Taissa nahlédla z okna a rozbušilo se jí srdce, když pod ním spatřila stát Haydena. Otevřela rychle okno a nechápavě na něj hleděla.
„Co tu děláš?!"sykla tlumeně.
„Pojď dolů, musíme jít,"odvětil vážně.
„Počkej, už jdu,"odpověděla a zavřela okno. Zanechala jej tam stát, vzadu za domem v blízkosti lesa a přemýšlela, co řekne otci.
S těžkými kroky opustila pokoj a mířila dolů. Každý krok, který udělala, působil jako bodnutí dýkou. Musela se s Evanem vypořádat, ať chtěla, nebo ne, ale vůbec se jí nechtělo vracet. Opět pocítila hořkou pachuť. Ale pokud přemluví smečku, aby přestala ničit život dívkám a poutat si je tak k sobě jako vězně, stálo to za to.

Objevila se v kuchyni, když otec cedil těstoviny, pára stoupala ze dřezu a jeho brýle se orosily.
„Tati? Budu se muset vrátit zpátky, netuším, kdy přijdu, ale určitě ti dám vědět, slibuji. Hlavně neměj strach, ano? Bude to v pohodě,"objasnila mu klidně.
Pan Bell se na dceru dojatě zadíval a povzdechl si, čekal, že si dceru užije déle než jedno odpoledne. „Dávej pozor, Taisso,"varoval ji otcovsky, „přísahej, že jsi mi nelhala, a že nic se ti nestane."
„Přísahám,"odvětila a tentokrát to myslela vážně a upřímně. Smečka jako taková nebyla nebezpečná, ale jejich názory a zvyky ano. Nicméně doufala, že když se jí podaří navázat styky s těmi správnými lidmi, mohla by ve smečce projít jistá forma reformy. A život tam by byl o mnoho snesitelnější a možná i svobodnější.

„Měj se, tati, zavolám ti,"rozloučila se, když jej objala a vtiskla mu polibek na tvář. Otec si ji k sobě naposledy přivinul a popřál ji štěstí.
„Jestli ti něco udělají, tak je zabiju,"procedil ještě ochranitelsky a ona se na něj mezi dveřmi pousmála.
„Mám tě ráda."
„Já tebe..."

A odběhla ven.

*

„Kam musíme jít, Haydene? Co tu vůbec děláš? Jak jsi věděl, že jsem tu?!"dožadovala se odpovědí, zatímco k němu mířila jako rozzuřený býk.
„Pospěš si, všechno ti vysvětlím, ale až budeme dost daleko od vašeho domu,"umlčel ji a chytil za paži, když jí táhl k lesu. Nechala jej, pajdala za ním a nechápavě civěla na listnaté stromy, které míjely.

„O co jde? Děsíš mě!"
„Taisso, prosím..."
„Počkej! Ne!"prala se s ním, „táta je doma! Nenechám ho tam! Co se děje!"hysterčila.
„Nic mu neudělají, uklidni se!"prosil ji a snažil se najít dobrý úchop, aby se mu zase nevysmekla. Dělal to pro její dobro, nebyla by ráda, kdyby si pro ni došel Evan.

Cítil, jak mu brýle sklouzávají z nosu, a tak s ní škubl a znovu se rozešli. „Vše ti vysvětlím, ale musíme se vzdálit!"
Tentokrát poslechla a dovolila mu, aby vedl cestu, zatímco jej následovala. Z nějakého důvodu mu důvěřovala více než Evanovi. S ním by nikam nešla. Ale Hayden tu pro ni vždycky byl. To byl ten nejrelevantnější důvod.
Po čase její paži pustil a kráčeli mlčky vedle sebe.

Už se stmívalo a sluneční paprsky si nedokázaly prorazit cestu korunami stromů tak lehce jako v poledne, a tak někde byly sice ještě intenzivní, bolely z nich oči, ale na většině míst se paprsky vytrácely, působily jako malé jiskřičky, zcela neškodné zraku, jako malé hologramy hvězd. Taisse se tato přírodní světelná show líbila. Natahovala prsty, téměř jakoby se chtěla paprsku dotknout, avšak světlo jejími prsty prostupovalo, půlilo se a nechávalo malé částečky prachu poletovat v její blízkosti.

„Proč jsi tady, Haydene?"pročísla najednou ticho, jelikož jí ubíjelo.
„Musel jsem pro tebe, viděl jsem tě z okna, jak běžíš pryč od Evana, celá uplakaná. Špehoval jsem Evana celé odpoledne, až jsem zjistil, že se domlouval se Staršími."
„Špehoval? Přepadla tě bond chvilka?"zažertovala, protože to byl její způsob vyrovnávání se s věcmi a navíc neměla ráda vážné situace. Byla vždy více nad věcí, racionální, nenechávala se přemáhat emocemi (pokud už nešlo vážně do tuhého anebo se toho nesešel kotel). Byla rozvážná a klidná.
„Tohle už není sranda, Tas,"upozornil ji jemně, „on si jde pro tebe a ne by nebral jako odpověď."
„Tak proč jsi tu? Měl jsi mě nechat tak, teď budeš mít tak akorát kvůli mně problémy."
„To je jedno, jednou jsem tě nechal tak a podívej, jak to dopadlo. Teď už se nenechám vyštípat,"odvětil, když semkl tvrdě čelist. Vypadal vážně rozhodně.
„Za to jsi nemohl..."pípla jen a on na ni nevěřícně hleděl.
„Řekl ti to?"
Přikývla. „Jeho otec to práskl a Evan nebyl nadšený. Ale Haydene, vždyť vy dva se k sobě chováte jako nejlepší kamarádi..."vydala ze sebe rozpačitě. Nevšimla si mezi nimi žádné nevraživosti.
Hayden si povzdechl: „Naučil jsem se s tím žít a Evan není tak špatný, vycházeli jsme, hlavně protože jsme byli parta, takže se nějaké rozepře moc neřešily. Ale od té doby, co jste se oba proměnili a stali se oficiálně členy smečky, všiml jsem si, jak se Evan chová. Nezáleží mu na tobě, a když ano, chtěl by z tebe jen poslušnou loutku, jako je on. A tohle tolerovat už nebudu..."

„P-proč...proč jsi mi nic neřekl?"vydechla tiše, když na něj pohlédla. Tyčil se nad ní, byl koneckonců o hlavu vyšší a záhadným způsobem jí ta myšlenka uklidňovala.
„Co by to pomohlo, Taisso? Zbytečně bych rozmíchával sváry, co se stalo, stalo se. Nemohli bychom to vrátit zpátky, ani kdybychom chtěli,"pousmál se smutně.
„A proč sis...nenašel někoho jiného?"
„Ten den jsem neztratil nejen kamaráda, ale i víru, že to, co děláme, je správný."

Vítr jí čechral vlasy, nadzvedával je a pohazoval. Občas se  mu zachtělo dívku poškádlit, a tak jí vlasy narážely do obličeje, otravovaly oči a snažily se vlézt do úst.

„A proč mi teda pomáháš?"zeptala se, jakmile se objevili na povědomé lesní cestě, kde ještě před nedávnem postávalo Evanovo auto. Teď jen civěla na rýhy po pneumatikách na zemi.
Nicméně oni mířili zpět do osady.
„Když budou Starší vědět, že ses vrátila dobrovolně, nebudou tak přísní."
„Ale já nepřišla dobrovolně..."namítla.
„To už nemusí vědět, ne?"mrkl na ni spiklenecky a ona se pousmála. Měla ho zatraceně ráda za to, jak se o ni staral. Dělal to nezištně (předpokládala) a bral v potaz rizika.
„Co mi udělají?"
„Myslím, že nic. Jen asi nějaké varování a nenechají tě už odejít, Evan beztak už dostal příkazy co a jak..."

Taissa nepochybovala, že Evan je splní na sto procent, byl Staršími posedlý, kdyby mu řekli, aby se pomočil, tak by to udělal bez studu. Bála se, co mu poradili ohledně ní. Tak dobře přečtené je neměla, tak jak teď měla Evana.
Pustili se opět přes les, Taissa nyní věděla, že nebude trvat dlouho, a objeví se u osady. Musela jim čelit. Ať to stojí, co to stojí.

„Nevěděla jsem, že když se vlkodlakům narodí dcera, tak jí opustí,"vyhrkla najednou, když jí ta myšlenka nahlodávala již dlouhou dobu. Hayden se trochu zarazil, všimla si, jak je napjatý.
„No...je to tak...na co by se tady trápily, když mohou žít normální a šťastný život?"
„Nemohla bych opustit své dítě,"namítla mu.
„Proč tě to vůbec napadlo?"Hayden vypadal, že se o tom vůbec nechce bavit a už vůbec ne se hádat.
„Evanovi rodiče se bavili o Chelsey, víš? O té holce, se kterou jsem se poprala. Říkali, že je to dcera známého, a že její vlk umřel, tak proto žije normálně ve městě..."

„Aha, nojo, takhle to chodí. Nemyslíš, že je to nejlepší řešení?"zeptal se jí a trpělivě vyčkával, až si rozmyslí, co odpoví.
Chvíli jen mlčky šlapala, přemítala, co si o tom vlastně myslí. „Asi je...i když je to svým způsobem hrozně kruté, chápu, že by se tu zbytečně trápily, když nemohou být plnohodnotnými vlkodlaky a zastat naše místa..."
„No...není to tak úplně pravda,"zarazil ji.
„Jak to myslíš?"
„Ianova družka Caroline je původem dcera vlkodlaků."
Taissu to zjištění překvapilo. „Cože? Vždyť...vždyť to nejde,"zamračila se.
„Sám nechápu, jak je to možné, Starší se to snažili všemi možnými způsoby ututlat a Ian nám všem taky pěkně mlžil. Nejspíš musel,"dodal přemýšlivě, když si vzpomněl, jak se tehdy bavili o proměně, když hledali Taissu po stanování v lese, tam Ian zalhal, „ale když jsem s ním nedávno o tobě a Evanovi mluvil, Caroline přiznala pravdu. "
„Tyjo...já...já nevím, co říct,"vydala ze sebe zaskočeně, „proč jsi nás řešil s Ianem?"
„Potřeboval jsem radu, říkal jsem jim, jak jsi tvrdohlavá, a jak chceš bojovat proti těm napadením. Musel jsem tě přece chránit a Ian vždy ví, co si počít."
„A jak je to tedy možný?"
„Vlastně mi nic víc neřekli, jen že máš vážný důvod si stěžovat a chtít změnu, protože je to možné. Musíš se asi obrátit na ně."
Taisse se zištně pousmála.

Já to zjistím, pomyslela si odhodlaně a společně s Haydenem vystoupili z lesa.

*

Taissa a Hayden se rozdělili, oba vstoupili do osady jinou cestou, aby to vypadalo přesně tak, jak se domluvili. Vrátila se dobrovolně.
Teď již šero vystřídala tma, díky lampiónům a lucernám měla cestu hezky osvětlenou, a tak našla Evanův dům snadno. Vystoupala po verandě a než vešla dovnitř, zastavila se. Zhluboka se nadechla a modlila se, aby v domě nikdo nebyl. A když už ano, tak ne Evanovi rodiče. Nechtěla se jim podívat do očí po všech těch tajemstvích, která vyplula na povrch.

Sáhla na kliku a ulevilo se jí, když nebylo zamknuto. Vstoupila dovnitř, ošila se, když jí do zad konečně nenarážel vítr a vlekla se unaveně dál do obýváku. Potřebovala spánek jako sůl.
Slepě postupovala přes pokoj k lampě, aby si rozsvítila. Kdyby byla pořád doma, sledovali by s otcem západ slunce a ještě hodnou chvíli by šetřili energie, ale tady se stmívalo rychleji a dříve, lesy byly tady daleko hustější.

Konečně nahmatala lampu a rozsvítila. Obrátila se a vykřikla.
„Co...co tu chcete?!"vydala ze sebe zaskočeně a sledovala Landona, člena Starších, kterak seděl na jejich sedačce. Landon nevypadal vůbec vykolejeně, naopak se potulně usmíval, až se jeho plnovous rozhýbal.

„Omlouvám se, nechtěl jsem tě vyděsit,"odvětil, když se postavil, „popravdě jsem čekal spíš Evana, ne tebe."
„Kdo vás sem vůbec pustil?!"
„Evan samozřejmě."
„Aha, no jasně..."zamumlala a stále se vzpamatovávala z počátečního šoku. Cítila svůj zběsilý tep, když jí krční tepna tepala jako bubínek v orchestru.
„Překvapila jsi mě,"začal, když dívce pokynul, aby si sedla. Oba věděli, že spolu stráví delší dobu, tak proč stát.
„Proč?"
„Že jsi přišla. Obával jsem se, že budeme muset podniknout určité kroky..."
„Neměla jsem v plánu utéct navždy,"přesvědčovala jej, i když by zapřísáhla, že v době, když uprchla, toužila se nikdy nevrátit.
„Působivé, skvělé, rád to slyším,"usmál se na ni a ona nepochybovala o tom, že to myslel upřímně. Hayden měl pravdu. To že přišla dobrovolně, mělo své ovoce.
„Proč jste tady?"
„Neboj se, už jsem na odchodu,"zasmál se, když se mu oči zajiskřily a jeho dlouhé kadeře mu spadaly do obličeje, „už jsem obešel všechny nové páry, které jsi potkala při ceremoniálu. Je to součástí tradice, vždy navštěvujeme nové členy, zjišťujeme, jak se jim daří, jak se sžili s novou etapou života...bál jsem se, že u vás je...jistá krize, ale ta je zažehnána."

Nevěděla, co odpovědět, a tak mlčky seděla a kývala hlavou.

„Nebuď na Evana tak přísná, on se vážně snaží,"dodal a ona opět přitakala, nechtěla vyvolávat hádku, řídila se spíš heslem, vymluv se a vypadni a na to také čekala. Nepotřebovala žádné rady. Sama dobře věděla, co je Evan zač, a jak se k němu bude chovat. „Tak já již půjdu, šel jsem sem s těžkou hlavou, ale odcházím spokojený, opatruj se, Taisso,"rozloučil se a podal dívce ruku. Potřásli si a on se poroučel.

Vyprovodila jej ze dveří. Znovu pocítila chladný noční vzduch a na kůži ji vyskákala husí kůže.
„O otce se neboj, vše je postaráno. Nebude vám už stát v cestě,"prohodil mezi řečí a ani nečekal na dívčinu odpověď. Tma jej zcela pohltila.

S otevřenými ústy a zmatenou myslí se poroučela zpátky.

*

Když se probudila další den, snažila se nepozorovaně zdejchnout. Pomalu našlapovala a rozhlížela se, jestli nenarazí na Evana. Doufala že ne. Chtěla se mu vyhnout, i když věděla, že je to dětinské. Kuchyň byla čistá. Obývák vypadal taktéž, ale nebyla si jistá pohovkou. Večer se už nepotkali, takže byla vysoká pravděpodobnost, že zase dorazil v noci a chrápal na sedačce.
Opatrně nahlédla a podstatně se jí ulevilo, když byla prázdná. Nebyl pochyb o tom, že v domku nikdo kromě ní není, a tak se narovnala a přešla ke dveřím.

„Někam jdeš?"ozvalo se za ní a Taissa polekaně nadskočila. Prudce se otočila a spatřila Evana stát v obývacím pokoji jen v ručníku, jenž mu halil spodní partie. Voda mu z vlasů kapala po čele, ramenou a hrudi a přeměřoval si ji pohledem. Za ním spatřila mokré ťápoty, které se táhly ke koupelně.
„Jdu,"odsekla jen.
„Hele, Taisso,"začal váhavě, „ohledně včerejš-"
„Odpusť si další hrané omluvy, prosím,"přerušila jej chladně, „nemusíš se přetvařovat, už ne, nežeru ti to. Pravý Evan je sobecký a zcela oddaný pravidlům, to jsi už ukázal, když ses nehlídal. Tohle divadélko jsi hrál jen, aby sis mě lehce namotal a já nedělala problémy. Nemám ti to za zlé, přechytračil jsi mě, budiž, ale nevoď mě už za nos."
Evan na ni šokovaně hleděl, neschopen slov.

„Až ke mně budeš naprosto upřímný a ochoten tolerovat mé názory a soukromí, tak se s tebou budu i bavit, do té doby mě nech být. Jsem tady, to jsi přece chtěl, tak buď šťastný,"dodala ještě a opravdu se poroučela.

*

Bloudila osadou a hledala Haydena. Zapomněla se jej zeptat, kde by jej v případě nouze mohla hledat, takže spoléhala jen na to, že na sebe prostě narazí. Všechny domečky vypadaly dost podobně, velice útulně, postaveny v souladu s přírodou. Nejdůležitějším prvkem bylo obrovské ohniště uprostřed osady, zároveň za ním i před ním vedla cesta, kolem které byly domečky rozsety. Tak jako se kdysi stavěly vesnice nebo města.

Při hledání však narazila na někoho úplně jiného. „Flynne!"vyhrkla, když zahlédla jeho zelené číro.
Ten se rychle obrátil, a když zpozoroval Taissu, rozzářil se. Doběhl k ní a pozdravil ji.
„Co ty tady?"ptal se zvědavě.
„Ále, čerstvý vzduch a tak..."zažertovala a on přitakal, „hele, Flynne, nevíš, kde bych našla Iana s Caroline?"
Vypadal zprvu zaraženě, ale bez problémů jí odvětil: „Jo, jasně, je to hned druhý domek na začátku. Pročpak?"
„Nudím se,"reagovala s úsměvem a on nad tím pokrčil rameny.
„Tak dobře no, musím za Judy, určitě už má napečeno, tak se měj. Jo a pozdravuj Evana!"opáčil srdečně a ona přikývla.

Spolehni se, pomyslela si škodolibě.

Ianův dům našla bez problému, ostatně už stála před dveřmi a ťukala. I hned se prudce otevřely a ona stála Ianovi tváří v tvář.
„Co tu děláš?"zeptal se chladně a počal se rozhlížet.
„Mohla bych si s vámi promluvit?"
„Proč?"
„Je to důležité,"odvětila a doufala, že se jí ho podaří přesvědčit. Věděla, že on jediný z Evanovy party působil nepřátelsky a odtažitě, nikdy nevěděla, jestli je to kvůli ní, nebo takový prostě je.
„Nemám čas,"zabručel a pokusil se jí zabouchnout před nosem. Hbitě nastavila nohu, a tak se jen přivřely. „Taisso..."
„Iane, prosím. Nechci vás otravovat a ani vás do ničeho namočit, jen chci znát odpovědi..."
„Iane, pusť jí dovnitř,"uslyšela ženský hlas, který bezpochyby patřil Caroline.
„Polez,"zavrčel otráveně a uvolnil jí místo.

*

„Proč jsi tady, Taisso?"ptala se mile Caroline, když všichni usedli v obývacím pokoji. Caroline byla roztomilá blondýnka s velkýma očima, které jen zvýraznily její brýle. Ty také částečně zakrývaly její husté a tmavé obočí.
„Hayden mi vyprávěl okolnosti vašeho začlenění do smečky..."
Ian se zamračil a Caroline se jen uculila. „A co bys chtěla vědět?"
„Jak je to možné? Řekli mi...řekli-"
„Já vím, co ti řekli, Taisso,"přisvědčila přátelsky Caroline, „oni nestojí o ten malý přísun námahy, aby udělali dobrou věc pro smečku. A pro město."
„Nemusíš jí nic říkat,"odsekl nedůvěřivě Ian.
„Iane, je jen dobře, že se o to někdo konečně začal zajímat,"namítla mu.
„K čemu ti to vůbec je?"opřel se do Taissy.

Dívka začala pochybovat, zda udělala správně. Ian byl nepřístupný jako Mormoni v chrámu, ale určitě měl pro své chování opodstatnění. Chránil Caroline, ale to Taissa nemohla vědět. Zatím ne.

„Chci nějakou změnu, tohle přece není správné, co se děje. Ničení životů..."
„Jinak to nejde,"ohradil se vyhýbavě.
„Hayden řekl něco jiného,"protestovala.
„Hayden by ani neměl říkat něco, co se ho netýká,"prskl naštvaně.
„Nemyslel to špatně,"zastala se jej Taissa, „chtěl mi jen pomoct. Copak byste nechtěli, aby rodiny mohly být pospolu a tyhle únosy přestaly?"
„Evan ti pověděl o Chelsey? Tak proto chceš spravedlnost? Kvůli Haydenovi?"zasmál se suše.
„Jo, řekl mi, že je vlkodlačí potomek, ale-"
„A to je vše, co řekl?"
„Jo...proč?"zarazila se.
„Tak Chelsey je Haydenova sestra..."ušklíbl se, „čekal bych, že ti to práskl hned, jen aby Haydena potupil ještě víc."
„Hayden přece nemá sestru,"namítla okamžitě.
„To proto, že to neví. Jak by asi tak reagoval, co? Pozitivně určitě ne, nedivím se jeho rodičům, že to tajili,"objasnil ji a Taissa tomu nemohla uvěřit.

„Jablko nepadlo daleko od stromu..."zamumlala tiše, když si vzpomněla, jak kluci rozehnali rvačku s Chelsey a Brandy.

„Říkala jsi něco?"zeptala se starostlivě Caroline.
„Ne, ne...já...já prostě chtěla vědět, jak to že je to možné, když ženy nejsou potomci vlkodlačího genu,"vydala ze sebe koktavě, snažila se nově nabitou informaci o Haydenovi vstřebat, přestože o ni nestála. Bylo jí Haydena líto. Všichni mu celý život nakládali. Nicméně kvůli tomuhle tu nebyla. To je jeho boj, ten její byl noblesnější, alespoň si myslela.
„Nejsou, ale kdysi jej v dna měly,"vysvětlila ji Caroline trpělivě, „je to záležitost asi dvou století, kdy se stával spíš recesivním, a pak prostě vymizel."
„Jen tak? Něco se přece muselo stát, ne?"
„No... Ianovi rodiče mi vyprávěli o historii vlkodlaků, když jsem se stala členem smečky, abych nabila nové vědomosti ohledně své nové rodiny. Říkali, že kdysi, kdy smečky nebyly ještě tak početné, se předci snažili počty právě navyšovat různými experimenty a čachry, což se vymklo a ženám, kterým vpravili látky na větší podporu porodnosti, se změnila genetická informace. Pokud se jim narodila holčička, vlčí gen se neobjevil. Byl to trest za to, že se snažili přechytračit matku přírodu..."

Taissa si poposedla, což se sedačce nelíbilo, když vydala skřípavý zvuk, který Caroline na chvíli zastavil ve vyprávění. Nakrčila obočím, ale bez komentáře pokračovala.

„Když přišel úplněk a dívky dosáhly patřičného věku, neproměnily se. Žádná z nich, takže se přistoupilo na únosy..."
„Tak proč to u tebe vyšlo?"ptala se nechápavě Taissa.
„S Ianem jsme dlouhou dobu randili, měli jsme se fakt rádi, tak jako všichni puberťáci,"usmála se potulně, „když jsme oba dovršili dospělost, měli jsme se spolu proměnit, což se nestalo. Jak se ukázalo, jeho kousnutí z dřívějška nefungovalo, byla jsem potomek vlkodlaků. Ian se ale nechtěl vzdát, milovali jsme se. Když se proměnil a já ne, rozzuřil se ve vlčí podobě a napadl mě..."vyhrkla tiše, zatímco vstala a začala si sundávat tričko.

Ian se odvrátil s výčitkami v očích a Taissa hleděla na ošklivé jizvy táhnoucí se po Carolinině paži, ramenu až k lopatce. Každá byla různě velká a široká, Taissa zběžně odhadovala, že jich může být kolem deseti. Jizvy byly narůžovělé, vystouplé a kostrbaté. Dělaly z její mladé pokožky kůži stařeny.
„Panebože..."vydechla otřeseně Taissa.
„Při dalším úplňku jsem se proměnila, Starší to samo sebou zjistili, nedalo se to ututlat, když jsem se vrátila domů. Své pravé rodiče jsem poznala po dvaceti jedna letech,"dovyprávěla Caroline.
„Jak...jak je to možné, že ses proměnila?"
„To nikdo neví, nikdo to nezkoumal a nezkoušel dál, Starší to uzavřeli s tím, že se jedná o náhodu pravděpodobnou jedna k bilionu."
„Vždyť je to průlomové řešení,"namítla Taissa.
„Ale málem jsem to nepřežila, stačilo málo, aby zasáhl tepnu a nebyla bych tu. Tohle je asi odradilo,"zastala se jich.
„Tak třeba by stačilo pokousat jednou jako dítě a pak před údajnou proměnou...nemuselo by to být tak drastické,"zkusila to Taissa.
„Možnost to je,"přitakala Caroline, „ale nikdo to nezvažoval."

„Děkuji, že jste se mnou sdíleli váš příběh, dost to pro mě znamená. Už vás nebudu dál obtěžovat..."rozloučila se s nimi Taissa, když poznala, že je ten pravý čas odejít.

Díky tomu, že se jich vyptávala, v nich probudila staré a hořké vzpomínky, které by nejradši zapudili tisíc metrů pod zem. Jediné, co by mohla na oplátku udělat, bylo nechat je se s tím spolu vypořádat, v klidu a samotné. Její přítomnost by jen zvyšovala napětí a umocňovala zlé duchy.

Proto odešla.

Ahoj!
Budu se snažit dodržovat vydávání kapitol do týdne, myslím, že to bude pro všechny lepší, když budou kapitoly vycházet trochu více pravidelněji.
Tohle je možná nejdelší kapitola příběhu a taky dost důležitá. Určitě mi dejte vědět, co si myslíte:))
Děkuji!