Uběhlo několik dlouhých týdnů, kdy jsem pouze chodila do práce, z práce domů a do postele. Několikrát mi volal Harry i za mnou byl v kanceláři, jestli s ním a  s Ginny nechci někam jít. Nechtěla jsem. 

Vzala jsem si dovolenou a celý týden jsem strávila v posteli. Dopisy jsem neotevírala, komín zablokovala a na dům použila maskovací kouzlo, tak aby ho nikdo neviděl. Chtěla jsem být prostě sama.

  *Draco*

Tenkrát na pohřbu jsem se na Hermionu snažil mluvit, ale poslala mě pryč. Musel jsem to respektovat. Když matka umřela, tak jsem taky chtěl být sám. Během směny, mne zavolala Kate z recepce, že tam mám návštěvu. Neměl jsem tušení, kdo by to mohl být. 

"Ahoj Draco" ozval se zamnou hlas. Poznal jsem ho okamžitě, Potter.

"No ahoj, co potřebuješ?" snažil jsem se být příjemný. 

"Viděl jsem, že mezi tebou a Hermionou proběhly jakési vlny. Nevím co to mělo znamenat, ale nevíš co s ní je? Nikomu z nás neodpovídá. Mám o nic strach. Ronova smrt ji opravdu vzala." říkal zvláštním tónem. V očích měl strach. Opravdový strach, jako o někoho koho milujete. 

"Bohužel nevím. Na pohřbu mě poslala pryč. Nesnažil jsem se jí kontaktovat. Měl jsem pocit, že o to nestojí. Mám jí zkusit sehnat a říct jí, že o ni máš strach a ať se ti ozve?" 

"Ne to určitě ne. Jen pokud ji nějak seženeš, tak se ujisti, že je v pohodě a řekni mi to. Prosím " řekl a odešel.  Ještě chvilku jsem tam jen stál a přemýšlel nad tím co mi Potter řekl. Po několika minutách rozjímání jsem došel za šéfem a požádal ho o volno na zbytek dne a vydal se k místu, kde Hermiona bydlela. Když jsem přišel na místo, tak jsem viděl obyčejný mudlovský dům. Částečně rozpadlý. To si opravdu myslí, že mě ošálí obyčejným maskovacím kouzlem? Použil jsem kouzlo na odmaskování a po několika vteřinách se přede mnou objevil její dům. Z komína šel kouř. Došel jsem až ke dveřím a otevřel. Věděl jsem, že by neotevřela, kdybych klepal. 

Dům byl stále stejně čistý a útulný, jako když jsem tam tudy procházel na verandu, ale teď mi přišel strašně smutný. Z horního patra jsem slyšel sprchu. Šel jsem po schodech nahoru. Zaklepal jsem na dveře a čekal na odpověď.

"Kdo je tam?" ozval se Hermionin hlas. Ulevilo se mi, když jsem si uvědomil, že se jí nic nestalo.

"No..ehm...Draco." odpověděl jsem do dveří. Slyšel jsem jak se prudce nadechla. 

"Co tu děláš? Dům je chráněný kouzlem a krb taky. Jak jsi se sem dostal?" jedna otázka za druhou. Typická Gragerová. Všechno musí vědět nejlíp a pokud možno tak hned.

" Mio nejsem idiot a nějakou dobu tě znám. Nechce vylézt? Nemám chuť si s tebou povídat přes dveře. " už jsem se smál. Zpoza dveří jsem uslyšel jak se zasmála. Byl to krásný zvuk. Myslím, že z jejího hrdla už nějakou dobu nevyšel.

"Jo. Jasně. Jdi dolů do obýváku. Za chviličku jsem tam. " zasmála se. Nechtěl jsem jí rozhazovat ještě víc a tak jsem sešel schody. Zkusil jsem kouzlem zapálit oheň, ale ona ho začarovala tak důkladně, že to nešlo. Povzdechl jsem si nad tím jak otravně precizní občas je. Vzal jsem tedy starší výtisk denního věštce, naskládal dřevo do krbu a pomocí kouzla zapálil noviny, které jsem vložil do krbu. Oheň se během několika vteřin rozhořel. 

"Ahoj" ozvalo se mi za zády. Otočil jsem se a dech se mi zadrhl v hrdle. Byla nádherná. Černé kraťasy, volné černé, polo průsvitné tričko a vlasy zamotané v ručníku. 

"Draco!" zavolala a mávala mi rukou před očima. Smála se.

"Jo...ehm...ahoj." usmál jsem se. Nemohl jsem od ní odtrhnout oči. 

"Co potřebuješ?" ptala se mě se zájmem. Sedla si vedle mne na gauč. 

"No jen, byl zamnou Potter. Má o tebe strach. On i Ginny. Měla by jsi se jim ozvat." řekl jsem a chystal jsem se k odchodu. 

"Kam jdeš?" chytila mne za ruku. Podíval jsem se na naše spojené ruce. Bylo to zvláštně příjemné.

"No domů, vzkaz jsem vyřídil a nevím proč bych tu měl zůstávat. Zjevně podle toho, že jsi ze svého domu udělala téměř Azkaban, nechceš společnost. " řekl jsem a stále jsem se díval na naše spojené ruce. 

"Ale tvojí společnost bych uživila." řekla a začervenala se. Ona se vážně červená a stále nepouští mojí ruku. Svět se zbláznil.

"Nejsem si jistý zda by to byl dobrý nápad Mio." vypustil jsem nejistě. Od té doby co jsem měl tu holku z baru po hádce s Hermionou, jsem s nikým nic neměl a už je to na mě dlouho. Jo nejsou to ani dva měsíce. Jsem zvyklý si užívat a nejsem si jistý, zda bych vydržel v její přítomnosti v tom průhledném triku. Nad čím to ksakru přemýšlím. Vždyť jsem jí minule vynadal za to, že mě jen políbila a teď přemýšlím nad tím jak jí dostat do postele. Kurva Draco vzpamatuj se. Moje podvědomí na mě řvalo. 

"Určitě to není dobrý nápad." řekl jsem, vyndal svou ruku z té její a vydal se ke dveřím. Miona mě doběhla, chytila mě za ruku a podívala se mi do očí.

" Draco. Jsem sama hrozně dlouho. Chci aby tu se mnou někdo byl a ten někdo jsi ty. " než jsem stihl promyslet odpověď tak mi vysela kolem krku a brečela. Jako želva. Cítil jsem jak mi její slzy smáčí košili. 

"Pšššš....klid Mio. Vše bude v pořádku. Jen se vybreč." hladil jsem jí po zádech a nechal jí brečet. Vzal jsem jí do náruče a odnesl na gauč, ale jako naschvál jsem zakopl o křeslo a i  s ní na ten gauč spadl, tak, že jsem ležel pod ní. Chvilku na mě koukala a začala se nekontrolovatelně smát. Byl to nádherný pohled, začal jsem se smát taky. Ještě dlouho jsme tam jen tak leželi a smáli se. 

"Draco? Jak mi to říkáš? " zeptala se z ničeho nic.

"Mio. Vadí?" měl jsem strach co mi na to řekne. 

"Ne nevadí, jen mi tak hodně dlouho nikdo neřekl. Líbí se mi to." když jsem se podíval na hodiny, tak jsem se zhrozil. Bylo těsně po půlnoci. Neřekl bych, že příjemně strávený čas, tak rychle utíká. 

"Mio, měl bych jít. Ráno musím do práce." vstal jsem z gauče a oblékl jsem si bundu.

"Draco, zůstaň se mnou na noc. Prosím." Hermiona udělala ten neskutečný psí kukuč. 

"To opravdu nejde. A to hned z několika důvodů." snažil jsem se to za každou cenu okecat.

"Povídej, jsem jedno ucho." zdá se mi to nebo jsem v jejím hlase zaslechl sarkasmus. 

"OK. Vstávám ve čtyři ráno to je jeden důvod, další je, že tady nemám nic na sebe a poslední je, že pokud vím tak taky musíš do práce. " ale ani jedno nebyl pravý důvod, proč jsem tam nechtěl zůstat.

"Draco nelži. To co jsi vyjmenoval není pravý důvod proč tu nechceš být. Znám tě." prokoukla mě.

"Chceš to vědět? Dobrá tedy. Jsi nádherná, obzvlášť v tom průsvitném triku. V den té naší hádky, jsem se vyspal s první holkou, kterou jsem našel, ale musel jsem myslet na tebe. Od té doby jsem s nikým nic neměl. Tak moc mě to štve. Nechci tu zůstat, protože se bojím, že bych se nedokázal ovládnout a nechat tě na pokoji." na konci už jsem zase skoro křičel. Párkrát jsem se zhluboka nadechl, abych se uklidnil. Miona stále mlčela a koukala na mě. 

"Jestli se bojíš, tak můžeš spát v pokoji pro hosty. Ne že by jsi mě nepřitahoval, ale nejsem připravená na to si s nikým začít. Já mám ještě pár dnů volno a s mým postavením není problém, tě v práci omluvit. Prostě tu nechci být další noc sama. Mám noční můry." nevěděl jsem co na to říct. 

" Dobře." jednoslovná odpověď. Po chvíli jsme se přesunuli každý do své ložnice a šli jsme spát. Alespoň jsem myslel, že šla Hermiona spát. 

Trochu nudná kapitolka, ale je tu :*