Bylo jen málo vyvolených, kteří měli možnost navštívit toto místo. Čarorestaurace zela prázdnotou. Pansy nechala pingla, aby jí pomohl z kabátu, a zamířila ke stolu. Usedla a prohlédla si vinný lístek.
,,Dá si madam něco k pití?"
,,Immortalis," odpověděla Pansy.
,,Skvělý výběr," pravil číšník. Pansy si byla jistá, že by jí pochválil výběr, i kdyby požádala o sklenku moči. Tak to fungovalo - měla peníze a moc, takže jí nikdo nesměl odpovídat upřímně.

Do necelých pěti minut do místnosti vešla Millicent Bullstrodeová, očima přejela po restauraci a zamířila k Pansy. Byť měla nadváhu, vypadala nádherně. Millicent se uměla nosit. Všechny křivky perfektně zvýrazněné tmavě zeleným kalhotovým kostýmkem. Nevypadala nadšeně. Neusmívala se. Pansy se jí ani nedivila. ,,Pans," řekla místo pozdravu a usedla naproti ní.
,,Ahoj," řekla Pansy, ,,Millie."
Millicent jí na to neskočila. Na zdrobnělinu svého jména nijak nereagovala. ,,Dám si to stejné," řekla číšníkovi, který se před nimi zrovna zjevil. Pokývl hlavou a odešel.
,,Omlouvám se," pravila Pansy. Bylo zbytečné chodit kolem horké kaše. Měla se omluvit, tak se omluvila. ,,Chovala jsem se otřesně. Vím, že to není omluva, ale brala jsem lektvar a k tomu jsem pila alkohol a celkově..." Došla jí slova. Možná to bylo způsobeno tím, že se konečně přiznala. ,,Millie," začala znovu, pomaleji, tišeji, ,,já byla s nervama v hajzlu. Nemohla jsem být střízlivá, zbláznila bych se... Zabila bych se..."
,,Dobře, chápu," řekla Millie a zvedla ruku v gestu, aby jí Pansy už nic nevysvětlovala. ,,Snažila jsem se to nebrat osobně, ale bylo pro mě těžké se s tebou nadále bavit."
,,Já vím. Mrzí mě to," řekla Pansy. Číšník nalil Millicent víno, zeptal se, jestli si něco dají k jídlu a Pansy odpověděla, že se rozhodnou později. Jakmile odešel, Pansy vzala prázdnou skleničku, která byla určena na vodu, začarovala ji a položila ji na stůl dnem vzhůru. Mezi stolem, u kterého mladé ženy seděly, a zbytkem restaurace se vytvořila zvuková bariéra. Nikdo je nyní nemohl slyšet.
,,Teď když máme za sebou srdceryvný úvod s vysvětlováním, my už můžeš říct, proč ses se mnou chtěla sejít."
Dobrá, pomyslela si Pansy, má pravdu. Nebyl důvod to zdržovat.
,,Chci, aby ses zasnoubila," pravila Pansy klidným a vyrovnaným hlasem. Millicent Bullstrodeová se šokovaně rozesmála, ale brzy se přestala smát, protože jí došlo, že to Pansy myslí vážně.

Pansy se narozdíl od  Millicent nepřemístila hned domů. Místo toho se vydala zasněženým Londýnem do známé uličky. Žádný strážný tam nebyl, takže mohla v klidu zaklepat na dveře vedlejšího domu, který sousedil s Remusovým (nyní opuštěným) domkem. Dveře se pootevřely jen nepatrně. Vykoukla Helen. Její oči byly plné strachu. ,,Já jsem jen..." začala Pansy a došlo jí, že i ona sama se bojí. ,,Přišla jsem vám říct, že je v pořádku. Oba jsou v pořádku."
Helen chvíli mlčela a pak zašeptala: ,,Nevěřím vám. Přišli si pro ně strážní, dům je prázdný, vše je tam zničené."
Pansy popostoupila blíž ke dveřím, aby je nikdo neslyšel. ,,Musíte mi důvěřovat. Jsou v pořádku." Zašátrala v kabelce a podala Helen obálku s penězi. ,,Tohle máte za hlídání po večerech."
Helen váhala, ale nakonec obálku převzala. ,,Takže jsou v bezpečí?"
Pansy nechtěla lhát a tak odpověděla nejupřímněji, jak uměla: ,,Snažím se o to."

Nenápadně si lokla lektvaru. Na tohle setkání potřebovala klid a chladnou hlavu. Proplula aulou a nastoupila do výtahu. Bylo to tak zvláštní. Ministerstvo bylo skoro prázdné. Před pár lety tu bývala hlava na hlavě, všude davy lidí... Teď - po čistce - tu byli jen čistokrevní mizerové a jiní ,,šťastlivci". Zamířila dlouhou chodbou, kde se každý její krok rozléhal ozvěnou. Zaklepala a po vyzvání vešla.
,,Mám sjednanou schůzku," řekla a došla ke stolu asistenta. Teprve když se na ni podíval, ho poznala. Brýle na pihovatém nose, zrzavé vlasy sčesané pomádou do elegantních vlnek. Její srdce se rozbolelo, protože si vzpomněla na den, kdy tomuto muži zabili rodiče, bratry a sestru. Neznal ji, nebo si ji nepamatoval, nebo prostě jen nedal nic najevo.
,,Jistě, paní... paní..." začal Percy a pátral ve svém zápisníku.
,,Dolohovová," pravila, aby neztrácel čas.
,,Ano, promiňte," odvětil. ,,Posaďte se, prosím." Ukázal rukou ke koženým křesílkům v rohu místnosti. Pansy kývla hlavou místo poděkování a šla se usadit. Čekala asi deset minut, během kterých pročítala letáčky s pohyblivými obrázky rozzářených lidí s nápisy: Nová čistá éra! Občas však vzhlédla k nebelvírskému asistentovi, který sepisoval nějaké dokumenty a čas od času si poupravil brýle.
,,Mrzí mě vaše ztráta," řekla Pansy a sama nevěřila, že to vyslovila nahlas. Percy pár vteřin strnule zíral na pergameny než k ní vzhlédl. Možná si nebyl jistý, že mluví k němu. Překvapeně zamrkal a pak opatrně pravil: ,,P-prosím?"
,,Říkala jsem..." začala Pansy, ale v té chvíli se otevřely dveře.
,,Jaká to radost! Jaká to milá návštěva!" pravil teatrálně Lucius a sladce se usmál. ,,Pojď dál, Pansy, drahá."