Pansy si samozřejmě nedělala žádné iluze o tom, jak tito lidé žijí, přesto jí ten pohled skoro zlomil srdce. Vstoupili do chladného, prázdného domu, zdi byly oprýskané, nábytek polorozbitý a starý. Dovedla Lupina k pohovce, pomohla mu si sednout. Remus si po chvíli lehl na záda, nebylo mu dobře.
,,Tati?" ozval se klouček ve dveřích. Nejspíš na svého syna průběžně dohlížel, když přes den prodával knihy.
,,Tatínek je v pořádku, princi," ujistila ho Pansy a byla sama překvapená, jak snadno se s cizím dítětem baví. Chlapeček přišel ke svému otci a malou ručkou ho pohladil po vlasech.
,,Malý, malý," řekl dětskou formu útěchy. Remus  se pokusil o úsměv.
,,Díky, Teddy. Hned je mi líp," řekl. Lhal. ,,Šel by sis, prosím, hrát do pokoje?"
Chlapec odcupital pryč, dokonce se mu na třetí pokus podařilo za sebou zavřít dveře.
,,Už můžete jít," řekl a schválně se vyhýbal jejímu pohledu.
,,Proč mě vyháníte?"
Neodpověděl. Odmítal jí odpovědět.
Pansy vytáhla svůj lektvar a podala mu ho. ,,Tak se aspoň napijte. Pomůže vám to." Remus se necítil dobře a chtěl, aby ta bolest ustoupila. Natáhl se pro lektvar a napil se ho.
,,Děkuju, ale odejděte. A nevracejte se, prosím," trval na svém Remus.
Pansy si stoupla nad něj, křížila ruce na prsou a odvětila: ,,Až mi řeknete důvod a jestli uznám ten důvod jako dostačující."
,,Merline, vy jste neskutečná," pronesl Remus otráveně. Vyšvihl se do sedu, následně rychle vstal. Trochu se mu zamotala hlava, ale snažil se to na sobě nedat znát. Pansy automaticky couvla. ,,Odejděte, říkám to naposledy," pravil a udělal krok k ní. Pansy znovu couvla. Bála se, ale musela být aspoň trochu odvážná.
,,Řekněte mi důvod," odvětila.
Remus se zastavil. Dlouze se jí zadíval do očí, pak řekl: ,,Dobře, konec her. Vím, kdo jsi."
Pansyino srdce se zběsile rozbušilo. Co všechno věděl? Co si o tom myslel? Jaký měl na ni názor? Nejspíš nijak valný, když ji vyhazoval. V několika krátkých vteřinách Pansy proběhlo hlavou na milion myšlenek. A vyšla z toho jediná možnost - obranný útok. Celá se načepýřila. ,,Tak jo," odsekla naštvaně Pansy, ,,takže hrdinný profesor odsoudil svou zmijozelskou studentku!"
Remusovi se znovu zatočila hlava, tentokrát musel popostoupit dozadu, aby získal balanc.
,,Tak mi to pověz! Řekni, co přesně na mně tak nenávidíš?!" pokračovala celá vzteky bez sebe. Nebyla ani tak naštvaná na Lupina. Byla naštvaná sama na sebe. Tolik se nenáviděla za své nedostatky. ,,Je to kvůli tomu, že jsem čistokrevná zmije? Je to kvůli tomu, jak hnusně jsem e chovala jako studentka? Je to proto, že jsem nesnášela Pottera? Opovrhuješ mnou kvůli tomu? Budiž! Ale pamatuj si, že mě nikdy nebudeš nenávidět dostatečně. Nejvíc totiž nenávidím já sama sebe. Nikdy jsem nebyla hrdinkou, nikdy jsem nebyla ani dobrým člověkem. Ale teď když se to snažím napravit, mě od sebe odháníš! Kvůli čemu?! Kvůli tomu, že jsem bohatá? Můžu snad za to? Kdybych mohla, všechny ty peníze bych vyměnila za svůj starý život!"
Na Remuse padla neuvěřitelná únava. Ten lektvar, co mu Pansy dala, na něj působil jinak než na ni. Měl mžitky před očima, takže viděl jen rozmazaný obraz naštvané Pansy Parkinsonové. Neměl sílu, ale musel to dotáhnout do konce. Otevřel ústa a pravil: ,,To není ten důvod."
,,Tak co teda?! Co je na mně tak nesnesitelného?!"
Remus Lupin nahmatal pohovku a opřel se o ni. Sklonil hlavu, nechtěl ji vidět. ,,Jsem unavený."
,,Neodbíhej od tématu," prskala Pansy. Nedocházelo jí, že je skutečně bledý a že sotva stojí na nohou. Byla vytočená do nepřítomnosti, neviděla napravo ani nalevo.
Remus Lupin se nadechl nosem a přinutil se znovu promluvit. ,,Vím, kdo je tvůj manžel."
Pansy tato odpověď trochu zarazila. ,,Antonin?" zeptala se, jako kdyby se ujišťovala, že myslí stejného manžela.
,,Neříkej jeho jméno," řekl tiše, ale s dostatečnou výhružností v hlase. ,,Nemůžu se vídat se ženou tohoto člověka."
,,Protože je to smrtijed? Je tu spousta jiných smrtijedů. Všichni čistokrevní..."
,,Zabil mou ženu," slyšel sám sebe říkat, ale dál už o sobě nevěděl. Pansy stihla doběhnout a zbrzdit jeho pád na pohovku tak, aby si neublížil ještě víc. Pak od něj odstoupila, ruku na ústech. Snažila se tlumit své vzlyky. Po tvářích jí tekly slzy. Oprávněně ji nenáviděl.