Název díla: Mikroskop

Žánr: fantasy

Autor: @A_Aobby_A

Délka příběhu: 10 kapitol, rozepsáno, pozastaveno

Odkaz: https://www.wattpad.com/story/242354780-mikroskop-pozastaveno

Dneska se podíváme na fantasy příběh s lehce nevšední hlavní hrdinkou, která má zálibu ve vědě a zkoumání, vítejte u příběhu Mikroskop!

U tohoto hodnocení bych se ráda zaměřila na konkrétní věci. Milá a sympatická @A_Aobby_A , prosím, ber všechno jako radu, možnost se odrazit a vyskočit výš, ne jednoznačně pouze jako „kritiku a pochvalu". Tak jsem to aspoň zamýšlela, když jsem to psala :D

Začněme právě dívkou, která je zároveň vypravěčkou. Líbí se mi nápad vytvořit postavu holčinu, která je vlastně mladou vědkyní, i když teprve v deváté třídě. I její charakter vyznívá docela mile, ale možná bych vyzdvihla nějaké její zápory. To aby to náhodou postupem času nedostalo nádech Mary Sue.

Více emocí – hned u první zmínce zmizelého bratra (v druhé kapitole) jsem se zarazila, protože způsob, jakým nás obeznámila se svým ztraceným bratrem, mi přišel lehce bez emocí. Jako by dívka nebyla schopná nějaké hlubšího procítění. Jako čtenář dokážu tušit, jak moc jí chyběl, ale tak nějak to vnitřně z toho odstavce nevnímám. Zároveň byl začátek takový energicky napsaný a nadšený, což dodávalo dynamiku. Ztráta blízkého člena rodiny bych ovšem více procítila.

Obecně se mi líbí popis, který dívka využívá, vybíráš i zajímavá slova a přívlastky, možná bych však prostředí trochu rozšířila pro čtenáře, aby sami viděli to, před čím stojí hlavní hrdinka. Avšak subjektivní líčení dívky jde velmi dobře rozeznat, to je na příběhu pěkné. Vyplývá toho, že vždy známe její postoj a vztah k prostředí.

Tedy bych doporučila vyvážit popis, kterého je tam méně a líčení, které v příběhu převažuje. Ale zrovna bych vypíchla část, která se mi stylisticky velmi líbila:

Když v tom mě jako by odstrčila nějaká, lidskému oku neviditelná, síla. Ale nebyl to hrubý a pevný úder či náraz. Jednalo se spíše o takové jemné popostrčení, jako by se mi někdo snažil nenásilně naznačit, ať tam nelezu.

Dále interpunkce... Čárky. Mezi vedlejšími a hlavními větami ti tam spousta chybí nebo přebývá, jsou jednoduše jakoby přeházené. A ačkoli je celá povídka moc pěkná a nápaditá, tyto chyby tam při čtení opravdu překáží. Dám příklad: Abyste to dobře pochopili, to že jsem musela jet k babičce mělo svůj důvod nebylo, to tak, že by si rodiče jednoho dne prostě řekli, tak pojďme se jí na dva měsíce zbavit.

Zkusila bych to opravit na: Abyste to dobře pochopili, to, že jsem musela jet k babičce, mělo svůj důvod. Nebylo to tak, že by si rodiče jednoho dne prostě řekli: Tak, pojďme se jí na dva měsíce zbavit.

Tady jsem sama trochu váhala u té dvojtečky, těžko říct, co by se tam lépe hodilo, abys naznačila výrok rodičů a oddělila ho od vyprávění hrdinky. Ale co bych určitě udělala, je zkrátit dlouhé souvětí, pokud je to zrovna možné, a udělat z nich více kratších a jasnějších vět.

K čemuž se váže poznámka, že ne každá spojka ale musí mít před sebou čárku – například jsem našla souvětí: Jelikož já si, ale nejsem stoprocentně jistá, co a zda vůbec něco ve vnitř je musela jsem vsadit na štěstí.

Jelikož já si ale nejsem stoprocentně jistá, co a zda vůbec něco vevnitř je. Musela jsem vsadit na štěstí. To podle mě zní trochu lépe. A takových příkladů je tam bohužel docela dost.

Pravopis – míma statistikama (v první kapitole) raději ne, mimochodem, jakými statistikami? Třeba zde bych se v rámci obsahu knihy rozepsala trochu podrobněji. Koneckonců, když něco nakousneš, čtenáře to začne zajímat. Co přesně dívka používala, že přišla na to, že daný útvar stojící v lese před ní je kopule? Musela by to vidět, nebo ještě nějakým vzorcem spočítat. Ale stejně, pokud při narušení hranic toho útvaru cítila jen nějakou sílu, musela by jít jen po hmatu.

Vinínek – jméno mluvícího kamene je při první zmínce nejprve s velkým písmenem a pak s malým. Záleží, jestli to je typ bytosti jako člověk, kentaur, víla, anebo název kmene, rodu a tak. Jako postava mi přijde Boggo velmi zajímavý, ale možná by to chtělo více rozvinout, jak vypadal, jak se pohyboval, když se od ní vzdaloval.

Sem tam ve větě chybí nějaké slovo, takže poté i celé souvětí je trochu zmatené. Mám namysli:

A dále: k většímu přehledu je potřeba dát každou přímou řeč na nový řádek. Kdykoliv někdo odpoví na dotaz, změní se mluvčí a podobně, zase je potřeba nový odstavec.

Musím říct, že mě velmi zaujala říše, do které se Lia propadla. Sice od té chvíle byl příběh na můj vkus až příliš rychlý, ale zase jsi nic neprotahovala, čtenáře jsi držela hezky v pozornosti. Jen bych ještě třeba ráda věděla, jestli její nevlastní bratr Tobias je ten, koho potkala na chodbě krátce po svém příjezdu, a jestli je člověk jako ona nebo jiné stvoření. Tam jsem se lehce nechytala.

Takže k závěru: Příběh má určitě pěkně promyšlený obsah. A je velmi nápaditý, dobře pracuješ s fantazií (třeba já se obvykle omezuji jen na představivost, což mě trochu mrzí, ale taková holt jsem :) Líbí se mi, že jsem nenašla nějakou vycpávkovou scénu, která by tam byla jen „protože proto" :)

Ale následně napsaný text mi přijde občas trochu zmatený. Nikoliv styl psaní, ten je milý, ale jednotlivé věty, jejich skládání a oddělování (jak jsem již zmínila). Což mi přijde jako škoda, protože kdybys dodala a odebrala čárky správně, opravila chybky a někde trochu přeměnila slovosled, byla by to opravdu skvělá povídka, jelikož kapitoly jako takové hezky navazují a vůbec jde vidět, že ti na příběhu záleží.

Doufám, že ti to nějak pomohlo, opět, hodnotím jako čtenář, jako autor dělám také spoustu chyb, takže to rozhodně není tak, že bych byla dokonalá a teď se dala na opravování druhých :)

Rozhodně pokračuj, zlepšuj se, buď vytrvalá :D

S pozdravem

Adéla/ HannoverianHorse