Slyšela je přede dveřmi, už sahali na kliku. ,,Všichni na zem, vzdejte se! Odpor je marný!" vykřikl jeden ze strážných. Pansy pevně stiskla hůlku a druhou rukou rychle chytila Remuse. Nic jiného nezbývalo. S lupnutím zmizeli. Strážní vpadli do prázdného domu. V další vteřině už Pansy cítila pevnou půdu pod nohama. Remus dopadl na zem, Teddymu se díkybohům nic nestalo, držel ho pevně v náručí. ,,Je mi špatně," zakňoural Teddy. 
,,Já vím, princi, promiň," řekla Pansy a zvedla ho do své náruče. Odnesla ho do koupelny a opláchla mu tvář studenou vodou. Nebylo bezpečné se přemisťovat s dětmi, Pansy to věděla, ale neměla na vybranou. Remus se mezitím zvedl ze země a opatrně došel za nimi. Stále se rozhlížel kolem sebe.
,,Kde...?"
,,Není tu. Tohle je zahradní domek, nechodí sem nikdo kromě mě," ujistila ho Pansy. Remus si znovu převzal Teddyho.
,,Jak ti je? Je ti líp?" zeptal se ho jemně. Teddy přikývl, i když vypadal vyčerpaně a zmateně.
,,Uložíme ho na pohovku," řekla Pansy. Dovedla je do potemnělé místnosti, která byla jejím útočištěm. Napůl ložnice, napůl obývací pokoj. Teddy si lehl na gauč a Pansy ho přikryla měkkou dekou. Teddy si unaveně oddechl.
,,Je tu hezky," řekl v polospánku. Pansy se lehce pousmála.
,,To jsem ráda, princi," odpověděla. ,,Už ti nebude zima. Teď můžeš spát." 

Oba mlčky přešli do chodby, aby náhodou Teddyho neprobudili. ,,Co jsi to provedla?" šeptal vyčítavě Remus.
,,Co jiného jsem mohla dělat?" opáčila Pansy.
,,Nevím, cokoliv. Teď už se tam nesmíme nikdy vrátit. A tady jsme v nebezpečí," pokračoval v láteření Remus.
,,V nebezpečí? V nebezpečí?!" zopakovala Pansy a sama sebe nachytala při zvyšování hlasu, takže dodala už šeptem: ,,Tady se vám nic nestane."
,,Můžeš to odpřísáhnout?" zeptal se hněvivě Remus. ,,On," ukázal prstem k pohovce, ,,je jediný, co mi zbylo. Jestli o něj přijdu..."
,,A ty jsi jedinej, koho mám já! Myslíš, že bych já riskovala ztratit tebe?!" skočila mu naštvaně do řeči Pansy. Remus na ni šokovaně zíral. Celou dobu myslel jen na sebe, na své ztráty, na své obavy a úvahy... Ani jedinou myšlenkou nezavadil o Pansy a její... city. Zastyděl se. Položil ruce na Pansyiny boky, přistoupil těsně k ní a bez varování, bez svolení ji začal líbat. Přitiskl ji zády ke stěně. Pansy mu vycházela vstříc pánví, ale jinak se držela u zdi. Byla si jistá, že by ztratila balanc, kdyby se neopírala. Hlava se jí motala z toho opojného pocitu, který v ní Remus vyvolával. Remus se od Pansy po chvíli odtrhl, aby oba mohli pobrat dech.
,,Zbláznili jsme se," zašeptal a ještě jednou ji políbil. Pak opřel své čelo o její.
,,Já vím," odvětila tiše Pansy.

,,Nerozsvěcet, nevycházet ven," zašeptala, když podávala Remusovi polštář. Přikývl, že chápe. ,,Ráno vám přinesu něco k jídlu," slíbila. Remus Pansy políbil na čelo. Pansy jemně pohladila Remuse po ruce, vzhlédla k němu a dodala: ,,Nic se vám nestane."
,,A tobě?"
Pansy na tohle nebyla zvyklá, nikdy se o ni nikdo nezajímal, nikdo se o ni nestrachoval. ,,Pokusím se," zalhala Pansy. Remus ji chtěl ještě jednou políbit na rty, ale v poslední vteřině se odtáhl, rozmyslel si to, zadržel sám sebe. Sklonil hlavu a vlezl si do postele. Postel byla kousek od pohovky, Remus tím pádem viděl na Teddyho.

Pansy se vydala po schodech do své ložnice. Svlékla se do prádla, plánovala se převléct do noční košile.
,,Děvočka, maja děvočka," ozvalo se ode dveří. Pansy se zakryla právěslečenou halenkou. ,,Na to je už dva roky pozdě," uchechtl se nad její cudností. Antotnin za sebou zavřel dveře, postoupil do místnosti. Pansy automaticky couvla. Antonin si sundal kožený pásek, ale neodhodil ho, naopak pásek přehnul vejpůl a pevně ho tiskl ve své dlani. Pansy se opodstatněně bála, nechtěla to vak dát najevo.
Trochu zoufale se zasmála. ,,Provedla jsem snad něco, drahý?"
,,Já ti tu drzost vymlátím z těla," pravil sladce Antonin. ,,Kakoj mužšina?"
,,Prosím?"
,,Jaký je to muž? Kdo to je?"
Pansy strnula hrůzou. Takže to věděl. Teď je po nich, to bylo jisté. Nejdřív ji bude mučit a potom ji zabije. Ne, nejdřív zabije Remuse a Teddyho, pak teprve ji. Nebo hůř... nechá ji pak žít.
,,Hrál můj biliard, pil moje likéry... Kdo to byl?"
Pansy překvapeně pootevřela ústa. Vážně měla šanci přežít? ,,Byl tu na návštěvě Draco Malfoy."
,,Bez mýho vědomí?"
,,Nevěděla jsem, že přijde."
,,Žádný muž tu nebude bez toho, abych o tom věděl," pravil a už byl nadosah. Pansy měla dost slabin. Ale na jednu věc byla jako zmijozelská studentka hrdá. Stejně jako její spolužáci i ona uměla snášet bolest. Zhluboka se nadechla nosem, narovnala se v zádech a pravila: ,,Tak jen do mě."
,,Jsi hloupá, hloupá holka," řekl Antonin pobaveně a napřáhl se. Pansy cítila prudkou bolest, slyšela sama sebe vykřiknout. Po dalších dvou ranách se snažila krýt rukama, ale bylo to k ničemu. A v té vší bolesti a bezmoci si Pansy skutečně připadala jako hloupá holka.

https://youtu.be/j3l0QsGn9nE