Abych vám řekla nějaké základní informace o příběhu, tak se jedná o zajímavou četbu s kapkou magie, bálů, lásky, nenávisti a samozřejmě rozporu hlavní hrdinky. Rosemary totiž byla odebrána její krása, nad níž se dříve nejednomu tajil dech, aby si uvědomila, že všechen přepych, jehož si může jakožto šlechtična užívat, není samozřejmostí. A možná, že se z ní nestane jen mírnější a laskvější člověk, ale také zranitelná dívka, která umí milovat.

Já jsem teď zhruba nastínila, o co v knize jde, a stejnou funkci by samozřejmě měl plnit i cover s anotací. První zmíněné se mi na první pohled poměrně zamlouvalo, jenže když jsem se na obálku podívala blíž, už jsem z toho tak dobrý dojem neměla. Písmo mi přijde trochu oříznuté, jako kdyby se tam nevešlo a tak bylo pár hran prvního a posledního písmena vynechamých. Tvé jméno na něm bohužel svou barvou krapet zaniká a ačkoliv se mi celkový motiv coveru líbí, je docela nijaký. Až bych řekla trošku odfláknutý. Já osobně taky nejsem nějaká velká grafička, takže pokud to třeba nejde ani tobě, můžeš se porozhlédnout po nějakém zkušenějším profíkovi, který zde má publikovanou knihu s nabídkami obálek na přání.

Druhé zmíněné, avšak o nic méně důležité, je pak samo sebou anotace. Neboli popisek, který nás má nalákat k rozkliknutí právě tvého příběhu. Sice bych zrovna tuhle osobně napsala odlišně, ve finále je ta tvá zajímavá a poutavá. V souladu s úžasným názvem, který ti teda upřímně řečeno možná maličko závidím, je to skvělá vizitka. Pravděpodobně bych čtení zkusila i bez recenze, kdybych na knížku někdy narazila.

Za mě je bohužel největším úskalím pravopis a tak nějak všechno okolo. Valná většina negativních poznámek, které jsem si ohledně knihy udělala, se točí právě v tomhle okruhu. Na jednu stranu to ale můžeš brát jako jakousi výhodu, protože právě tohle je něco, co se dá napravit jednodušeji, než kdyby byly třepa ploché postavy.

Nicméně, jakých chyb jsem si všímala nejvíc? Jako první rozhodně zmíním mě/mně, k čemuž se vlastně váže ještě jedna věc - ale pojďme popořadě. Hodněkrát jsem viděla, že jsi mě a mně zaměnila. Proto znovu využiji připravované kapitoly o základech češtiny a vložím sem určitý kousek, který by ti třeba mohl pomoct v orientaci, kde je co správné: Pro tohle je, jak jsem se dozvěděla od mamky i babičky, mnoho pomůcek. Já používám ale jen jednu z nich, a tu vám zde také představím. Jednoduše řečeno, pokud se dá mě/mně nahradit slovem Pavla (např. Máš mě ráda?/Máš ráda Pavla?), píše se mě. Pokud se ale mě/mně dá nahradit slovem Pavlovi (např. Prosím, svěřila bys to mně?/Prosím, svěřila bys to Pavlovi?), píše se mně. Samozřejmě bychom do toho mohli zaplést ještě mne - pokud chce někdo mluvit starší nářečím. Mne se dá jednoduše vyměnit za mě, což znamená, že pro to také platí slovo Pavel (zmíněné Máte Pavla ráda?/Máte mě ráda?/Máte mne ráda?). Snad byl výňatek v něčem užitečný a my pojďme dál.

U mě/mně jsem říkala, že k tomu mám co dodat ještě jednu věc, která mě upřímně řečeno tak nějak skrz příběhem hrozně vytáčela. Je možné, že je to nějaký nářečím, protože vím, že tímto stylem mluví jedni mí vzdálení příbuzní z Hradeckého kraje. Jde o to, že někdy zaměníš mi za mě - což už je samo o sobě špatně, protože to má být tak v devadesáti devíti procentech mně. Mám tady několik pasáží přímo z příběhu, abych ti mohla ukázat názorné příklady: Seděla jsem před svým toaletním stolkem a nechala si Zitou rozpouštět složitý účes, který mě toho rána zapletka. Nevím jak ostatním, ale mně tam jednoznačně sedí mi, ne mně. Nebo ještě jiný příklad přímo z knížky: Co mě však na klidu nepřidalo byl fakt, že se princezna s Lillian spřátelila i přes to, že se nestala její dvorní dámou. Také se tam, minimálně z mého pohledu, jednoznačně hodí víc mi. Plus bych ještě tak nějak poznamenala, že i kdyby to opravdu bylo nářečím, u nářečí by to mělo zůstat, protože jsem snad ještě neviděla papírovou knihu, v níž by se to obvykle používalo, pokud se nejednalo přímo o znak určité postavy.

Ohledně pravopisu ses pak několikrát dopustila hrubky ohledně koncovky přídavného jména. Jestli se neurazíš, znovu vložím odstavec z připravované kapitoly: Dále tu máme koncovky přídavných jmen. Zde si musíme nejprve určit, podle jakého ze dvou vzorů se dané slovo řídí. Jsou dva: jarní, který poznáme díky tomu, že se při použití v odlišných rodech nemění (např. zimní - zimní žena, zimní dítě, zimní muž); a mladý, který zase poznáme tak, že se při použití v odlišných rodech mění (např. skvělý - skvělý muž, skvělé dítě, skvělá žena). Jakmile máme určeno, vezmeme si ono slovo a vyskloňujeme ho dle vzoru, k němuž patří (např. zimní jako jarní, takže na konci píšeme měkké i; skvělý jako mladý, takže na konci píšeme tvrdé y). Doufám, že je to zase trochu jasnější - schválně jsem tam použila slovo skvělý, protože v něm jsem viděla chybku asi dvakrát nebo třikrát po sobě.

A teď přichází řada na mé oblíbené abys, abych, bychom a podobně. Párkrát jsi to napsala dobře, jenže párkrát zase špatně. Pro ujasnění - aby jsi, aby jsem, by jsme a podobně není správný tvar. To jen zmíněné abys, abych, bychom a tak. Někdy je to záludné, ale taková už čeština holt bývá.

Co bych ti ještě poradila z tohohle jednoho obřího bodu je, že pokud necituješ dopis či něco takového, piš ve slově vy malé v. Na mě to třeba působí hrozně divně, je to takový rušivý aspekt v textu a celkově to není hezké.

Jak tedy vidíš, u pravopisu jsem se poměrně rozepsala - a to především proto, že jsem si chtěla dát názorné ukázky a třeba i nějaké tipy, jak si s nimi poradit. Je toho možná trošku víc, tady jsem zmínila spíš takové nejčastější a nejočividnější hrubky, které jsem našla. Samozřejmě by se pak dalo mluvit ještě o čárkách, které byly v určitých místech krapet zmatené, ale ty dělají problém snad úplně každému a celkově na to asi ani nemám co poradit.

Pokud jsi teď smutná z toho, kolik negativ jsem to vypsala, něco ti připomenu - tohle bylo jenom jedno minus, jen jsem se v rámci něj rozepsala a rozvedla ho do větších detailů. Navíc, ačkoliv pravopis je nedílnou součástí každé knihy, má pro mě menší hodnotu než obsah, o němž si popovídáme teď.

První, co ohledně obsahu stojí za zmínku, je logicky děj. Leč byl v několika momentech lehce předvídatelný, několikrát jsi mě napálila. Navíc se jedná o vcelku kvalitní dílo, jehož příběh nám ukazuje, že i nafoukaný a povýšený člověk se může stát někým, kdo se raduje ze štěstí ostatních a dokáže milovat. V posledních kapitolách šlo o docela smutnou záležitost, ale zase se mi líbí ta realistika, protože ne všechno končí úplně šťastně. Za mě je tedy děj povedený, má správné tempo i svoje grády. Navíc byl opravdu čtivý, takže jsem ho přečetla za dva dny. Začala ksem a už mě nepustil. To něco mě stále nabádalo přečíst další kapitolu a pak ještě jednu.

I samotný nápad a jeho originální zpracování je umění, kter ty perfektně ovládáš. Stejně jako styl psaní, který byl úderný a správně načasovaný. Navíc jsi mi připomněla dvě skvělá slovíčka, která v knihách z téhle platformy často nevídám, ale vlastně je hrozně miluju - sveřepě a bezprostředně. Asi jsem divná, ale prostě jo.

Můžeme pokračovat třeba mými oblíbenými postavami. Ať už jsem některou měla ráda, nebo ji nesnášela, rozhodně jsi mě donutila utvořit si vztah ke každé, byť té nejbezvýznamější. Zde je také potřeba docenit hlavní postavu, protože byla úžasné sledovat nejprve sebestřednou a lhostejnou lady, jak se z ní pomalu stává docela milá a pokorná dívka. Navíc to nebylo jen tak, lusknutím prstu. Rosemary se k tomu postupně dopracovávala a já upřímně zbožňovala její vzteklou a výbušnou povahu, protože si vůbec nehrála ma to, že ji nic nerozhodí.

Stejně tak Rayna jsem si oblíbila, sic si okolo poloviny trochu přihoršil svým hrubým a sebestředným chováním. Musím přiznat, že nad oním velkým zvratem jsem uvažovala už na začátku - respektive mě napadlo, že by bylo zajímavé něco na takové bázi. I tak jsi mě ale jeho pravou podobou nakonec překvapila a dodala tomu jakousi celistvost a propojení. A u konce je nejeden smutný.

Já naopak doufám, že tenhle konec smutný není a že jsem autorce v něčem pomohla a poradila. Vy se rozhodně nezapomeňte podívat na její knížku, která si zaslouží větší pozornost. Pěkný zbytek dne,
Annaeli2.