Pansy seděla v natáčkách na koberci a pochodovala s plyšovým medvídkem. ,,Budeme kamarádi? Brum, brum," řekla hlubokým hlasem a Edward Lupin se zahihňal.
,,Teto, ty seš číslo," odpověděl Teddy a znovu se zasmál.
,,Beru to jako kompliment," pravila Pansy a pak dodala: ,,Jako pochvalu." Teddy totiž určitě neznal slovo kompliment. Občas zapomínala na bariéru, kterou tvořil fakt, že je Ted malé dítě. Ale musela sama sobě přiznat, že se zlepšila v mnoha ohledech, co se dětí týče.
,,Teto, budeš mě mít napořád nejraděj?" zeptal se Teddy.
Pansy mu vlepila pusu do vlasů a odvětila: ,,To je jasný, princi." Bylo tak snadné to dítě zbožňovat. Ani si nevšimla, jak moc tato chvíle Remuse rozrušila. Po pár minutách si lehce odkašlal a pravil: ,,Teddy, potřebuju si popovídat s... tetou. Počkej tu, prosím."
Pansy k němu vzhlédla a natáhla ruku. Remus chvíli přemýšlel, ale pak jí pomohl na nohy. Jeho odtažitost ji překvapila, ale nevěnovala tomu zvláštní pozornost. Zamířil do koupelny, aby měli trochu soukromí. Když vstoupila i Pansy, zavřel za nimi dveře.
,,Nechci, abys mu takové věci říkala," řekl Remus přísně.
Pansy nechápavě zvedla obočí. ,,Co máš na mysli?" zeptala se.
,,Řekla jsi mu, že ho budeš mít nadevše ráda."
,,Vždyť to je pravda," pravila Pansy. Nerozuměla jeho rozhořčení.
Remus zavrtěl hlavou. ,,Možná si to teď myslíš, ale pravda to rozhodně není."
Pansy dala bojovně ruce v bok. ,,Vážně? Aha, aha, tak to mi teda pověz, proč se mýlím? Očividně se ve mně vyznáš víc než já sama!" prskala sarkasticky jako bojovná kočka.
,,Jednoho dne budeš mít vlastní dítě, na Teddyho si pak už ani nevzpomeneš. A i kdybys ho měla stále ráda, nikdy ho nebudeš mít ráda jako svého vlastního potomka."
Pansy zírala na Remuse nevěřícně, několik dlouhých vteřin vůbec nepromluvila. Pouze mělce oddechovala. Rychle zamrkala, aby zahnala slzy. Pak se pomalu nadechla nosem a tichým, klidným hlasem odvětila: ,,Ach tak. Tak v tom případě díkybohům, že jsem podstoupila sterilizaci a žádné vlastní dítě nikdy neporodím, nevychovám ani nebudu moct nade vše milovat." Než jí na to mohl cokoliv říct, vyřítila se z koupelny a následně i ze zahradního domku. Možná jen v dálce slyšela slabé: ,,Pans..." Šla vyšlapanou cestičkou a připadala si tak pitomě v natáčkách a se slzami v očích.

O dvě a půl hodiny už byla nádherná a po smutku v jejím pohledu nebylo ani stopy. ,,Alino!" zavolala a služebná přišla do necelé minuty.
,,Ach, paní! Vy jste krásná!" zvolala Alina trochu teatrálně, ale Pansy věděla, že má Alina dobré srdce a myslí to upřímně.
,,Prosím, zapneš mi ty šaty? Nedosáhnu tam a bojím se používat magii na tak jemnou látku."
,,Jistě, jistě," řekla Alina a stoupla si za Pansy.
,,Alino?" ozvala se po chvíli Pansy.
,,Ano?"
,,Máš děti?"
Alina dlouho neodpovídala, pak však pravila: ,,Měla jsem čtyři děti. Nejstarší Aljoška, ten umřel ve válce. Stejně tak nejmladší Míťa. Má dcerka Gruša žije stále v Rusku. A o mé druhé dceři Nině nic nevím už roky."
Pansy uvažovala, že se zeptá, na které straně její synové stáli, ale ve skutečnosti na tom nezáleželo. ,,To mě moc mrzí, Alino."
Pansy slyšela, jak si Alina smutně povzdechla, nic na to neřekla.

Antonin Pansy nepochválil. Změřil si ji pohledem a nabídl jí své rámě. Přemístili se před obrovské sídlo. Proti tomuto komplexu budov byl Pansyin domov malou chatkou. Narovnala se v zádech, zklidnila dech, vešli dovnitř. Nyní šli vedle sebe, ale nijak se nedotýkali. Když vstoupili do sálu, Antonin lehce zrychlil a předešel Pansy o metr. Bylo to z toho důvodu, že chtěl mít víc času na přivítání.
,,Můj drahý příteli," pravil blahosklonně Voldemort a vstal z křesílka, které bylo na vyvýšeném místě, mělo značit trůn. Oba muži se objali. ,,Jsem rád, že i tvá žena přišla."
Pansy se zastavila pár metrů před Voldemortem a poklonila se.
,,Nenechala bych si tuto slavnost ujít," pravila.
,,Proč výběr těchto šatů, drahá? Snad nejste prapravnučkou Nebelvíra," zavtipkoval sladce Voldemort, lidé se zasmáli.
,,Ne. Rudá značí krev, kterou jsme museli prolít, abychom byli svobodní," odvětila Pansy naprosto vyrovnaně. Voldemort se nad tím zamyslel a došel k závěru, že je s její odpovědí spokojený. Neřekla to však správně. Šlo o krev, která teprve bude muset být prolita.

Výhodou tohoto setkání byl fakt, že se Antonin věnoval jen a pouze Voldemortovi. Celou noc Pansy nechal na pokoji, jen jednou ji vyzval k tanci, aby se neřeklo. Pansy první dvě hodiny pouze mapovala situaci a čas od času usrkla vína nebo si vzala ze stolu něco dobrého k snědku. Když si vybírala z vystavených sýrů, přitočila se k ní osoba.
,,Nechápu, proč jste mému zaměstnavateli řekla, aby mne pozval. Nepatřím sem," pravil Percy Weasley. Nepodívala se na něj, předstírala, že mluví sama pro sebe.
,,Právě proto," odpověděla Pansy.
,,Nerozumím," odvětil Percy, které takovéto tajemné chování neměl v lásce. Za svůj život měl záhad po krk.
,,Taky sem nepatřím. A nejsme sami," dodala a pohlédla mu do očí - krátce ale hluboce.
V tu chvíli se přiřítila Millicent a hned na Pansy spustila: ,,Chraň tě ruka Merlinova, jestli to nedopadne!"
,,Millie, má milovaná, drž jazyk za zuby," pravila Pansy tiše a důrazně. Millicent se rozhlédla a očima skončila u Percyho.
,,Vždyť je s námi, ne?" zeptala se Millicent.
,,Bohové, Milli!" napomenula ji Pansy. ,,Jestli to tady budeš takhle vyřvávat..."
,,Dobře, dobře, promiň. Jsem jen ze všeho vystresovaná. S dovolením, vezmu si sýr," pravila Millicent a během té věty sama sebe dokázala uklidnit natolik, že by nikdo netipl, že se stále jedná o tutéž ženu.
,,Můžete mi vysvětlit..." začal Percy.
,,Ještě nepřišel čas," utnula ho Pansy.
,,A kdy...?" začal znovu, ale přerušilo ho hlasité zacinkání skleničkou, které bylo zesíleno kouzlem. Všichni se otočili ke strůjci tohoto cinkání. Šlo o Luciuse Malfoye.
,,Připijme, prosím, na našeho hostitele. To on nás vyvedl z temnoty, kdy jsme se museli skrývat před mudly a tajit své schopnosti. Jen díky němu začala nová éra, éra nejmocnějších, éra vyvolených, éra čistokrevných."
Všichni pozvedli své číše a napili se. Pansy udělala totéž a při tom po očku sledovala Percyho, ten byl očividně z přípitku rozhořčen. Viděla, jak jeho krk a tváře zrudly hněvem. Nebyla jediná, kdo to viděl. Millicent Bullstrodeová nenápadně stiskla Percyho předloktí, aby ho probrala z návalu zloby. ,,Dýchej, žádné hlouposti," zašeptala tiše. Pansy byla tímto gestem okouzlena. Millicent se skutečně podařilo Percyho uklidnit.
,,Když už jsem se dostal ke slovu, dovolte mi..."
,,A sakra," poznamenala Millicent, pustila Percyho a upravila se.
,,Abych vám oznámil zasnoubení mého syna Draca s půvabnou Millicent Bullstrodeovou."
Všichni nadšeně začali tleskat a hledat pohledem jak Millicent, tak Draca. Draco vstal od stolu, doběhl k Millie, chytil ji za ruku a dovedl ji doprostřed sálu. Dostali požehnání od Voldemorta a radostně se usmívali na všechny strany. Percyho mírně zamrzelo, že ve chvíli, kdy se k němu cizí žena zachovala mile, musel zjistit, že je zasnoubená s jiným.