"Promiň Draco, nechtěla jsem ti ublížit. Vím, že to pro tebe je citlivé téma," pokýval jsem hlavou a nechal jsem se obejmout. 

Miluju ji, tím jsem si jistý na milion procent. Nechápu jak zrovna já můžu být   ten kterého si vybrala. 

"Mio?" musel jsem se zeptat. Podívala se na mě těma oříškovýma očima a já zase málem přišel o řeč.

" Draco?" usmívala se od ucha k uchu a já ztratil odvahu zeptat se jí na tak pitomou otázku. Byla krásná jako žádná jiná. 

"Co na mě vlastně vidíš?" byla to hloupá a pošetilá otázka, ale nemohl jsem si pomoci. V životě to nepochopím. Jsem bývalý smrtijed, pokusil jsem se zabít ji i její přátelé, chtěl jsem zabít Brumbála a další milion zlých věcí. Jak mě může milovat. 

"Co na tobě vidím? Tak kromě toho, že jsi fešák, tak vím, že i když jsis prošel peklem a neměl jsi moc možností, tak jsi se dokázal vymanit z kruhu pekla a ukázat, že jsi jeden z nejhodnějších lidí co znám. Přes to, že jsem tě odstrkovala po smrti Rona, tak jsi na mě nebyl zlý a nesnažil jsi se ho za každou cenu nahradit. Prostě tě miluju. " Nevěděl jsem co na to pořádně říct. Byl jsem s ní neskutečně šťastný  a zároveň vyděšený. Za celý život mi nikdo neprojevoval tolik lásky  jako Mia během jednoho dne. 

"Já tebe taky." nevěděl jsem co jiného na to říct. Každý den se bojím, že jí ublížím já nebo moje minulost. Doma jsem si musel jít dát sprchu. Potřeboval jsem si trošku pročistit hlavu. Horká voda mi přes hlavu stékala na celé tělo. Cítil jsem jak se postupně uvolňuji. Bylo to velmi příjemné. Snažil jsem se nemyslet na to, co jsem viděl na tom ruském kole, ale nějak jsem se nemohl zbavit pocitu, že je něco velmi špatně. Všiml jsem si stínu za závěsem. Zpozorněl jsem, bál jsem se, že je to někdo kdo tu nemá co dělat. Odhrnul se závěs a já čekal, omračující kouzlo nebo tak něco, místo toho tam stála Hermiona, omotaná titěrným ručníkem, který zakrýval jen to nejnutnější. 

"Ahoj," mrkla na mě a nechala si ručník spadnout ke kotníkům. Její kůže byla krásná, každý kousek. Nemohl jsem dýchat. Veškerá krev z mozku se přesunula úplně jinam. Mia si toho samozřejmě všimla. Pomalu vlezla zamnou do sprchy a zezadu mě objala. Chvíli jsme tam jenom tak stáli a nic neříkali.   Abych pravdu řekl tak ani nebylo co. Její sevření se po chvilce uvolnilo a začala mi masírovat ramena. Někdo by to nazval předehrou, ale pro mě to bylo gesto opravdové lásky. 

Po velmi dlouhé sprše jsme se společně přesunuli do kuchyně, kde jsme vymýšleli co bychom si mohli dát k večeři. Měl jsem chuť například na dýňový koláč nebo tak něco, bohužel však Mia chtěla zůstat u "Mudlovského dne", takže jsme si objednali pizzu. 

"Draco chápu, že jsem ti ublížila, ale byla bych ráda, kdyby jsi vnímal co ti říkám," vyhrkla na mě Mia během jídla. Nechápal jsem o co jí jde. 

"Už asi deset minut na tebe mluvím, a ty mě totálně ignoruješ. Uvědomuješ si jak mě to vytáčí?" při posledních slovech už prakticky křičela. Od školy jsem ji takhle vytočenou neviděl. 

"Promiň. Nemyslím to nějak zle, spíš přemýšlím," řekl jsem tzv na půl huby. Hermiona byla nasupená jako drak a já  věděl, že dřív nebo později vybuchne. Budu jí to muset říct, jenom ne dnes a teď. Nechci kazit její krásný mudlovský den. 

"Draco děje se něco?" její hlas se mnohem zmírnil, teď už zněl spíš ustaraně. 

"Ne. Neděje. Miluju tě," čím déle bych mluvil, tím byla větší šance, že se prokecnu a bude průšvih, takhle jsem to zkrátil na minimum.

"Já tebe, ale vím, že mi něco neříkáš a počítej s tím, že dřív nebo později to z tebe dostanu." řekla Mia jakoby nic a pokračovala v jídle. Tohle nebyla výhrůžka nýbrž příslib jejího budoucího chování. 

Další ráno mne vzbudila sova, která se snažila svým zobákem rozbít okno. Mia byla asi v koupelně protože jsem slyšel téci vodu. Otevřel jsem okno, nechal jsem sovu napít, najíst a zaplatil jsem. Sova se s tichý mávnutím křídel vznesla a byla pryč. Otevření dopisu mi trvalo notnou chvilku. Byl zalepený jak mudlovským lepidlem, tak zároveň pečetí rodu, který neznám. Pomalu jsem otevíral dopis, pro případ, že by byl prokletý. Když jsem se konečně dostal do dopisu, začal jsem se zatajeným dechem číst.

"Milý Draco, pevně doufáme, že se máš dobře. Asi nevíš, kdo ti píše, ale jsme staří známí tvé rodiny. Společně s tvými rodiči a známými, jsme byli nablízku Pánovi zla. Nebudu to zbytečně prodlužovat. Pán zla sice zemřel, ale myšlenky na něj a na jeho vznešené cíle ne. Naší snahou bude přesvědčit kouzelnický svět, že mudlovští šmejdi nemají co dělat na školách, ministerstvech a vůbec mezi námi. Na počátku to zkusíme nenásilnou formou, ale pokud nebude zbytí, přikročíme na násilí. Víme, že jsi byl jeden z generace mladých smrtijedů a proto doufáme, že by jsi mohl kontaktovat tvé spolužáky z Bradavic, kteří sdílí názory s námi a podporovali pána zla.

                                                       Děkujeme. Tví staří známí. "

Chvíli jsem na dopis koukal s otevřenou pusou. Nevěděl jsem kdo to poslal, ale byl jsem si jistý, že to nebude mít dobrý konec. Měl jsem možnosti. Dát ten dopis Mie a ta by pomocí bystrozorů pisatele našla a zneškodnila, nebo se s nimi sejít a pokusit se to napadnout v samotném jádru. Byl jsem si jistý snad jenom jednou věcí. Už nikdy nechci být ten zlý. Dopis mě donutil zamyslet se nad tím, zda už ta červená koule nepředpověděla návrat smrtijedů. Jestli ten dopis neznamenal nebezpečí pro Hermionu. V okamžiku, kdy tahle samozvaná liga zjistí, že žiji s Hermionou Grangerovou, tou, která pomáhala samotnému Potterovi, je téměř jisté, že buďto ublíží Mie což nesmím dovolit, nebo ublíží mě, což mi neodpustí Mia.

Tolik otázek a žádná odpověď. Byl jsem zoufalý a neměl jsem tušení co dělat. Z mého zamyšlení mě vyrušil Hermionin zoufalý zpěv z koupelny. Musel jsem se smát, ale starosti a strach nezmizeli.

Omlouvám se za tak dlouhou pauzu, ale popravdě nechtělo se mi psát a ani jsem neměla čas. 

Dotaz: Chcete aby to Draco řekl Hermioně nebo aby to řešil on sám a sešel se pisateli?