Základní informace o příběhu jsou asi takové, že se jedná o oddechové čtení. Hlavní hrdinka si užívá svůj výlet do Londýna, na nějž ji vzal její dobrý kamarád, a zároveň se seznamuje s jedním pilotem, který náhodou právě do Anglie míří. Máme tu tedy cestování i romantiku, aneb co víc si přát? Ovšem každý příběh má své chybičky. Ty, které jsem našla na tomhle, si dnes společně projdeme, stejně jako pár pochval.

Začala bych, klasicky, coverem. Ten se mi líbí, osobně se mi zamlouvají obálky, které neobsahují žádnou tvář, fotografii. Sice nejspíš není mým šálkem kávy, ale je moc pěkný. Nápis vynikne a památky různých zemí jsou skvělým nápadem. Zároveň barva, která působí neobvykle a dodává coveru na jakési výraznosti, ačkoliv sama od sebe příliš nebije do očí.

Dalším aspektem, podle něhož si čtenář knihu vybírá, je samozřejmě anotace, jak všichni víme. Tuhle bych označila za takový průměr, který neurazí ani nenadchne. Není vyloženě skvělá, ale lidi rozhodně neodradí a věřím, že některé přímo naláká k nakouknutí.

První a řekla bych jedno z největších úskalí příběhu spočívá v pravopisu. Nikdo z nás není dokonalý a já sama se dopouštím češtinářských omylů, ovšem obávám se, že u tvého díla by si toho všiml i lecjaký nenáročný čtenář. Není to přímo něco, co by lidi donutilo knihu zavřít, jenže občasné hrubky přímo bijí do očí - zvlášť, když jsou opakované a v něčem, co není zase tak těžké. Asi ti zde nevyjmenuji přesné příklady, protože proplouvají tak nějak křížem krážem vodami pravopisu a tu si chybka vybere mně/mě a bychom, jindy zase přídavná jména a čárky, no a pak třeba něco dalšího. Stále připravuji speciální kapitolu se základními pravidly češtiny, které jsou pro psaní užitečné, takže až konečně vyjde, můžeš se na ni podívat a věřím, že pár pomůcek ti pomůže. Nebo klidně rovnou zasedni k počítači a najdi si tipy na internetu, je jich tam spoustu a něco ti určitě sedne.

Druhou podstatnou věcí, která u mě příběh odsouvala na druhou kolej, byla přímá řeč. Tu ty píšeš špatně, protože ve valné většině případů se jako znaménko na jejím konci používá čárka, nikoliv tečka - přesněji řečeno v případech, že na přímou řeč navazuje věta uvozovací, tedy ta s malým písmenkem, v níž často nalezneme slova jako řekla, povzdechla si a podobně. Asi se zde nebudu pouštět do podrobnějšího vysvětlení, protože vzhledem k tomu, že žijeme v moderní době, stačí ti pár minut a jistě najdeš nějaké stránky, kde to odborníci vysvětlí mnohem lépe, než kdybych se o to pokoušela já.

Nicméně, obecnou rovinou příběhů je samozřejmě děj, který jsem v prvním odstavci s obecnými informacemi velice stručně shrnula. Co si o něm myslím? Nejprve začnu asi tím, co musí být každému čtenáři tvé knihy jasné - je poměrně naivní a kdybych soudila podle reálnosti věcí, moc by nepochodil. Třeba proč by se někdo svěřoval se svým životním příběhem o emigraci náhodné holce, kterou poprvé v životě potkal na letišti? Nebo celá situace s bezdomovcem, z něhož se nakonec vyklubal zkrachovalý spisovatel se ztracenou životní láskou a dětmi? Jenže z mého pohledu je možná i dobře, že se nesnažíš zuby nehty držet skutečnosti, protože pak by příběh nikdy nemohl být tolik sladký a roztomilý. Celkově mám tedy za to, že je to prostě taková trošku typická a přikrášlená oddechovka, která je pro někoho, kdo se chce ponořit do pěkné iluze romantického výletu do Londýna naprosto ideální.

Co jsi získala na ději, to za mě ztrácíš na postavách. Nemohu si pomoci, ale přijdou mi ploché. Hlavní hrdinka je nijaká. Vlastně si teď ani nevzpomenu na jméno, protože v sobě nemá nějaké velké bum, kvůli kterému by se mi vryla do paměti. Prostě nějaká random holka, která musí trpět nepřízeň osudu a jediný důvod, proč je tahle chudinka stále ještě trochu v pohodě, je její nejlepší kamarád James.

Tím se plynule dostáváme k druhé hlavní postavě, která už je v něčem krapet lepší. Právě jeho si pamatuji a přijde mi o maličko hlubší, než první zmíněná - tady si ale zase nejsem jistá, jestli je to úplně dobře. Na povrch je celkem milý, roztomilý nejlepší kamarád, ale z jeho chování v průběhu příběhu si nemůžu odpustit dojem, že se občas umí zachovat jako pěknej zmetek. Nevím, jak jemu nebo hlavní hrdince, ale mně by teda nepřišlo vtipné, kdyby mi kamarád na dovolenou zbalil jenom spodní prádlo. Vlastně bych byla fakt naštvaná. Navíc je hrozně majetnický a žárlivý - a ten pocit se ještě zveličuje vzhledem k tomu, že ona třeba na takovém letišti nebyla jeho holka a tak si mohla mluvit, s kým chtěla. Nehledě na to, že i kdyby spolu chodili, neměl by právo jí zakazovat bavit se s jinýma hezkýma chlapama.

No a jak vidím, tak jsme nakousli i postavu mně nejsympatičtější - Alexandera. Sice tam nebyl celou dobu, ovšem pamatuji si ho nejlépe. Ačkoliv mi také přišel v jistých částech, jako je třeba již zmiňovaný příběh o emigraci, trochu naivní, ale vlastně proč ne. Zdál se být fajn, s hlavní hrdinkou si rozuměl, jak se zdálo. Klidně bych ho v knize viděla trošku víc, protože za mě má největší potenciál.

Ostatní postavy, ty vedlejší, jsou celkově podivně vstřícné. Vezměme si třeba taxikáře, který jim hned nabídnul přespání u sebe doma, nebo piloty, kteří obyčejné cestující dovolili vstup do kokpitu, či jak se té řídící kabě v letadle říká, a dokonce jí dovolili si něco zkusit, sic jsem asi úplně nepochytila, co přesně to bylo. Jak jsem ovšem říkala u děje - je to hezký odpočinek od kruté reality, kde lidé nejsou tak vlídní. Proto mi to ve finále zase tolik nevadilo, leč knihy s přikrášlenou realitou jindy moc nemusím.

Jak vidím, u předchozího bodu jsem se rozepsala. Myslím však, že nás ještě kousek recenze čeká, protože kupodivu jsem si udělala velké množství poznámek a označila hned několik bodů, u nichž bych se chtěla zastavit a trochu podrobněji si je rozebrat - a to má kniha jen čtyři kapitoly. Jeden takový dost shrnující je přehlednost a vzhled textu. Jak brzy uvidíš, do téhle kategorie toho spadá vcelku dost.

A co je první? No, třeba takové fotky. Jsem toho názoru, že pokud nějaké chceš připojit ke kapitolám, měla bys je vložit do médii, nebo až na úplný konec části pod autorské povídání. Osobně mě ruší ve čtení a mám pak pocit, že je dílo hrozně neprofesionální. Navíc, pokud bych do toho mohla šťourat, si myslím, že památky, které fotografie zachycují, si umí představit asi každý čtenář. Za mě tedy minus.

Poté musím zmínit čísla. Ta se ve většině případů píší slovy. Pokud se jedná o letopočet či příliš dlouhé číslo, které bys musela rozepisovat třeba na sedm slov, pak je samozřejmě praktičtější použít číslici. Ovšem jinak si stojím za tím, že v příběhu vypadá lépe slovo.

Pokud mi dovolíš se dloubat i v detailech, upozorním na velká písmena a CapsLock. Nemohu přemoci nutkání nejprve zmínit, že Vánoce se opravdu nepíší s malým v. Nadále bych ti pak chtěla poradit, že pokud necituješ dopis či tak něco, je lepší psát normálně vás a ne Vás - samozřejmě v případě, že tímto nezačíná věta. No a pak onen CapsLock, ke kterému bych řekla asi tak velké ne. Stejně jako fotky ruší v textu a pro zvýraznění slova bych doporučila spíš kurzívu, která tolik nebije do očí. Mně se třeba hůř soustředí na text, když vidím někde použitý CapsLock, protože neustále sklouzávám k němu.

Tohle jsem viděla snad jen jednou, takže doufám, že to byl omyl. Ale vážně - výslovnost slov bych tam necpala. Jako čtenář jsem měla pocit, že si o mně myslíš, že jsem tupá a nedokážu si to odvodit - navíc to bylo ještě u tak jednoduchého slova. Fajn, uznávám, že kdyby to byl nějaký krkolomný francouzský název, tak přimhouřím oči, ale v případě, kde jsi to použila ty, toho nebylo za potřebí.

Každopádně, přehlednosti a vzhledu textu se dle mého týká ještě jedna věc - protahování slov. Myslím, že to na mě má podobně negativní účinek, jako CapsLock. Ruší a odtrhává pozornost. Podle mě naprosto postačí za přímou řečí dodat protáhla poslední slovo, jestli chápeš, jak to myslím, protože je to rozhodně hezčí než néééééé.

Takže to jsme si projeli několik menších tipů, které jsem si pro tebe připravila a o nichž si myslím, že by ti něco mohly přinést. Ovšem také bys měla vědět, čeho si u tvého díla nemohu vynachválit. Tím, co si zaslouží vychválení až do nebes, je prostředí a fakta o něm. Nevím, zda ulice, hotely a všechno ostatní doopravdy existuje, ale ty to dokážeš podat tak, že bych se klidně vsadila, že ano. Z děje vyplývá, že o Londýně a vlastně i ostatních místech něco víš a dala sis tu práci, abys zjistila různé zajímavosti a postřehy. Jen pozor, aby se pak čtenářům nezdálo, že jim svou chytrost nutíš - zatím jsi to zvládla bravurně, ovšem párkrát ses ocitla blízko hrany.

Páni, jak na to tak dívám, docela jsem se rozjela. Snad to je znamení, že recenze budou vycházet častěji a budou rozsáhlejší. Pár lidem je ještě dlužím a na začátku března je v plánu znovu otevřít pořadník, ač se obávám, že v trochu omezené míře. To však jdu trochu mimo tuhle knihu, jejíž konec vážně zahřál u srdce a pokud o tenhle pocit nechcete přijít, měli byste zkusit právě autorku a její příběh. Pro dnešní večer, nebo lépe řečeno noc, se s vámi loučím,
Annaeli2.