Uplynul týden a vztah Taissy a Evana byl pořád na bodu mrazu, možná na formální bázi, kdybychom chtěli znít více noblesně, ale jedno bylo jisté. Nikam se neposunuli. Evan jednal stále zatvrzele, přestože se snažil s Taissou znovu normálně komunikovat a fungovat. Ona však byla myšlenkami mimo a hranice mezi nimi se tím prohlubovala a prohlubovala.

S Haydenem se viděla asi jen třikrát, pozdravili se, prohodili několik slov, tak jako se slušelo u kamarádů, a pak šli každým svou cestou. Hayden, přestože jej smečka několikrát zklamala a příčilo se mu, jak si jednali, nedokázal jít proti ní, takže se Taisse raději stranil. Bál se, že by na něj hleděli přes prsty, kdyby se s Taissou poflakoval, protože nebyla jeho družkou.
Když na to pomyslel, krev mu vřela v žilách, protože Taissa byla jeho družka, kterou mu Evan vzal před nosem. Na to Starší a smečka neřekla ani půl slova. Ale to, že se o ni staral, zajímal, když Evan chlastal s Jakem Prestonem a kašlal na ni po ceremoniálu, to nikdo neviděl. Spolkl svou dotčenou pýchu a ignoroval zraněné srdce a trávil čas radši u sebe doma. Dokud jej nenavštívil Landon.

Taissa často volala otci, povídali si, téměř jako za starých časů a pan Bell nedokázal skrývat ve svém hlasu obrovskou nálož hrdosti, jak byl na dceru pyšný. Ustavičně se ptal a zajímal, jestli už viděla nějaké vlky, co pro ně vlastně dělá, jací jsou, jak se chovají, jestli už mají mláďata, a odkud se vůbec vzali. Taissa si zase povšimla, jak dokázala ze sebe vyloudit odpovědi i na otázky, u kterých neznala vůbec odpovědi. Vycházely jí z úst automaticky, což jí zase donutilo zavzpomínat na matku a na oběd, kdy ji Evan potupil.
Evan zkrátka nebyl ten, se kterým by si dokázala představit život, ba zestárnout. Teď už to věděla a bylo to samo sebou v pohodě, kdyby nebyli vlkodlaci a nebyli druh a družka. V tomhle případě nevěděla, jak se zachovat, jestli bylo v pořádku, kdyby řekla, sorry, kámo, ale nemá to smysl, každý jsme jinde, každý chce od života něco jiného, radši se rozejdeme v dobrém. Zdálo se, že ve vlkodlačím světě slovo druh a družka mělo téměř až svatý význam, možná stálo na stejné úrovni jako boží jméno v Bibli; jakmile vás ocejchovali podstatnými jmény DRUH a DRUŽKA, nemohli jste proti tomu nic udělat. Alespoň tak to Taissa vnímala. Což jí tížilo ještě víc.

Záviděla Crystal a Caroline, že našly ty pravé partnery (anebo byly schopny neuvěřitelných ústupků), přestože je osud svedl dohromady tou nejvíc nejnepravděpodobnější cestou (navíc dost strmou a rozbitou). Mozek jí radil, aby se řídila jejich radami a příkladu, ale srdce chřadlo, poněvadž tušilo, že se bude s Evanem trápit.

Dnes měly zase dámskou jízdu, takže se šla připravit a všimla si, že se tam vlastně dost těší. Být s někým na stejné lodi přinášelo obrovskou úlevu a břemeno pak lépe a snadněji padalo z ramen. Doufala, že jí dívky budou více věřit, a že si k ní najdou cestu.

„Někam se chystáš?"zastavil ji opět Evan, když odlepil zrak od televize. Poslední dobou byli schopni jen běžných rozhovorů ohledně toho, jak se každému daří, a jak je na prd počasí.
„Za holkama k táboráku,"odvětila s úsměvem na tváři, fakt se dost těšila.
„A v kolik se vrátíš?"
„Pozdě, nemusíš na mě čekat."
„Aha, dobře,"zamumlal jen, „nechceš něco podniknout zítra?"
Taissa se zarazila a stála na prahu jako návštěva, která čekala, až jim domácí pokynou, že mohou dovnitř. „Podniknout?"
„Nic nóbl, neboj, jen mě napadlo, že bychom koukli na nějaký film...jako kdysi,"zavzpomínal toužebně a s tázavým výrazem na dívku pohlédl. Doufal, že nedostane košem.
„No..."vydala ze sebe přemýšlivě, „proč ne. Fajn. Tak jo,"rozhodla se nakonec. „Zatím se měj."

Mířila za kamarádkami.

*

Seděly u táboráku, jedly marshmallow, které si opekly, vlastně je jen tak uždibovaly jako ptáci spadlý rohlík a povídaly si.
„Nastala nějaká změna, Naomi?"ptala se Jess zvědavě, když si snažila odlepit lepkavé marshmallow z mezery mezi předními zuby.
Naomi měla dnes vlasy svázané v malých copáncích po celé hlavě a černá rtěnka zvýraznila její plné rty. „S Kevinem jsme si promluvili,"přiznala.
„O čem?"vyzvídala Efi, jejíž červené vlasy jí spadaly volně na ramena.
„Jak to mezi námi zlepšit, jak se cítím, co bych chtěla od tohoto nového života..."
„A?!"
„Co mlčíš!"
„Nečekala jsem, že mě pochopí, přece jen, vy jste říkaly, že jsou kluci mnohdy celkem zatvrzelí a nechápaví,"odvětila, když věnovala Taisse pohled, „ale vyslechl mě a myslím, že fakt pochopil, že je to pro mne těžké se tu začlenit a úplně změnit svůj život. Slíbil, že bude oporou, a že to spolu překonáme. Prý mu na mě záleží!"rozzářila se štěstím.
„Já ti to říkala,"pousmála se Jessica a to bylo poprvé, kdy Taissa za tím úsměvem nepoznala skutečnou radost ani spokojenost, nýbrž jí toto gesto připadalo prázdné a vycítila i zklamání. Od tohoto momentu se na Jessicu zaměřila více.

„Prozradíš nám toho víc už, Crystal?!"postěžovala si Sasha, jejíž krátké vlasy měla nyní nastajlované gelem.
„Jo, nebojte, vy drbny,"uculila se Crystal, „co chcete vědět vlastně?"
Taissa raději mlčela, nechtěla, aby se Crystal zase šprajcla, poněvadž toužila získat další nové informace, ale bála se, že by jí byly zase odepřeny. Možná že když nebude tlačit na pilu, přinese to ovoce.
„Hrozí nám válka?"zhrozila se Jessica.
„Ne! Teda...vlastně nevím,"zachichotala se nervózně Crystal, „ale nikdy nevíš."
„Proč by nám vůbec hrozila teda?"
„Ne každá smečka funguje jako my. Tim zmínil, že některé neschvalují, aby lidské dívky nahradily jejich družky."
„Ale i my jsme teď vlkodlaci,"namítla jí Efi.
„To máš pravdu, Efi,"přitakala jí Crystal, „ale vznikají kvůli tomu problémy a není to zrovna efektivní. Některé smečky chtějí žít v utajení, nebo alespoň částečném, tohle jen přidělává starosti."

Taissa už dožvýkala poslední sousto a napjatě čekala, až padne ta nejdůležitější otázka.

„A jak tedy řeší ten populační problém?"zeptala se rozpačitě Jessica.
„Prý přišli na lepší způsob. Ale víc mi ještě neřekli, takže nevím..."
„Zajímalo by mě, jaký..."zamumlala Jess, „vše by asi bylo fakt snazší."
„Tak asi to teprve zkoumají ne?"vyhrkla Sasha, „předtím jsi říkala, že se ženy věnují výzkumům."
„Je to možné,"přitakala Crystal.
„Ale funguje to?"neudržela se Taissa.
Crystal na ni pohlédla a pohodila rameny: „Nevím."

Nebo mi to nechceš říct, zaškaredila se Taissa, ale nenechala se vyvést z míry. Svraštila čelo, když obláček dýmu vlivem větru změnil směr a namířil si to rovnou na ni. Ucítila štiplavý zápach, kvůli kterému jí začaly slzet oči.

„Už budu muset jít, holky, slíbila jsem Jakeovi, že tentokrát nebudu ponocovat,"pronesla Jessica, když vstala a oprášila si kalhoty.
„Půjdu s tebou," rozhodla se Taissa.
„Tak jo, budu ráda,"usmála se Jessica a obě se rozloučily. Stejně již bylo půl jedenácté a pomalu by se kroužek rozpouštěl.

Kráčely pryč. A teplo ohně je opouštělo.

*

Zatímco se líně plahočily po osadě, lucerny a lampióny jim osvětlovaly cestu, tížilo je nepříjemné ticho.
„Jessico? Můžu se na něco zeptat?"
„Jasně, co máš na srdci?"
„Proč vlastně nikdy nemluvíš o Jakeovi?"

Jessica se zastavila a nevěřícně na Taissu hleděla: „Cože?!"
„Já jen, že všechny už jsem slyšela mluvit o svých druzích, ale tebe ne. Pročpak?"
„Taisso..."zaúpěla nespokojeně, „není se o čem bavit!"
„Nevěřím ti to,"nenechala se odradit, „nechci ti tu kázat nebo tě soudit, jen jsem tu pro tebe, chápeš? Tak jako jsi tu pro mě byla ty, vzala mě mezi vás, nenechala mě se topit. Můžeš se mi svěřit."

„Řekni mi něco, Taisso,"sykla téměř plačtivě a Taissa nechápala, co mohlo dívku tak rozhodit, „myslíš to vážně s Evanem? Nebo jsi jen nechtěla před ostatníma přiznávat, že s ním nechceš mít nic společného?"
„Nechápu, co tím myslíš..."vydala ze sebe překvapeně.
Jessica se suše zasmála a utřela neposednou slzu, která jí stekla po tváři. „Myslím, že víš moc dobře, kam tím mířím."
„Jo, vím, ale to neznamená, že to dává smysl! Co to má co dočinění s tebou? Chápeš? Nevidím žádnou spojitost!"
„My dvě, Taisso, toho máme společného víc, než si myslíš..."utrousila hořkosladce.
„Co?"
„Nevidíš s Evanem žádnou budoucnost, že ne? Jak dlouho víš, že to nikam nevede? Přesto se snažíš předstírat, že to klape, jen občas skřípe, co? Snažíš se přehlížet jeho chyby, vždyť za to může opice z chlastu! Děláš, co můžeš, skoro vypustíš duši, abys zapadla, ale není to dost, co?!"křičela frustrovaně a po tvářích jí tekly slzy, „pořád jen posloucháš Starší tamto a tamto, nesmíš tohle a tohle, protože Starší! Chovej se takhle! Nedělej tohle! Musíš mě poslouchat, protože to Starší hlásají! Jaký to asi je, být opravdu milován, co? Víš to, Taisso?!"

Taissa na dívku hleděla s otevřenými ústy, rozmrkávala hořkou pravdu. „N-nevím..."
„Ty jsi mi už pomohla, Taisso, ani to vlastně nevíš..."usmála se na ni posmutněle, všechen hněv jí najednou opustil. „Dobrou noc."
„P-počkej, přece!"zavolala za ní ještě Taissa, ale to už byla Jessica pryč. Pochybovala, že by se stejně zastavila. „Brou..."zamumlala rozpačitě.

Než odbočila k sobě domů, zamrazilo jí, jak moc se Jessičino vyprávění podobalo tomu jejímu. Sdílely stejný příběh. Stejný úděl. Stejné rozhodnutí, které změní úplně všechno.

*

Čím dřív se blížilo Taissino rande s Evanem, tím více byla nervóznější. Hodiny odbíjely pátou hodinu a slunce se pomalu schovávalo za stromy. Zamilovaně hleděla na venkovní scenérii a na moment byla tady opravdu šťastná.

„Připravená?"promluvil najednou, když se konečně vymotal z kuchyně. Taissa málem zapomněla, že připravoval občerstvení. Opatrně obešel sedačku, na které seděla dívka, a položil na konferenční stůl mísu popcornu a tác s ovocem. A pak zase odběhl.
Taisse se zbíhaly sliny, když přejížděla pohledem po borůvkách, ostružinách, malinách a brusinkách a vše doplňovaly ještě jahody a nakrájená jablka.

Po chvíli přicupital i s posledními talíři, na jednom se tyčily jednohubky, pravděpodobně s avokádovou pomazánkou, a na druhém byly uzeniny se sýry.
„To musela být práce to nakrájet, co?"dobírala si ho.
„Vlastně, ano!"protočil žertovně očima, „pořád stejná, samý vtípky a urážky."
„Děláš, jako bychom se znali tak deset let."
„Neber všechno tak doslova,"odbyl ji, aby náhodou nevybouchl. Občas jej trošku štvala s jejími chytrými řečmi alias rádoby vtípky.

„Znáš Purpurové řeky?"
Taissa zavrtěla hlavou.
„Nevadí, jsem zvědavý, co na to řekneš,"uculil se potulně a jal se připravit film.
„Doufám, že to není válečný film,"vydala ze sebe otráveně, když si vzpomněla na posledně, když se spolu dívali na film. Hrozně jí nudil.
„Ou..."zatvářil se překvapeně, „že jsi nic neřekla!"
„O nic nešlo,"pokrčila rameny nakonec.
„Tohle je kombinace mystery a thrilleru. Celkem psycho."
Taissa jen přikývla a nabrala si hrst popcornu. Potěšilo ji, když zjistila, že udělal sýrový. Ten měla nejradši. Snažil se, ale stejně to nikam nemohlo vést. Měl by si to taky uvědomit.
Pokud to sám však již taky nevěděl a jen tomu vzdoroval.

„Tak co ty vaše babince?"
„Co myslíš?"
„Však víš, co tam vůbec děláte?"
„Povídáme si..."
„To zní jako nuda,"zasmál se.
„Občas,"připustila nezáživně, „ale celkem to pomáhá se vyrovnat tady s tím vším."

Ticho se opět vkradlo mezi dvojici, poněvadž oba věděli moc dobře, že se jedná o citlivé téma a i krok vedle by mohl vést k vybuchnutí sopky nebo k rozpoutání jaderné války. Nikdo tu hranici nechtěl překročit.

„Tam určitě chodí i Jakeova družka, ne? Jessica Green? Říká ti to něco?"zeptal se najednou.
„Chodí,"přitakala opatrně, „ty jí znáš?"
„Ne úplně, ale s Jakem jsme dobří přátelé."
Jake Preston, Jessičin druh. Ceremoniál. Už půjdu, Jake nechce, abych ponocovala. Opět si její mozek spojil správnou asociaci.
„Hm..."zamumlala jen. Přemýšlela, jestli jsou oba prostě dost podobní v názorech, nebo jeden druhého ovlivnil, čímž se dostala zase k otázce, jestli Evan měl větší vliv, anebo Jake. Nebo jestli jejich rodiče jsou na vině?

„Možná by se někdy mohli stavit, co říkáš?"
„Jak chceš. Jessicu mám ráda,"pokrčila rameny. Netušila, co od toho čekat.
„Paráda, zkusím to domluvit."
Pohled teď věnovala zase obrazovce, kde se detektiv Niemans zrovna dobýval k místnímu doktorovi. Pozvedla překvapeně obočí, když zjistila, že se detektiv bojí psů. Takový velký drsňák, pomyslela si nevěřícně. Alespoň vykreslení Niemansovy postavy vypadalo zase o něco reálněji, koneckonců, všichni se něčeho bojíme.

Oba málem nadskočili, když uslyšeli zaťukání. Naléhavé. Evan poznal v Taissiných očích vzrůstající paniku. Urychleně vstal, Taissa se držela v těsném závěsu, nakukovala skrze něj, ale Evanovi to nevadilo. Líbilo se mu, že jí mohl ochraňovat.
Otevřel prudce dveře a zamračil se, když se setkal tváří v tvář s Haydenem.
„Co tu chceš!"
„Kdo je to?"zvolala Taissa, když jí Evan zatarasil cestu, aby nemohla vidět.
„Přišel jsem za Taissou,"odpověděl klidně Hayden, když si posunul brýle výš. Taissa jeho hlas hned poznala, srdce jí poskočilo, protože netušila, co se děje.
„Proč?"vyzvídal nepříjemně Evan, zatímco do něj Taissa strkala, aby jí uvolnil cestu. Nepohnul se ale ani o píď.
„Tak uhni přece! Chce mluvit se mnou, ne s tebou!"bručela otráveně, když nakoukla skrze jeho biceps. Evan ale stál pevně jako skála, dívku opětovně odstrčil od dveří.
„Musím jí něco říct!"

Evanovy oči zajiskřily zjištěním. „Ani náhodou! Jestliže tě s ní uvidím, tak ti rozbiju hubu, rozumíš?!"
„Evane!"vyjekla nechápavě Taissa. Jeho výhrůžka jí vlila novou krev do žil, a tak se jí podařilo překročit práh dveří. „Haydene, co se dě-"
Evan jí však hrubě stáhl dovnitř, když se jeho ruka obmotala kolem její paže, zanechávajíc modřinu. Klopýtla, podrážka tenisek vypískla a dívka tvrdě dopadla na podlahu.

„To jsi přehnal!"zaječel naštvaně Hayden a chtěl se k Taisse prodrat, ale Evan jej odstrčil. Netušil, že to celé akorát zhoršuje.
„Vypadni, Haydene, nebo se fakt neudržím!"
„Mám právo s ní mluvit!"
„To teda nemáš! Je moje, chápeš?! Drž se od ní dál!"

Taissa seděla zděšeně na zemi, neschopna slov. Podlaha byla chladná, na dlaně se jí přilepily částečky prachu a nánosu z bot, ale nedokázala se na to soustředit. Nečekala, že jejich svár se tak rychle vyhrotí.

„Šak já ti ji neberu, ty imbecile!"prskl Hayden, „nejsem taková svině jako ty! Chci jí jen něco říct! To není zakázané!"
„Ale ty jí právě nic neřekneš!"vyhrožoval Evan, když udělal krok dopředu, aby jej zastrašil, přestože jej Hayden převyšoval, „zbláznil ses?! Tohle nesmíš! Překračuješ hranice, Haydene, takže zastrč jazyk za zuby a pakuj se!"
„Evane, prosím, přestaň!"žadonila Taissa, když se konečně postavila na vratké nohy.
„Běž pryč, Taisso! Tohle se tě netýká!"
„Týká!"hádala se a znovu se pokusila dostat k Haydenovi. Evan se na ni však obrátil, chytil ji za ramena a křikl jí do tváře, aby zmizela do domu, než se jí stane něco zlého. Vypadal u toho šíleně, oči mu jiskřily, jizva na obočí pulzovala, vrásky mu přidaly nejmíň dvacet let. Aby jí popohnal, znovu jí postrčil. „Běž, hned jsem za tebou."

„Zavři hubu, nebo toho budeš litovat,"pohrozil ještě Haydenovi, když uchopil rám dveří, připraven mu zabouchnout před nosem, „smečka je tvoje jediná rodina, nechtěj, abych práskl Starším, že chceš roztrubovat tajemství nezasvěceným! Říkám ti naposledy, vykašli se na to, Haydene."

A s tím práskl dveřmi.

Taissa stála opodál, zděšeně na něj hleděla.
„Nenecháme si od něj zkazit tu hezkou chvilku, co jsme měli, ne?"zašvitořil, jakoby se nic nestalo.
„Myslíš to vážně?!"
„Není to tak, jak si myslíš,"odsekl.
„Tak mi to vysvětli!"pobídla jej s překříženýma rukama na hrudi.
„Mi nevadí, že se bavíte, teda jo, ale kvůli tomu jsem ho nevyhodil!"objasnil frustrovaně, „úplně vidím, jak to v té tvé roztomilé hlavince šrotuje, jak si myslíš, že žárlím tak moc, že kohokoli vyhodím od prahu!"
„A proč jsi ho teda vyhodil?!"
„Starší mu svěřili obzvlášť tajné informace a on ti je chtěl vykvákat!"

Jejich hádku přerušil ječivý výkřik z televize, jenž nakonec vyzněl docela tlumeně díky vzdálenosti, kde se momentálně dvojice nacházela. Taissa cítila, jak jí tepe žíla na krku a hleděla na Evana s opovržením. Samozřejmě že smečka byla na prvním místě! Vždycky byla a bude.

„Já jsem taky součástí smečky..."zamumlala poraženecky, touha se hádat zmizela jako pára nad hrncem.
„Myslíš, že nevím, o co ti jde?"utrhl se na ni klidně, jen jeho oči temně žhnuly. Evan Taissinu nechápavost přečetl rychle, zrcadlila se jí v očích, a tak pokračoval: „Vím, moc dobře, co tady kuješ! I Starší to ví! Musí si na tebe dát pozor, vrtáš se ve věcech, po kterých ti je hovno!"

Taissa zběsile zamrkala a nevěděla, co má odpovědět. Mlčky na něj hleděla, připadala si hloupě, ale hlas jí uvízl v hrdle.

„Pamatuj si tohle, Taisso,"zasyčel, když učinil dva rychlé kroky a stál těsně před dívkou. Nepatrně se sklonil, aby se jí výhrůžně díval do očí a pocítil její strach. „Když Starší řeknou, že jediná možnost, jak opatřit vlkodlakům družky je pokousat lidské dívky, tak to platí. Nezkoušej je přechytračit a laskavě se přestaň plížit po osadě a shromažďovat materiály pro svůj patetický výzkum. Ten tvůj babinec je navíc průhledný jak kohoutková voda, Taisso, ty holky ti nijak nepomůžou, zapomeň na ně. Proč by revoltovaly, když nemají důvod? Jsi v tom sama, tak už to vzdej! Nikdo ti nepomůže! Nikdo ani nechce žádné změny! Pochop to už, panebože!"

Taissa učinila krok vzad, začínal jí nahánět strach. Netušila, kde to zjistil, vlastně to ani nechtěla vědět, ale to zjistění jí zamrazilo. Opětovně se cítila, jakoby žila v Orwellově románu.

„Já to přece nemyslím špatně..."vydala ze sebe tiše, „chci jen spravedlnost."

„Tak to ses ocitla asi ve špatné smečce, zlato,"ušklíbl se, ale neslyšela v jeho tónu ani špetku soucitu. Jen čistou škodolibost, že padla na hubu.

„Dnes ven asi nepůjdu, co?"špitla.
„Přesně tak. Učíš se rychle,"pousmál se uznale, když se narovnal do původní pozice.

A pak rozešel se dokoukat film.

Ahoj!
Miluju Purpurové řeky (sice je to trochu vykrádačka, ale stejně je to dost povedený film), ráda se k němu vracím. Znáte je?
A taky jsem dostala při psaní chuť na popcorn, ale musím to překonat, protože tu stejně žádný nemám :D
Co říkáte na dnešní kapitolu?
Díky!