Během následujícího týdne se Taissa na denní světlo dostala zřídkakdy. Neznamenalo to však, že byla zavřená jako zvíře v kleci. Když chtěla, mohla odejít ven, projít se, vyčistit si hlavu, zkrátka cokoli, po čem její srdce toužilo (diskutabilní, co), ale Evan jí musel doprovázet. Na konci dne se proto Taissa rozhodla prostě ven nechodit. Takovou radost Evanovi nedopřála.

Několikrát tvrdil, že jí tu nezavírá, není tu vězněm, neměla by se tak ani cítit. Pokud si nevšimla, i on je v domě zavřený. Ale mělo to podle něj své opodstatnění. Jelikož patřili k těm párům, které se stále od ceremoniálu nespojili v jedno (ať už to znamenalo cokoli), museli se nyní uzavřít před světem a pokusit se k návratu na stejnou stezku.
Evan si v tu dobu nepřál nic jiného, po ničem netoužil tak moc! Už jako malý snil o tom, až se stane opravdu zasvěceným členem smečky, kterého si budou všichni vážit, který pro smečku obětuje vše, který konečně pozná, co obnáší být vlkodlakem.

To by ale musel mít jinou družku a právě celý týden, který uběhl od hádky s Haydenem, přemítal, jestli neudělal přece jen chybu, když Haydenovi Taissu přebral. Možná by jejich životy byly úplně jiné. Lepší. Šťastnější.
Uspěchal rozhodnutí, nechal jednat mozek a takhle to dopadlo. Kdyby počkal, mohl už dávno třeba být úplně jinde, na vyšších příčkách smečky, šťastný a spokojený. Hayden by měl svou družku, Taissa by patrně nevzdala svůj boj proti tzv. nespravedlnosti, ale možná by nebyla tak zarputilá a odhodlaná prosadit svou, kdyby měla tu oporu, po které prahla. Jenže byl jen dítě, bez rozumu, naučený, že když se naskytne tato příležitost, má po ní skočit po hlavě.
Nicméně tyto hypotetické scénáře rojící se Evanovi v hlavě, dokázaly kousnout. A to dost bolestivě.

Celý týden prožíval muka! Bál se, že kvůli Taisse mu nebude umožněno do smečky skutečně patřit, ba dokonce, že se mu to nikdy nepodaří! Šílel z toho, nemohl spát, měl noční můry, protože Taissa byla chladná a odtažitá. Pokud tam byla i sebemenší jiskřička vedoucí k pokračování vztahu, na dobro ji uhasil minulý týden.

Taissu děsilo, kam až Evanova poslušnost a oddanost smečce vede. Zprvu byl jen výbušný a ješitný, když pronesla i menší nevoli směřující ke smečce nebo Starším, pak byl pomstychtivý a velice nepříjemný, dokonce jí i vyhrožoval a vše vyvrcholilo jeho výbuchem, když se tu nečekaně objevil Hayden. V ten moment si myslela, že jí ublíží. Byl vážně šílený, necítila se tu s ním dobře, kord když tu s ním musela být zavřená pro dobro jejich (umírajícího) vztahu.

Dnes však měla proběhnout další táboráková noc s holkami ze smečky. Taissa netušila, jestli bude moct jít, v hloubi duše však věděla, že určitě nepůjde, ale mozek si stále zahrával s myšlenkou, že třeba Evan nebude proti. Bláhové, pomyslela si kysele.
Rozhodla se, že se ani nepokusí s ním vyjednávat, akorát by pojal podezření, že by se pokusila utéct. Ne, nebudu tak hloupá, odhodlala se a vykoukla z ložnice, aby zjistila, kde Evan je. Uslyšela televizi, a jak se něčemu kření. Bylo mu fuk, co dělá. Navíc již bylo po osmé večer, ložnici vždycky (už od začátku) přenechal Taisse, takže nehrozilo, že by tu vpadl a hledal ji v peřině.

Naaranžovala postel tak, aby to vypadalo, že tam leží člověk, oblekla se do tmavého a tiše opustila ložnici. Našlapovala po špičkách, ohlížela se, jestli si Evan ničeho nevšiml, protože se potřebovala dostat do koupelny. Byl však úplně netečný, což jí usnadnilo práci. Zavřela se v koupelně, cítila srdce až v krku, poněvadž nic tak adrenalinového ještě v životě nezažila a přiblížila se k oknu. Jeho výhoda spočívala v tom, že se prostě jen vysunulo nahoru, nebylo zapotřebí jej nechávat otevřené (což by samo sebou budilo podezření), dalo se bez problému otevřít i zvenku.

Vytáhla jej nahoru a ucítila chladný večerní vzduch a vlhko. Protáhla se ladně jako laň a seskočila dolů. Seskok z metru jí nedělal žádné potíže, takže se ohlédla, jestli je vzduch čistý a odběhla.

*

Opatrně se plížila kolem táboráku a vyčkávala, kdy uvidí přicházet Jessicu. Neměla v úmyslu se zdržovat a posedět s holkami. Nebyl čas. Ani chuť.
Vtom ji uviděla se přibližovat, a tak si pospíšila, aby jí odchytila od hloučku.
„Jessico!"zamávala na ni, aby přešla od světla táboráku do tmy u keřů, kde Taissa postávala. Jessica vypadala zmateně, rozhlížela se a přemýšlela, jestli Taisse nehráblo. Ale pak udělala několik rychlých kroků a na moment se ztratila ve tmě.

„Co se děje, Taisso?"zpanikařila najednou, intuice jí radila, že je něco špatně.
„Jsem tu jen na skok, musím se hned vrátit,"vyhrkla.
„Ty se nezdržíš?!"
„Ne! Prosím tě, Jess, potřebuju od tebe maličkost."
„Cože? Pr-"
„Poslouchej mě, prosím!"zastavila ji, „musíš od Crystal zjistit informace o dalších kanadských smečkách."
„Na co to potřebuješ?"vyzvídala rozpačitě.
„Slibuju, že ti vše řeknu, když mi pomůžeš, nechci nic zakřiknout, nevíme, jestli Crystal něco vůbec prozradí. Mně určitě ne, nevěří mi, ale tobě..."naznačila.
„Chápu, chápu! Dobře, neboj, zkusím to. Mám ti to pak přijít říct k vám...?"
„Ne! Ne, ne, ne!"vykřikla zamítavě, až Jessicu trochu polekala, „k nám ne, zase se tu potkáme příští týden před schůzkou."

„Co se děje, Tas, děsíš mě,"přiznala Jessica, když se obě vymotaly z keřů a vstoupily na světlo.
„Zatím nic, hledám si jen zadní dvířka..."odvětila, a pak se zamračila, „co to máš na tváři?"
V Jessičiných očích se mihl strach, ale rychle jej rozmrkala a nasadila chladnou tvář. „O nic nejde."
„Jessico,"varovala jí Taissa, nemohla si přece naivně myslet, že by jí nakukala nějakou trapnou lež, že třeba spadla, bouchla se do dveří, když všichni moc dobře ví, jaký je její druh.

S rozšířenými zorničkami hleděla na Jessičin rozbitý a napuchlý ret, a přemítala, jestli k tomu s Evanem taky dojdou...

„Víš, měla jsi vážně pravdu, že takhle to nejde, nepatříme sem..."pronesla vyhýbavě a Taissa se pozorněji zadívala na její obličej, který vypadal bezchybně, leč nutil Taissu pochybovat, jestli si modřiny nezakryla make-upem. Měla rozbitý i obličej? Netušila, to nevědomí jí děsilo, ale kdyby přece jen znala pravdu, bylo by to jen horší.

„Nepatříme..."přitakala nakonec a zanechala výslechu. Chápala, že to pro Jessicu musí být těžké, možná dokonce těžší, než si dokáže kdo představit. Nikdo nevěděl, že každou noc usíná s mokrými tvářemi, pláče tak dlouho, dokud vyčerpáním neusne a každé ráno si pokládá ty samé otázky...má to vůbec smysl? Nebylo by lepší nic necítit?

„Zjistím to, Tas,"rozhodla se rezolutně, až se jí odhodlanost bojovat, nenechat se přece jen zničit zrcadlila v očích. Taissa jí dodávala potřebnou sílu, ani o tom nevěděla. Nebýt jí, neodvažovala se předjímat, co by bylo jinak.

Rozloučily se dlouhým objetím.
A Jessica uronila slzy.
Naděje.

*

O týden později

Hodiny odbily osmou a Taissa již kula své plány. Vymluvila se, že jí bolí hlava a odporoučela se do ložnice. Evan jen pokrčil rameny, brzy mu došlo, že jí nemůže k ničemu nutit, ani nechtěl. Potřeboval si naléhavě promluvit se Staršími, takhle to dál nešlo. Muselo existovat nějaké východisko. Nejraději by se zvedl již teď, ale nemohl. Musel počkat do rozbřesku. Rozkazy.

Zesílil televizi a uvelebil se na sedačce. Ať si jde, kašlu na to, pomyslel si otráveně, hlavně že zůstane v baráku a nebude dělat problémy.
Taissa mezitím zmizela opět v koupelně, zamračila se, když zjistila, že se dost rozpršelo. Stáhla si ze zápěstí gumičku a svázala si vlasy do ledabylého drdolu, vše dokončila kapucí. Asi by jen horko těžko vysvětlovala, že má mokré vlasy z ducha svatého.
Déšť bušil do okna, kapky stékaly k parapetu jako padlí vojáci. Otevřela okno a seskočila ven. Tenisky jí však uklouzly na mokré trávě a poroučela se k zemi. Oblečení nasáklo dešťovou vodu a Taissa pocítila chlad vkrádající se po jejím těle.

Hlavně že sis dělala drdol, pomyslela si kysele a rozběhla se opatrně kolem domu, leč se nestrachovala, že by ji Evan z domu zahlédl. Byla tma a on si svítil.

Déšť dívku nešetřil, bombardoval ji, drkotaly se jí zuby, stále mu však odolávala. Obcházela zrovna jejich verandu a doufala, že Jessicu najde na dohodnutém místě. Bylo jasné, že babinec se odložil, nikdo nebude sedět u táboráku v dešti. Ani s deštníky. Ani s pláštěnkami.
To, co dívku však strašilo nejvíc, nemělo co dočinění s deštěm a zkaženými plány, ale to, jestli se dokáže Jessica vymluvit, proč ve večerní hodinu jde ven v největším lijáku, když táboráková party je evidentně zrušená. Bála se, že je zcela nemožné vymyslet něco smysluplného. Kord když váš druh je Evan nebo Jake.

„Ale, ale...co ty tady, Taisso?"ozvalo se najednou a dívka zůstala opařeně stát. Otočila se směrem, odkud uslyšela mužský hlas a málem se jí zastavilo srdce.
„J-jessico...?"vyhrkla ze sebe překvapeně, když je uviděla před sebou stát. Jessicu a Jakea. Oba promočené na kost, Jake teritoriálně držel Jessicu za paži, přidržoval si jí těsně u těla a působil spíš jako její bodyguard než druh.
„Jdeš nám naproti, zlatíčko?"utahoval si z ní a Jessica po dívce házela omluvné pohledy. Nedokázala mu utéct. Zklamala.
„Um...ano?"
Jakeovi oči se pobaveně zaleskly ve světle lucerny. Věděl, že lže, jelikož Evanovi volal, že se k nim staví. Naléhavě. Neplánovaně. Pověděl mu, o co jde. Jejich družky chtěly zdrhnout. Zastavit smečku.

Vtom se rozeznělo vyzvánění. Trojice stále postávala na dešti, někdo by si pomyslel, že jsou blázni, jiní, že jsou opilí. Jake vytáhl z kapsy mobil a přiložil si ho k uchu. Na tváři měl pořád škodolibý úšklebek.
„Evane? Klid, klid! Ne, já ti rozumím, náhodou jsem ji potkal!"pronesl, když se na Taissu pobaveně zadíval.

Kapky dívce narážely do nosu a stékaly po čele. Kapuce již nedokázala více vody absorbovat. Byla prosáklá skrz na skrz.

„Ano, je tady se mnou. Ano! Tvoje Taissa! Uhm...dobře, vyřídím. Zatím."

Vítr nabíral na síle, ohýbal větve v krkolomné pozice, pohazoval si s listím jako kočka s myší.

„To byl Evan,"vysvětloval dívkám zlomyslně, „volal mi, protože jsi utekla. Našel jen prázdnou postel. Ts, ts, a tys mi tak lhala! Určitě nebude rád, že si ho tak sprostě podvedla, co?"
„Neutekla jsem,"bránila se slabě, ale lepší než jen mlčet.
„Těším se, až mu to řekneš do očí."
„Můžu si dělat, co chci,"prskla naštvaně.
Znovu nasadil ten svůj pitomý škleb, když pronesl: „Jistě, zlatíčko. Evan ti vzkazuje, že se nemáš hnout z místa, dokud nepřijde. Myslíš, že ho dokážeš poslechnout?"

Nyní mlčela. Věděla, že je stejně v háji. Netrvalo dlouho a Evan se přiřítil mezi trojici. Koneckonců, neměl to vůbec daleko. Taissa se nedostala dál než jen kousek před dům.

„Taisso! Děláš si prdel?!"vyčetl jí naštvaně, ale jeho rysy se zjemnily, když jeho oči přistály na „zamilované dvojici", „díky, kámo, žes jí přivedl. Pojďte rychle dovnitř, bůhví, jak dlouho jste už venku!"

S tím rychle udělal dva kroky, drapl Taissu za paži a táhl jí domů. Dívka se nechala, nemělo smysl se zbytečně prát. Jessica stejně byla přímo tady. Potřebovala jen ji a Jake ji přinesl na zlatém podnosu.
Čtveřice se urychleně přesunula do Evanova domku.

Dveře se zabouchly a bubnování deště se ztlumilo.

*

„Můžeš mi proboha říct, co jsi tam jako dělala?!"zpražil Taissu pohledem, když postávala na parketách před obývákem, celá promoklá jako slepice. Jake s Jessicou stáli opodál, dívka se klepala zimou. „Donesu vám dvěma suchý oblečení, ať tam nestojíte jako kůl v plotě. A ty,"obrátil se varovně na Taissu, „ani se nehni."

Rychle odběhl, slyšeli jeho dunivé kroky a bouchnutí dveří. Rozhostilo se ticho, kromě občasného bubnování deště by se dal slyšet padlý špendlík.
„Nechtěl bych být teď v tvý kůži,"uculil se jedovatě Jake, když si prohrábl své mokré vlasy na stranu, „viď, Jessico?"
Výraz Jessicy mluvil za vše, v očích se jí odrážel teror a kdyby jí pořád nedržel za paži, utekla by.

To už se ale vracel Evan. „Tady to je, klidně použijte koupelnu, chovejte se zkrátka jako doma!"prohlásil, když jim podal hromádku oblečení.
„Díky, Eve,"mrkl na něj Jake, „ale Jessica to nebude potřebovat. Stejně chtěla být venku, tak ať ochutná, jaké by to bylo."
Vzal si poté jen své oblečení a zamířil si to do koupelny. „Tudy, že?"ujišťoval se. Evan jen přitakal.

Jessica stála na místě jako hromádka neštěstí. Částečně se jí ulevilo, čekala to horší. Vlastně to již bylo horší, když jí chytil. Vymyslela si, že je setkání u Crystal doma, což se Jakeovi již od začátku nezamlouvalo, protože to byl Jessičin nápad, uspořádávat tyhle schůzky, to ona za tím vším stála od prvopočátku. Kdyby se změnila situace, šly by k nim domů. Ne ke Crystal.
Sledoval ji, a přesvědčil se na vlastní oči. Ta malá děvka, pomyslel si, když jí viděl, jak na někoho čeká u táboráku. Přiřítil se tam, chytil jí za vlasy a seřval ji, jako ještě nikdy. Div se nepočůrala. Vyklopila všechno. Stačilo, když padlo Taissino jméno. Dal si dvě a dvě dohromady. Chytil ji za biceps a táhl k Evanovi. Tam narazili na Taissu, čímž se mu věci jen potvrdily a pro jeho družku se tím vše jen zhoršilo. Bomba se začala odtikávat, vybouchnout mohla kdykoliv, to Jessicu děsilo nejvíc.

„Tak na, tohle si obleč. Se zápalem plic jsi mi k ničemu,"prohodil Evan, když mrštil s oblečením po Taisse. Jeho rysy se zjemnily. Vztek byl tatam, protože Taissa byla zase zpátky. Tady nemohla nic překazit. Tam venku? Stoprocentně. Ale nemělo smysl jí dělat ze života peklo, na to neměl žaludek.
„D-díky..."zamumlala jen a vydala se do ložnice se převléct.
„Máš na to dvě minuty,"dodal se zachmuřenou tváří. Podruhé se nachytat nenechá.

Kdyby jen tušil, že se nechal...

*

Odbila devátá hodina a všichni, kromě Jessicy, seděli v obýváku na sedačce a křesle. Evan jí nabídl, aby si tu v pohodě sedla, ale Jake to nedovolil. Jen by vše zamokřila. Seděla opodál na podlaze, vypadala, jako kdyby přežila potopení lodi. Zuby se jí drkotaly mnohem víc, než předtím (pokud to bylo vůbec možné), až se jí rozkmitala celá čelist. Když bylo ticho, klapání zubů o sebe se dalo slyšet. Jake měl radost. Pořád to však bylo v jeho očích málo, zasloužila by mnohem víc.

„No takže, nebudeme tu hrát žádné divadlo, co říkáte?"začal Jake, jehož blond vlasy již začínaly celkem usychat. „Nechci ani vědět, jak dlouho jste chodily za našimi zády a kuly pikle a čekaly, až bude ta nejlepší chvíle, kdy nám bodnete kudlu do zad."
Taissa mlčky seděla, jeho monolog ji zanechal chladnou. Jemu se nemusel zpovídat. Jessica však uhnula pohledem, snažila se zůstat klidná jako Taissa, ale věděla, že se za chvíli zlomí. Každý by se zlomil, kdyby jej spárovali s Jakem Prestonem.

„Proč z toho děláte takovou kovbojku?"nechápala Taissa, „no tak jsme se tajně scházely, to je toho."
„Zrovna dneska?! Zrovna dneska, jo?!"vyštěkl Jake, „trochu blbá náhoda nemyslíš?"
„Tak pravidelně se scház-"
„Evidentně je to vaše dostaveníčko zrušené, Taisso,"přerušil ji Evan ostře, když jí věnoval varovný pohled. Chtěl jen pravdomluvnost a poslušnost. Nic víc z jejích úst slyšet nechtěl.

„Pořád nechápu pointu. O co jako jde? To se nemůžeme vídat?"
„Nedělej blbou!"neudržel se Jake, „moc dobře vím, co jste tam chtěly! Nenávidíte smečku, chcete ji zničit, takže jste šly překazit dnešní nájezd!"

Déšť nabral na síle, bubnování nyní bylo zřetelné jako Taissin přerývavý dech. Zahřmělo.

„Jaký nájezd?!"
„O čem to mluvíš, Jakeu?"vypravila ze sebe nechápavě Jessica, „vždyť jsem ti říkala, že musím Taisse něco vzkázat. To bylo vše!"
„A cos ji měla vzkázat, hm?!"
„To, co bylo jen pro moje uši,"zastala se dívky, „ženský věci."

„Nevěřím ti, Taisso,"odsekl Evan, když si dívku přeměřoval zkoumavým pohledem, „tenhle nájezd je přesně to, co potřebuješ, abys zničila smečku! Nevěřím, že by ses o to nepokusila! Od koho to víš!"
„Co to meleš?"
„Evane, takhle to vůb-"zastávala se jí Jessica, když jí skočil do řeči Jake.
„Nepleť se do toho, Jessico!"

„Evane, fakt nevím, co se mi tu snažíš přišít, vůbec ale vůbec netuším, co se děje."
Evan se na moment zarazil, Taissa vážně vypadala nevinně a nechápavě, ale nevěděl, jestli jí to mohl věřit. „Smečka naplánovala všem nezadaným vlkodlakům hon na družky. Další úplněk je za rohem, není na co čekat. "

„Cože?!"vyštěkla nevěřícně.
„T-to...to nemůžete!"přidala se zaraženě Jessica. Nedokázala si představit, že by další dívky musely procházet tím, co ona.
„Jsou to ale všivé děvky, co?"uchechtl se temně Jake, „jaké divadýlko tady hrajou!"
„Popravdě toho mám taky plný zuby,"přitakal Evan, jeho tmavé oči jen žhnuly.
„Ale to už je jedno, chytili jsme je, nebudou dělat žádné potíže, že ne?!"prohlížel si je zkoumavým pohledem blonďák. Obě dívky uhnuly. „A ráno, až bude po všem, zajdeme ke Starším a vyřešíme náš malý problém s družkami."

„Napadlo tě už něco?"optal se Evan pátravě.
Jake se na něj zazubil. „Si piš. My dva, kamaráde, si je vyměníme."

A s Taissou se zatočil svět.