Dnes přicházím s velice zajímavým příběhem, který vypráví o kouzelné říši víl, do níž se jakožto budoucí královna dostává dívka z lidského světa. Ale nenechte se zmást, Rina není žádnou vyvolenou. Naopak se při tajemném obřadu ukazuje, že se vyslanci dopustili velkého omylu, když jí místo křídel na zádech vyraší rudý květ, jenž skrývá mnohá tajemství... To jsou tedy základní informace o příběhu, který rozhodně stojí za vaši pozornost. Proč? To se mimo jiné dozvíte v dnešní recenzi.

Už samotný cover na vás přímo křičí, že máte do knihy alespoň nakouknout. Je vidět, že je to pečlivě odvedená práce člověka, který má s obálkami nějaké zkušenosti. Rudá barva dle mého pomáhá upoutat pozornost a celkové vzezření působí lehce magickým dojmem, jenž zaujme nejednoho milovníka fantasy.

Následující anotaci budu také chválit, protože nám šikovně nastíní dění, ale zároveň za sebou zanechá spoustu otázek. Sice bych sama pár vět zformulovala trochu jinak, ale zde záleží čistě na stylu autora. Za popisek máš u mě tedy další plus.

Nyní, když jsme si prošli dva základní prvky každé mé recenze, už se můžeme vrhnout přímo na vnitřek knihy. Ten mě upoutal téměř od začátku a kdyby nebylo perného týdnu ve škole, dokázala bych ho přečíst za pár dní. Tempo příběhu mi totiž naprosto vyhovuje a ačkoliv bych si v některých částech uměla představit krapet rychlejší spád událostí, sama některé kapitoly zbytečně protahuji a proto chápu, že se všude nemůže konat jen samá akce.

Naopak je dobře, že se věnuješ i osobním příběhům nejrůznějších postav. Věc, kterou u příběhů hledám, je odlišnost jednotlivých charakterů a bohužel často vídám jistou nepříjemnost - kdybych odstranila jména, mnoho postav bych od sebe nedokázala rozeznat. Ovšem u tebe žádný takový problém nevidím. Všimla jsem si, že si jeden čtenář v komentářích stěžoval, že mu vadí občasné nadávání hlavní hrdinky, ale já to naopak zbožňuji, protože jí to dodává na opravdovosti. Upřímně řečeno, kdo z nás puberťáků by občas nevypustil nějaké sprosté slůvko, kdyby se ze dne na den ocitnul v kouzelném království?

Nebo třeba Teran. Někomu by mohly vadit jeho sexuální narážky, v mých očích díky nim skvěle vybočuje z řady a jednoduše to k jeho osobnosti patří. Navíc mám pro takovéhle typy v knížkách tak trochu slabost, pokud to samozřejmě nejsou toxičtí idioti, kteří nemají žádný jiný povahový rys, než právě ony narážky.

Teranovým protikladem je pak Orel, jehož jméno mi přijde geniální, protože prostě kdo jiný by pojmenoval svou postavu Orel? Tenhle velitel stráží mě občas trochu mate, ale mám dojem, že je to účel. Ačkoliv tak nějak tuším, jaké jsou jeho pohnutky, jeho vztah s královnou Leonou i Rinou je mi zpola stále zatajen a já se těším na rozuzlení. Zároveň je pro mě Orel takovým tím slušňákem, jenž je však slušňákem jenom na první pohled. Uvidíme, co se z něho nakonec vyvrbí.

Leč bych velice ráda rozebrala i další důležité postavy příběhu, myslím, že už jsem tomuto bodu věnovala dostatečný prostor. A zároveň bych je všechny stejně jen chválila a vyzdvihovala jejich odlišné charaktery, takže se pojďme na zoubek podívat samotnému ději.

Děj, ačkoliv v něm občas pozoruji zaběhnuté prvky podobných knížek, mi vesměs přijde originální a rozhodně velice poutavý. Zajímá mě, jaká tajemství na Rinu v Rhonii ještě čekají a i když jsem kvůli úspoře času přečetla jen prvních dvacet kapitol, určitě hodlám ve čtení pokračovat.

Dále musím zmínit hlášky na začátku kapitol, jelikož mi to přijde jako další geniální nápad. Nejen, že jimi člověka nalákáš na danou část, ale zároveň ho jimi i mnohdy pobavíš a já tenhle neotřelý nápad oceňuji.

Pravopis máš taktéž na vysoké úrovni, leč jsem si všimla několika občasných překlepů - ty obvykle dlouho nikde nejsou a najednou se objeví ve dvou odstavcích za sebou hned několikrát, takže na to pozor. Jinak jsem ale opět spokojená a chválím přímou řeč, kterou musím v recenzích autorům často opravovat.

Snad jediné, co mi úplně nesedlo, byly popisy. K nim mám hned několik připomínek, z nichž je sice většina spíš na osobní bázi, ale stejně je zde raději zmíním. První z nich se týká několika prvních odstavců v první zveřejněné kapitole. Když jsi tam popisovala něco se zrdcadlem, přítelem Adamem a o povahách, byla a stále jsem trochu zmatená, jaký popis patřil ke kterému z dvojčat. Samozřejmě postupem čtení mi souvislosti na základě dalších informací začaly docházet, ale zprvu jsem to vůbec nepochopila a možná by bylo lepší si to po sobě ještě jednou přečíst a případně třeba maličko poupravit.

Druhá věc se také týká spíše prvních kapitol. Nevím, jestli jsem si na to potom už zvykla, nebo se trochu změnil styl, jakým příběh píšeš, nicméně na začátku jsem si hodně všímala trochu kostrbaté spisovnosti. Teď mě nechápej špatně, já jsem naopak mnohem radši, když autor píše spisovně, ale v tomhle případě mi přišlo, jako by to bylo nucené a jako bys nepoužívala nic kromě již, jenž, jež a podobně a vůbec se to nesnažila občas proložit například slovy už, který a tak. Ovšem jak říkám, může to být něco čistě osobního, co jiní čtenáři ani nevnímají.

Každopádně tímto se pomalu dostáváme ke konci dnešní recenze. Opět se chci omluvit všem zájemcům, kteří stále čekají. Vím, že už je to dost slouho od doby, co jste si zažádali o recenzi a já se vynasnažím vaše příběhy zrecenzovat do nejdříve, i když mi to začátek školy vůbec neulehčuje. Nicméně nyní už se s vámi loučím, běžte si přečíst tuhle knihu a klidně mi sem pak napište vlastní názor, a zatím vám přeji hezký den,
Annaeli2.