Dneska už druhá kapitolka...jsem se nějak rozjela :D enjoy it :*

„Paktovat se s mudlovskou šmejdkou. To je zrada krve. Ty, ona i ten bastard za to zaplatíte!!!" vzkaz byl přes celou zeď v ložnici.

„Do prdele...!!!!" zařval jsem na celé kolo. Mia byla k smrti vyděšená a držela se za břicho.

„Ty o tom něco víš?" zeptala se. Strach, který měla v hlase byl jasně slyšitelný.

„No asi bychom si měli promluvit," pomocí kouzla jsem uklidil obývák.

„Posaď se," vyzval jsem Miu. Odvyprávěl jsem jí to od samého začátku, až k poslední konfrontaci s tím smrtijedem. Upřeně se na mne dívala a já v jejím pohledu vidět směsici vzteku, strachu a ještě něčeho co jsem do dnešního večera neviděl.

„ Jak si to představuješ. Draco jsem tvoje manželka a pod srdcem nosím NAŠEHO syna. Na jednu stranu chápu, že jsi nás chtěl chránit, ale na druhou stranu ne. Harry je bystrozor. Není těžké zaúkolovat bystrozory, aby hledali, kde to jde. Mám strach." dořekla svůj monolog Mia a já věděl, že jsem to nezvládl.

„Odpusť mi lásko. Nechtěl jsem tebe a teď ani malého jakkoli ohrozit. Zkus mne pochopit..." omlouval jsem se a přitom jsem držel Miu za ruku a hladil jsem ji po prstýnku.

„Co budeme dělat?" zeptala se Hermiona bojovně. Po dlouhé době jsem v ní spatřil tu bojovnou nebelvírskou lvici.

„Pošleme zprávu Harrymu a tebe s malým přesunu na velmi bezpečné místo," řekl jsem. Ať jsem se snažil sebevíc, nepodařilo se schovat úšklebek. Furt jsem ještě Malfoy. Je sice faktem, že většina mých „Malfoyovských" vlastností je okleštěná, tak malý kousek ve mne bude navždy.

Druhý den se k nám hned ráno přesunul Harry se spoustou bystrozorů. Kdyby se nadále ta temná skupina zajímala jen o mne, tak bych to asi neřešil, ale vzhledem k tomu, že vědí, že Mia je mudlovského původu, nemůžu nic riskovat.

„Hermi, vím, kam se schováte. Všichni tři," navrhl Harry. Tvářil se, jako kdyby byl největší borec na světě.

„Harry do sídla řádu nemůžeme. Je to první místo, kde ji budou hledat. Musí někam, kde by nikoho nenapadlo ji hledat a já vím přesně kam." Harry se na chvilku zamyslel a potom musel uznat, že mám pravdu.

Dlouhou dobu jsem nebyl v kontaktu s matkou. Vlastně od války. Musel jsem se zastydět, protože tohle by správný syn nikdy neudělal. Po tom co jí soud dal podmínku, byla nucena si změnit jméno. Ani nevím, jak se teď jmenuje. Já jsem to odmítl a odřízl všechny z minulosti. Matka byla vždy jen obětí otcova hněvu, já některá špatná rozhodnutí dělat ze své vlastní vůle. Pokud vím, tak matka bydlí někde v blízkosti Londýna. Hned jak mne napadla možnost schovat Hermionu k ní, a bylo mi jasné, že bude protestovat. Musel jsem začít velice opatrně.

„Miláčku, je nám asi oběma jasné, že v sídle řádu se schovávat nemůžeš, u Potterových taky ne...napadlo mne, že vím kam tě schovat. Nezačni hned vyšilovat. Moje matka má kus od Londýna menší sídlo. Tam nikoho nenapadne tě hledat," řekl jsem pomalu a čekal na výbuch sopky.

„To není zase tak špatný nápad. Tvá matka mi osobně nikdy nic neudělala a naopak nám pomohla, když lhala o tom, že je Harry mrtvý. A další věc je, že by měla vědět, že bude babička," musel jsem se pousmát na Hermioniným pozitivním přístupem.

Další den k ránu jsme zašli na ministerstvo. Tam jsem díky Miinu vlivu dostal matčino nové jméno a přesnou adresu. Adena Jones, Fyfield. Jméno Adena znamená vznešená nebo noblesní. Jak typické. Hned jak jsme věděli adresu, tak jsme se vydali na cestu. Přesunuli jsme se před sídlo. Nebylo to tak obrovské jako Malfoy Manor, ale stále to mělo vznešený nádech.

Byl jsem nervózní jak snad ještě nikdy. Pomalu jsme ruku v ruce došli ke dveřím. Zaklepal jsem a čekal. Po chvilce se dveře otevřeli a vykoukla z nich drobná domácí skřítka.

„Dobrý den, koho hledáte?" zeptala se velice zdvořile.

„ Adenu Jones," odpověděl jsem ji. Jemně kývla.

„A koho mám ohlásit?" ptala se dál skřítka. Chtěl jsem matku překvapit.

„Vyslance z ministerstva," řekl jsem šibalsky a Hermiona mne jemně praštila do ramene.

„Nevypadáte na vyslance z ministerstva, spíše jako pan Lucius, ale prosím ohlásím vás jako vyslance," musel jsem se začít smát. Za to může Hermiona, když bojovala kvůli právům domácích skřítků. Po chvilce se skřítka vrátila a vpustila nás dovnitř. Nevypadalo to tu jako na Manoru. Všechno bylo světlé a všude byly květiny. Malá skřítka nás odvedla do salónku a nabídla nám čaj. Čekání mi přišlo nekonečné, přesto, že uběhlo sotva pět minut, když se otevřely dveře do salónku.

„Dobrý den, s čím vám mohu pomoci?" zeptala se matka velice slušně, ale současně vesele. Seděl jsem k ní zády, ale vlastního syna poznat mohla, alespoň podle barvy vlasů. Pomalu jsem se otočil čelem k ní.

„Zdravím matko," řekl jsem zdvořile a jemně jsem se usmál. Byl jsem zvyklý se chovat k rodičům maximálně uctivě, jinak následoval trest.

„Draco..synáčku.." vydechla matka a rozeběhla se směrem ke mně. V běhu jí nebránily ani dlouhé šaty. Padla mi kolem krku a plakala. Po šíleně dlouhé době jsem matku objal. Bylo mi úžasně.

„Kde se tu bereš a jak víš jméno a adresu?" vyptávala se matka a ani si nevšimla Hermiony stojící vedle mě. Čekal jsem, jak zareaguje. Matka se z ničeho nic zarazila a švihala pohledem mezi mnou, Miou a bříškem.

„ Matko..." začal jsem, ale matka mě přerušila.

„Draco, říkej mi prosím mami." zaúpěla prosebně matka. Jenom jsem kývnul. Hrozný nezvyk.

„Mami dovol mi, abych ti představil mou manželku. Hermiona Malfoyová." Hermiona pomalu natáhla ruku směrem k matce. Té trvalo pár vteřin, než informaci zpracovala. Když se tak stalo, padla Hermioně kolem krku a znovu plakala. Když se zase uklidnila, tak mi vypálila takovou facku jakou ještě nikdy.

„Draco Luciusi Malfoy, jak si představuješ svou matku nepozvat na svatbu," pištěla a současně plakala.

„Nevěděl jsem kde jsi a bál jsem se, že odsoudíš toho, koho si beru," řekl jsem na jeden nádech, abych se vyhnul většímu výslechu. Matka na mne chvilku nechápavě koukala a pak si pozorně prohlédla Hermionu. Chvíli jí to nedocházelo.

„Hermiona Grangerová," řekla matka s údivem v hlase, i když měl jsem pocit, že jsem tam zaslechl pýchu.

„Dobrý den Narcisso." Řekla Mia klidně.

„Drahoušku, tak moc mě mrzí, co vám naše rodina provedla. Dodnes lituji, že jsem se Luciovi nepostavila," plakala matka. Znovu.

„To je v pořádku. Vše je zapomenuto a já žiji úžasný život s vaším skvělým synem. Je to úžasně vychovaný mladý muž, který i přes obrovské jizvy na duši dokáže milovat celým svým srdcem a duší," a Mia se s pláčem přidala k matce. Vím, že pracují hormony, tudíž to neřeším.

„A proč jsi se bál, že bych ti neschválila nevěstu?" zeptala se matka.

„No víš, všechny ty věci o čisté krvi a podobně." Myslím, že kdyby to šlo, tak už jsem špičkou boty udělal důlek do země. Z ničeho nic se matka začala nahlas smát. No nenazval b\ch to smíchem. Spíš regulérní záchvat. Naprosto jsem nechápal o co jí jde, proto jsem také zůstal připražený, když do místnosti vstoupil neznámý muž.