Základní informace o knize jsou asi takové, že ji píše má poměrně dobrá kamarádku, což ale nemění nic na mém postoji k ní. Jsem ráda, že jsme se konečně docela potkaly v jejím stylu psaní, jelikož předchozí příběhy od ní mi úplně nesedly.

Jako obvykle - začněme coverem. Ten tvůj se mi poměrně líbil a rozhodně působil atmosférou, kterou by měl. Jak říkám, nejsem nějaký profesionální grafik, takže ti ohledně něho nějak moc neporadím. Co by se ale třeba mně osobně líbilo ještě víc - kdyby byla postava kreslená. Nevím, možná je to jen osobní preference a nakonec by to ani nevypadalo tal, jak si představuju. Ten momentální ale také není špatný, naopak.

Ohledně anotace, ta není nějak výjimečná. Ve vodách wattpadu nalezneš spoustu podobných. Neříkám, že je to úplně špatně, ale tím pádem máš velkou konkurenci, což se ti úplně nemusí vyplatit. Plus tam máš trošičku zmatek v čárkách, což se táhne celým příběhem. No a co se týká oné ukázky z knihy - jo, byla zajímavá, ale lepší by bylo, kdyby se točila přímo okolo hlavní hrdinky, ne okolo Michelle.

Začátek, stejně jako anotace, nebyl zase tak výjimečný, i když poměrně poutavý. Nic, co by mě hned po pár slovech ohromilo, na druhou stranu ani nic, co by mě po pár slovech totálně zděsilo. Celkově mi to přijde trochu ohrané - ať už onen začátek, nápad ohledně agentury, nebo nejlepší kamarádky pařmenky. Sice tu není zase tolik dobrých příběhů na takové téma, ale celkově je jich fakt hodně. A pokud mezi tím vším chceš uspět, ještě k tomu když tam nemáš lákadlo třeba v podobě fanfikce na Avengers, musíš se opravdu snažit něčím vyčnívat. Neříkám, že úplně ve všem - stereotyp je v něčem přece dobrý -, ale tvá kniha by měla mít něco, čím se čtenářům vryje do paměti.

Vlastně už na tom začátku jsem si všimla, jak opakuješ slova. Jak říkám, zrovna s tímhle má problém mnoho autorů, včetně mě, a občas to ani jinak nejde. Každopádně u tebe je to už dost nápadné. Pokud ty sama nemáš tak širokou slovní zásobu, což vůbec nevadí, vezmi si na pomoc třeba nějaký online vyhledávač synonym. Nemusíš mít pro každé slovo dvacet různých pojmenování, ale třeba dvě nebo tři by se hodila, abys to mohla průběžně střídat.

Tohle může být čistě rozdílným místem bydliště a tím pádem i trochu jiným nářečím, ale přijde mi, že občas používáš vážně divná slova. Třeba by mě vážně zajímalo, kde jsi přišla na sňuchaný svetr. Tomu jsem se fakt musela uchechtnout.

Další věcí je psaní čísel - obecně jsem zastnáce toho, aby se psala normálně slovy, pokud se nejedná třeba o letopočet. A uznej, že před dveřmi s číslem třicet vypadá lépe, než před dveřmi s číslem 30.

Teď se přesuňme zase k něčemu obecnějšímu, aneb postavy. Sarah je možná už trochu okoukaná hlavní hrdinka, která nemá ráda party a raději se učí, a Adriel zase možná trochu okoukaný hlavní hrdina, který je už zkušenější agent drsňák. Ale hej, ono mi to vlastně ani nevadí. V něčem tam sice trochu vidím to nepatrné klišé, ale tím, že to píšeš dobře, to nevadí. Navíc mi třeba přijde fajn, že ze sebe Sarah nedělá zbytečnou hrdinku a přiznává, že se bojí. Ohledně Adriela je zase super, že ji vážně mlátí, ačkoliv se vzdává. Ano, je tam nepatrné bránění z jeho strany, ale zatím není nijak nápadné.

Ohledně takové Michelle - prostě klasická drsňačka týmu. Nejsem si jistá, jestli bych byla raději, kdyby se se Sarah prostě celou knihu neměly rády, nebo se naopak spřátelily. To je ale na tobě, jakožto autorce a já se nechám překvapit. Dále se nám v příběhu objevila Denielle a Georgiana, pokud si správně pamatuji jejich jména. Jak jsem už zmiňovala výš, jsou to prostě takové ty klasické nejlepší kamarádky hlavní hrdinky, které rády paří a oblékají jí do upnutého oblečení. Ale celkově mi postavy nepřijdou příliš ploché, což by pro tebe měla být velká pochvala.

Celkově mi vztah hlavních hrdinů sedl. Ano, je to trochu klišé a okoukané, ale kdo by takové příběhy jednou za čas nečetl, že? Tak trochu počítám s tím, že to dva spolu nakonec skončí, počítala jsem s tím tak nějak od prologu, ale nevadí mi to. Naopak, pokud spolu neskončí, budu i docela naštvaná. Navíc, kdo by neměl rád hate-to-love. Takže pokud to takhle bude pokračovat dál a ty to moc neuspěcháš, bude to naprosto dokonalé.

Co se mi na dílu dál líbilo, byla sice taková drobnůstka, ale tady vidíš, že i detaily dokáží udělat hodně. Názvy kapitol, v nichž střídáš růži a rudou, to obdivuju a doufám, že ti to vydrží až do konce.

Nu, teď se ale pobavme o nečem trochu stinějším. Občas se tam vyskytnou překlepy. Ano, ty má každý, ale u tebe si jich všímám víc, než u jiných, takže být tebou bych si na chybějící slovíčka nebo změněná písmenka dala krapet větší pozor.

Dále tu máme něco, co by se teoreticky dalo zařadit k opakování slov, ale já to raději vyzdvihnu samostatně - opakuješ jméno Sarah. Jistě, je třeba vědět, kdo co dělá, ale zrovna jméno hlavní hrdinky tam dáváš dost často. Zkus třeba nějaké obkecy, jako hnědovláska, dívka atd.

Co mě v textu iritovalo víc, než číslo napsané číslovkou, bylo víc otazníků nebo vykřičníků. Pokud chceš něco zdůraznit, tohle tomu nepomůže. Navíc to ani nevypadá dobře. Bohatě stačí jedno jediné znaménko, popřípadě slovně napsat, že to postava vykřikla obzvlášť hlasitě či naštvaně.

Děj, jak už jsem naznačovala, je v něčem originální, a v něčem zase tolik ne. Unesení a následné přidání k tajné organizaci, to je prostě populární nápad. Ta tvá, totiž Děti růží, ta mi přijde dost hustá. Doufám, že postupem času dostaneme víc do hloubky a zjistíme temná tajemství. Každopádně zpět k onomu ději, v němž jsem našla takové dvě hlavní podivnosti, které mi neseděly a přišly mi hrozně rychlé a podivné. První z nich je odchod ze školy, druhým pak přijmutí Sarah do organizace. Především druhý případ byl prostě fakt divný. Jak mohli vědět, že není nějaký špeh, který se má infiltrovat? A to je jen jedna z mnoha otázek, které mě napadají. Chápu, žes potřebovala, aby se k nim přidala, ale tohle bylo takové občurané, řekla bych.

Nakonec ještě podotknu něco ohledně pravopisu. Ten máš až na zmiňované překlepy dobrý, ovšem jedna zásadní věc by to přece jen byla. Žádné by jsi a ani bysme neexistuje. Má to bých bys a bychom. Prosím, tohle mi v mnoha knížkách přímo trhá oči.

Každopádně tím se blížíme ke konci recenze. Jelikož je kniha teprve na začátku, se svými osmi částmi, bude to všechno, co mám na srdci. Ještě bych snad dodala, že autorka bude jistě ráda, pokud jí dáte šanci.
- Annaeli2