2. Dvě sestry
Základní informace o příběhu jsou asi takové, že se jedná o další fanfikci na kouzelnický svět Harryho Pottera a je to prvotina moc milé autorky Johy. Ačkoliv má spoustu much, které dnes vyjmenuji, myslím, že sama Johy má potencionál a kniha by také ušla.
Začneme čím jiným, než anotací. Nic proti ní nemám, jen mi přijde taková nijaká. Dozvídáme se v ní, že příběh bude o dvou sestrách - překvapivě - a že jedna z nich symbolizuje dobro a druhá zase zlo. To není nic nového, nic tak převratného, abych si řekla, že tahle knížka bude něčím natolik výjimečná, abych ji musela okamžitě otevřít. Navíc mi přijde, že je anotace příliš prostorná na to, jak málo je v ní textu. Osobně mám raději popisky, kde je alespoň několika řádkový odstavec souvislého textu a maximálně jedno oddělení. Působí to pak ucelenějším dojmem. Myslím, že takhle si pár čtenářů najde, ale pokud by ses nad ní trochu zamyslela a lehce ji poupravila, najde si kniha čtenářů mnohem víc.
Cover je pak samozřejmě další důležitou součástí příběhu. Ačkoliv se říká, že se kniha nemá hodnotit podle obalu, myslím, že to tak dělá každý z nás. Když zadáme do vyhledávání nějaká obecná slova, jako třeba Harry Potter, a projíždíme pak příběhy, které nám wattpad nahodil, díváme se předně na cover a až po něm případně najedeme na anotaci. Ten tvůj není špatný, ale upřímně řečeno, ani nejlepší.
Jelikož nejsem žádný profesionální grafik, budu to hodnotit pouze z pohledu obyčejného čtenáře a člověka, který ti neporadí, jak lépe oříznout postavy, doladit font a tak podobně. Každopádně něco ti říct můžu - přijde mi, že barvy a celkově věci na coveru spolu dle mého názoru vůbec neladí. Jednoduše bych na to kvůli coveru úplně sama od sebe neklikla. Ještě jednou - neříkám, že je někak extra špatný, ale přijde mi takový příliš neprofesionální. Navíc jsem si ho ani nedokázala zapamatovat, což také není příliš dobře - naopak by se mi měl vrýt do paměti, což se nestlo.
Když jsme si teď pověděli něco o těch úplně základních složkách, přesuňme se k prologu. Ten je totiž taktéž velice důležitý. Ten tvůj byl v rámci možnost zajímavý, ale... Popsala bych ho asi slovy: Jako jo, ale ne. Jinak mi to nejde vyjádřit. Nápad je to vcelku dobrý, ale to, jakým způsobem je to napsáno, už zase tolik ne.
Už v prvním odstavci opakuješ slova - a to dost nápadně. A to nejen v prologu, ale celkově se tohle táhne celým příběhem. Ono je časté opakování se problémem mnoha autorů, vlastně nejspíš úplně všech, a tak když je to pouze mírné, snažím se to ani nezmiňovat. U tvé knihy by si toho ale všimnul kde kdo.
Dalším problémem je to, že všechno popisuješ příliš jednoduše a bez špetky emocí. Když se budeme stále držet prologu, nemyslím si, že by někdo jen tak přešel smrt své sestry a jejího manžela. Ano, možná by nakonec opravdu začala prosit o svůj život, ale rozhodně by to neudělala jen tak. Nevím jak ty, ale kdyby mi nějaká růžová baba zabila příbuzné, cítila bych se naštvaná a ponížená už jen kvůli myšlence, že se jí sama něčeho doprušuji. Nebo bych se jen tak nerozhodla postarat se o dvě malé děti. Ono se to nezdá, ale vychovat slušného člověka dá práci a myslím, že dospělý člověk by si to už alespoň trochu uvědomoval. Nebo třeba to, jak se Eleanore v první kapitole rozplakala. Sice píšeš, že začala brečet, ale já z toho necítila vůbec nic. Absolutně jsem se do ní nemohla vžít, nebylo mi jí líto. Jenom jsem s pokrčením ramen četla dál a ještě si říkala, jaká je to hysterka, když očividně nemá žádný důvod plakat - nebo tam minimálně nebyl dost dobře rozepsán.
Celkově myslím, že kdybys víc rozebírala psychiku postav, byl by to velice zajímavý příběh plný skvělých popisů a emočních zážitků. Takhle se mi to bohužel zdá jako míchanice neuvěřitelných postav, které se mnohdy chovají jako roboti bez citů.
Také jsem si už dost brzy všimla, že si v knize často protiřečíš. V jedné větě je nápsáno, že sestry žijí v podstatě život jedna bez druhé, ale hned v další je zase uvedeno, že si navzájem v životech hrají důležitou roli. A to rozhodně není ojedinělý případ.
Další věcí pak jsou pak třeba taková velká písmena u jmen, které ty občas zapomínáš psát. Ještě horší to je, když máš v jedné větě xenophilius, ale hned v té následující Xenophilius. Samozřejmě je druhý případ správně, ale tím, že to tam máš takhle za sebou, svědčí to akorát o tom, že dílku při psaní nevěnuješ takovou pozornost. Nebo třeba takové nádraží King's Cross, které ty píšeš jako king's cross, ačkoliv se jedná o název.
Ano, autorská slepota na tom může mít podíl. Ale jestli tě nebaví si to po sobě dvakrát číst, případně tam něco takového nevidíš, možná bych doporučila najít si nějakého beta čtenáře, který tě na to upozorní. Každý děláme chyby, ale takovéhle u takovéhle naprosto základní nad tím už jen nemávnu rukou - zvlášť, když to tam není jen jednou.
Po nějaké chvíli jsem si povšimla přeskakování mezi časy. Jednou píšeš v přítomném, jindy zase v minulém. Určité a maličké přeskoky nejsou na škodu, ale tady jsou dost očividné. Být tebou bych se rozhodla, zda bude celá kniha v čase minulém nebo přítomném a toho se pak držela. Ze začátku to může být těžké - mluvím i z vlastní zkušenosti -, ale věřím, že když si to trochu vžiješ, už to půjde samo a mnohonásobně to zvýší požitek ze čtení.
Pak je tu přímá řeč. Jsem ráda, že uvozovky píšeš česky, tedy prvně dole a pak až nahoře. Jediné, co bych vytkla, je psaní teček a velkých písemn u vět uvozovacích. Těžko se to vysvětluje, ale i tak se o to pokusím.
Správně se přímá řeč s větou uvozovací píše takhle: „V obchodě koupím mléko," prohlásila Bára. Vidíš tam tu čárku a malé písmenko na začátku věty uvozovací? „V obchodě koupím mléko," prohlásila Bára. Stejné s malým písmenkem u věty uvozovací je to v případě otazníku: „Co mám v obchodě koupit?" zeptala se Bára. Tam je také malé písmenko. „Co mám v obchodě koupit?" zeptala se Bára. No a stejné je to u v případě vykřičníku: „Nic nekoupím!" zakřičela Bára. Je tam také malé písmenko ve větě uvozovací. „Nic nekoupím!" zakřičela Bára. Velké písmeno se po přímé řeči píše pouze v případě, že další věta není uvozovací a netýká se přímé řeči: „Jdu nakoupit." Bára se otočila na podpatku a naštvaně odešla do obchodu.
Je ještě jeden způsob - a to ten, že větu uvozovací píšeš ještě před přímou řečí: Bára se usmála a prohlásila: „Koupím mléko." Samozřejmě je pak ještě několik druhů přímé řeči, jako třeba ta přerušovaná, ale to tady teď nebudu dopodrobna vysvětlovat. Myslím navíc, že nějaké odborné stránky češtiny to vysvětlí lépe než já.
Mezi tečkou a posledním slovem věty, kterou ukončuje, se žádná mezera nědělá.
Teď se přesuňme třeba k popisům děje. Občas umíš popisovat vážně hezky, a kdybys to rozvedla, bylo by to ještě lepší, ale jindy je to zase hrozně zmatené. Třeba takové dění v kapitole, kde jdou na nástupiště 9 a 3/4. Kapitoly nemusí být plné zdlouhavých popisů, ale jak říkám, lépe by se četlo něco přece jen rozvedenějšího.
Mé zmatení však může být způsobeno také další přímou řečí, u níž jsem zapomněla poznamemat jednu důležitou věc. Mnohem lépe se čte kniha, v níž má každá přímá řeč nový odstavec a ještě lépe nějaký popis, kdo co říká.
Postavy jsou pak samozřejmě další důležitou součástí. Zatím mi tvé originální postavy přijdou lehce ploché a Elis i Eleanor téměř stejné, každopádně postupem času v tom vidím potencionál jim víc propracovat psychologii a podobně. Ohledně kánonových postav... Řeknu to rovnou a zcela upřímně - nemyslím si, že bys někak extra dodržela jejich charaktery. Chovají se tal, jak se ti to hodí do děje, ale věřím, že je těžké úplně dokonale napsat takového Harryho či Hermionu.
Celkově na mě příběh působil dost amatérsky, když to tak řeknu. Nebudu ti mazat med okolo pusy, protože to já v naprosto upřímných recenzích, které mají za úkol najít především chyby, nedělám. V knize je spoustu nedokonalostí a mohla bys toho hodně doladit. Myslím ale, že je to dobrý začátek a můžeš si na tom vypilovat vlastní styl psaní, autorské smýšlení i způsob, jak si sama sobě v příběhu hledat chyby. Rozhodně bych neřekla, že seš beznadějný případ, jen prostě každý z nás nějak začínal. A když se zamyslíš nad tím, co jsem ti dnes tak tvrdě vytkla a třeba si z toho něco vezmeš, věřím, že to příště bude lepší a přespříště úplně dokonalé. Navíc ten děj, ten začíná být opravdu zajímavý, takže bych psaní tohohle díla rozhodně nevzdávala!
- Annaeli2
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top