Dny se vlekly. Střídaly se chvíle bolesti, kdy musela být s Antoninem, a chvíle prázdnoty. Chodívala po domě, neměla nikde stání. Lektvar nepila tak často, takže si o to víc uvědomovala svou samotu. Dvacátého října Pansy procházela po ložnici a najednou se zarazila. Její oči totiž spočinuly na knihách od Lupina, které Alina poslušně uklidila do jinak prázdné poličky. A snad poprvé v životě zatoužila utéct před realitou právě četbou. Vybrala si jednu z knih, lehla si na břicho na postel a začala číst. Zbytek dne strávila čtením. Po pár hodinách začala chápat, proč Grangerová tolik milovala knihy. Vzpomínka na Grangerovou Pansy zabolela. Musela od této vzpomínky utéct. Nemohla vzpomínat na své mrtvé bývalé spolužáky. Musela myslet jen a pouze na písmenka před sebou, nic víc. Žádné úvahy, žádné vzpomínky.

O týden později Pansy knihu dočetla, některé informace ji překvapily. Pansy pocítila potřebu si o tom s někým promluvit. Nebo aspoň dát někomu najevo, že přečetla knihu. Bylo to až hloupé, když teprve jako dospělá zažívala tu dětskou radost z přečtení knihy. Ale bylo lepší později, než vůbec.

Nalíčila si rty sytě rudou barvou, hleděla do zrcadla a přemýšlela, jestli ji někdo vůbec vidí. Sama sebe občas neviděla, z odrazů skel se na ni dívala jiná žena, v odlescích skleniček se mihotala cizí tvář. Pansy Dolohovová už dávno ztratila svou duši. Snad aspoň to málo, co z ní zůstalo, mělo šanci ještě žít.

Nepozdravila. Nemohla. To se od čistokrevných neslušelo a Pansy musela hrát svou roli za jakýchkoliv okolností. Letmo si prohlédla vystavené knihy.
,,Nemáte něco podobného té knize o Freye? Velice mě zaujala."
,,Vy jste ji četla?" podivili se Lupin a ihned své reakce litoval. ,,Omlouvám se, nemyslel jsem to ve zlém."
Pansy pozvedla ruku v gestu, aby mlčel. Naučila se to od Antonina. Pohlédla mu do očí a vážným tónem pravila: ,,Nemusíte nic vysvětlovat, ani se omlouvat." Samozřejmě mu nepřiznala, že si nejdřív knihy skutečně koupila jen ze soucitu a ani náhodou neměla v plánu je číst. To už by odhalila až moc. Pansy byla opatrná a nedůvěřivá. Nikomu nevěřila a nikdo nevěřil jí. Zmijozelští se tímto mottem chránili. ,,Ráda bych se o ní dozvěděla víc."
Remus chápavě přikývl a očima pátral v knihách. ,,Mám knihu rituálů, které jsou přímo korespondující s Freyinou magií. Nevím, jestli zrovna to..."
,,Beru," skočila mu do řeči Pansy. Ráda by se naučila chovat slušně, ale její přirozený instinkt velel - když něco chci, řeknu to hned.
Lupin před ní předložil knihu a podíval se jí do tváře. ,,Galeon," řekl.
Pansy zavrtěla hlavou. ,,Takhle se to nedělá," pravila Pansy.
Remus Lupin zmateně trhl hlavou. ,,Prosím?"
,,Už takhle prodáváte pod cenou. Musíte se naučit trochu smlouvat."
,,Nejsem si jist, že vám..."
,,Nadsadíte, ale vážně velice nadsadíte cenu," skočila mu znovu do řeči Pansy. ,,Řeknete kupříkladu... Třicet galeonů, já na to řeknu, že to je teda naprostá šílenost a nabídnu vám galeon."
,,To jsem ale..."
,,A vy řeknete, že to snad není možné, tak nízká cena, vždyť je to v dračí kůži, minimálně dvacet pět galeonů. A já se zhrozím, že chcete tak moc a řeknu, že možná dám deset. A vy na to, že to teda vůbec, protože to máte po své praprababičce, která tu knihu sama psala, načež já dojdu k závěru, že vám dám dvacet."
Remus Lupin mlčky hleděl na Pansy. Netušil, jestli si z něj jen utahuje. Přece jen byla očividně z čistokrevného rodu, očividně ze Zmijozelu a očividně neměla co na práci. Znal tyhle hadí hry.
,,Slečno..." začal opatrně. Čekal, že ho něčím přeruší, ale Pansy tentokrát mlčela. ,,Je to jen žert?" zeptal se. Pansy se ten dotaz dotkl. Na vteřinu ucítila bolest v hrudi. Proč by vtipkovala? Takhle se se svými známými bavila, takhle řešili situace, tohle bylo pro Pansy naprosto normální chování. Nikomu se tím nevysmívala, tohle byl její styl. Nedala najevo, že ji to ranilo.
,,Dvacet galeonů, berte, nebo nechte být," řekla chladným tónem.
Remus Lupin přikývl. Pansy zašátrala v kabelce, tentokrát mu neplánovala dát ani o srpec víc.  Když mu předávala peníze, jejich ruce se dotkly. Pansy překvapeně zamrkala a chytila ho za ruku. ,,Vy máte úplně zmrzlou ruku." Chňapla po jeho druhé ruce. ,,Obě ruce máte tak ledové..." šeptala a hleděla na jeho zkřehlé prsty, takže si nevšimla, jak šokovaně na ni Lupin hleděl. Pansy začala bez rozmyslu třít jeho ruce, aby se aspoň trochu zahřál. Remus tomu nevěřícně přihlížel pár vteřin, než se opatrně vymanil z jejího sevření. Pansy si hned uvědomila, jak hloupě se zachovala. ,,Odpusťte, netuším, co mě to popadlo..."
Vzala knihu a přemístila se domů. Vyběhla do své ložnice. Přitiskla se zády k zavřeným dveřím. Přivřela oči a vracela si stále dokolečka své dnešní jednání. ,,Co blázním?" zašeptala. 

,,Pán vám toto přinesl. Říkal, že stráví noc u Pána zla," řekla Alina, když Pansy dovečeřela.
Pansy moc dobře věděla, co to znamená. Na rukou nevinnou krev, následná oslava s dívkami, které se musely živit jako prostitutky. Styděla se za to, ale byla moc ráda, že Antonin nebude doma. Byť to znamenalo, že zemřou nevinní lidé. Odehnala ty myšlenky, zbláznila by se z nich. Podívala se na ten ohyzdný kabát. Antonin ji bil, znásilňoval ji - a k tomu všemu ani neměl vkus.