Kdybych vám měla říct základní informace o příběhu podle sebe, nejspíš bych stále dokola opakovala, jak je to úžasná a božská kniha, kterou si pod výhružkou smrti musíte okamžitě přečíst. Je mi však jasné, že vás tady zajímá spíš hrubý děj, takže řečeno velice stručně - jedná se o životní příběh Elizabeth z Yorku, reálné historické postavy a královny Anglie. Jak je tedy zřejmé, ponoříme se do časů minulých, plných nástrah, ale i lásky a touhy... Aneb prostě padejte si to přečíst, je tam všechno, co jako čtenáři chceme.

I u mého knižního miláčka začneme coverem, který bych ještě nedávno vychválila do nebes. Ovšem ten nový, s černým pozadím a krvavou růží, se mi úplně nelíbí. Představila bych si pod ním spíš nějakou knihu s únosem a mafií, nebo tak něco, zatímco pod prvním jsem okamžitě viděla příběh, který si oblíbím. Kdybych měla dojít k určitému závěru, tak nynější cover není špatný, ale vůbec nenavozuje správnou atmosféru a osobně bych nechala původní, s těmi postavami.

Následuje anotace, která naštěstí zůstává stejně skvělá, jako když jsem díky ní poprvé knihu rozklikla. Tu jsem totiž začala číst a čekat na nové kapitoly ještě dřív, než jsi mě požádala o recenzi - ovšem to ty samozřejmě víš. Celé její znění je přesně tak tajemné, vzrušující a napínavé, že v podstatě nejde nenakouknout dovnitř.

Co oceňuji hned na začátku, je speciální kapitola s poměrně jednoduše vypsanými informacemi, které si člověk, který se v dějinách příliš neorientuje, může přečíst a dojdou mu tak spojitosti a nepatrné náznaky. Já osobně jsem ji třeba jen tak zběžně prolétla, ale věřím, že někomu, kdo by se jinak naprosto ztratil a vlastně by tím i mohl opadnout jeho zájem a požitek ze samotného příběhu, může výborně pomoct.

Zároveň je skoro až fascinující, že se opravdu držíš dat, jmen a historických událostí. Osobně jsem docela velký fanoušek anglických dějin a tohle mi přijde naprosto úžasné - že si dáváš tu práci s ověřováním, vyhledáváním a podobně. Občas se mi také zachce napsat nějaký román z dob právě Tudorovců - mého nejoblíbenějšóho období a vládnoucího rodu -, jenže naprosto přesně vím, kde by to vázlo. Avšak ty ses s tím vypořádala bravurně, takže ti patří velký potlesk.

Plácat rukama můžeme všichni dál, když se přesuneme k postavám. A předem říkám, že nás u konce dnešní recenze opravdu budou bolet ruce, jelikož zaprvé je to totálně božské a zadruhé máš jako autorka menší výhodu, protože jsem původně nečetla na recenzi a proto jsem svůj detektor chybek a pohled kritického hnidopicha neaktivovala. Každopádně, zpět k tématu.

Vezmu to popořadě a první dámou na holení bude samotná Elizabeth z Yorku. Sice jsem ji, logicky, osobně neznala a nemůžu vědět, jak se doopravdy cítila a co uvnitř prožívala, nicméně kdybych to měla odhadnout, bude to velice blízko tvému popisu jejích myšlenek. Ona to v životě bezesporu měla těžké, protože toho hodně ztratila a obětovala, a k tomu ještě dokázala myslet na dobro země a vzít si muže, který ji neoprávněně urážel a obviňoval. Tys ji vystihla s naprostou grácií i uvěřitelností, přičemž já jsem s ní celou dobu soucítila, sympatizovala a držela jí palce. Respektive stále držím, protože knížka čeká na další aktualizaci v podobě nové části. Dokonce se do mě Elizabethiny emoce jednou přenesly tak silně, žes mě rozplakala. Svatební noc pro mě byla silným šálkem kávy - a to rozhodně ne kvůli nějaké drsnosti nebo krvavosti situace, abych nezmýlila případné čtenáře. Spíš kvůli vší té trapnosti mezi postavami, té suchosti a odtažitosti mezi nimi a zoufalé pravdě, která vyplula napovrch a které král Jindřich odmítal až do poslední chvíle věřit. A můžu ti říct, že jakmile mě nějaký příběh rozbrečí, navždy zůstává v kousku mého srdíčka.

A právě Jindřich VII. Tudorovec je druhým ústředním hrdinou, okolo něhož se točí mnoho zápletek. Leč je to mnohokrát zatvrzelý a bolestně tvrdohlavý mamámek - což je vzhledem k povaze jeho matky frustrující -, stále z něho sálá určité charisma, vychytralost a ona osobní aura, kvůli níž si protějšek hlavní hrdinky oblíbím.

Ohledně těch dvou také musím poznamenat, jak hrozně se těším, až jejich vztah zase trochu pookřeje, sic to tak z posledních událostí příliš nevypadá. Ten vykresluješ také velice realisticky a mně se líbí, že ačkoliv jsou manželé, vlastně se ani moc neznají, nemají k sobě blízko, ale přes svoji občasnou zášť a pohrdání spolu musí kvůli dobru vycházet, počít potomky, kteří by jednoho dne usedli na trůn a sžít se jeden s druhým. Zároveň Elizabeth neustále nepřemýšlí jenom o něm a o jejich vzájemných citech, jestliže nějaké takové hlubší vůbec jsou. A celkově ta pomalu a těžce budovaná postupná důvěra vypadá věrohodně. Leč jak říkám - doufám v trochu té pohádkovosti, protože láska určitě jednou na dveře zaklepe. Věřím v to, protože přece jenom jsem náctiletá holka, co si neodpustí alespoň kapku té romance.

  Další postavy, tedy ty vedlejší, jsou pak také zpracováný výborně. Přijde mi, jako kdyby měla i ta nepatrná role v příběhu své místo, příběh. Když z těchto rozsáhlých řad vybereme jednu z výraznějších tváří děje, tedy především na samotném začátku, sic poměrně výrazně ovlivňuje i pozdější dění - určitě Elizabethin strýc a předešlý král Richard. U něho jsem vždycky měla trochu rozporuplné pocity a stejně tomu bylo i v téhle knize. Na jednu stranu zbožňuji všechny ty teorie a domněnky o jeho blízkém vztahu s Elizabeth, ovšem na tu druhou ho nesnážím za nesnáze, které jeho poslední slova rozdmýchala. Nicméně má svou osobnost, skvěle vybudovaný charakter a ty ho opět popisuješ tak, jak bych si ho představovala v tom nejlepším snu. A všichni ostatní, počínaje Elizabethinou matkou a konče jejími společnicemi, jsou taktéž perfektní.

Jak tak přemýšlím, měla bych se naučit více slov vyjadřující to, jak je knížka boží, skvělá, výborná a delikatesní. A heole, to tady ještě nebylo! Hurá, máme nové slovíčko, které čeká na použití, jakmile začnu vychvalovat děj. Ten je samozřejmě založen na historických faktech, nad čímž před tebou opět skláním pomyslný klobouček. Soustředíme se primárně na tolikrát zmiňovanou Elizabeth z Yorku, která má nejdříve pletky se svým královským strýcem, kterého by vlastně měla nenávidět za to, že nechal zavraždit její otce, a následně se snaží najít nějaký šťastný konec s novým králem, který zvítězil v bitvě právě proti jejímu oblíbenému, téměř milovanému, strýci. A to není rozhodně vůbec jednoduché, protože vůči sobě chovají předsudky, věří klamným klepům a oba dva, Elizabeth i Jindřich, mají svou hlavu a rozdílný úsudek.

Celé to dění, intriky, potlačované city, zrady, našeptávání, pomluvy, zodpovědnost a hromada všeho ostatního. Je to jednoduše řečeno brilantní. Všechno do sebe zapadá, jedeš v určitém tempu, v němž nezapomínáš říct všechno důležité, ale zároveň se nepozastavuješ nad každým dnem. Vážně, jedna z doposud nejlepších knih, jaké jsem na téhle platformě četla.

Koukám, že už tady mám přes tisíc slov chvály a nadšení. A to bych mohla pokračovat ještě tak třikrát tolik. Ohledně delikatesního stylu psaní, který se na historický román přímo hodí, o pravopisu, jenž je na skvělé úrovni a do očí tak nebijí zbytečné hrubky. Jenže nejspíš už všichni víme, že se budu neustále dokola opakovat - aneb že je to prostě něco, co si nutně potřebuje každý přečíst, něco, co je absolutně nepřekonatelné a něco, co mi stojí za to čekání na pokračující kapitoly.

Takže když už jsme si to takhle ujasnili, můžeme se pomalu rozloučit. Víte, co vám ještě chci říct? Přečtěte si to. Určitě. Fakt, pod výhružkou pekla na zemi. A věřte, že to zažijete, jestli se dozvím, že jste tam ihned po dočtení recenze nenaklusali. Moje přezdívka je sice Anakin, ale všichni, kdo viděl Star Wars ví, že se z něho nakonec stal temný a krutý Darth Vader. Takže bacha na mě. Plus autorku další čtenáři určitě potěší a navíc, kvalitní díla si prostě zaslouží pozornost. Pěkný den plní čtení tohoto skvostu,
Annaeli2.