K základním informacím o příběhu bych vám řekla asi to, že se jedná o poměrně krátký příběh, když uvážíme délku jednotlivých kapitol, který ve vás zanechá smíšené dojmy. A co tím myslím? Nu, to se dozvíté právě v dnešní recenzi.

Jako obvykle, začněme coverem. Nijak detailně jsem ho nezkoumala, navíc, jak zmiňuji skoro v každé kapitole, nejsem nějaký grafik. Proto hodnotím jednoduchými a neprofesionálními termíny - a tvůj cover mi přijde dobrý. Líbí se mi, ačkoliv po dočtení příběhu mi přijde možná až málo... tmavý? Ponurý? Nevím, ale když si mám představit knihu s podobným tématem, její obálka by byla jiná. Možná to tak ostatní nemají, ale kdybych třeba já osobně hledala příběh s takovým tématem, tohle by mi tak trochu proklouzlo mezi prsty. Ale jak říkám, celkově je cover mlc pěkný.

Následuje samozřejmě anotace, která ke hned druhým aspektem, který rozhoduje, zda si najdeš dalšího čtenáře. Taky není špatná - naopak hezky vypovídá o příběhu. Jen to první souvětí mi přišlo takové zbytečně dlouhé a kostrbaté. Být tebou bych ho nějak rozdělila na víc kratších vět.

Teď se ale už vrhněme na příběh jako takový. První bych asi zmínila celkový dojem či jak jinak to nazvat. Myslím, že ten je právě takový smíšený. Ze začátku, a už podle coveru a anotace, jsem měla pocit, že se bude jednat o šťastnou oddechovku s kapkou drama. Ale čím víc jsem toho přečetla, tím víc mi docházela ona ponuřejší a vážnější atmosféra. Jde o to, že tím, jak jsou první kapitoly takové docela veselé, mohla by ses minout se čtenáři, kteří hledají přesně to, co se děje později.

Když teď pojedeme podle mých poznámek, které jsem si ohledně knihy udělala, největším bodem budou popisy. Na těch se - především na začátku - příběh dle mého hlavně zakládal. Občas byly opravdu dechberoucí a úžasné, ale naopak někdy mi zase přišly až moc pompézní a poetické, jako by ses je snažila udělat co nejhonosnější. A když se to přehnalo, působilo to trochu uměle a kostrbatě. Navíc v prvních kapitolách, troufám si tvrdit, se příběh opravdu zakládal především na oněch popisech, ale jak děj postupoval, už ses na ně téměř vůbec nezaměřovala. To mi přišlo jako velká škoda. Navíc by bylo lepší to mít ve všech částech knihy tak nějak podobně nadávkované.

Pak tu bylo pár věcí, ve kterých jsem měla tak trochu zmatek a nebylo to dovysvětlené - nebo mi to tak minimálně přišlo. Celkově časové přeskoky mezi kapitolami, především tam, kde Mary (Aurora?) vzpomínala. Nějakou chvilku mi trvalo se v tom zorientovat. Neříkám, že bys tam měla psát přesně data a časy, ale myslím, že by bylo dobré to udělat nějak tak, aby v tom měl čtenář pořádek. Pak další věc, kterou už jsem v tomhle odstavci naznačila - jméno hlavní hrdinky. Jmenuje se Mary, nebo Aurora? Bylo by dobré to v knize vysvětlit, jelikož do teď si nejsem jistá, jak jí říkat.

Na mé zmatenosti má ale nejspíš podíl i to, že nedáváš přímou řeč každé postavy na nový řádek. Potom je v tom hrozný maglajs a nepříjemně se to čte.

Ohledně pravopisu tu také mám jednu výtku, i když jinak můžu v tomhle ohledu jen chválit. Jak píšeš příběh v du-formě - což mimochodem obdivuji -, sem tam se ti tam objeví chybka typu, že napíšeš kupříkladu kdy jsi se, místo kdy ses. Ono je to možná docela nepatrné, ale já jsem na tohle prostě docela háklivá.

Jak jsem už zmiňovala, obdivuji du-formu, v níž ses rozhodla knihu zpracovat. Ozvláštnila to, v některých částech to bylo díky tomu vážně zajímavé. Navíc takhle tolik lidí nepíše, takže je to aspekt, kvůli kterému bude dílo lépe zapamatovatelné - což, řekněme si na rovinu, není nikdy naškodu.

Málem bych však zapomněla na velice důležitou součást - postavy. První kapitoly jsem měla pocit, že se s Mary sžít nedokážu, ale nakonec se z ní vyklubala poměrně sympatická hlavní hrdinka. O Gustavovi - či jak se jmenoval. Jeho jméno si zmínila v jedné z posledních kapitol, což kvůli du-formě chápu, ale také to není úplně nejlepší. - si toho moc originálního ani myslet nejde, protože to prostě je zpropadený parchant, s nímž bych nevydržela ani minutku. Jordan, ten se mi zdál docela plochý, narozdíl od ostatních, a nějak jsem si k němu nedokázala vytvořit nějaký extra vztah. A ostatní? Jo, to také bylo fajn. Plus je to, že mi nelezli ma nervy, což se v knihách u nejlepších kamarádů hlavní postavy stává dost často, bohužel.

Jakmile zmíním vztahy postav, je ti určitě jasné, o čem chci mluvit. Zápletka ohledně žárlivého manžela sice nebyla nějak originální, ale musím uznat, že tys to podala moc hezky a povedeně. Každopádně nechápu jedno věc - proč by s Gustavem Mary zůstávala tak dlouho. Ano, chápu, že může být těžké takové rozhodnutí udělat, zvlášť, když je váš manžel někdo tak agresivní, ale přece jenom... Nevidím v tom žádný jiný důvod, než že je to prostě zápletka. A co se jejich rozvodu týče, přišlo mi to takové nedotažené do konce. Že ji najednou podepsal papíry, napsal krátký dopis o tom, že chce být s jinou, a konec. No a vztah Jordana a Mary, v tom jsem zase necítila absolutně žádnou chemii. Podle mě měli zůstat přáteli, nebo jsi to měla napsat nějak... nevím jak to říct... víc se šmrncem, nebo tak. To už jsem větší chemii cítila mezi ní a Reunn.

Nicméně rozhodně musím pochválit čtivost, která tam rozhodně byla. Čím větší drama bylo v manželském vztahu hlavní hrdinky, tím víc jsem se těšila na to, až toho blbečka konečně odkopne. A to mi dávala motivaci dál číst a číst. Mému odhodlání pomáhala i krátká délka kapitol, takže to byla v podstatě jednohubka. Vlastně mi to na takový příběh i sedělo.

Konec mi přišel možná maličko uspěchaný, protože jak říkám, rozvod na mě byl divně utnutý, plus se na začátku kapitoly Jordan a Mary stále nebavili, ale poslední odstavec byl pěkný. Takový výstižný a roztomilý. Dodával naději, kterou i hrdinka předtím ztratila.

Tímhle se každopádně dostáváme i ke konci recenze. Doufám, že jsem autorce pomohla a dala jí nějaké užitečné připomínky, no a vám, pokud hledáte nějakou dobrou, ale možmá chvilkami maličko depresivní knížku na večer, radím, abyste neváhali a pustili se do toho!
- Annaeli2