Potácela se mezi malými domky osady, snažila se nepozorovaně vytratit. Zdálo se však, že členové zdejší smečky na ni ani nebrali ohled. Naštěstí. Dělali to, co každý den, starali se o děti nebo vykládali se sousedy. Nicméně, většina stejně obědvala nebo si užívala poobědní siestu.
Slzy jí bránily ve výhledu, ale úspěšně se jí podařilo opustit menší obytnou část a vzdalovala se. Dívčiny neohrabané kroky mířily k lesu.

Ledabyle si otřela hřbetem ruky slzy z tváře v naději, že už její slabá chvilka přešla, ale neuběhlo ani pět sekund a nové slzy si už prodíraly vesele cestu ven. Popotáhla a zadržela hlasité vzlyknutí.
Nedokázala pochopit, co se to u oběda dělo. Proč se Evan zachoval jako naprostý hajzl, to si nedovedla vysvětlit. Ano, před ceremoniálem měla o něm pochyby, nezamlouvaly se jí jeho řeči a nakonec byl i hrubý a nepříjemný. Pak uznal chybu a ona se cítila jako princezna. Vše bylo skvělé, možná právě proto – až moc úžasné. Teď poznala jeho pravou tvář. Rozvzlykala se.

Nechtěla tu strávit už ani minutu, a proto přidala do kroku a vkročila do lesa. Klus nahradil cval a už běžela, co jí nohy stačily. Hnala se domů s myšlenkami na svou matku. Vlastně ani neměla Evanovi za zlé, jaký výraz použil, aby její matku označil za alkoholičku, protože měl pravdu, ale netušila, že by tuto informaci mohl použít proti ní tak zbaběle a přitom účinně. Věřila mu a on jí bodl dýku do srdce. Nikdo kromě ní a otce nemá právo o tom mluvit a Evan jí to právo upřel.

Navíc doufala, že nenarazí na Haydena. Netušila, co by mu řekla. Vše se akorát více zamotalo a ona již pochybovala, že se bude k nové vlkodlačí rodině stavět tak otevřeně jako ze začátku. Šokovalo ji to zjištění. Zároveň ji zamrazilo. Co by se změnilo, kdyby Hayden skutečně vyhrál? Nebo se tak Evan choval, protože se bál, aby na ni Hayden nic nezkoušel? Proč jí Hayden neřekl pravdu?

Zatímco rozmrkávala slzy, přišla jí na mysl vzpomínka, kdy otec matku vyhodil z domu.

Byla v páté třídě, dělala si zrovna úkoly v obýváku a čekala, až jí je matka přijde zkontrolovat. Věděla, že je její maminka nahoře v pokoji s nějakým pánem, říkala, že je to její dobrý kamarád. Ale už tam byli přes hodinu a ona ještě od oběda nejedla, kručelo jí v břiše. Matka jí však vysloveně zakázala je vyrušovat, a tak poslušně seděla na pohovce, nohy jí vlály ve vzduchu, neboť nedosáhla na parkety.

Když uslyšela vrzat podlahu a následné kroky na schodech, malá jiskřička naděje jí svitla v očích. Určitě se mi teď bude věnovat, pomyslela si. Ale nebyla to matka. Byl to její kamarád. Odcházel. Kalhoty mu zjevně sjížděly z boků, pásek ani neměl zapnutý, košili vykasanou a vlasy rozcuchané. Všimla si, že jeho oříškové oči byly načervenalé a vodnaté. Tváře mu hořely, a když kolem ní procházel, ohrnula nos, jelikož zapáchal. Zapáchal tak, jako matka každý den. Už to dokázala rozpoznat. Cítila alkohol. A ještě něco štiplavého. Pravděpodobně ty bílé tyčinky, které si dospěláci zapalovali ohněm.

„Co ty tady, maličká?"pousmál se na ni kysele, když se zastavil a věnoval jí intenzivní pohled. Vystrašily ji jeho extrémně žluté zuby a také díry, kde perly měly správně být. Zamračila se. Tatínek nebyl rád, když si tu maminka vodila kamarády. A ona sama nebyla také nadšená.
„Kde je máma?"ptala se tiše. Věděla, že matka nesnášela, když byla hlasitá, a proto mluvila šeptem.
„Ještě nahoře, prcku,"ušklíbl se, „musí vydýchávat ten skvělý orgasmus..."

Svraštila rozpačitě čelo, jelikož netušila, o čem tu povídá. „Dej jí ještě tak dvacet, jo? Vlastně!"zarazil se najednou, „dones jí prosím flašku z lednice, ano? Já už musím, třeští mi hlava." Prohrábl si znovu své tmavé vlasy a promnul spánky. Až teď si všimla, kolik vrásek na tváři skutečně má, připadal ji o dost starší než její matka. Možná byl ve stejném věku jako její dědeček. Na mysl jí přišla otázka, proč by se maminka kamarádila s o tolik starším mužem. Nedokázala na to odpovědět.

„Máma tu určitě má prášek,"nabídla mu mile, mámu často bolívala hlava, a tak jí musela nosit ibalgin, aby bolest zahnala. Pro nemocnou maminku by udělala cokoliv.
„Ne, díky, já už jdu. Nezapomeň na tu flašku, jo?"odbyl ji netrpělivě a ona poslušně přikývla.

Matčin kamarád se poroučel, uslyšela jen bouchnutí hlavních dveří. Urychleně se vydala do kuchyně. Z lednice vyndala půl litr průhledné tekutiny a běžela nahoru k matce. Láhev byla překvapivě lehčí, než si pamatovala. Včera po úkolech ji musela matce donést, prý za dobře odvedenou práci, ale Taissa nic nedostala.
Vyběhla schody hbitě a sebejistě a zbývalo jen uzavřít tří metrovou vzdálenost mezi schodištěm a ložnicí rodičů.

To už však Taissa dorazila k Evanovu autu, které stálo na povědomé lesní cestě. Pořád vzlykala, cítila, že má ucpaný nos. Popotáhla. Chtěla domů. K otci.
Věděla, že když se bude litovat, nijak si nepomůže, a tak si skousla ret a s nově nabitou odhodlaností vykročila k autu. Ani jí nepřekvapilo, že je zamknuté. Očekávala to, ale i přesto si zanadávala. Měla řidičák a její mysl si pohrávala s myšlenkou, že by mu auto prostě ukradla. Očima pátrala po nějakém kameni, kterým by rozbila okno. Nicméně to bylo bláhové, jelikož by si určitě nezamkl své klíče v autě. Zavrtěla nad sebou hlavou a povzdechla si.

„Prostě půjdeš pěšky..."

A taky šla.

*

Netušila, kolik času vlastně uběhlo od doby, kdy utekla od Tremblayovy rodiny, když se objevila na příjezdové cestě a před sebou viděla jejich dům. Ulevilo se jí, když ji nikdo nepronásledoval, ale malá jiskřička v ní možná toužila, aby ji Evan skutečně v půli cesty zastavil, pevně objal a řekl jí, že to tak nemyslel, že se omlouvá, a že si to nikdy neodpustí. Protočila jen oči.

Rozběhla se. Zkracovala vzdálenost mezi domem a jí, periferně registrovala, jestli náhodou otec není na zahrádce, ale nebyl. Zrychlila.
Nohy už jí bolely, cítila, jak se třepou, ale všechna ta námaha měla opodstatnění, takže svalovou slabost ignorovala. Tušila, že jakmile adrenalin pomine, vytuhne do minuty. Ale aspoň bude doma.

Vběhla na verandu, rozrazila dveře a vtrhla dovnitř.

„Tati?"zvolala, ale hlas jí zlomil, a tak si odkašlala, což vedlo jen k propuknutí dusivého kašle, který jí sklátil. Snažila se popadnout dech, vydýchat ten záchvat, ale oči ji slzely a nemohla se pořádně nadechnout. Když se snažila si utřít slzy, aby lépe viděla, zaskučela, jelikož oči měla opuchlé a bolavé kvůli předchozímu brečení.
Dobelhala se do kuchyně a rychle si napustila do sklenice vodu. Hltavě pila a cítila se mnohem lépe, když jí chladná tekutina proudila jícnem dolů. Kašel pominul, hlas se jí vrátil.

„Tati!"zavolala ještě jednou, tentokrát hlasitěji a sebejistěji.
„Nahoře,"uslyšela jen a vydala se tedy do patra, kde měla pokoj a táta ložnici.
Vyběhla pět schodů a zahnula doprava. Kráčela po chodbě, její bosé nohy vydávaly mlaskavé zvuky po parketách, když se zpocené plosky noh odlepovaly od podlahy.
„Jsi u sebe?"zkusila tázavě.
„Ne, ve tvém pokoji,"ozvalo se a ona tam hbitě došla.

Otevřela pootevřené dveře a vešla dovnitř. Otec seděl na její posteli. Chtěla jej hned obejmout a vyplakat se na jeho rameni, ale výraz jeho tváře ji zastavil.
„Jak to vypadáš?"zhrozil se najednou, zlobu vystřídaly obavy.
Taissa úplně zapomněla, že by se správně měla upravit, aby nic nepoznal, ale na to bylo již pozdě. „Šla jsem pěšky od Steph, nechtěla jsem čekat na autobus,"zalhala bez mrknutí oka. Poslední dobu ji lhaní nedělalo již problémy, dělala to automaticky a bez výčitek. Připadala si jako matka. Ta ve lhaní a přetvářkách byla mistr. Cítila se znechuceně, že se matce začínala podobat.

„Taisso, nesnaž se mi lhát prosím tě. Nejsem hloupý, u Stephanie jsi určitě nebyla. Vyklop pravdu,"odsekl ji nabroušeně, zatímco ji skenoval pohledem. „Proboha, od čeho máš ty modřiny?!"
„Byly jsme v klubu, trochu se to zvrtlo, je to dobrý, tati,"odvětila jen a doufala, že to znělo věrohodně. Nechtěla lhát, ale musela. Pro jeho dobro.
„Budeš mi pořád lhát do obličeje? Není ti to ani trošku trapné? Vlastnímu otci?!"
„Tati, já nevím, o čem to mluvíš!"
„Že ne?!"prudce vstal a začal pochodovat po pokoji jako rozlobený generál, až rozrazil dveře od skříně a odhalil, že je poloprázdná. „Tak kde máš věci? Přijdu domů, ty nikde, prý u kamarádky, ale když ti jdu zkontrolovat pokoj, tvoje věci jsou pryč! Tak mi řekni, jak nemůžeš vědět, o čem mluvím! Co se to s tebou děje, Taisso? Pubertu už máš přece dávno za sebou, tak co s tebou je?!"

Hleděla na něj s vytřeštěnýma očima, neschopna slov. Vše se v ní bilo. Jedna její část chtěla být upřímná, druhá toužila zapírat. Jak by taky mohl uvěřit? Vlkodlaci jsou jen báchorky béčkových filmů, zpopularizovaní Twilight ságou a otec jí teď má věřit, že je jedním z nich? Pocítila hořkou pachuť v ústech, která ne a ne ustoupit.

„Chceš pravdu?"vydala ze sebe nakonec tiše.
„To by bylo nejlepší, nechtěj, abych zavolal Stephanině matce. Tím by jen pohár přetekl a má důvěra k tobě vyhasla."
„Fajn, nebyla jsem u Stephanie-"
„To mi už ale došlo, Taisso,"přerušil ji zamračeně.
„Tak mě nechej domluvit prosím!"vyjekla frustrovaně. Měla všeho dost. Věděla, že otec za nic nemůže, ale tohle byla prostě poslední kapka pro ni, nechtěla si to na něm vylívat, ale nedokázala se od vzteku odprostit. „Já...já se zapletla s jedním s klukem."

„Doufám, že nej-nejsi...těhotná!"zhrozil se.
„Tati! Ne! Panebože!"zamítla razantně, „nepřerušuj mě prosím, tati,"požádala jej opětovně, tentokrát s větším důrazem, „chci to vyřešit v klidu, nechci se s tebou hádat. Omlouvám se, že jsem ti lhala, mrzí mě to, myslela jsem si, že to vyřeším raz dva, ale ještě se mi to nepodařilo."
„Dobře, už mlčím, zlato,"odvětil již značně klidněji.
„Zapletla jsem se s jedním klukem, ano, ale ne tak jak si myslíš. Prostě jsem je potkala v práci, klubovali jsme a bavili se a já souhlasila s přespáním u nich, ale tím jsem nepřímo souhlasila i s tím, abych se k nim přidala..."

Pan Bell na dceru šokovaně hleděl, pěsti se mu zavíraly a otvíraly, už už chtěl vyletět, když se mu zdálo, že jeho dceru znásilnili, ale naštěstí ji nechal domluvit, jak se dohodli, ale to jeho vztek nezmenšilo. Tvářil se dost zmateně. „Řekla jsi, že ses zapletla s klukem. Jedním. Pak mluvíš o nich, jsem ztracený, vysvětli mi to prosím."

„Aha, promiň,"nakrčila obočím, „potkala jsem celou partu, ale ten jeden mě dostal do problémů."
„Jakých problémů? Kam ses přidala?! Co tím myslíš?!"
„To, co jsem řekla. Přidala jsem se do nějaký praštěný sekty a jsem toho kluka družka!"odvětila rozladěně. Byla na sebe částečně pyšná, jelikož se vymanila z kruhu lží. Dokázala přiznat pravdu. Nebyla úplná, ale v podstatě přiblížila skutečnost, jak nejlépe mohla.

„S-sekta...?"vydal ze sebe ztěžka.
„Um...jo...musela jsem si sbalit věci a vypadnout. Bála jsem se ti to říct, tati, ale já si myslela, že se v pohodě vrátím domů, občas tam zajdu a domluvím se s nimi, že to nechci, ale nevyšlo to tak úplně podle mých plánů..."

„Zavoláme policii! To tak nemůžeme nechat!"vyjekl rozhodně, zatímco vstal a svou dceru konečně pevně objal. Přitiskl si ji na hruď a bradu položil na temeno její hlavy. Cítil, jak těžce oddechuje, patrně plakala, ale Taissa již nebrečela. Částečně se jí ulevilo, poněvadž své břemeno konečně sňala z hrudi. Věřila, že společně vše zvládnou.

„Ne, to ne, tati..."namítla jemně, „to nebude potřeba, jsou spíš takoví environmentální fanatici, žijí za lesem, nemyslím, že jsou nebezpeční. Nech mě to vyřešit, prosím..."
„Ani slovo fanatik neznačí nic dobrého,"neodpustil si přesto.
„Slibuji, že pokud se mi nepodaří s nimi rozvázat styky, tak tě poslechnu a uděláme to podle tebe, ale jsem dospělá, tati, musím se naučit, jak proplouvat životem sama."
„Pro mě vždycky budeš moje malá holčička,"zabručel jen a ještě pevněji ji objal. Příčilo se mu ji nechat jen tak na pospas, chtěl jí pomoct, ochránit ji, ale respektoval její přání. Částečně proto, že jí věřil, že se nejedná o nebezpečnou sektu, a že situace není tak vážná, jak vypadá. Chtěl jí důvěřovat, ale mysl mu nahlodávala myšlenka, že k němu nebyla zcela upřímná a byl na vážkách, jestli i teď, ale rychle tyhle chmury zahnal, poněvadž znal svou dceru a o takovém problému by nelhala.

„Zvládneme to, slibuji,"dodala ještě dojatě, když přivřela oči a zhluboka se nadechla.

Doufala že ano.

*

Zatímco se jí klížily oči a ona se snažila marně na chvíli usnout, aby ulevila tělu, ale i mysli, myšlenkami se opět vrátila k matce a tomu osudnému dnu. Dole ještě slyšela otce připravovat večeři, poličky řinčely a voda tekla.

Dívka otevřela dveře ložnice, byla tam tma, jelikož záclony byly zatažené. Podle rysů a paměti nasměrovala své tělo směrem k posteli, na které ležela rozvalená Grace Bell, Taissina matka. V saténové košilce, jejíž jedno ramínko jí volně spadlo z ramene a rozcuchanými vlasy, které si ledabyle svázala do drdolu. Ležela zády k dívce, otupěle hleděla k oknu.

„To jsi ty, Time?"zaskřehotala chraplavě.
„Ne, mami, to jsem já,"pípla nesměle a přikročila k ní. Matka se líně zvedla na lokty a oči se jí zaleskly, když spatřila flašku. Urychleně si sedla a hmátla po ní. „Dej mi ji!"
Dívka polekaně nadskočila, ale nevydala ani hlásku. Koutkem oka zahlédla prázdnou flašku na nočním stolku, patrně si ji vzali, než přišli sem.
„Půjdeme si už hrát?"zeptala se, zatímco její matka upíjela z láhve. Taissa nakrčila nosem, když ucítila alkohol. Nevědomky se přibližovala k oknu a konečky prstů se dotkla záclony, nahmatala jemnou látku a žmoulala ji v rukou.

„Ne, bolí mě hlava,"odbyla ji nepříjemně a jako na povel si položila dlaň na čelo. Teatrálně zaúpěla a znovu si lokla. Taissa se věnovala pořád zácloně, vlastně ani nedoufala, že by matka svolila, ale i přesto to zkusila. Ráda dávala druhé (třetí,čtvrté, páté...dvacáté) šance. To že se to nevyplatilo, nevadilo.
„Běž od toho okna!"zařvala najednou Grace a dívka se tak vyděsila, že škubla se záclonou, která se zřítila na zem. Do pokoje proniklo jasné světlo, které obě na chvíli oslepilo. Vzápětí se ozvala rána jako z děla, když se garnýž poroučela k zemi. Spadla těsně vedle dívenky.
„Taisso! Krucinál!"vřeštěla Grace, když jí odpolední svit pálil a obtěžoval. Přetočila se na posteli, převrhla láhev, která se skutálela z postele a roztříštila se na zemi. Sklo se rozkutálelo jako princezniny korále a alkohol vytvořil malou kaluž. Vzduch se najednou promísil s alkoholovým výparem a Grace Bell vyletěla z postele jako blesk. Odstrčila dívku tak prudce a zuřivě, až narazila do toaletního stolku a ošklivě si narazila záda. Se slzami v očích skončila na zemi, kde začala plakat. Grace se snažila okno zastínit aspoň žaluziemi, ale díky většímu množství alkoholu v krvi se její zrak zakalil a rovnováha vytratila jako pára. Frustrovaně zaklela a prudce se obrátila, až se jí zatočila hlava.
„Zvedej se,"prohodila k plačící dceři a potácela se z ložnice.

Taissa si utřela slzy a následovala ji. Matka již však byla na schodech. Držela se křečovitě zábradlí, výrazně zpomalila a snažila se, aby si nezlámala vaz.
„Mami, chceš pomoc?"

Ale Grace neposlouchala. Byla rozezlená, dcera ji probrala ze spánku a ještě rozbila flašku s vodkou, takže potřebovala dalšího panáka, jelikož už nemůže spát. Plížila se do kuchyně, hlava se jí točila, tělo jí neposlouchalo, ale mysl ještě zakalená nebyla. Otevřela lednici tak prudce, až z kastlíků vypadl kečup a jogurt. Vše se rozlilo po podlaze, což matku ještě více naštvalo. Ale pohár přetekl až tehdy, když zjistila, že již žádný alkohol nemají.

„Kurva práce!"neudržela se a práskla s lednicí.
Taissa se přikrčila u futer dveří, nelíbilo se jí, že je matka naštvaná. Chtěla jí rozveselit, ale bála se její reakce.
„Jedeme, pojď,"rozhodla se nakonec Grace, když uviděla na stole peníze, které jí tu nechal manžel na zaplacení Taissina kroužku. Křivě se pousmála, poněvadž jí to bude stačit tak na pět láhví, možná si dokonce koupí dvě whiskey.

Hmátla po nich a popohnala svou dceru do auta. „Ale, mami, máme tu počkat na tátu, půjdeme na ten kroužek!"zanaříkala.
„Mlč, Taisso, bolí mě hlava!"
Nacpala dívku do auta, připomněla ji, aby se připásala a sama usedla dopředu. Chvíli zápasila se zapalováním, ale nakonec nastartovala. Cesta byla kostrbatá, auto jezdilo doprava a doleva, dívka se začínala bát. Takhle táta nikdy nejezdil.

„Mami!"vyjekla, když se přiblížily krajnici na alarmující vzdálenost.
„Přestaň, Taisso, znervózňuješ mě!"okřikla jí, když se na dívku otočila.

Vtom se vozidlo strhlo prudce doprava, řidička ztratila kontrolu nad volantem a ony sjely ze silnice.
„Mami!"zakřičela ještě vyděšeně dívka, než auto narazilo do stromu.

Pak jí pohltila tma.

Ani si neuvědomila, že znovu začala brečet a povzdechla si. Kvůli Evanovi si zase po dlouhé době vzpomněla na tu bouračku, ale paradoxně byla ráda, že se stala, jelikož si otec konečně uvědomil, že již nemůže otálet a rozvedl se. Grace byla alkoholička a stala se nebezpečnou nejen tentokrát sobě, ale i dceři a to nemohl připustit. Dlouho její závislost přehlížel a snažil se bláhově zachránit rodinu, ale nešlo to dále. Zároveň si bude až do konce života vyčítat, že Grace neposlal k šípku už dříve, nehoda mohla mít mnohem fatálnější následky. Aspoň mu otevřela oči.

Trhla sebou, když zaslechla kamínky, kterak narážejí do okna. Zamračila se.
Dělala, že neslyšela anebo že není doma. Ale kamínky nepřestávaly.
Musela čelit čemukoliv, co stálo pod jejím oknem.

Ahoj!
Zkouškové mám konečně za sebou, čekám už jen na výsledek poslední zkoušky, ale hlavní je, že už je konečně volno (alespoň pro mě, někteří si ještě chviličku počkají, ale teoreticky máme volno všichni :D). A já budu mít (doufám) mnohem více času na psaní, nejenom tohohle příběhu, tak doufám, že se mnou i nadále zůstanete!
Děkuji:)