Ráno o sobě dalo hodně rychle vědět. Sluneční paprsky zašimraly Taissu na tváři a probudily ji. Rozmrzele si mnula oči. Měla hroznou noc. Zadívala se do stropu a odfrkla si. Nesnášela úplňky. Vždy jí měsíc svítil do oken, narušoval poklidný spánek svou září a přivolával zlé sny. Věděla sice, že měsíc ještě není v úplňku, ale byla to jen otázka času.
„To bude zas den,"zabručela otráveně a odhrnula peřinu. Spustila nohy na podlahu, téměř se jí dotýkaly. Prohrábla si zacuchané vlasy a jen civěla po pokoji. Nebyl nijak prostorný, obyčejný, ale útulný. Skládal se sice z všedních kousků, ale Taissa nikdy nelpěla na okázalostech. Navíc z jednoho platu se toho taky moc koupit nedalo. Její postel byla tvořena ze dřeva, nad ní visel lapač snů a obraz stromů v různých ročních obdobích. Ten měla nejraději.
Dvě bílé komody plné oblečení a bižuterie se tísnily v rohu a naproti ní viselo velké zrcadlo se zdobeným rámem. Uprostřed místnosti stál stůl se židlí, kde nejčastěji dělala úkoly či se učila.

Sáhla po mobilu. Bylo půl šesté. Rozhodla se vstát. Rychle se oblékla do džínů a volného trika a vyrazila do koupelny vykonat ranní hygienu.
Neslyšně se vypařila z domu a zamířila do garáže. Nepatrně se usmála, když zpozorovala, že její kolo je zase funkční. Vytáhla jej ven.
Táta se přece jen pochlapil, pomyslela si hrdě.

Na moment se zaposlouchala do zvuků štěbetání a cvrlikání ptáků, dívala se, jak slunce pomalu vylézá na obzor, ale pak jen nad sebou pohrdavě zavrtěla hlavou, nasedla na kolo a rozjela se pryč.

*

Měla ještě dost času, než jí začala ranní směna, a tak se jen poflakovala po městě. Jezdila kolem prázdných a zavřených krámů, hleděla do výloh a nudila se. Nakonec si sedla na patník a hrála si s prsty. Potřebovala si utříbit myšlenky. Cítila, jakoby se jí mohla hlava každou chvíli rozskočit.
Nejraději by necítila nic, než ten spalující hněv.

„Věděla jsem, že tě tu najdu,"pronesl ženský hlas. Taissa polekaně vzhlédla, ale pak poznala, že se jedná o její kamarádku Stephanie. Přisedla si.
„Ahoj?"
„Taky tě ráda vidím, nemusíš se tvářit tak kysele,"odvětila úsměvně.
„Co potřebuješ?"Taissa se snažila zjemnit tón.
„Nic. Prostě jsem si přišla pokecat."
„Aha."

„Hm. Přejdu rovnou k věci,"začala najednou zostra, „ujasněme si ten náš milostný trojúhelník, co říkáš?"
„Není co. Je to podle mě jasný."
„No to bych zase já neřekla,"ušklíbla se Stephanie, „já vím, že tě to mrzí, asi i žárlíš, ale já za to opravdu nemůžu. Prostě se to stalo, jiskra se objevila a...zbytek asi víš."
„Hele, já na tohle opravdu nemám náladu..."
Zrovna projížděla červená dodávka, jež zastavila několik metrů od nich se skřípěním brzd.
„Proč si to prostě nenecháš vysvětlit?! Proč musíš být pořád ta chladná a tvrdá Taissa?! Teď tady hraješ, jak se tě to vůbec nedotklo, ale my tě následně potkáme v restauraci a chováš se jako hnusná kráva!"

Z dodávky vylezl chlapík s dredy, který otevřel kufr a začal z něj vytahovat krabice.
„Steph...já..."odmlčela se Taissa přemýšlivě, hledala vhodná slova, ale na žádné nemohla přijít, „zrovna teď se vypořádávám s-"
„Už zase? Nemáš lepší výmluvu?!"
„Prosím? Jak zase? Vždyť jsme se tak dva měsíce neviděly a ani ses neptala, jak se mám. Nevíš vůbec nic, tak si to laskavě odpusť!"prskla Taissa naštvaně. „Navíc mě už ten váš blbý vztah přešel, takže pláčeš na špatným hrobě."

„Opravdu?"
„Jo. Co mám dělat? Došlo mi, že jsem se chovala hloupě. Promiň. Já jen..."zarazila se na moment, „prostě jsem si myslela, že pro mě Ryan má nějaké city, protože já měla. A doufala jsem, že ty to víš, že nebudeš...no prostě ty."
„Jak jako já? Jaká jsem?!"vyštěkla rozpačitě Stephanie.
„Řekněme, že jsi těch kluků měla tolik, že se to ani na prstech jedné ruky nedá spočítat,"pronesla jízlivě Taissa, až přivřela zmučeně oči, jelikož věděla, že to přehnala, ale nemohla si pomoct. Zároveň se jí líbil pohled na Stephanině tváři. Dostala ji. To jí patří.

„Takže ty jsi vytáhla tu ohranou písničku, co?"zahučela naštvaně, „fajn. Chceš hrát tvrdě, máš to mít. Já aspoň ze sebe nedělám malou nevinou pannu, která tak moc chce kluka, že ani neumí pípnout, když se jí nějaký líbí, a pak ze sebe hned udělá chudinku, které všichni jen ubližují!"

„Víš co, Steph, nechme to raději být, co říkáš? Nebudeme na sebe zbytečně valit špínu,"procedila mezi zuby, aby se uklidnila. Věděla, že se jí v žilách vaří krev, jež se chce dostat na povrch. Snažila se udržet na uzdě.
„Teď vycouváš? První si začneš, a pak utečeš?! Pche! Ty jsi vážně odporná mrcha!"prskla jen.
Taissa zatnula pěsti. Zuřila.

„Sbohem,"řekla jen, nasedla rychle na kolo a jela pryč.
Když zatáčela za roh, už mnohem klidnější, zadívala se na bolavou ruku. Znovu si ublížila. Z dlaně na ní koukaly tři krvavé ranky.

*

V brzkém odpoledni vyrazila z restaurace. Směna jí skončila, mohla konečně domů. Sice se jí zrovna moc nechtělo, poněvadž věděla, že otec do ní teď bude hučet ohledně zvládání jejího hněvu, ale stejně musela. Ne že by měla kam jinam. Poštvala proti sobě své dva nejlepší kamarády a k nikomu jinému se vtírat nechtěla. Šla ke stojanu pro kola.

Odemkla si kolo, zámek zastrčila do batohu a vyjela ze stojanu. Než nasedla, upoutala její pozornost černá mikina z výlohy naproti restaurace. Vzpomněla si, že dneska dostala do ruky výplatu, a tak se mohla rozšoupnout. Navíc černá mikina by se jí hodila. Nic luxusního, prostě obyčejně praktický kousek, za nějž bude vděčná. Šla tedy s kolem tam.
Překročila cestu a pokračovala dále po malém čtvercovém náměstí. Uprostřed stála fontána, z níž se už nějaký ten pátek voda nečeřila. Nevěděla proč a vlastně jí to ani nezajímalo. Na lavičkách po stranách náměstí sedělo hodně lidí. Kolem ní procházela velká skupina dětí, patrně mířila do družiny či na oběd. Hulákali a na mobilech hledali pokémony, což se nelíbilo jejich učitelce, jelikož zůstávali pozadu. Sem tam je okřikla.

„Bože, vidíš, co má na sobě?"uslyšela Taissa, a než se otočila, ozvala se i salva smíchu dvou holek.
Zprvu si myslela, že se baví prostě o nějakém člověkovi, ale když se na dvojici puberťaček zadívala blíže, zjistila, že ukazují na ni. Zamračila se. Dívky se nepřestaly chichotat a výsměšně si jí přeměřovaly.

Za jiných okolností by Taissa sklopila uši, skousla poraženou pýchu, nechala si své poznámky pro sebe a mlčky by pokračovala dál, ale dnes zkrátka nebyl její den. A ty dívky se objevily ve špatné chvíli, na špatném místě.
„Prosím? Mluvila jsi o mně?"
Obě viditelně zbledly a vykulily oči. „Co?"
„Já tě slyšela. Myslíš si, že je v pohodě takhle lidem ubližovat? Takhle je shazovat?"dorážela na ně Taissa.
„Jaké ubližování? Vždyť ti jen pomáhám, abys nevypadala jako totální loser!"
„Aha? Slyšela jsi někdy o tom, že lidé mají jiný vkus, jiný styl a nechovají se jako ovce?"
„Nejsem hloupá, jestli na to narážíš. Je rozdíl být odlišný a nemít vkus,"prskla zrzavá, jež byla vyšší než její kamarádka. V obličeji vypadala vyzráleji.

„A ty si myslíš, že jsi něco extra, nebo co? Dospěj, princezno, tady z tebe nikdo na zadek nepadá,"protočila Taissa očima a pomalu se rozcházela pryč. Rozhodla se raději ustoupit. Těm dvěma by ani elektrošoky nepomohly, takže nechtěla pokoušet karmu. Ráno ještě dokázala svému hněvu vzdorovat.
„Hm, určitě by se měla ostříhat, myslíš, že bych jí měla návštěvu u kadeřnice radši zaplatit? Nevypadá, že by si to mohla dovolit..."dotírala dál zrzka, když nepřestávala Taissu urážet před svou kamarádkou. Dívky se znovu hlasitě zasmály.

Taissa toho měla dost. Vztekle pustila kolo na zem, až to zarachotilo. Smích ustal. Taissa se prudce rozešla k dívkám. V očích jí metaly blesky.
„Víš co? Pojď si to vyříkat z očí do očí, co říkáš?!"navrhla jí naštvaně, zatímco si vytahovala rukávy. Myslela to smrtelně vážně a ten samý výraz se jí odrážel v tváři.
„Ty si troufáš?"vysmívala se jí zrzka, jakmile vstala a odhodila koženou bundu.
„Chelsey, ještě náušnice!"připomněla jí obratně kamarádka a Chelsey jí poslechla.
„Tyhle náušnice jsou dražší než celý tvůj šatník,"odsekla posměšně.
„To odvoláš, ty krávo!"prskla Taissa rozzuřeně.
„Ne. Je to pravda. Chudoba z tebe nejenže čiší, ale i smrdí!"

Taissa se na Chelsey bleskově vrhla. Strhla ji na zem a vrazila facku. Ozvalo se vyjeknutí a vzápětí ječivý výkřik Chelseyny kamarádky.
„Slez ze mě, mrcho!"řvala Chelsey, jež se snažila ze sebe setřást Taissino tělo. Nakonec se jí to podařilo. Vykopla a zasáhla Taissu do hrudníku. Ta přidušeně vykřikla, čehož Chelsey využila. Rychle se Taisse vysmekla a uštědřila jí kopanec přímo do obličeje. Taissa se zhroutila na zem.

Z nosu jí prýštila rudá krev, kterou si jen ledabyle otřela rukou. Vyslala Chelsey jasnou zprávu. Je po tobě, mrcho. A tak se i stalo. Vyřítila se na ni, nyní už se nebála použít pěst. Levý hák našel bravurně svůj cíl. Chelseyno oko. Znovu se ozvalo bolestivé vypísknutí. Než se stačila Chelsey vzpamatovat, dostala pravým hákem do čelisti a brady.
Spadla na zem a zdálo se, že se už nepostaví. Taissa mezitím popadala dech a snažila se uklidnit, jelikož krev nepřestávala proudit.

Najednou zmučeně vykřikla, když jí Chelseyna kamarádka kopla do zad. Padla na břicho, odřela si bradu. Zaklela. Ale to už se na nohy vyškrábala i samotná Chelsey.
„Dej jí, Brandy!"pobídla svou kamarádku, zatímco Taissu kopala do břicha.

Taissa se jen zmítala na zemi a nezmohla se ani na výkřik či vyjeknutí. Přála si jen, aby byl konec.
Rozruch na náměstí samozřejmě vyvolal nepokoje. Většina důchodců pohrdavě vrtěla hlavou a nadávala na dnešní mládež, ale zarytě mlčela a ponechala dívky, aby nadále kopaly do Taissina těla. Ostatní raději sebrali děti a prchali pryč.

„Dost! Nechte ji!"ozvalo se najednou.
Taissa zjistila, že už se může normálně pohnout. Nikdo jí nekopal. Ale bolelo jen se o milimetr otočit, takže zůstala ležet na boku. Otráveně si povzdechla. Už viděla, jak jí policisté vedou domů v poutech.
„Zmizte! Že se nestydíte dvě na jednu!"uslyšela Taissa a zpozorovala, že se jedná o černovlasého mladíka a jeho bandu, které potkala v restauraci. Zachránili ji. Vděčně se pousmála.

„Jsi v pořádku?"zeptal se starostlivě brejlatý sympaťák, jehož potkala v restauraci. Brýle mu slušely. V očích se mu však odrážely obavy.
„Jo..."hlesla a snažila se postavit. „Ugh!"vyjekla, když jí zabolelo v zádech a na hrudníku.
„Pomalu! Já ti pomůžu," nabídl se.

„Pche! Co ty si to dovoluješ! Pro tvou informaci, to ona si začala, prostě jsme se začaly bránit!"trvala na svém Chelsey.
„Fajn, ale je taky rozdíl se bránit a vymlátit z někoho duši,"podotkl černovlasý naštvaně.
„Musely jsme se ujistit, že už na nás nezaútočí. Je šílená!"vyhrkla Brandy a Chelsey zuřivě přitakala.
„Vypadněte, nechci vás tu vidět."
„Pojď, Brandy, tady se spravedlnosti nedočkáme,"pronesla pohrdavě Chelsey a obě se rozešly pryč.

Mezitím se Taissa dokázala posadit. Neobešla se sice bez pomoci brýlatého kluka, který se představil jako Hayden. Mezitím ji urychleně seznámil s ostatními.
„Jablko nepadlo daleko od stromu, co?"zakřenil se tiše Flynn, kluk s čírem. Evan mu věnoval naštvaný pohled a zamumlal, aby držel hubu. Pak se obrátil k Taisse.
„Co se jako stalo? Sakra! Jsi vůbec v pořádku?!"ptal se starostlivě a jemně naštvaně Evan, když se k Taisse sklonil.
Ta se jen křivě usmála, otřela si krvavou tvář a kousavě pronesla: „Proč se staráš?"
„Proč?! Protože ses pomátla! Tohle nemůžeš!"
„Hele, díky za pomoc, ale Chelsey měla pravdu. Začala jsem si, takže..."dodala jen, „zasloužila jsem si to."

„No, lekce to byla užitečná, to bezpochyby,"usmál se Evan, „pojď, pomůžu ti. Radši půjdeme, jsme tady zbytečně dlouho a všichni blbě zírají."
Pomohl jí na nohy. Taissa skučela bolestí, ale trvala na tom, že jí nic není. Evan jí podpíral.
„To-to nemusíš,"bránila se slabě.
„Prosím tě, ještě se tu zhroutíš,"namítl, „nechci tě mít na svědomí. A navíc nesnáším nemocnice."

A tak se nechala. Evanovi tři kamarádi je následovali i s kolem. Lidi pak pokračovali s tím, co dělali a zapomněli, že se tu nějaká rvačka vůbec stala. Vše se vrátilo do starých zajetých kolejí.