Autor: Gooodstorries
Počet kapitol: 4
Stav: nedokončený
Nejlepší umístění: #53 v kategorii Sci-fi
Shrnutí děje: Příběh o holce, která má doma 127 koček.
Popis:
Holka ve věku 17 let. Žijící v Chicagu, v budoucnosti. Vše se stalo, co se u nás teprve má stát. Nikdo neví, co a jak se stane. Nepoužívají se telefony, řidiči nemusí řídit, slunce vzplane za 1000 let. Star - trek? Ne, pouze budoucnost. Opravdu vše, co se v normálním světě stát nemůže. Rozešla se s klukem. Má doma 128 koček. Sama si jejich jména nepamatuje.
Jméno? Tamara. Není to ten typ holky, která se všude ukazuje a nosí mini sukně. Miluje historii, ale nesnáší fyziku. Je celá zdrcená, že se rozešla s klukem. . . ..Má ráda se pořád něčeho dotýkat! Výtah? Neexistuje, používá se teleport. Auta? Řídí se sama! Autobusy, trolejbusy, přechody? Všechno zrušeno! Doprava není holubník. Rodiče umřeli, bráchu zajelo auto. Žiji sama. Nic zvláštního se neděje! Všechno se u mne zrušilo! A co dále?

Pravopis

📌Překlepy.
Na to, že má kniha jen tři kapitoly, jsem jich našla opravdu hodně, takže na ty taky pozor.

📌i/y
Př: Vytáhl velkou šavly...

---> Šavle je rodu ženského a skloňuje se podle vzoru růže. Tudíž je na konci měkké i.

Nebo:
Ta holka zabouchla dveře a můj bývalí kluk dal mega rychlou rychlost...

---> Bývalí se používá pouze pro množné číslo. V jednotném čísle je to bývalý. Proč? Protože přídavné jméno bývalý se skloňuje podle vzoru mladý. Tudíž je na konci tvrdé y. Bývalí se také skloňuje podle vzoru mladý, ale v možném čísle, tudíž podle mladí. Takže tam je potom měkké i.

A taková menší připomínka...
Rychlou rychlost? :D
Nebylo by lepší napsat:
...a můj bývalý kluk urychleně odjel.
Já myslím, že ano.

Vysypala jsem každé kočce pár granulý a odešla jsem si dát taky jídlo.

---> Granule jsou rodu ženského a skloňují se podle vzoru růže. Tím pádem na konci bude měkké i.

A opět bych větu napsala trochu jinak. Třeba: Vysypala jsem každé kočce pár granulí a odešla se také najíst.
Myslím, že to tak zní líp.

📌Za čárkou a tečkou se píše mezera. Někdy ji tam máš, někdy ne.

📌mě/mně
Někdy to máš dobře, jindy ne. Ale plést jsi to začala až ve čtvrté kapitole, předtím to bylo v pořádku.
Př:
,,Ke mně jít nemůžeme. U mně doma mně už dvakrát zmlátil. Najde si mně."

Správně:
,,Ke mně domů jít nemůžeme. U mě doma mě už dvakrát zmlátil. Najde si mě."

---> Dám ti takovou pomůcku. Doplň si místo mě/mně jméno Vašek nebo jakékoliv jiné mužské jméno. Když si řekneš Vaška, je tam mě. A když Vaškovi, tak mně.

Př:
U Vaška doma. ---> U mě doma.

Baví se o Vaškovi. ---> Baví se o mně.

Snad chápeš.

📌s/z
Nejdřív napíšu, jak to máš ty a potom, jak je to správně.

ztrhl ---> strhl
vztala ---> vstala
přez ---> přes
zbalila ---> sbalila

V tom to podle mě i slyšíš.

Chtěla jsem tam běžet s plných sil. ---> Chtěla jsem tam běžet z plných sil.

Co se týče toho posledního, tak předložka s se používá pro vyjádření sedmého pádu, s kým? s čím? Kdežto z se pojí k pádu druhému, z koho? z čeho? Tady máme druhý případ. Chtěla jsem tam běžet z koho? z čeho? Z plných sil. Takže z.

A možná bych tuhle větu zformulovala trochu jinak. Třeba: Chtěla jsem tam běžet ze všech sil. místo toho předchozího.

📌Název knihy a kapitol se píše s velkým písmenem na začátku! A věta také začíná velkým písmenem. I na začátku přímé řeči.
Jak to máš ty:
slečna v tygřím kabátě.
3. - únos
"nebudu ti to platit..."

Správně:
Slečna v tygřím kabátě
3. Únos
,,Nebudu ti to platit..."

📌Nepiš tři vykřičníky ani otazníky za sebou. Stačí jeden. Výjimkou jsou tři tečky, které se používají pro vyjádření odmlky.

📌Nedávej do textu smajlíky. Narušují děj.

📌Odstavce!
To je prakticky základ pro přehledný text. Pokud je nezačneš dělat, čtenáři se v příběhu budou ztrácet. Nový odstavec začíná, když dopíšeš jednu část a začneš druhou. Třeba v popisu osob do prvního odstavce napíšeš vzhled a do druhého chování. Nebo když máš scénu, ve které někdo přichází poprvé do nové školy. Do prvního odstavce napíšeš, jak škola vypadá. Do druhého, jak postava vešla dovnitř a jak to vypadalo tam. Do třetího jak dorazila do třídy, do čtvrtého jak probíhala hodina, do pátého přestávku atd. Snad chápeš ;-)
A ještě jedna věc. Když v přímé řeči promluví další postava, vždycky je to v novém odstavci.

📌Nepiš číslovky. Výjimku tvoří letopočty a takovéhle dlouhé číslovky, ale ty krátké rozepiš!

📌Dodatky za přímou řečí.
Samotná přímá řeč nestačí. Musíš ji rozvíjet a toho dosáhneš právě díky těmto dodatkům.
Př:

Jednou jsi tam tento dodatek dala. Ale špatně.
Jak jsi to napsala:
"Dobře. Nashledanou" pozdravila jsem...

Správně:
,,Dobře. Nashledanou,"pozdravila jsem...

📌Opakuješ sloveso být.
Př:
Byla jsem s ním dva roky. Byla jsem jako husička do postele...V tu vteřinu jsem si uvědomila, že asi byla chyba i ve mně. Ale to je jedno.

Lépe:
Chodila jsem s ním dva roky. Sloužila jsem mu prakticky jen jako husička do postele.

V tu vteřinu jsem si však uvědomila, že i já nejspíš něco udělala špatně. Ale teď už jsem s tím nemohla nic dělat.

Ano, správně, i tady máš mít text rozdělený na dva odstavce. Proč? Protože v jednom hlavní postava vzpomíná na minulost a v druhém už se opět vrací zpět do přítomnosti.

Jak vidíš, nahradila jsem všechna slovesa být za jiná a ani mi to nedalo moc práce. Stačí se jen na chvíli zamyslet a nahradit toto sloveso za nějaké jiné, případně lépe zformulovat celou větu. Ale zkrátka se snaž toto sloveso v co nejvyšší míře eliminovat.

📌Před spojkami a, i, ani a nebo se nepíše čárka. Na to pozor.

📌Teď sem zkopíruji jednu část tvé knihy a ukážu ti na ní většinu bodů výše a to, jak je odstranit ;-)

Venčila jsem kočky. 40- krát jsem musela jít tam,zpáty, tam, zpátky a ani jedna dobrá duše se o mne neotřela. Vůbec nic! Až na holku, která... "ahoj, mám nabídku, hlídám kočky." "No, dobře, ale chceš za to platit?" "Nevím, rozmyslím si. Bydlíš sama?" "Ne u rodičů. Dům máme rozdělen na dva byty." "Asi mi za to neplať." "Jede mi taxi. Tak ahoj."
Nic se zvláštního nestalo, myslím, kdyby zjistila, že mám v jednom bytě 128 koček, a ani si nepamatuju jejich jména, tak by se fakt zbalila a odešla. Kamarády nemám. Naposledy jsme byli na after-párty. Ucpali jsme záchod zvratkama. Opravář vyskočil z okna a zabil se. Málem mě zavřeli do basy. Sama v cele, to si nedokážu představit. Ani nad tím nechci přemýšlet. Nesnáším školu. Jsou tam sami kok*ti. Stejně učitelé. Když jsem byla malá, rodiče mě přihlásili na balet. Cvičila jsem provaz, nezvládla jsem ho na malé soutěži. Od té doby do mne máma cpala blbosti jako...."nebudu ti to platit. Nebo......Neumíš toho dost! Nevyhraješ! Nemáš na to, jsou tam lepší lidi!." Flákla jsem s piškotama na zem a skončila s baletem pro vždy. Do teleportu se skoro nevejdu... Jdu pěšky. ... "Co? Ta holka vchází do taxi k mému bývalému klukovi!!!!! ????"

Začneme rozdělením textu na odstavce. Do toho počítám i odstavce u přímé řeči.

Venčila jsem kočky. 40- krát jsem musela jít tam,zpáty, tam, zpátky a ani jedna dobrá duše se o mne neotřela. Vůbec nic! Až na holku, která... "ahoj, mám nabídku, hlídám kočky."

"No, dobře, ale chceš za to platit?"

"Nevím, rozmyslím si. Bydlíš sama?"

"Ne u rodičů. Dům máme rozdělen na dva byty."

"Asi mi za to neplať."

"Jede mi taxi. Tak ahoj."

Nic se zvláštního nestalo, myslím, kdyby zjistila, že mám v jednom bytě 128 koček, a ani si nepamatuju jejich jména, tak by se fakt zbalila a odešla.

Kamarády nemám. Naposledy jsme byli na after-párty. Ucpali jsme záchod zvratkama. Opravář vyskočil z okna a zabil se. Málem mě zavřeli do basy. Sama v cele, to si nedokážu představit. Ani nad tím nechci přemýšlet.

Nesnáším školu. Jsou tam sami kok*ti. Stejně učitelé.

Když jsem byla malá, rodiče mě přihlásili na balet. Cvičila jsem provaz, nezvládla jsem ho na malé soutěži. Od té doby do mne máma cpala blbosti jako...."nebudu ti to platit. Nebo......Neumíš toho dost! Nevyhraješ! Nemáš na to, jsou tam lepší lidi!."

Flákla jsem s piškotama na zem a skončila s baletem pro vždy.

Do teleportu se skoro nevejdu... Jdu pěšky. ...

"Co? Ta holka vchází do taxi k mému bývalému klukovi!!!!! ????"

Teď se vrhneme na překlepy, interpunkci a číslovky.

Venčila jsem kočky. Čtyřicetkrát jsem musela jít tam, zpátky, tam, zpátky a ani jedna dobrá duše se o mne neotřela. Vůbec nic! Až na jednu holku.

,,Ahoj, mám nabídku, hlídám kočky."

,,No, dobře, ale chceš za to platit?"

,,Nevím, rozmyslím si. Bydlíš sama?"

,,Ne, u rodičů. Dům máme rozdělený na dva byty."

,,Asi mi za to neplať."

,,Jede mi taxi. Tak ahoj."

Nic se zvláštního nestalo, myslím, že kdyby zjistila, že mám v jednom bytě sto dvacet osm koček a ani si nepamatuju jejich jména, tak by se fakt sbalila a odešla.

Kamarády nemám. Naposledy jsme byli na after-párty. Ucpali jsme záchod zvratky. Opravář vyskočil z okna a zabil se. Málem mě zavřeli do basy. Sama v cele, to si nedokážu představit. Ani nad tím nechci přemýšlet.

Nesnáším školu. Jsou tam sami kokoti. Stejně tak učitelé.

Když jsem byla malá, rodiče mě přihlásili na balet. Cvičila jsem provaz a nezvládla ho na malé soutěži. Od té doby do mne máma cpala blbosti jako: ,,Nebudu ti to platit." Nebo: ,,Neumíš toho dost! Nevyhraješ! Nemáš na to, jsou tam lepší lidi!"

Flákla jsem s piškoty o zem a skončila s baletem jednou provždy.

Do teleportu se skoro nevejdu
Jdu pěšky.

,,Co? Ta holka vchází do taxi k mému bývalému klukovi!?"

Jdeme na dodatky za přímou řečí.

Venčila jsem kočky. Čtyřicetkrát jsem musela jít tam, zpátky, tam, zpátky a ani jedna dobrá duše se o mne neotřela. Vůbec nic! Až na jednu holku.

,,Ahoj, mám nabídku, hlídám kočky,"pozdravila mě při chůzi po chodníku.

,,No, dobře, ale chceš za to platit?"chtěla jsem vědět.

,,Nevím, rozmyslím si. Bydlíš sama?"vyzvídala.

,,Ne, u rodičů. Dům máme rozdělený na dva byty,"sdělila jsem jí.

,,Asi mi za to neplať,"rozhodla se.

,,Jede mi taxi. Tak ahoj,"rozloučila jsem se.

Nic se zvláštního nestalo, myslím, že kdyby zjistila, že mám v jednom bytě sto dvacet osm koček a ani si nepamatuju jejich jména, tak by se fakt sbalila a odešla.

Kamarády nemám. Naposledy jsme byli na after-párty. Ucpali jsme záchod zvratky. Opravář vyskočil z okna a zabil se. Málem mě zavřeli do basy. Sama v cele, to si nedokážu představit. Ani nad tím nechci přemýšlet.

Nesnáším školu. Jsou tam sami kokoti. Stejně tak učitelé.

Když jsem byla malá, rodiče mě přihlásili na balet. Cvičila jsem provaz a nezvládla ho na malé soutěži. Od té doby do mne máma cpala blbosti jako: ,,Nebudu ti to platit." Nebo: ,,Neumíš toho dost! Nevyhraješ! Nemáš na to, jsou tam lepší lidi!"

Flákla jsem s piškoty o zem a skončila s baletem jednou provždy.

Do teleportu se skoro nevejdu. Jdu pěšky.

,,Co? Ta holka vchází do taxi k mému bývalému klukovi!?"vyjekla jsem.

A takhle nějak bych si představovala konečnou verzi.

Venčila jsem kočky. Čtyřicetkrát jsem musela jít tam, zpátky, tam, zpátky a ani jedna dobrá duše se o mne neotřela. Vůbec nic! Až na jednu holku.

,,Ahoj, mám nabídku, hlídám kočky,"pozdravila mě při chůzi po chodníku. Prohlédla jsem si ji od hlavy až k patě. Přeci jen, nestávalo se, že by mě někdo sám od sebe oslovil.
Hnědé vlasy si spletla do dvou copánků dosahujících jí až po pás. Za skly černých brýlí tvaru písmene U na mě vykukovaly světle modré oči, které jí krásně ladily k stejně barevným krátkým šatům a černým lodičkám na středním podpatku.

,,No, dobře, ale chceš za to platit?"chtěla jsem vědět, když jsem skončila s okukováním.

,,Nevím, rozmyslím si. Bydlíš sama?"vyzvídala a postrčila si brýle na kořen nosu.

,,Ne, u rodičů. Dům máme rozdělený na dva byty,"sdělila jsem jí.

,,Asi mi za to neplať,"rozhodla sepo chvíli.

,,Jede mi taxi. Tak ahoj,"rozloučila jsem se a litovala, že jsem neměla více času. Kdoví, třeba bych si konečně našla kamarádku.

Nic se zvláštního nestalo, myslím, že kdyby zjistila, že mám v jednom bytě sto dvacet osm koček a ani si nepamatuju jejich jména, tak by se fakt sbalila a odešla.

Kamarády nemám. Naposledy jsme byli na after-párty. Ucpali jsme záchod zvratky. Opravář vyskočil z okna a zabil se. Málem mě zavřeli do basy. Sama v cele, to si nedokážu představit. Ani nad tím nechci přemýšlet.

Nesnáším školu. Jsou tam sami kokoti. Stejně tak učitelé. Nikdo se o mě nezajímá. A na kroužky po své staré zkušenosti nechodím.

Když jsem byla malá, rodiče mě totiž přihlásili na balet. Cvičila jsem provaz a nezvládla ho na malé soutěži. Od té doby do mne máma cpala blbosti jako: ,,Nebudu ti to platit." Nebo: ,,Neumíš toho dost! Nevyhraješ! Nemáš na to, jsou tam lepší lidi!"

Flákla jsem s piškoty o zem a skončila s baletem jednou provždy.

Došla jsem k domu. Do teleportu se skoro nevejdu. Jdu pěšky.

,,Co? Ta holka vchází do taxi k mému bývalému klukovi!?"vyjekla jsem, když jsem se zadívala z okna ven na ulici.

Snad se ti ta finální verze líbí a pochopila jsi z toho, jak to zlepšit. Klidně tohle použij do knihy, nebude mi to vadit.

To by bylo ke gramatice vše. Ale je vážně... otřesná. Pokud ti dělá problémy, klidně ti s ní pomůžu. Takže až si zase s něčím nebudeš vědět rady, napiš ;-)

Zápory

📌Nudná první kapitola. Takhle čtenáře nezaujmeš. Měla jsi dát nějakou akci už do téhle kapitoly a viděla bys, kolik lidí ti to přitáhne.

📌Popisy, popisy, popisy. Neděláš je! Ani popisy postav ani prostředí a ani pocitů. Třeba o hlavní hrdince nevíme vůbec nic, jen to, že nosí tygrovaný kabát. Popiš barvu vlasů, očí, věk, styl oblékání atd. Ale pozor, ať se z toho nestane obyčejný nudný popis typu: Ahoj, jmenuji se blablba, je mi tolik a tolik, mám tyhle vlasy a takovéhle oči. Ne, tohle NE! Raději něco v tomto stylu:
Své dlouhé hnědé vlasy jsem si stáhla do culíku.
Světle modré oči jsem zvýraznila řasenkou.
Nanesla jsem si na rty jasně rudou rtěnku dodávající tolik potřebný objem.
Když jsem zavírala dveře, přiskřípla jsem si do nich lem bílých šatů.
Temně zelené šaty mi těsně obepínaly postavu.
Vklouzla jsem do lodiček na vysokém podpatku, abych dosáhla správné výšky.

A spousta dalších možností.

Co se týče prostředí, tak tam neexistuje žádný špatný způsob. Snad si jen dávej pozor na přílišné opakování slov. Tady ti dám menší příklad toho, jak to nepsat a pod to lepší způsob.

V pokoji byla postel u levé stěny. Vedle byl noční stolek, na kterém stála lampička. Vedle stála skříň. Naproti byla knihovnička. Vedle bylo okno a kamna.

Hned, jak jsem otevřela dveře, mě zaujala zvláštně zdobená postel u levé stěny pokoje. Vedle této postele se nacházel noční stolek s lampičkou. O kousek dál jsem si povšimla velké skříně, naproti které se tyčila vysoká knihovnička. Naproti dveřím pronikaly do pokoje sluneční paprsky skrz otevřené okno. Pro případ chladných dní si do místnosti její majitel přikoupil i kamna.

No řekni, nezní ten druhý líp?

A teď pocity. Pro tento popis je důležité, aby ses do děje opravdu vžila a vcítila se do postav.

Když jsem uviděla svou nejlepší kamarádku v nemocnici, nedokázala jsem již zadržet slzy. Copak si tohle zasloužila? Jak mohl být někdo tak krutý a tak moc jí ublížit? Proč? Co komu udělala?

Po tváři se mi koulely slané kapičky. Vypadala, že snad ani nedýchá. Zmocnil se mě strach, že se třeba už nikdy neprobudí. To pomyšlení vyvolalo další vlnu smutku.

Nebo:
Po skle stékaly dešťové kapky, občas někde zarachotil hrom. Počasí přesně vystihovalo mou náladu.

Nebo:
Sejmula jsem víko z krabičky. Vykoukla na mě knížka, kterou jsem si celý rok tak přála. Vyskočila jsem a objala kamarádku.

,,Děkuju!"vypískla jsem nadšeně.

Snad ti to pro představu stačí.

📌Uspěchaný děj. Nezamiloval se Petr do Tamary nějak rychle? Neutekli nějak brzy?

Klady

📌Líbil se mi ten únos, protože mě to navnadilo na další čtení. Až na ty popisy, ale to už jsme si řekly.

Cover

Jelikož jsem se nedostala na PC, - recenzi jsem dělala na mobilu - není tu fotka coveru. Až budu mít možnost, přidám ji sem.

Máš na něm jiný název než jméno knihy. Chybí mi tam autor. A je vidět, že ta holka je oříznutá z úplně jiného obrázku. Takže, moc se mi nelíbí. Ani si nemyslím, že by nějak zvlášť zaujal. Na wattpadu najdeš spoustu lidí, kteří ti cover rádi udělají. Změnit.

Popis

Je hrozně zmatený. Vážně. Nevyznám se v něm. Nedá se poznat, jestli je psaný v ich nebo er formě. Přeskakuješ od jednoho tématu k druhému. Jméno hlavní postavy bych čekala na začátku a ne téměř na konci. Když píšeš o životě v budoucnosti, dej to všechno spolu a ne, část se objeví na začátku a zbytek najdu na konci. Předělej ho. Vyber si jednu formu a v té pak piš. Já osobně preferuji ich-formu a pro tenhle popis je podle mě jako stvořená. Na začátku piš o Tamaře, na konci o budoucnosti. Ale přidej i něco o tom, co se stane, o tom únosu a tak. To čtenáře určitě naláká.

Hodnocení čtenářů

Zatím mi nikdo neodpověděl, takže to sem případně dodám později.

Celkové hodnocení

Takže, asi je ti jasné, že to moc slavné nebude. Ten pravopis... ach jo. Ten je zkrátka důležitý. A dost ti to pokazil. Vlastně hodně ti to pokazil. Mrzí mě, když musím hodnotit takhle nízko, ale to se nedá nic dělat. Dávám 1,5/10.

Ale prosím, piš dál. Klidně budu ve čtení pokračovat a radit ti, jak dál, když budeš chtít. Každý příběh může být bestseller, stačí si opravit chyby. A nízké hodnocení není konec světa. Podle mého názoru jsi moc šikovná a snaživá holka, takže to všechno určitě opravit zvládneš ;-)

Tak, další část za námi. Dneska vyjde asi ještě jedna recenze, tak se uvidíme tam.

zuzis7