Další z knih, kterou jsem četla kvůli škole a na kterou jsem psala esej. Neměla jsem v plánu ji moc rozebírat, ale potom vyšel seriál a já najednou dostala hroznou chuť o tom napsat. Proto jsem se rozhodla udělat takovou menší recenzi, ve které porovnám knihu s novým seriálem, ale také s filmovou adaptací z roku 1994.

....

Interview with the Vampire je kniha vyprávěná skrz rozhovor, který mezi sebou vedou mladý žurnalista a staletý upír Louis. Louis vypráví o svém životě, o tom jak byl proměněný a o svém komplikovaném vztahu se svým stvořitelem Lestatem a upíří dcerou Claudií. Ve vyprávění se objevuje hodně melancholie (Louis je v knize naprostý sad boy, až je to otravné) a nese s sebou jisté varování, proč upíří život není tak skvělý, jako by se na první pohled zdálo.

V předmětu, který se právě věnoval upíří fikci, jsme rozebírali, jak se vlastně upír objevuje v příbězích a knihách už hrozně dlouho a jak v každém období symbolizuje něco trochu jiného. Interview vyšlo v roce 1976 následované dalšími díly, které vlastně vystihují 80. léta v Americe. Tou dobou se kladl velký důraz na nukleární rodinu a americký sen, navíc se k moci dostal Reagan a započal svou válku proti drogám, přičemž do toho přišla krize AIDS. Téma, kterému jsem se já ve své eseji věnovala, byla potom právě korupce nukleární rodiny.

Upír jako takový je velkou hrozbou pro „obyčejné americké občany". Jako první se na to můžeme podívat z pohledu sexuality a genderu. Upír se rozmnožuje výměnou tělních tekutin (tedy krve), ale není vázaný na to, že jeho potomek musí vzniknout spojením muže a ženy. Lestat promění Louise a stane se tak jeho stvořitelem (otcem), ale zároveň jeho milencem. Louis popisuje svou proměnu nějak tak, že když pil Lestatovu krev, opět se cítil jako dítě sající mateřské mléko, ale později popisuje zabíjení a krmení se jako docela erotickou věc. Sám vlastně přiznává, že po proměně ho sex nezajímal, jelikož to pro něj byl jen „pale shadow of killing".

Výměna tekutin při proměně se potom samozřejmě dá skvěle přirovnat k procesu nákazy HIV a samotná závislost upíra na lidské krvi je zase skvělá metafora pro závislost na drogách.

Louis a Lestat jsou tedy ve finále milenci zaseklí v opravdu hodně toxickém vztahu. Lestat Louise opakovaně manipuluje a ti dva se hádají jako dlouholetí manželé. Ve snaze „zachránit" svůj vztah, si proto nakonec stvoří dceru. Lestat přemění asi šestiletou Claudií na upíra, přičemž hlasitě jásá, že se ten večer cítí jako matka, která si chce pořídit dítě – celá ta scéna a fakt, že tancuje s mrtvým tělem Claudiiny opravdové matky potom jen dokazuje, jak upíři vlastně vůbec nejsou poutaní pohlavím a hrozí zničením tradičních rodinných hodnot.

Následuje část, kdy tito tři opravdu připomínají typickou rodinu. Louis má spíš mateřskou povahu a učí Claudii číst nebo si užívat umění, přičemž Lestat oplývá maskulinitou a učí ji zabíjet. Claudia postupně dospívá, i když její tělo zůstává zaseklé v dětské formě, a později má velké pubertální výlevy, což například Lestata naprosto rozčiluje. Čím víc ale Claudia stárne, tím víc si samozřejmě uvědomuje svou vlastní tragédii, jelikož je žena zaseknutá v dětském těle. Jen co jí dojde, o co všechno byla připravená, vzbouří se proti Lestatovi a společně s Louisem se ho pokusí zabít, načež utečou pryč.

Louis a Claudia v tu chvíli mají takový hodně prazvláštní a divný vztah, jelikož nejenže jsou něco jako otec a dcera, ale zároveň jsou i milenci (a sourozenci, jelikož mají stejného stvořitele). Což jen poukazuje na ten názor, který byl tehdy propagován, tedy že všechno kromě tradiční nukleární rodiny – tedy matky, otce a jejich dětí – je špatné a zvrácené.

Claudia začne být posedlá matkami a dcerami, jelikož si tak snaží vynahradit o co přišla a později donutí Louise přeměnit Madeline, tedy ženu, kterou na svých cestách potkají, aby ji tak mohla mít za matku. Všichni tři se ale dostanou do spárů cizí skupiny upírů, kteří chtějí Claudii zabít, jelikož je to hříčka přírody, což se jim nakonec podaří. Louise zavřou pryč, aby se k nim nemohl dostat, mezitímco Madeline a Claudii vhodí do místnosti, kde nakonec na denním slunci uhoří k smrti. Ve finále kniha nakonec ukazuje to, o čem jsem už předtím mluvila, když jsem psala o Frankensteinovi a Obrazu Doriana Graye. Přestože se v upířím světě Anne Rice dokáží dva muži rozmnožit a stvořit dceru, jejich potomek je ve finále monstrum, které je nakonec potrestané a zemře.

Přestože se ale Anne Rice do jisté míry snaží vzdorovat tehdejší homofobii a jít proti tradičním rodinným hodnotám, zároveň je tak trochu podporuje. Přes všechen podtext a jasné důkazy, že Louis a Lestat jsou dva milenci, nic z toho není nikdy pořádně dokázáno. Jeden z kritiků psal o tom, že je to právě homofobie celé knihy, kvůli které spolu Louis a Lestat nikdy nemohou být, ale můžou si jen na něco takového hrát. Louis sám nazývá Claudii panenkou a mluví o tom, jak ji bude česat a oblékat. Anne Rice se navíc soustředí na muže – přesněji androgynní muže – jejichž vzájemné vztahy jsou docela dost fetišizované a sexualizované. V celé knize se nachází dvě ženské postavy. Tedy Claudia, která je ale umlčená nejen tím, že ji společnost nikdy nebude moct brát za ženu, ale také tím, že nikdy nevidíme příběh z jejího pohledu a ona je nakonec zabitá. A potom Madeline, která se objeví na konci a její jediný účel je být Claudiinou matkou.

....

V roce 1994 byl na motivy této knihy natočený film a já ho rozhodně doporučuji. Brad Pitt tam hraje Louise a naprosto dokonale vystihuje tu melancholickou povahu této postavy, přičemž Tom Cruise hraje Lestata a je to hrozně komické. Co si pamatuji, docela dobře se to drží předlohy. Samozřejmě tam není všechno a dost je toho upraveného, ale je to opravdu věrná adaptace. Claudia je tam o něco starší, což ale dává docela smysl, jelikož najít šestileté dítě, které dokáže zahrát dospěláka, je docela těžké.

Teď ovšem vyšel seriál a já jsem z něj hrozně moc nadšená. Pokud jste takoví lidé, kteří musí mít knižní adaptaci do posledního detailu stejnou jako její předlohu (což podle mě, pokud chápete literaturu a smysl dané knihy, je naprostá zbytečnost), tak se vám to nebude líbit. Podle mě ale tenhle seriál udržuje tón, kterou kniha měla a do toho napravuje všechny nedostatky a věci, které mi na tom předtím neseděly a dává hlas postavám, které byly v předchozí verzi umlčené.

Zaprvé, Louis, místo toho, aby byl vlastník plantáže v 19. století, je nyní černoch, který si pomalu buduje docela velký business v New Orleans začátkem 20. století. Louis a Lestat jsou potom OPRAVDU milenci a jejich toxický vztah je tak o to víc toxičtější. Claudia je starší (myslím, že je jí nějakých 14), ale jedna epizoda je vyprávěná z jejího pohledu skrz její zápisky do deníku. A když jsem mluvila o tom podivném vztahu Louise a Claudie, tak i to je napravené, jelikož Louis o sobě zpočátku mluví jako o otci a ona ho tak nazývá, ale když vyroste, začnou mít mezi sebou sourozenecký vztah a celá ta milenecká linka je zapomenutá.

Claudia, jelikož je starší, se dokáže světem trochu lépe pohybovat a je menší hříčkou přírody, než byla v knize. To mě na jednu stranu mrzí, jelikož to bylo přesně to, co dělalo knihu trochu hororovější a znepokojující, ale na tu druhou to dává prostor samotné Claudii, která má nad svým životem větší kontrolu a není to jen loutka. Lestat ji samozřejmě využívá, aby si Louise udržel u sebe, ale ona si za každou cenu musí prosadit svůj vlastní názor.

Co mi také přijde zajímavé, je samotný Daniel – žurnalista, který Louise vyzpovídá. V knize se moc neobjevuje a jen na konci si přeje, aby ho Louis proměnil. V seriálu má ale o něco větší roli, jelikož se s Louisem doopravdy už jednou potkal v baru a udělal s ním rozhovor. Po desítkách let se spolu setkají znovu a rozhovor zopakují. Jsem docela ráda, že má tentokrát větší roli, jelikož je to vždy takový hlas zdravého rozumu, který Louise občas přeruší, aby mu řekl, že mele sračky nebo nazval věci tak, jak mají být. Hlavně, když poprvé, co spolu rozhovor vedli, Louis tvrdil o Lestatovi a svém životě něco naprosto jiného než teď.

Louis je ve finále hodně nespolehlivá postava a nejde mu úplně věřit. Svůj příběh ale vypráví hrozně poutavě a já naprosto miluju, jak je jeho vyprávěním seriál provázený, jelikož vám opravdu přijde, jako by předčítal z knižní předlohy (i když se tam některé věci nestaly), takže kdykoliv se Daniel ozve, je to jako jedna velká facka, která se vám snaží říct, že nesmíte všemu věřit. Bohužel jsem další díly knih nečetla, ale vím, že dost z nich je vyprávěné z pohledu Lestata a některé jsou z minulosti, takže bych si je někdy chtěla přečíst.

Pokud bych měla mluvit o hercích, Jacob Anderson, který hraje Louise se mi v téhle roli hrozně líbí. Stále v sobě má tu melancholii, ale zároveň mi přijde, že mu dodal víc osobnosti. Bailey Bass jako Claudia mi taky přijde sympatická a v každé scéně ve mně neustále bojují dvě strany: ta, která ji nemá ráda a ta, která jí naprosto rozumí. Sam Reid jako Lestat potom odvádí fenomenální práci. Nejenže je hrozně hot a ten jeho hlas bych mohla poslouchat donekonečna, ale zvládá skvěle zobrazit Lestatovi manýrismy a celou jeho osobnost. Vím, že je Lestat zvrácená a špatná postava, ale zároveň ho prostě miluju a odpustila bych mu úplně všechno. Navíc jeho hlášky a výrazy smíchané s tím přízvukem jsou vrchol komedie.

Po zhlédnutí poslední epizody potom můžu říct, že celý seriál přesáhl má očekávání. Stal se docela trend z toho dělat remaky úplně všeho a už mě to opravdu nebaví. Podle mě nemusíme sledovat stejný příběh pořád a pořád dokola a některé věci by prostě měly být nechané tak, jak byly a tvůrci by se měli soustředit na nové a neotřelé filmy/seriály. Interview with the Vampire je ale jedna z mála výjimek a v mém hodnocení předčil jak knihu, tak film. Oproti filmu mi totiž přijde, že jak herci, tak tvůrci mají s knihou mnohem lepší vztah. Ve finále, tvůrci filmu knihu ani nepřečetli, naopak na seriálu, mám pocit, i chvilku pracovala Anne Rice. A co jsem viděla z rozhovorů, i herci jsou z toho docela nadšení a je vidět, že postavám rozumí. Proto seriál dokázal přinést do příběhu spoustu nových věcí, ale stále si zachoval ten stejný vibe, co má kniha, což je na adaptacích to nejdůležitější.

Neříkám, že některé věci na tom nejsou cheesy a to, že někteří upíři můžou létat mi přijde vtipné, ale to je ve finále to, co podobně hororové seriály dělá tak skvělé (další z mých oblíbených upířích filmů jsou The Lost Boys a přestože ty efekty jsou  vtipné, je to masterpiece... camp a až moc přehnaná dramatizace je to, co dělá upíří a obecně podobně hororové filmy/seriály tím, čím jsou). Na druhou stranu, estetika celého seriálu se mi hrozně líbila a musím vyzdvihnout ten masakr, který se stal na konci posledního dílu, jelikož aby tolik krve vypadalo tak krásně...

První série seriálu obsáhla jen polovinu knihy a vzhledem k tomu, že nás jich ještě několik čeká, mají tvůrci opravdu z čeho čerpat. Navíc se nám na konci ukázala opravdu důležitá postava v takovém menším plot twistu (který samozřejmě dojde jen lidem, kteří vědí, co přijde dál), a to Armand, na kterého se dost těším.

Takže, jak jste si asi odvodili, tenhle seriál mě opravdu nadchl a už se nemůžu dočkat druhé série, která byla oficiálně oznámená, že bude (výhoda toho, že je to jeden z mála seriálů, který není Netflixu, takže se nemusíte tolik bát, že vám ho zruší).