sama. Chtěla smečku podpořit za každou cenu, byla to její rodina.
„Neříkejte, že ten jed získávají z dásní!"zhrozila se Jessica, když se málem zalkla čajem.
„Ne, to určitě ne,"zasmál se Landon, „Gille? Vysvětlíš jim to? Vyznáš se líp..."
„Dobře, proč ne,"vyhrkl zaskočeně, nicméně sebral kuráž a začal vyprávět, „samozřejmě že první pokusy stály na tom, že se jed odebíral z dutiny ústní, ale nesmíš si představovat nic extrémního, Jessico. Vlastně se používala podobná technika jako s hady. Nicméně se zjistilo, že ten jed není tak silný, aby dokázal mrtvé schránky vlků probudit. Tak-"

„Proč to u nás zabralo?!"přerušila jej Caroline.
„Když jsme ve vlčí podobě, moc se neovládáme, přejímáme divoké a nespoutané vlastnosti vlků. Ale o to více je zase jejich jed účinnější. Je však těžké přimět vlka, přestože je v něm i ta lidská stránka, aby nám svůj toxin poskytl. Ian a jeho vlk tě brali jako svou součást, spřízněnou duši, proto na tebe zaútočili. Zabralo to, ale za jakou cenu...Tomu se chtělo předejít."

Ian se ošil, když se opět probíral jejich osudný den. Taissa si povšimla, jak zaťal pěsti.

„Tím tě neodsuzujeme, Iane,"vložil se do toho Landon, „nikdo neví, jak by se sám ve vlčí podobě zachoval."
Ian jen přikývl, částečně uspokojivě, leč bolest to nezmírnilo.

„Abych to dokončil..."připomněl se Gill, „nejúčinnější se ukázala kostní dřeň, která sice se získává dost bolestivě, ale nic na světě není zadarmo. Stačí opravdu jen jedna aplikace a ženská populace vlkodlaků nemusí být nahrazována. Rodiny skutečně zůstávají pospolu."

„Takže i naše smečka se k tomu připojí?"ptala se Caroline nadějně.
„Ano, už bylo rozhodnuto. Nejde to jinak, možná že jsme měli s tím přijít už dřív...no, nikdo není bezchybný,"uzavřel to Landon s posmutnělým úsměvem na tváři.

„Proč jste nám to neřekli? Proč takové tajnosti? Myslel jsem, že jsme rodina..."zaburácel zklamaně Evan, „máme právo to vědět!"
„Nechtěli jsme vyvolávat paniku..."
„I tak jste měli všechny svolat, abychom o tom mohli debatovat. Společně. Proto jsme smečka přece!"
„Některé věci již nelze vzít zpátky,"připustil Gill, když si otřel z čela pot, v místnosti začínalo být horko, „samozřejmě o tom smečku spravíme, nemusíš se bát, Evane. Dříve to nešlo."

Evan se již nechtěl hádat, zamračeně se díval na svou sádru a polykal žluč.

„Co bude s námi dvěma?"zeptala se Jessica, když poukázala na svou kamarádku.
„Uvítali bychom, kdybyste zůstaly. Přece jen, jste součástí smečky..."
„A když ne?"
„Nemůžeme vás nutit, ne po tom všem, čím jsme vás nechali projít. Rozhodněte se samy."
„Když zůstanu, budu pořád Jakeova družka?"  Zašeptala Jessica se slzami v očích.
„Ne. S novými časy a lepšími zítřky, si každý vlkodlak bude moct vybrat druha či družku svobodnou volbou, samozřejmě v rámci smečky."

„Ještě nějaké otázky?"vydechl vyčerpaně Landon, a když nikdo neodpovídal, rozpustil debatní kroužek.
„Příjemný večer, mládeži."

A s tím se skupinka postupně vytrácela do svých domovů.

*

„Jess?"
„Ano, Taisso?"
„Jsi v pořádku? Myslím...ten včerejšek."

Obě dívky se zastavily u táboráku, Ian s Caroline odešli rovnou domů, Evan s Haydenem postávali opodál a pozorovali dívky. Čekali na finální rozuzlení.

„Jo, naštěstí to nebyl ani otřes mozku, ale stejně se musím k léčitelům vrátit v rámci pozorování. Vnitřní krvácení a tak..."
„To ráda slyším...nechtěla jsem tě tam nechat, ale musela jsem ho zastavit, víš?"pokynula směrem k dlouhánovi. „Vrátila bych se pro tebe."
„Možná že jsi udělala dobře..."
Taissa nadzvedla nechápavě obočí.
„Evan byl u mě celou noc a pak i ráno. Vážně se staral a vše mu bylo líto. Myslela jsem, že je stejný jako Jake, ale..."zasnila se.

„Ale?"
Jessica se jen stydlivě usmála, ve tvářích se jí zažehl ruměnec a Taissa pochopila.
„Myslela jsem, že láska na první pohled neexistuje,"dobírala si ji.
„Když se praštíš pořádně do hlavy, svět a lidi v něm vypadají úplně jinak,"zazubila se Jessica.
„Jen aby vystřízlivění nepřišlo moc brzy."
„Neboj, dám si pozor,"odvětila vážně.

Objaly se. Jessica se již chtěla vydat za čekajícím Evanem, jenž podupával na místě, ale pak se zarazila.
„Taisso? Ty nezůstaneš, že ne?"
„Ne."

Jessica se smutně pousmála, věděla, že se neloučí na pořád a ani nečekala nic jiného, nicméně si dívku oblíbila. Zakusily toho dost. Bude ji chybět.

„Hodně štěstí."
„Tobě taky,"mrkla na ni Taissa.

Hayden k dívce přistoupil, nesměle, opatrně a oba sledovali, jak spolu Evan s Jessicou odcupitávají.

„Tak..."začal nervózně, „co říkáš na ty, já a oběd?"

Taissa na něj vzhlédla. Vždy jí přitahovala jeho vysoká postava, přestože neměl moc svalové hmoty, vlastně to byl dost vyzáblý kluk, ale o to ani tak nešlo, poněvadž jeho charisma a charakter by dalo za dvě svalnatá těla. Když na něj teď zírala, došlo jí, že se změnil. Už to nebyl ten kluk s teenagerským vzhledem, za noc jakoby dospěl, zmužněl, zvážněl. Jeho obličej nabral tvrdší a vyzrálejší rysy. Bylo to tím, že se postavil za sebe a za svou rodinu, byl ochoten se vzdát toho nejcennějšího, po čem prahl. Vzdal se své podstaty, svého já pro větší dobro. Pro lepší princip. Stále se nemohl proměnit a naplnit své vlkodlačí já. Ale i tak to byl ochoten risknout.

„Já spíš zamířím domů. Mám toho tolik, co musím otci vynahradit..."odvětila upřímně, přestože se bála, že zraní jeho city.
„Ou..."vydal ze sebe překvapeně.
„Haydene...jsi hodný kluk, až moc skvělý kluk,"pronesla, když jej pohladila po paži, „tvoje štěstí čeká jinde a moje taky. Vím, že se načekal až až, ale věř, že vše má svůj smysl...a pro tebe si Matka vlků připravila sice dosti strastiplnou cestu, no spolehni se, že tě za tvou trpělivost odmění královsky."

„Máš pravdu..."přitakal po chvíli, když si odkašlal, jeho hlas se najednou zlomil, skoro jako kdyby se rozplakal.

Nebyl by sám.

Ahoj!
Co říkáte na rozuzlení?
Díky!