Remus pohladil po vlasech svého synka, který si hrál v ohrádce. V tom pohlazení se mu snažil předat všechnu svou lásku a péči, kterou k němu choval. Vždy se bál, že ho vidí naposledy. ,,Neboj, bude v bezpečí. Budeme si hrát, pak si dáme večeři a uložím ho brzy do postele," řekla Helen, stařičká sousedka, která Teddyho hlídala každý úplněk.
,,Kdybych..." začal Remus, ale jako vždy tu větu nedokončil.
Helen přikývla. ,,Jistě, Reme. Ale budu radši, když se vrátíš."
Remus společně se sousedkou přešel do obývacího pokoje. Remus si stoupl k oknu, blížil se večer. ,,Někdy si říkám," začal, ,,že by bylo lepší, kdyby přežila má žena. Ta by si poradila mnohem lépe než já."
,,To neříkej, Reme. Buďme rádi, že jsme naživu," řekla, ale hlas se jí třásl. Sama ztratila svou dceru a dvě vnoučata, proto ta (jindy prázdná) ohrádka. ,,Dáš si čaj?"
,,Ne, děkuju. Už musím jít." Neměl hůlku, nemohl používat magii, navíc neměl peníze na hromadnou dopravu, takže musel jít pěšky celou tu dlouhou cestu.

Pansy vstoupila s Antoninem do obrovského sálu. Hned v přední řadě viděla blonďatou hlavu Luciuse. Pozdravili se s ním. Pansy se zeptala, jak se daří Dracovi. Lucius odpověděl, že znamenitě. Pansy odvětila, že je dobře, že se mu daří. A ponořila se do mlčení. Muži si povídali pouze spolu, zatímco Pansy se rozhlížela kolem sebe. Pozorovala bohaté muže a jejich krásné manželky, falešné úsměvy, přehnaný smích,. Pak se zadívala na prázdné pódium, které bylo ohraničeno neviditelným silovým polem. Pansy ho samozřejmě neviděla, ale cítila ho. Sálalo k ní to tajemné nic, které oddělovalo vlky od čistokrevných čarodějů. Nejraději by se proti tomu poli rozběhla neuvěřitelnou rychlostí a nechala se zničit nárazem. Roztříštit se o to nic, které věznilo obě strany barikády.
,,Začíná Fenrir s tím ubožákem z Bradavic," řekl Lucius. Natočila se ke svému manželovi a Luciusovi.
,,Proč to vůbec dělají?" zeptala se Pansy.
Antonin se na ni zářivě usmál. ,,Nemají na výběr. Mají za to peníze a navíc nemají přístup k lektvaru. Tady dostanou zaplaceno a k tomu je zajištěné, že nikomu neublíží. A když někdo náhodou zemře, jeho rodina je vyplacena."
,,A proč to dělá Šedohřbet?" zeptala se Pansy, protože Šedohřbet byl bohatý a rozhodně nepotřeboval získávat peníze tímto způsobem.
Tentokrát se na ni potěšeně usmál Lucius: ,,Pro zábavu, dítě drahé."

V sále se setmělo. Ozval se nadšený mužský hlas: ,,Vítejte na našem představení, kde člověk člověkem není! Však vy víte, oč tu běží, vlkům už se hřbety ježí!"
Idiotské, pomyslela si Pansy. Ostatní se roztleskali. Na podiu se objevily dvě klece. V každé byl jeden vlkodlak. Pansy si nebyla jistá, který z nich je Lupin. Když se však klece otevřely a jeden z vlkodlaků toho druhého masakroval, věděla moc dobře, kdo je kdo. Slyšela kňučení a jen těžko se držela na uzdě. Nejraději by se rozplakala. Stačilo jen pár minut, aby Šedohřbet zvítězil. Díkybohům Lupin přežil, nebo se to Pansy aspoň tak jevilo. Než jeho poraněné vlčí tělo zmizelo, zahlédla, jak se jeho hruď zvedla při nadechnutí. Lupin byl nahrazen dalším vlkodlakem a ten dalším. Pak přišel na řadu jeden, kterému Šedohřbet prokousl hrdlo. Pansy si zakryla ústa rukou. Nemohla se na tu hrůzu dívat. Určitě ho zabil, to bylo jisté. ,,Omluvte mě," řekla, vstala a rozběhla se pryč.  

Chladila se studenou vodou, mělce oddechovala. ,,Poprvé na zápasech?" zeptala se starší žena s jemným úsměvem a podala jí papírovou utěrku. Pansy přikývla a otřela si tvář. ,,Víte, jak to dělám já?" Pansy zavrtěla hlavou. Žena se rozhlédla, zda je na toaletách ještě někdo a pak z psaníčka vytáhla plastový pytlíček s bílým práškem. ,,Mudlové nejsou zas tak neschopní. Tohle by vám mohlo pomoct."
Pansy se zamyslela. Byla to lákavá nabídka. Ale už v sobě měla Snapeův lektvar a vodku. ,,Děkuju, ale nedám si. Raději se tam prostě a jednoduše nevrátím."
Žena se znovu usmála, trochu vyčerpaně, jako kdyby jí na vteřinu došlo, jak jsou všechny uvězněné ve světě zla. ,,Taky možnost. Držím vám palce."
,,Opatrujte se," řekla na oplátku Pansy.
Ženě se postupně vytratil úsměv z tváře. Pansy celý zbytek noci strávila na dámských toaletách.

Šla do předsálí, koupila si tam sklenku vína, aby to vypadalo, že byla celou dobu tam. Podle času tušila, že už začíná svítat. Vláda noci padla. Lokla si a myslela přitom na muže, který se tohoto rána nedožil. Tohle by mělo být nelegální. V nějakém jiném, lepším životě by tohle prostě nebylo povolené. V ideálním světě by možná lidé neubližovali druhým lidem, zvířatům a chovali by ke všem stejnou lásku. Místo toho byli všichni v tomhle pekle. Postávala tam, když začali lidé vycházet ze sálu. Antonin s Malfoyem ji uviděli, když na ně jemně zamávala. ,,Běž domů sama. My dnes vyrazíme do Francie," řekl Antonin a plácl ji přes zadek - byla pro něj jen kus masa. Pansy měla plán, takže nedělala žádné problémy.
,,Dobře. Opatruj se," řekla a políbila ho na tvář. Věděla, jak se správně chovat na veřejnosti. Nejdřív pomalu dopila víno, pak Pansy předstírala, že se obléká a upravuje. Když její manžel zmizel a všichni odešli, zamířila za jedním z uvaděčů.
,,Madam?" zeptal se, než vůbec promluvila.
,,Dovedl byste mě, prosím, do zákulisí?" otázala se potichu, aby to nikdo nezaslechl.
Mladík několikrát překvapeně zamrkal. ,,Prosím?"
,,Slyšel jste dobře." Pansy se nehodlala zdržovat. ,,Nikomu to nepovím a vy dostanete peníze."
,,Madam, to není bezpečné.. Vždyť víte..."
,,Já pouze vím, že jednoho z těch mužů chci vidět a je mi jedno, jestli mi ublíží."
,,Mohl by vás..."
,,Co?" skočila mu do řeči šeptem Pansy. ,,Co by mohl? Mohl by mě zabít?" Mladík nejistě přikývl. ,,Pochybuji. A i kdyby... Jsou i horší druhy umírání."
Mladík se očima rozhlédl po opuštěných prostorech, pak pohlédl na svého kolegu a nenápadně kývl hlavou. ,,Madam, jestli se to někdo dozví, přijdu i s kamarádem o práci," řekl.
,,Nikdo se to nedozví," pravila Pansy.
,,Jak si můžete být tak jistá?" zaúpěl mírně zoufale mladík. Pansy vytáhla z kabelky peníze. Hodně peněz. Přespříliš, řekl by někdo.
,,Tímhle si zajistíte mlčenlivost všech, kteří tu ještě jsou."