Celý den Pansy popíjela víno, nakonec přešla na vodku. Jen alkohol a lektvar ji donutil být trošku ,,přívětivá", když ji manžel chtěl. Na Antonina si nemohla stěžovat, byl sice zlý, ale staral se o ni.  Dával Pansy peníze jen za to, že byla v té jeho zlaté kleci a tvářila se jako poslušná panička. A to ostatní? To se dalo jakž takž zvládnout.
,,Paní, nepotřebujete něco? Nemáte hlad?" zeptala se služka.
,,Hlad nemám, ale chtěla bych se naložit do vany. A ať to všude voní po levanduli." Ano, věděla, co je její povinnost - být dokonalá. Lehla si do horké vany a zavřela oči. Bylo jí krásně, cítila tu vůni a Pansyinu mysl to odnášelo pryč - do míst, která snad ani neexistovala.

 Když Pansy z vany vylezla, vyčesala si vlasy do ležérního drdolu a oblékla si rudý korzet a kalhotky. Obula si vysoké botičky a navoněla se Antoninovou nejoblíbenější vůní. Oblékla si průsvitný župánek. Přišla hodina, kdy se vracel domů. Slyšela, jak se dole otevřely dveře, sešla po schodech a rovnou se na něj vrhla. Bylo to jednodušší, mít to za sebou hned. Lepší než čekat, až se Antonin rozhodne. Přirazila ho ke dveřím a vášnivě líbala, při tom mu svlékla košili a začala zápasit s kalhoty. Dolohov měl rád, když měl navrch, a tak Pansy brzy skončila ležící na zlatém koberci. Nedokázala se na něj koukat, zavřela oči. Čtvrt hodiny utrpení... Čtvrt hodiny ponížení...

,,Pozítří jedu na zahraniční akci," řekl Antonin.
,,To je skvělé," pravila Pansy nadšeně. Zahraniční akce znamenala týrání a zabíjení nevinných lidí, Pansy na to ale nedokázala myslet, jinak by jí puklo srdce. Raději přebíjela své myšlenky alkoholem a lektvarem. Zároveň Pansy moc dobře věděla, že si Antonin na ten týden objednal prostitutku. A Pansy to nevadilo, aspoň se ho nemusela dotýkat ona. Aspoň na ten jeden týden.

Ležela na pohovce a lakovala si nehty. Antonin vždy ráno vypadl z domu a vracel se k večeru. Na víc se pod vlivem lektvaru a alkoholu nezmohla - a bylo jí to jedno.
,,Paní, přišla slečna Bullstrodeová," řekla Alina.
,,Pošli ji sem."
Millicent Bullstrodeová, bývalá spolužačka, nejlepší kamarádka, romantička, bohatší než Pansy. Vešla a okouzleně vydechla.
,,No páni!"
Pansy vstala a na vysokých podpatcích k ní docupitala a krátce ji objala. ,,Vypadáš krásně!" řekla.
,,Ty taky," odvětila Pansy. ,,Posaď se."
,,Takže ty jsi paní tohoto domu. Neuvěřitelné, kolik času uteklo. Neviděly jsme se hrozně dlouho, vlastně... od tvé svatby."
Pansy přikývla. Po svatbě neměla náladu vídat se s lidmi.
,,Jaké to je žít...s...ním?" zeptala se soucitně Millicent.
Hlupáček, ani před ní přece nepřiznám, že nejsem šťastná. Proč si stěžovat? Co se tím změní?
 ,,Je to sen!" zvolala nadšeně Pansy a zatřepala rukama, aby lak ztvrdl. Bylo tak snadné lhát, po čase není jiná možnost než lhát.
,,Vážně? To snad nemyslíš vážně. Nerozumím ti, vždyť...vždyť..."
,,Hele, drahá Millinko," zarazila ji sladkým tónem Pansy, ,,já po tobě nechci, abys něčemu rozuměla."
Millicent na ni chvíli překvapeně zírala. ,,Změnila ses," řekla.
,,Neměla jsem na vybranou. Ty si možná manžela můžeš vybrat, ale já ne. A že jsem se kvůli tomu změnila? Kdo by se nezměnil? "
,,Můžeš být přece stále sama sebou."
Pansy zavrtěla hlavou. ,,Nemůžu. A ani nechci. Svět tě zlomí, Millie. Jednoho dne si to taky uvědomíš. Přijmeš za své postoje jiných lidí. Všechno bude nové, cizí. Budeš loutka společnosti, stejně jako já. Uznávám peníze a úspěch, nikdy nepláču před lidmi, nečtu knihy, bavím se pouze o víkendech. Věřím, že být hubená je mým jediným cílem, tak počítám kalorie, házím do sebe bezlepkové suchary, ale pouze v neděli, jinak jsem o hladu. Občas přemýšlím, že bych si vzala čtvereček čokolády. Jen to nikdy nepřiznám, abych neshodila svou image dokonalé vychrtliny. Podporuju manžela, aby stoupal výš po kariérním žebříčku, šplhá po žebříčku, abych mohla utrácet víc peněz, utrácím víc peněz, abych zapomněla na to, jak jsem prázdná. Jsem prázdná... Jsem loutka společnosti."
Millicent nevěřícně zavrtěla hlavou. ,,Tohle je čiré bláznovství, Pans."
,,To je jediná možnost, jak přežít," řekla Pansy s takovou zlobou v hlase, že se nenáviděla. Trochu se uklidnila a dodala: ,,Copak to nevidíš? Co je tenhle svět? Jenom cirkus, divadlo, nic není skutečné. A až si to uvědomíš, dojde ti, že jediné co ti zbývá je široký úsměv a pudrem zakrýt kruhy pod očima."