Mí drazí čtenáři a čtenářky, opět vás vítám u nové recenze! Tentokrát se ponoříme do díla naší šikovné a talentované Oginpat , což byste si rozhodně neměli nechat ujít. Protože ačkoli je její zbrusu nová knížka teprve v raném stádiu rozepsaní, určitě stojí za větší pozornost. Takže všichni milovnící Percyho Jacksona a slovanské mytologie nastražte uši (a možná si to raději nejdříve skočte přečíst, ať tady na vás někde nebafne menší spoiler)!

Co se názvu týká, mám na něj trošku rozporuplný názor. Musím se totiž přiznat, že celkově úplně nemusím anglické názvy, což se ovšem dá prominout třeba v případě, že se děj odehrává právě v Anglii, Americe či jiné anglicky mluvící zemi. Jenže vzhledem k tomu, že tvůj příběh se dost jasně odehrává u nás, v České republice, možná bych se do budoucna zamyslela spíš nad něčím v češtině. (Tady jenom upozorním čtenáře, žes mi do žádosti psala, že se jedná pouze o pracovní název, takže beru ohledy na to, že nejspíš nebude zase tak trvalý.) No ale pokud bychom se zaměřili na originalitu jména, když jsem ho zadala do vyhledavače, žádné stejné jsem nenašla, takže palec nahoru za to, že se kniha nikomu nebude plést s jinou.

No a co cover? U toho budu muset naopak zase chválit - a to hodně! Nejsem sice žádný odborník, ale myslím, že Ashala20 odvedla opravdu výbornou práci. Jak font písma, tak samotný motiv je naprosto úžasný a já se na první pohled zamilovala do těch listů. Prostě pastva pro oči, to ti teda řeknu! Kdybych jen tak náhodně projížděla doporučený seznam příběhů a vyskočila by na mě tahle obálka, bez váhání bych po něm skočila. Na druhou stranu mi úplně stoprocentně nesedí k tématu bohů, ale to může mít každý jinak. Podtrženo sečteno, cover je eňo ňůňo.

Ale teď už se vrhněme na nejzajímavější část všech tří základních dojmů - anotaci.

Hora Radegast je tajemným místem už od dob, kdy na naše území přišli Slované. I dnes nás z ní mrazí, jako by na nás minulost přímo dýchala a toužila prozradit nám svá tajemství. Jenže co když to minulost vůbec není?
Bolek, Haz a Mariana. Tři děti z různých časových období, které spojuje jedno - jejich původ. Ani jeden z nich není obyčejným člověkem. A každý z nich zažil tolik dobrodružství, že by to vydalo na celou knihu.
Tu knihu právě držíte v rukou. Tak prokažte trochu odvahy, sfoukněte z ní prach a nechte minulost, aby vás zcela pohltila. Možná pak konečně pochopíte, že minulost trvá dodnes. A dokud věříme, nic nemůže být zapomenuto.

V první řadě musím pochválit chytlavost, protože po přečtení mi v mysli vyvstanulo mnoho otázek, které mě začaly pohánět k okamžitému čtení. Anotací jsi nám totiž prozradila spíš reálie celého světa než samotný příběh, což probudilo moji přirozenou zvědavost. Na druhou stranu si umím představit, že by někoho naopak mohlo lehce odradit a zmást, že v popisu není v podstatě žádný náznak samotného děje. Sama jsem si po pár kapitolách uvědomila, že jsem tak moc překvapená, protože jsem vlastně neměla tušení, do čeho že se to pouštím. To může být příjemné osvěžení od obvyklého předvídání (v mém případě to přesně takhle je), ale naopak i faktor, který mnoho lidí odradí, protože přece jenom chtějí nějakou tu ,jistotu'.

Abych to ale tak někak shrnula, za mě povedená a nadprůměrné dobrá anotace, ve které sis pěkně pohrála se slovíčky, aby byla co nejchytlavější (ale to už jsem jednou říkala, že?) a zároveň si dala pozor, aby také byla pravopisně správně.

Když už jsme u toho pravopisu, můžeme rovnou začít u něj, protože je to přece jen jedna z prvních věcí, které si člověk při čtení všimne. U tebe musím s radostí poznamenat, že jsem si v podstatě žádného pochybení nevšimla. V češtině se rozhodně vyznáš a jak už jsme se pobavily v komentářích pod jednou kapitolou, dokonce jsi mě v jednom tvaru slova nachytala, čímž jsi opět dokázala svůj jazykový cit. Kromě občasného, a tím myslím vážně jenom občasného, opakování slov (např. Ještě to zakončili sborovým a všechno bylo fuč!, čímž píseň zakončili, a Nehodlám tě do tábora táhnout proti tvé vůli, ale musíš pochopit, že po tom tvém výstupu s netopýry a útěku po tobě celkem jistě půjde policie a nedivila bych se [pozn. v se máš překlep a máš tam místoho toho si, takže jenom upozorňuji, že jsem se to v tomhle přepisu rozhodla opravit], kdyby se k tomu přidaly i nějaké nestvůry, hlavně po tom tvém výstupu v močálu.) a ještě výjimečnějšího popletení ji/jí (věřím, že jde pouze o překliky, takže ti sem nebudu dávat vysvětlení, ale kdyby něco, stačí se ozvat) máš všechno naprosto správně.

A je to ještě lepší, protože tvůj styl psaní je prostě úžasný. Čtivý, svižný a kdybych ho k něčemu měla přirovnat, z nějakého důvodu se mi vybaví letní větřík. Neptej se, proč zrovna letní. Tvoje popisy jsou pak ještě skvělejší, pokud je to vůbec možné. Konkrétně bojové a akční scény popisuješ s takovou precizností, která chybí i mnohým vydávaným autorům. Třeba ten cvičný boj v poslední vydané kapitole jsem hltala o sto šest. Ovšem nejsou to jen boje a proto jsem si taky označila několik obzvlášť krásných větiček. Nakonec jsem se rozhodla vybrat jen jednu, tu nejlepší, protože mi přišlo trošku divné tady vypisovat spoustu vět z příběhu. Ale myslím, že čtenáři recenze si i z téhle ukázky dokáží udělat hezký obrázek: Byl pořád stejný - zněl jako tekoucí med pomalu se rozpouštějící v hrnku horkého čaje po dlouhé době strávené venku. Zněl jako dávno ztracený domov. No není to nádhera?

Protože jsme začali těmi ,techničtějšími' částmi příběhu, před tím, než se vrhneme na postavy a případně nějaké části děje, se podíváme ještě na jeden důležitý aspekt knihy jako celku. O čemž že to mluvím? Ano, hádáte správně, jde o tempo. Musím se přiznat, že když jsem si v hlavě tak nějak rozmýšlela obsah dnešní recenze, nemohla jsem se rozhodnout, zda si tady budu stěžovat nebo chválit a neustále tento bod měnila. Až jsem nakonec usoudila, že nejspíš bude nejlepší udělat obojí.

Jak už jsem zmiňovala, píšeš svižně. Což může být v některých částech (hlavně těch akčních a naopak nudných a nepotřebných) nejlepší řešení, ale v jiných částech se to může stát zase slabinou. Tohle bude nejspíš otázka vkusu, ale osobně mi čas od času přišlo, že děj ubíhá hrozně rychle. To mě na jednu stranu fascinuje, protože já když píšu, bohužel popisuji každou nepodstatnou maličkost, ale na druhou stranou mě to jaksi ruší při čtení. Občas jsem prostě měla pocit, že je potřeba krapítek zabrzdit - především v úplně prvních kapitolách, kdy se toho najednou semlelo až nezdravě moc. Sice jsi nás hodila rovnou do děje a napnula už po prvních pár odstavcích, nicméně trošku rozvést pár situací by dle mého neuškodilo. Rozhodně bych však stále zanechávala onu řečenou svižnost a ,neposednost', protože to už se v knížkách jen tak nevidí!

Ale teď už se opravdu pojďme mrknout na ty postavy. Vzhledem k tomu, že příběh je teprve na svém začátku, nějakou hlubokou charakteristiku tady asi rozebírat nemůžu. Přesto už jsme se pár zajímavých faktů dozvěděli a tak si je alespoň povrchově rozebrat můžeme.

Hlavním hrdinou je Bolek (kudos za to jméno, originální nápad, navíc zbožňuju to, že se příběh odehrává v Česku!), sirotek, co už se nějaký ten čas skrývá před sociálkou. Velice se mi zamlouvá jeho osobnost, protože si umím představit, že by se třináctiletý kluk v takovéhle situaci přesně takhle choval. Taktéž se mi zamlouvá, jak jsi krásné rozepsala rozpor mezi tím, co ho maminka celý život učila, a tím, co na vlastní oči vidí a vnímá. Bohužel toho k němu zatím nic moc říct nemůžu, ale těším se, jak si s ním v budoucnu ještě pohraješ.

Dále tu mám Riu, respektive Marianu. V první řadě se mi líbí, žes z poměrně českého jména dokázala udělat takovou pěknou zkratku, která by klidně mohla patřit i k nějakému cizímu jménu. Stejně jako Bolek, i ona je velice realisticky napsaná. Je tvrdohlavá a odhodlaná a do ničeho si nenechá kecat, ale zároveň si dokáže uvědomit svoje chyby a omluvit se za ně.

Ostatní zatím ještě nedostali tolik prostoru, ale musím říct, že není snad jediná postava, která by se mi nějakým způsobem nezamlouvala. Karolína, Vašek, Lucie, Tobiáš, Tonda, Jáchym... všichni mají svoje vlastní osobností rysy a nejsou jako přes kopírák. I po pár kapitolách už jde vidět, že tam žádná postava není zbytečně a v budoucnu bude hrát nějakou roli. A mimochodem zbožňuji to, jak se Lucka snaží mluvit spisovně, ale moc jí to nejde a tak se neustále opravuje. Podle toho bych i bez vět uvozovacích poznala, kdo zrovna mluví.

Celkově mezi sebou mají postavy výbornou interakci. Moje nejoblíbenější scénka je ta u ohniště, kde všichni společně sedí a komunikují spolu bez toho, aniž by to působilo jakkoliv strojeně. Anebo scéna s nástupem, ta byla možná ještě o kousíček povedenější, protože přesně takhle by to fungovalo v táboře plném dětí a náctiletých, jejichž rodiče jsou bohové. Postavy a jejich vztahy jsou prostě spolu s popisy tvojí nejsilnější stránkou a já se nemůžu dočkat na to, jak se děj vyvine. Ani ne tak kvůli zápletce, ale právě kvůli skvělým hrdinům.

Právě o zápletce toho zatím příliš nevíme. Byl naznačen nějaký konflikt mezi Riou a tajemnou ženou z lesa (pravděpodobně Moranou), boj se stínovlky a jinými monstry a slábnoucí moc bohů, tak jsem zvědavá, jak to do sebe všechno zapadne. Ale proč tenhle bod vůbec zmiňuji? Protože jsem vážně chtěla ocenit, že ačkoliv sis vymyslela (respektive se inspirovala, protože oni už byli dávno vymyšlení) úplně jiné božstvo a svět, nebojíš se zmínit svojí inspiraci v tvorbě Ricka Riordana, což je z mého pohledu v dnešní době poměrně obdivuhodné.

Abych to tedy tak nějak všechno shrnula, zatím to vypadá velice nadějně. Nemůžu se dočkat na další kapitoly (protože to si piš, že budu ve čtení pokračovat) a věřím, že jednoho krásného dne si tuhle knihu půjdu koupit do knihkupectví. Protože holka, ty na to fakt máš. A věř, že já tohle opravdu neříkám často, protože si moc dobře uvědomuji, jak těžké je zaujmout redaktory v nakladatelství.

Všichni, kdo jste se do příběhu ještě nepustili, běžte tuhle chybu rychle napravit. Pro dnešek už se s vámi tedy rozloučím a doufám, že se vám i autorce recenze líbila a třeba i k něčemu posloužila (leč byla na mé poměry dost nekritická, ale tak co bych asi tak měla vytýkat, když není co?). Mějte se pěkně a brzy nashledanou,
Annaeli2.