Pansy si četla ve svém zahradním domku, když přišla Alina. Pansy bylo hned jasné, proč se za ní vydala skrz mrazivé počasí. Povzdechla si, založila rozečtenou stranu a zaklapla knihu.
,,Manžel se vrátil?" zeptala se, když vstávala.
,,Ne, paní. Přišla návštěva," odpověděla Alina. Pansy pozvedla obočí.
,,Návštěva?" zopakovala.
,,Ano, paní."
,,A kdo je tou návštěvou?" pokračovala Pansy trpělivě, i když jí to přišlo pěkně neslušné, že to Alina neoznámila sama od sebe.
,,Prý to nemám prozrazovat," odpověděla Alina.
Pansy se tato věta nelíbila. Natáhla se pro svou hůlku a už ji nepustila z ruky. Šly vyšlapanou cestičkou, kolem byla fůra sněhu. Pansy si celou cestu do hlavního sídla připomínala v duchu všechna kouzla, kterými se může ochránit. Alina jí podržela dveře, Pansy vešla a tázavě pohlédla na Alinu.
,,Čeká v salónku," pravila Alina. Pansy pevněji sevřela hůlku a vydala se k salónku. Skoro nedýchala, když se blížila ke dveřím. Pak však uviděla postavu hrající kulečník.
,,Idiote," utrousila Pansy, svěsila hůlku a vstoupila do místnosti. Zavřela za sebou dveře.
,,Taky tě rád vidím, lásko," opáčil sladkým hlasem Draco Malfoy. Odložil tágo a krátce objal svou kamarádku.
,,Vidím, že ses už obsloužil," poznamenala, když pohledem sklouzla ke sklence brandy. 
,,Jo, díky," řekl. Pansy si taky nalila a usedla do křesla, ve kterém většinou sedával její manžel. Draco usedl do vedlejšího křesla, kde většinou sedával jeho otec.
,,Na zářnou přítomnost," pravil výsměšně, pozvedl sklenku a lokl si. Pansy ho napodobila.
,,Tak to vyklop," řekla Pansy. ,,Proč jsi přišel? Neviděli jsme se celé měsíce."
,,Stýskalo se mi," odpověděl Draco.
,,Žvásty," opáčila Pansy a znovu si lokla brandy. Takhle komunikovali zmijozelští, měli se rádi, ale chraňbůh, aby se k sobě chovali mile. ,,Tak mluv, Draco."
Draco si nalil víc brandy, napil se, znovu se napil, teprve poté se podíval Pansy do očí. ,,Potřebuju, abys promluvila s otcem."
,,Já? Proč já?"
,,Prý se vídáte na různých akcích."
Pansy to naštvalo. ,,Myslíš ty akce, kde si nemám s kým povídat, protože můj jediný přítel z dětství se mi vyhýbá?"
Draco jí na to nic neodpověděl, to bylo zvláštní. Většinou hned odpálil nějakou uštěpačnou poznámku.
,,Dobře, promiň," řekla Pansy, protože k tomu byla donucena, ,,poslouchám."
,,Potřebuju, abys mu řekla, že si nemám brát Greengrassovou," pravil Draco a Pansy tak nějak nedokázala ,,pobrat", jak to myslí.
,,Prosím?"
,,Pověz mu, že je zbytečný, abych se ženil."
,,A to jako proč?"
Draco se odmlčel na dlouhou dobu, pak znovu promluvil: ,,Nedokážu se oženit. Nemohl bych... Nedokázal bych... Nemůžu se na jinou ženu ani podívat."
Pansy se zamračila a snažila se pochopit, co jí to říká. Chtěla na něj houknout: ,,U Merlinova dlouhýho ----, už to vyklop!" Ale Draco vypadal vážně rozrušeně. Našla v sobě skoronebelvírskou laskavost a trpělivost. ,,Draco, vím, že se bojíš, ale... Člověk si zvykne na všechno. Já jsem si taky musela vzít Antonina a přežila jsem to."
,,Ale ty seš jiná než já," řekl Draco. Pansy to mohla brát jako urážku, dokonce dlouho přemýšlela nad tím, jestli se urazit.
,,Sice jsi slaboch, ale tohle bys zvládl taky," ujistila ho na oplátku klidným tónem.
,,Ne, nezvládl," odpověděl Draco a byl si tím jistý. ,,Nedokážu být s jinou... Když umřela, ztratil jsem všechno."
Pansy zpracovávala ve své mysli jeho slova. Uvažovala, jestli to myslí tak, jak to zní. Miloval nějakou dívku? A ta dívka zemřela? Proto se nedokázal oženit? To ne, to nebyl Draco, kterého znávala.
,,Děláš si srandu, že jo..." řekla a vůbec to intonací nepřipomínalo otázku. Draco jen zavrtěl hlavou, aby dal najevo, že to myslí vážně. ,,Kdo?"
Draco pohodil rameny a vyhýbavě uhnul pohledem. A přesně toto gesto Pansy stačilo k tomu, aby jí to došlo. Pootevřela ústa a chvíli jen dýchala, protože ji nikdy nenapadlo, že to jméno ještě někdy vysloví. Musela se na to připravit. Naposledy nabrala vzduch do plic a pak zašeptala: ,,Grangerová."
,,Vysměj se mi, prosím, jen do toho!" pravil Draco a podíval se Pansy do očí. Pansy to však nedokázala. Možná to bylo tím, že už nepila svůj lektvar tak často, možná to bylo vlastním smutkem v duši, možná to bylo Remusem...
,,Chápu," řekla pouze Pansy.
,,Pans, já jsem..." začal Draco a nejspíš se chtěl začít litovat. Na to nebyl čas - ne v této době, ne na tomto místě.
,,Pokusím se něco vymyslet," ujistila ho kvapně.
,,Díky," řekl tiše Draco.
Oba se napili a Pansy se začal rýsovat obrázek v hlavě. ,,Ale slib mi, že za to ukážeš odvahu, až to od tebe budu potřebovat," řekla.
Draco si to rozmýšlel déle než by se rozmýšlel třeba nebelvírský, havraspárský či mrzimorský odkojenec. Moc dobře totiž rozuměl váze těchto slov, a co hůř - znal se a znal své slabosti. ,,Pokusím se," odpověděl upřímně.