Základní informace o příběhu aneb máme tu další příběh z magického prostředí čar a kouzel! Dámy a pánové, připravte se na jízdu, kterou pro nás připravila milá autorka.

Abych se přiznala, ze začátku jsem v příběh moc nedoufala, což, když se po dočtení vydaných částí ohlédnu zpátky, byla z mojí strany pěkná blbost. Bohužel, velký podíl na tom měla anotace. Ta se mi, jednoduše řečeno, vůbec nelíbí. Kdybych to měla trochu rozvést, obsahově to jde, ale zpracování mi vůbec nesedí.

Jakmile jsem si přečetla jméno hlavní hrdinky, antipatie začala, jelikož jsem kvůli němu měla pocit, že to bude jedna z těch špatných fanfikcí, do nichž autor dosadí nějakou postavu jako okopírovanou z anime. Ono to tak totiž docela zní a s mojí velkou neoblibou právě k anime mi taková doměnka značně ubrala na nadšení. Postupem času jsem si dokázala zvyknout a vidět v tom i různá pozitiva, ale právě v popisku, když to slyším poprvé... Já vím, že to zní banálně - soudit knihu podle jména hlavní hrdinky. A jo, taky to banální docela je. Jenže takový už lidé holt jsou.

No a druhou vlnu pochybností spustila nespisovná čeština. Neříkám, že je to úplně špatně, především pak v přímé řeči. A jasně, zřejmě je to takhle psané kvůli tomu, že nám svůj příběh vlastně hlavní hrdinka zpětně vypráví. Někomu to může vyhovovat, ale mě to celou dobu mimořádně prudilo. V prvních kapitolách to bylo nejhorší, a pak už se to trochu klidnilo, ale kdybych knihu nečetla na recenzi, zavřela bych ji dřív, než bych se do ní stačila zamilovat. A byla by to velká škoda, to mi věř.

Závěrem mám k anotaci jisté doporučení, které by to mohlo nahnat víc lidí - zmiň v ní Siriuse. Ačkoliv je to trochu nefér, hodně z potencionálních čtenářů hledá fanfikci právě na tohohle průšviháře, a je jich celkem dost. I já jsem měla období, kdy jsem nečetla nic jiného, a přidání příběhu do knihovny záleželo na tom, zda se v něm vyskytuje Sirius - a to jsem soudila dle popisku.

Druhou základní položkou, podle níž valná většina čitatelů soudí, zda se do čtení vrhnou, či budou pokračovat v hledání, je cover. Ten tvůj se mi líbí, ale asi se mi k tomu úplně nehodí. Oživila bych ho spíš nějakou barvičkou, jelikož ačkoliv jak říkám, černá a bílá kombinace se mi zamlouvá, přijde mi, že se lehce ztratí mezi jinými.

Teď se každopádně přesuňme k poznámkám, které jsem si udělala. Kromě zmíněné nespisovné češtiny, která je za mě největším minusem celého díla a velice mi kazí dojem, a také podivného jména, tu mám ještě pár výtek, které si projedeme před tím, než spustím chvalozpěv. Jednou z nich je skladba věty, která bývá občas kostrbatá.

Dalším bodem na seznamu je občasný zmatek v čárkách. Jak tvrdím i u jiných recenzí, tohle je dost těžké odvětví češtiny, ale bohužel, pro dobrý dojem, nezbytné. Ty máš v příběhu pasáže, kde je to vcelku fajn, ovšem i části, kde už je znatelné, že se v čárkách příliš nevyznáš.

I hrubky nebo překlepy jsem nacházela poměrně často. A to tak, že už by se to dalo dost dobře nazvat jednoduše pravopisnými chybami, ne omylnými hrubkami. Pro tohle i dva předchozí body bych ti doporučila buď po sobě příběh pečlivěji a víckrát číst, případně, pokud se v českém jazyce tolik nevyznáš, sehnat nějakého korektora, který ti s tím pomůže.

No, co se mi nelíbí ještě víc, než nespisovná čeština, je míchání nespisovné a spisovné češtiny dohromady. Mně na způsobu vyprávění poměrně hodně záleží, a když už ses tedy rozhodla v takovém rozměru psát nespisovně, do jedné věty nepiš Ale mému malýmu..., jelikož to prostě nepůsobí hezky.

Nicméně, teď zabrousíme do světlejších vod, kterých taktéž není málo. V první řadě oceňuji originální názor hlavní hrdinky. Dá se totiž předpokládat, že když dítěti budete od malička vtloukat do hlavy, že obyčejní nekouzelníci jsou špatní a podřadní, nebude pro něj lehké se od názoru oprostit. Bude mu věřit, minimálně do té doby, než vyroste dost na to, aby si utvořilo vlastí pohled ma svět. Velice tím pádem oceňuji, žes tohle neopoměla a rovnou z ní neudělala otevřeného krvezrádce od prvního ročníku.

Dále musím přiznat, že jsem dost vděčná za uvedení alespoň hrubého času na začátku, jelikož se v ději pak mnohem lépe orientuji. Ohledně právě děje musím také chválit. Zase tak nové to není, ale zpracování a to určité něco ve tvém stylu psaní se mi na tom zamlouvá - a ne, nespisovná čeština to fakt není. Jsem zvědavá, jak se to ještě celé vyvine, a co si pro nás přichystáš.

Díky zakončení kapitol, které jsem si už od té první zamilovala, je kniha čtivá. Téměř neustále jsem cítila potřebu se dozvědět, jak to bude pokračovat, a to je zřejmě také důvod, proč jsem pětadvacet kapitol přečetla za jediný věčer.

Po emoční stránce musím nic než chválit. Sice trochu pochybuji, že bylo Pluto úplně jedno, že ji ve škole nikdo nemá rád, ale tys mě dokázala na jednom určitém místně rozplakat, čímž úplně vymazávám všechny chyby, kromě té příšerné nespisovné češtiny. Ono si teď musím položit zásadní otázku, jak těžké je vlastně mě rozplakat, a když si uvědomím, že ani nijak zvlášť, možná to není zase takový úspěch. Každopádně, abych to ujasnila - nebylo to na místě nějaké smrti, které jsi teda mimochodem mohla rozvést krapet dojemněji. Ne, bylo to v části, v níž to nejspíš ani nebylo plánováno, ale já v té věštbě uviděla to skryté poselství a tak nějak mě to dojalo, rozesmutnilo, a najednou koukám, že brečím. Takže tímhle ti dávám velké významné plus - vidíš, jak jsem narozdíl od našich učitelů hodná? Ti dávají vždycky jenom malé bezvýznamné plus za donesení papírů z kabinetu, kde si je zapomněli. Eh, můj pokus o vtip raději ignorujte, humorný sloh mi nikdy nešel.

Každopádně, co bych tak ke konci recenze mohla říci? Ať vás nikoho neodradí Katana Pluto Nerato, ani extrémní umírání při nespisovné češtině. Příběh má totiž velký potenciál mezi fanfikcemi z kouzelnického světa na období mladých Pobertů.
- Annaeli2