Stihla jen otevřít oči, aby viděla, jak na ni padá bezvládné tělo Antonina Dolohova. Chvíli vstřebávala, co se vlastně událo. Vážně k něčemu bylo to, že tehdy v Remusově domě moc své hůlky zapůjčila i jemu? Skutečně přežila díky této neuvěřitelné shodě náhod, kdy kvůli přání zemřít bude nakonec žít? Pak však Pansy taky došlo, že na ní leží její mrtvý manžel. Zpanikařila a začala se zběsile hrabat zpod jeho těla. Lezla pozadu jako krab, zadek a nohy vláčela za sebou a stále sledovala Antoninovo tělo, jakoby snad měl každou chvíli po ní natáhnout ruku. Pak uslyšela, jak padá na zem hůlka, vzhlédla k Remusovi, který mířil k Antoninovi. Pansy vůbec nevnímal.
,,Zabil jsi mi ženu!" křičel a kopal do bezvládného těla. Nechtěl se smířit s tím, že tak lehce Dolohov odešel z toho světa - aniž by znal všechny důvody, proč ho Remus nenáviděl. Pansy tomu šokovaně přihlížela, dokud jí Alina nepodala ruku. Pansy k ní vzhlédla, chtěla tím pohledem dát najevo, že není schopná jakékoliv akce.
,,Potřebuje vás," zašeptala Alina a krátce pohlédla směrem k Remusovi, který se snažil z mrtvého člověka vymámit lítost nebo bolest nebo... Pansy se vyhoupla na nohy a došla k Remusovi. Položila svou ruku na jeho rameno, aby ho informovala o své přítomnosti. Teprve poté se přitočila blíž, zpola ho objala kolem pasu.
,,Už to nemá cenu," řekla jemně. ,,Už je mrtvý."
Remus se zastavil. Bylo to zbytečné, měla pravdu. Svěsil hlavu a nechal Pansy, aby ho pevně přitiskla ke svému tělu. Měla na sobě jen košili, ale v tu chvíli jí to bylo jedno.
,,Tím se všechno mění," pravila nakonec a odtáhla se od Remuse. ,,Zítra ráno mají setkání, zjistí, co se stalo."
,,Takže máme jen dnešní večer?" zeptal se Remus, aby se ujistil, že rozumí správně. Pansy přikývla.
,,Alino, zavolej pana Severuse Snapea, já se doběhnu obléct. Není čas." Než odešla, předala Remusovi klíč.

Nikdy se neoblékla rychleji. Halenka a kalhoty dostatečně pohodlné na to, aby v nich dokázala porazit Pána zla. A nejdůležitější byly boty s pevnou podrážkou! Celou dobu si z očí otírala slzy. Nikdo by to nepochopil. I když ji Dolohov týral a znásilňoval, byla s ním roky v jedné domácnosti... Bylo hrozné si to uvědomit, ale skutečně část jejího já měla Antonina ráda. Neplánovala, že zemře, myslela, že bude souzen a poslán do Azkabanu. Teď však byla vdovou. Jenže nebyl čas na slzy. Seběhla schody, když se v krbu objevily zelené plameny, ze kterých vystoupil Snape.
,,Jsem zvědav, co tak důležitého..." začal, ale hned se zarazil. ,,Lupine? Myslel jsem, že se dokážeš schovávat na méně viditelných místech."
Remus si nejistě popotáhl rukávy a ukročil stranou. ,,Není už potřeba," pravil jen. Snapeovi se naskytl pohled na mrtvého Dolohova.
,,Neuvěřitelné. Datum ani způsob neodpovídá tomu, co jsem po vás chtěl," řekl Snape vyčítavě.
,,Ano, vím, tohle mi můžete vyčítat po zbytek života, teď ale rozhodněte, co dělat," požádala ho Pansy a dodala tiše: ,,Prosím."
Snape si změřil mrtvého pohledem, pak pohlédl na Remuse, na Pansy a nakonec na Alinu. ,,Nezbývá nám nic jiného..." Zastavil se. Mají to vůbec zkoušet? A byla někdy šance z toho vycouvat? ,,Musíme zalarmovat Malfoye a Bullstrodeovou. Weasley je určitě ještě v práci."

Millicent se přemístila na ministerstvo. ,,Ty jdi najít Weasleyho, já jdu za otcem," zaúkoloval ji Draco. Millicent přikývla a rozběhla se chodbou ke kancelářím, kde slyšela křik a hluk. Cestou se snažila všechny odzbrojit a dostat do bezvědomí nebo je znehybnět. Zahlédla muže, který se schovával za rohem místnosti.
,,Weasley, co to sakra blbneš?!" křičel.
,,Neublížím ti, jestli mi neublížíš!" křikl na něj Percy, který byl nejspíš někde na druhém konci místnosti.
,,Nejsem blázen. Nenechám se od tebe zabít!" odvětil a připravil si hůlku, aby Percyho zabil.
,,Petrificus totalus!" pronesla Millicent. Muž padl na zem ztuhlý jako kus ledu. ,,Přišla jsem ti pomoct, lvíče!" informovala Percyho, který vylezl ze svého úkrytu.
,,Děkuju," řekl. Když přišel blíž, prohlédl si ji. Millicet znejistěla. Byla totiž v pyžamu.
,,Chystala jsem se ke spánku," vysvětlila. Percy si svlékl sako a podal ho Millicent. Ta se vděčně usmála a oblékla si ho. Aspoň trochu to zakrylo její noční úbor.
,,Za tohle tě pozvu na skleničku, jestli přežijeme."
Percy se na chvíli rozzářil, ale pak jas v jeho očích pohasl. ,,Rád bych přijal, ale jsi zasnoubená. Se zadanými ženami na skleničku nechodím."
Millicent se zarazila a překvapeně zamrkala. ,,Pans ti to neřekla? To je jen součást plánu. Draco se jen nehodlal oženit a Greengrassovi na něj dost naléhali, aby si pospíšil."
,,Takže vy dva...?"
,,Nejsme spolu," ujistila ho Millicent.
,,V tom případě bych tě rád pozval na skleničku, jestli teda přežijeme."
Millicent se usmála a tím úsměvem dávala najevo, že si přeje, aby to přežili, protože se jí Percy líbil.

Přemístili se před Voldemortovo sídlo. Snape zamumlal zaklínadlo, kterým zničil poplašná zařízení dřív, než se mohla spustit. Pak sáhl do svého kabátce a vytáhl hůlku, kterou předal Remusovi. ,,Kdes' ji...?" začal Remus užasle.
,,Když chci, mám přístup skoro všude," odvětil chladně Snape. Pak se otočil k Pansy. ,,Parkinsonová, jestli se cokoliv stane, přemístěte se sem." Předal jí malý kousek pergamenu s adresou. ,,Neměli by vás najít."
Pansy chtěla namítnout, že určitě přežijí všichni a že nebude nutnost utíkat, ale místo toho jen přikývla a tiše poděkovala.
,,Až vstoupíme dovnitř, rozdělíme se," pravil Snape a ihned začal vymýšlet nejvhodnější cesty.

Draco doběhl k Millicent a otázal se: ,,Zvládnete to tu sami?"
Millicent pohlédla na Percyho, ten pohlédl na ni. ,,Nejspíš ano. Chceš zdrhnout?"
Draco by se možná jejímu vtipu zasmál, ale poté, co musel uvěznit v neviditelné kleci svého otce, neměl na žerty náladu. ,,Ne. Přemístil bych se k druhý skupině a pomohl jim."
,,Zvládneme to tu. Hodně štěstí, Malfoyi," pravil Percy.
,,Hodně štěstí i vám, Weasley," odvětil Draco a přemístil se.

Voldemort zrovna četl zprávu o napadení ministerstva, když uslyšel důležité odkašlání si. Pokud byl překvapený, nedal to najevo. ,,Severusi, můj příteli, to je náhoda," pronesl sladkým hlasem. ,,Zrovna jsem přemýšlel, kdo by mohl mít na svědomí tento pokus o puč."
,,Jistě vás napadli mnozí," odvětil Snape skoro uznale.
,,Ani ne, vždy jsem měl takové neblahé tušení, že jsi naivní a že stále nosíš ve svém srdci lásku k té mudlovské šmejdce."
Pansy netušila, o čem Voldemort mluví. Podivila se nad tím, že Snape někdy byl zamilovaný, ale vlastně to mnohé vysvětlovalo.
,,Nikdy jsem ji nepřestal milovat," odsouhlasil jeho domněnku Snape.
,,Jak ubohé... City jsou tvou největší slabostí," pronesl s opovržením Voldemort a připravil si svou hůlku. ,,Myslíš, že mě můžeš přemoct?"
,,Ne," odpověděl popravdě Snape. ,,Ale jsem si jistý, že to dokážeme společně s ostatními."
Remus s Pansy vystoupili ze stínu.
,,Tři proti jednomu? To ne, Severusi. Vždyť jsi férový, znáš pravidla čestného souboje."
,,To vy jste nikdy nehrál podle pravidel, takže ani my nemusíme," odpověděl Severus Snape a vyslal první kletbu.