Příběh, podávaný v retrospektivě formou zpovědi či přiznání jednoho z jeho aktérů, vypráví o podivném setkání skupiny šesti zvláštních, na první pohled excentrických studentů klasické řečtiny na malé, odlehlé univerzitě kdesi v Nové Anglii; pod vlivem záhadného, charismatického profesora si vytvoří jakýsi elitní klub a svůj vlastní, izolovaný intelektuální svět, v němž objevují nové způsoby uvažování o podstatě krásy, pravdy a tvořivosti – ale i hrůzy, vášně a zločinu. Jejich zrůdný experiment zkoumající tajemství bakchantského rituálu – evokující Nietzscheho srovnání dionýsovského a apollónského principu – se dle očekávání zvrhne ve strašlivou tragédii a v sérii morálně rozkladných činů, které zničí jejich charaktery a následně i životy.

....

Jeden z důvodů, proč ráda píšu recenze, je ten, že se tak můžu vypovídat ze všech pocitů, kterých mám vždy po přečtení knihy tolik, že mám pocit, že brzo vybuchnu. A jelikož nemám kolem sebe moc lidí, se kterými bych mohla takové emoce sdílet (měla bych si najít kamarády, kteří čtou to, co já), tak tahle úloha padá na vás.

The Secret History (Tajná historie, pokud si chcete přečíst v češtině), se v mém TBR seznamu objevila už před nějakou dobou. Jak už jsem psala, nedávno jsem našla kouzlo v dark academia tématice a The Secret History je jedním z pilířů této aesthetic. Nejdřív jsem si říkala, že se bude jednat o knihu pojednávající o hlubokých tématech, zdlouhavých filozofických uvažováních atd. Ale BOY byla jsem překvapená, když jsem si to přečetla.

Kniha pojednává o elitní skupině studentů vysoké školy, kteří studují klasiku u jednoho tajemného a velice vlivného profesora. Richard, z jehož pohledu příběh sledujeme, se k nim přidá a postupně je vtažen do jednoho problému za druhým, až jim nakonec pomůže zabít jednoho ze svých přátel – Bunnyho (nebojte se, není to spoiler, jelikož tato informace je vám představena hned na začátku). Postupně se odhaluje, jak k této vraždě došlo a proč k tomu došlo, mezitímco pomalu odkrýváte povahy každého člena skupiny, které jsou... no, všichni jsou docela dost zvrácení.

Příběh si ve finále dělá srandu ze snobských, bohatých a rozmazlených lidí, kteří si myslí, že jsou něco víc, jelikož se učí latinu a starověkou řečtinu. Což je tak hrozně vtipné a ironické, když si uvědomíte, že spousta takových lidí se v reálu touhle knihou chlubí a myslí si, že když ji přečetli, tak jsou něco víc.

A přestože uvnitř najdete hodně krásných a zajímavých myšlenek, které mají hloubku a Donna Tartt píše stylem, kdy máte pocit, že opravdu čtete nějakou klasickou literaturu, když přemýšlíte o obsahu samotném, je to jedna velká šílenost. A co mě na knize hodně bavilo, byl fakt, jak moc reálně popisuje vysokoškolský život.

Předtím, než se vrhnu na spoilery a zaplavím vás svými pocity, bych ráda řekla, že knížku doporučuji, ale dám vám několik upozornění. Knížka je dlouhá a může být složité se do ní dostat. Pro mnoho lidí byl začátek nudný a nezáživný, ale samozřejmě záleží na tom, co vás baví. Já se do knížky okamžitě dostala, jelikož když mi na začátku řekli, že někoho zabili, tak jsem prostě musela vědět, proč a jak k tomu došlo. Navíc mě bavilo, jak se nám odhalovaly postavy a my postupně zjišťovali, co všichni skrývají.

Zároveň se věnuje tématům, které nemusí být úplně pro všechny. Vražda jako jedna z hlavních, poté ale také drogy, alkohol, incest...

....

Richard Papen jakožto vypravěč je pro mě hodně zajímavá postava, jelikož ve finále je to jen takový svědek celého příběhu. K té tajemné skupině se přidá později a nikdo mu zpočátku nevěří. Koncem první poloviny je ale rychle vtáhnutý do celého dění, a i on hraje ve vraždě velkou roli.

Ze začátku mi připomínal Nicka Carrawaye z Velkého Gatsbyho (což je vtipné, jelikož zmiňuje, že je to jedna z jeho nejoblíbenějších knih) – vypravěč, který vlastně nemá na příběh velký vliv. V druhé polovině se ale jeho povaha víc projevila a on měl na děj větší dopad. Navíc jsem si ho zamilovala, jelikož je tak hrozně chaotický.

Jedna věc, co mě například bavila, bylo jeho odmítání cigaret a kouření (přestože kouřil kdykoliv byl opilý, ale to mu nemůžu zazlívat, jelikož upřímně... same), přičemž on sám se často opíjel, šňupal kokain na parkovišti Burger Kingu a házel do sebe snad všechny prášky, které našel nebo mu někdo dal. A potom mě bavily ty jeho malé poznámky jako „Víš, Henry, nevím, jestli jsem ti to řekl, ale jednu dobu jsem jel na LSD..." nebo „Když mi bylo 12 nebo 13, tak jsem hodně hulil trávu, jelikož to bylo cool." A samozřejmě nesmíme zapomenout na to, jak zarytě tvrdí, že je heterosexuál, přičemž se v popisech rozplývá snad nad každým svým klučičím kamarádem.

On a Francis si získali mé srdce a největší tragédie celé knihy je ta, že se ti dva nedali dohromady.

Pokud mluvíme o Francisovi, je to bohatý rozmazlený fracek (jako všichni), který je tak neskutečně dramatický. Jedna z jeho nejlepších scén byla, když šel na procházku lesem ve svém županu s cigaretou v jedné ruce a sklenicí vína v té druhé. A myslím, že potřebuji nějakého kamaráda, jako je Francis.

A když jsem u postav, dalším členem skupiny je Henry. Je dost upnutý a až příliš chytrý pro svoje vlastní dobro. On sám je Julianem, tedy jejich profesorem, ovlivněný asi nejvíc a dá se říct, že celá vražda a další šílenosti byly hlavně jeho nápad. Je hodně autoritativní a vlastně celou skupinu vede.

Další je Charles a Camilla. Dvojčata, která, jak se později dozvídáme, spolu občas spí (rozvádět to moc nebudu, jelikož tahle informace je nám prostě v jednu chvíli sdělená a nikdo se nad tím ani moc nepozastaví). Charles má sklony k alkoholismu a Camilla je do jisté míry stejně zvláštně chladná jako Henry.

A potom máme Bunnyho. Upřímně, pokud by někdo řekl, že si Bunny nezasloužil zemřít, tak by lhal. Ten kluk je tak strašně moc otravný. Nejenomže je extrémně homofobní (i když podezřívám, že je aspoň minimálně bisexuál), ale také antisemitistický, chová se příšerně k ženám a jeho názory jsou dost pochybné. Navíc, velkou část příběhu své přátele šikanuje a vydírá... uráží je a vytahuje na ně ty největší špíny. Možná bych Bunnyho nezabila, ale na druhou stranu se jim tolik nedivím, protože ten kluk si o to prostě říkal.

Po jedné hodině s Julianem je Henry okouzlený fenoménem bacchanalu – jakási oslava Dionýsa, rituál, kdy skupina boha uctívá a dostane se do transu, kde ztratí pojem o sobě samém. Henry, Camilla, Charles a Francis tento bacchanal úspěšně absolvují, ale v jeho průběhu se jim do cesty připlete náhodný muž a oni ho v tom stavu šílenství zabijí. Podaří se jim ale zakrýt stopy a nikdo je nechytí.

Bunny, který se k nim nepřidal, jelikož do toho nebyl tak zapálený, se o tom dozví. Nejprve mu řeknou, že zabili jelena, ale on postupně odhalí pravdu, a to zjištění ho docela dost psychicky otřese. V tuhle chvíli své přátele začne vydírat. Nemá moc peněz a Henry za něj všechno platí. Užívá si luxusního oblečení, hodně jídla, a i když ho Henry vezme do Itálie do nějakého obrovského domu, nestačí mu to a musí si stěžovat. Své přátele uráží a vybíjí si na nich zlost, což nakonec vede k tomu, že se rozhodnou ho zabít.

Nejdřív ho Henry plánuje otrávit houbami, nakonec ho ale shodí ze skály, aby to vypadalo jako obyčejná nehoda. Jenže dlouho trvá, než Bunnyho tělo najdou a tahle skupina se postupně dostane do různých šílených problémů, které nakonec vedou k tomu, že se jejich životy změní v jedno velké peklo.

Jak jsem řekla předtím, tahle kniha je úplně úžasné představení toho, jací vysokoškoláci vlastně jsou. Neustále někde paří, 24/7 se opíjejí, a přestože se snaží působit dospěle a myslí si, jak mají všechno na háku, z těch jejich rozhodnutí kroutíte očima, jelikož to jsou takoví idioti. Pokud nehulí jako nevím co – ne vážně, až to budu číst znovu, musím si spočítat, kolik cigaret Henry s Francisem vykouřili, když Richardovi vyprávěli o bacchanalu – tak jsou totálně na sračky (pít šampaňské z čajové konvičky je ale geniální). Na Bunnyho pohřbu zase místo toho, aby se snažili dávat pozor, se pokouší „nenápadně" zabít vosu, která je otravovala (spoiler: Charlesovi se to nakonec podařilo).

Richard, jak jsem ale zjistila, je mou spřízněnou duší. Naprostý idiot, který se rozhodl studovat Anglickou literaturu, protože neví, co se životem. Není si jistý, co se přesně děje, ale nic s tím nedělá a v klidu si vibuje. Natolik si odmítá říct o pomoc, že by radši zemřel zimou v domě s dírou ve střeše a impulzivně souhlasí s každým hloupým nápadem. Jít na party s random lidmi, které ani pořádně neznám? Jasně. Zavraždit jednoho ze svých nejlepších přátel? Bez problémů. Líbat se s Francisem v den, kdy toho nejlepšího kamaráda našla policie mrtvého, i když jasně tvrdím, že nemám rád kluky, ale můj gaydar je hodně silný a vlastně slintám nad každým z mých přátel? Jo.

A znovu, Francis a Richard měli skončit spolu, protože já je prostě shipuju. Nehledě na to, že první jejich konverzace je tahle:

„Are you the new neanias?" he said mockingly.

The new young man. I said I was.

„Cubitum eamus?" (Něco jako: půjdeme spolu do postele?)

„What?"

„Nothing."

Ve zkratce, Francis je moje oblíbená drama queen a neskutečně jsem s ním soucítila, jelikož trpí úzkostmi a je tak trochu hypochondr.

....

Knížka je tajemná, a i když se v ní nachází dlouhé pasáže, které by se mohly zdát nudné, já k nim byla přilepená. Na začátku je vám řečeno, že Richard a jeho přátelé Bunnyho zabili, takže se logicky celou dobu snažíte pátrat po tom, proč by to někdo vůbec udělal. Drobné nápovědy jsou v průběhu ukazovány a přestože víte, že byste se je měli snažit najít a začnete podezřívat každého (Proč je Henry tak moc klidný? Co to Francis vaří? Proč dvojčata musela vyhodit roztrhaná a špinavá prostěradla? Proč Bunny vtipkuje o zabíjení lidí?), beztak vám toho plno unikne a když se dozvíte pravdu, všechno to do sebe krásně zapadne.

Druhá polovina příběhu je poté fascinující, jelikož vidíte, jak se s tím postavy vyrovnávají. Jak moc si Henry tohle všechno užívá a jak nikdo z nich necítí zase až tak moc lítosti. Jenže skrývání všech vodítek, snažení se vymyslet alibi a jednání s policií, nakonec vede k tomu, že ta tíha na všechny dopadne a jejich životy jsou mizerné. FBI Henryho málem chytí, chudák Cloke, kterého zajímá jen to, aby se každý den sjel a prodal nějaké ty drogy, se kvůli nim dostane do problémů, Richard je docela v prdeli, Charles se málem upije k smrti, Francis tak vyšiluje, že si myslí, že má infarkt a Camilla se totálně rozhádá s Charlesem...

Je to hrozně zajímavé, a i když by člověk neměl ani k jedné postavě cítit moc velké sympatie, nemůže si pomoct, jelikož jsou reální. Je to vtipné, smutné, šokující a zvrácené... a přesně ta zvrácenost je na tom lákavá, jelikož jak bylo řečeno na začátku: Beauty is terror. Whatever we call beautiful, we quiver before it.

....

Kniha byla vydaná v roce 1994 a já jsem byla hrozně překvapená, když jsem zjistila, že nebyla zfilmovaná. Očividně byly snahy film natočit, ale nevyšlo to. Doufám, že k tomu ale jednou dojde, jelikož si myslím, že by to bylo naprosto geniální. Nedávno byl navíc zfilmovaný The Goldfinch (Stehlík) od té samé autorky a knihu jsem si už objednala a těším se na to. Takže naděje tu pořád je, jelikož já bych to fakt chtěla vidět.

Pokud někdo The Secret History četl nebo ji plánuje číst, určitě mi dejte vědět, jelikož si o tom ráda popovídám.