Základní informace o příběhu - nu, co bych vám tak mohla povědět. Je na kratší dílo od autorky, pro níž jsem už jednu recenzi dělala - dokonce jednu z prvních. A jelikož má kniha pouze pět kapitol, z nichž v podstatě dvě nejsou příběhové, pravděpodobně půjdeme trochu více do detailů.

Když začneme coverem, musím chválit. Sice se mi po dočtení úplně nehodí, ale rozhodně zaujme a splní tím svůj účel. Hezké písmo, hezky laděné barvičky - co víc si přát.

Anotace také není špatná. Dá mi dost jasný obrázek o tom, do čeho jdu. Přesto má pár svých mušek. Tak například, hned v první větě máš chybku v čárce, pokud se nepletu. A celé je to takové nemastné neslané. Tví věrní čtenáři si povídky rozhodně přečtou, ale náhodný čtenář, toho už by to nemuselo zase tolik zaujmout. Jak říkám - popisek splňuje první část ze svého účelu, aneb prozradí nám, o čem kniha bude. Druhou, aneb donucení se na příběh mrknout, za mě nesplňuje tolik, jak by mohl.

Teď si nejprve rozebereme kapitolu první. Za mě byla rozhodně nejpovedenější. Navíc ukazovala, že i přes všechny nesnáze je stále naděje. Měla tu správnou atmosféru. Hlavní hrdinky - tebe - mi bylo líto, ale zároveň jsem jí držela palce a obdivovala ji, že se nevzdala.

Druhá kapitola byla také fajn, ovšem už mi nepřišla tak motivační. Respektive, ona zobrazovala nakopnutí, které pomohlo tobě. Celkově se mi ten pocit, který z ní mám, špatně vysvětluje. Abys to nepochopila špatně - nemyslím si, že se v ní nějak vytahuješ, nebo tak. Jednoduše se mi prostě tak nějak nelíbí její atmosféra a styl, jakým je napsána.

Třetí kapitola pak zase zvedla laťku, ačkoliv výšin první části už nedosáhla. Úplně chápu, že jsi nechtěla zmiňovat jak hercovo, tak své jméno. Vlastně se mi naopak líbilo, jak jsi ho nazývala pouze hercem. Bylo to takové poetické, pěkné. Takový nápad moc chválím.

U čtvrté kapitoly úplně nechápu její smysl. Celou dobu šlo o akordeon a tvé zážitky s ním, tak proč do toho najednou motat japonštinu? Následně pátá kapitola byla taková shrnující. Osobně bych ji napsala trochu jinak a vyvarovala se smajlíkům a jiným emoji, ale to je otázka osobního vkusu. Líbilo se mi, že jsi ke každé kapitole napsala nějakou svou poznámku.

Když se na to podívám celkově, mohu zmínit pravopis a překlepy. Nebylo to nic hrozného, ale chyb či přebytečných písmenek a proházených slov jsem si všímala, takže bych doporučila pečlivě si to po sobě celé přečíst.

Postavy zmiňovat nemůžu, jelikož se jedná o popsané události ve tvém životě. Tohle zjištění tomu dodávalo jakýsi šmrn, a zároveň promíjelo věci, které bych v jiném případě vytkla. Zároveň to pak mělo krapet větší hloubku, když si čtenář uvědomil, že sis to jen nevycucala z prstu.

Jedná se o krátkou knihu, a tak i recenze je krátká. Nějak k tomu nemám víc co poznamenat - jedná se o oddechové čtení, díky němuž autorku zase trochu víc poznáte. Jsou to tři miloučké příběhy se šťastným koncem, když to tak řeknu. Styl psaní by se v takovémhle případě sice dal krapet vylepšit a zpompéznit, ale pokud rádi čtete díla téhle milé holčiny, nebudete zklamáni.
- Annaeli2