Základní informace o příběhu, aneb jedná se o pěknou teen fikci, která má své klady i zápory. Autorka už na ni čeká pár týdnů, takže doufám, že i s odstupem času bude na recenzi natěšená a nezklame ji. Teď už se každopádně pojďme mrknout, jaký mám na knihu názor.

Cover hodnotím moc povedeně. Na první pohled zaujme a po přečtení v něm pak můžeme najít pár skrytých významů, což se mi u obálek vždycky líbí. Anotace také ujde, vyjadřuje, o co v příběhu půjde, a i když může na některé působit jsko klišé, rozhodně si pár čtenářů získá. Jediné, co bych z prvního dojmu vytkla, je název. Ta tečka se mi tam vůbec nezamlouvá - především, když název začíná malým písmenem. Jeho smysl je hezký, také jaksi nastiňuje teen atmosféru, a vzhledem k tomu mi ono malé písmeno na začátku tolik nevadí a dokážu ho pochopit. Ovšem tečku bych být tebou vymazala, jelikož tam působí nepřirozeně a divně.

Začneme pěkně zostra, abychom ten největší problém měli rovnou za sebou - děj. Nepřijde mi něčím zvláštní. Nemá v podstatě nic, co by už někde nebylo. Ano, máš sice příjemný styl psaní, ale to je nejspíš to jediné lákadlo. Omlouvám se za drsnou upřímnost, ale jinak jde o úplně klasickou teen povídku. Řeší to život tuctové puberťačky a ačkoliv se mi příběh líbil, takhle to prostě střízlivě vidím, jak se říká. Není to nic moc nového. Neříkám, že to není originální, ale jde o knihu, která mezi ostatními jednoduše zanikne, jelikož v sobě nemá takové to haló. Navíc se celé dění velice táhne. Jsem někde v polovině, za dvacátou kapitolou, a stále je to tak trochu o ničem. Jasně, už se nám tam pár věcí nastiňuje, ale v polovině bych čekala nějaké velké vyvrcholení zápletky, ne to, co nám má ukázat pár prvních kapitol.

Naopak jsem ráda, že tam není akce. Já mám takové příběhy v oblibě. Ale když se na to dívám z pohledu větší části čtenářů - minulý odstavec. Hodně lidí hledá právě něco zajímavého, něco, co není okoukané. Toho tam příliš není. Jak říkám, opravdu se mi zamlouvá styl, jakým píšeš. Máš krásné popisy, takové uvěřitelné. Jenže na tom celou knihu neutáhneš.

Nu, teď se ale přesuňme k něčemu pozitivnějšímu - třeba takový pravopis se mi zdál zvládnutý na jedničku. Možná jsem objevila jeden dva překlepy či hrubky, ale to je velký úspěch. Nic mě zbytečně nerušilo ve čtení. Celkově zpracování textu nemohu nic než chválit.

Nyní se zaměříme na postavy, k nimž myslím, že mám co říci. Proto si je probereme postupně, a já se vyjádřím ke každému z hlavních hybatelů dějem zvlášť. Znovu chci však upozornit na to, že jsem momentálně někde v polovině knihy, a tak se omlouvám za případné omyly.

První na řadě je samozřejmě hlavní postava, Sofi. Nebudu tvrdit, že je to nějak ukázkově originální postava, protože to spíš naopak - stejně jako pár dalších -, ale na druhou stranu je to přesně ten typ, který budou mít čtenáři vždycky rádi. Tím pádem jsi neudělala vůbec špatně. Navíc když k tomu připojíš i dokonalou psychologii, kterou jsi ohledně Sofi vytvořila snad úplně bezchybně, nemohu nic než chválit. Myslím, že její chování je naprosto adekvátní, a dokonce ji obdivuji, že už dávno nevybuchla a všechny neseřvala. S hlavní hrdinkou je jednoduché sympatizovat, za což jsem moc ráda.

Poté tu máme její nejlepší kamarádky - Caren a Emily. Ty dvě mi krapet splývají dohromady, takže se na ně zaměřím tak nějak obecně. Jsou to ty dvě typické kamarádky, které rády paří, hlavní postavu přemlouvají, aby šla na party, navléknou ji do těsné sukně, namalují, a celkově jsou naprosto odlišné od své bff, takže mi v mnoha případech ani nedává smysl, proč se s ní baví. Tyhle dvě mi ještě k tomu dokázaly lézt na nervy tím, jak hnusně se k Sofi uměly zachovat. Já mít takové známé, tak se na ně dávno vykašlu. Pokud bylo tvým cílem, abych je považovala za tupé kravičky, tak tleskám. Obávám se ale, že to záměrem nebylo. Neříkám, že to tak musí mít každý, ale přiznejme si všichni - když na vás někdo opakovaně kašle kvůli svému příteli a bez jediného slova vás nechá v restauraci a vůbec se nestará, co s vámi bude; když vám někdo do očí poví, že jste nudná a měla byste se víc odvázat a být lepší... Nevím, já bych jim něco řekla. A nebylo by to pěkné.

Pak tu máme Charlieho, za kterého tleskám. Ano, je to hajzl, jenže i přesto je to jiné, než s Emily a především Caren. V čem že je rozdíl? Tohle bylo cílené a povedlo se to. Navíc to je, bohužel, celkem reálná situace, že se někomu ve tmě a s alkoholem v krvi líbíte, ale když vás pak uvidí v reálném životě, tak se už raději drží dál. Stejně jako u Sofi, moc dobře odvedená práce. Vlastně bych o něm i ráda znovu slyšela.

Simon. Má na mě působit jako hodňoučký chlapec, se kterým bude mít hlavní hrdinka šťastný konec, ale nevím nevím. Tedy, vykresluješ ho moc hezky, ale mým čtenářským instinktům něco říká, že to dopadne špatně. Je to ale spolu s Tommym jediná postava, která mi přijde krapet plochá. Respektive, poznali jsme ho teprve před chvílí, ale stejně. Ostatní mi přijdou zpracování víc do hloubky.

No a když už jsme nakousli Tommyho, můžeme se mrknout právě na něho. Jak jsem zmiňovala v minulém odstavci, ten je jeden z mála, který mi přijde plochý. Příběhem pluje tak nějak od začátku, ale co o něm vlastně doopravdy víme? Že se mu nelíbí Sofiin make-up a že rád jezdí připoutaný. Za těch dvaadvacet kapitol jsme nedostali snad jedinou šanci kouknout se pod pokličku, jak se říká, což mě mrzí, jelikož by Tommy mohl být potenciálně velice zajímavá postava, plus mám takové tušení, že ještě nějak zapadne do romantické linky.

Než se pustíme na tu, ráda bych ještě něco poznamenala k Sofiině rodině - a to především její matce. Je tam krásně vykreslen jejich špatný vztah. Teď jsem chtěla začít psát o tom, jak mi přijde nereálné, že by ji vlastní máma takhle ignorovala a nevšímala si jí, ale uvědomila jsem si, že já mám to štěstí, že mám rodiče moc hodné. Proto jen doplním, že je mi hlavní hrdinky líto, a trochu nechápu, jak dokázala ještě nevybuchnout a neseřvat ji, jelikož mě by pravděpodobně už dávno ruply nervy.

Jak jsem naznačovala, teď se od postav přesuneme k romantické lince. Za prvé musím poznamenat, že se mi moc líbí, že není zaměřena primárně na jednoho jediného člověka, ale naopak se nám zájmy Sofiina zalíbení střídají. Jenže s tím přichází i komplikace, aneb za druhé, že se v tom kvůli tomu pocitově ztrácím. Je třeba najít nějakou rovnováhu mezi tím, co je moc, a co málo. Sice to je teď teprve druhý hoch, ale jak říkám - pocitově mi přijde, že už jich bylo tak pět. Celkově jsem ale zvědavá, jak se to vyvine, a zda se třeba má předpověď s Tommym vyplní, či nikoliv.

Téma, o kterém celý příběh pojednává, je velice důléžité, ač často opomíjené. Jsem ráda, že o tom někdo píše, a musím říci, že velice dobře a reálně. Myslím, že knihy s podobným zaměřením se dají řadit buď mezi totální odpad, nebo mezi totální vrchol. A já ti s radostí oznamuji, že ta tvá se rozhodně blíží k druhé možnosti.

Nějak k tomu už nemám příliš co říci, takže jak už je zřejmé, posouváme se na konec recenze. Doufám, že byla něčím přínosná, a jak tak koukám na slova, mohu s potěšením říci, že jsem zase jednou překonala tisícovku, a to skoro o tři sta slov! Uběhlo to rychle, nicméně jediné, co mi zbývá, je dílo vřele doporučit a rozloučit se.
- Annaeli2