Když jsem přišla domů, tak jsem se vykoupala a šla spát. To jsem ale netušila, že mě celý zbytek noci budou pronásledovat noční můry z let minulých. 

.

.

.

*Hermiona*

Hned jak jsem usnula, tak se vyplnilo to, čeho jsem se bála. Noční můry. Čím více se blížilo páté výročí konce války, tím víc se mé noční můry stupňovaly. Zdává se mi o smrti. Smrti lidí na kterých mi záleží. Do teď to nejčastěji byly sny o Ronovi, Ginny, Harrym nebo Nevillovy, ale dnešní noc byla odlišná od těch předchozích. Záhadným způsobem se mi do snů vetřel Malfoy. Ten člověk mi ničil život několik mnoho let.

"Malfoy ustup." zakřičela jsem na něj, ale on nereagoval. Stál nadále před Belatrix a chránil ji vlastním tělem. Nechtěla jsem ho zabít, přeci jenom to byl spolužák. Dál tam stál a zíral na mě. V okamžiku, kdy jsem vyslala smrtelnou kletbu tak neslyšně vyřkl, že ho to mrzí. Zabila jsem ho. Jak jsem mohla? Byl přeci smrtijed. Nemělo by mě to mrzet, ale poslední pohled zmijozelského prince patřil mě, mudlovské šmejdce.

Vzbudila jsem se s prudkým trhnutím. V očích mě pálily slzy. Nemohla jsem z hlavy vymazat pohled jeho očí. Opravdu ho mrzí, že se přidal na stranu pána zla? Nemohla jsem nad tím neuvažovat. Byl přeci jen mladý a pravděpodobně neměl na výběr. Ptát se ho, ale opravdu nehodlám. Sakra vážně uvažuju nad Malfoyem? Co se to s tebou stalo Grangerová. Podívala jsem na budík. Zjištění, že je teprve pět ráno mě nepřekvapilo. Věděla jsem, že už byl neusnula, tak jsem si vzala knížku a šla si na verandu číst.

*Malfoy*

Byl jsem celkem překvapený, když jsem viděl Grangerovou v té putyce. Ona věčná šprtka a slušňačka v hospodě, kde ani ubrusy nevedou. Až později jsem si uvědomil, jak uboze jsem musel vypadat. Sám, v hrozné hospodě, kdybych alespoň držel hubu a nezačal jí hned nadávat. Jsem idiot. Později jsem sbalil tu servírku. Byla hezká a na uvolnění napětí stačila. Vzal jsem si ji domů, kde jsem si s ní užil, ale pořád jsem byl myšlenkami někde jinde. 

Když jsem se vzbudil v pět ráno, abych mohl nastoupit na ranní směnu u sv. Munga, tak jsem si myslel, že mi exploduje hlava. Vypil jsem jeden z mnoha lektvarů na kocovinu a začal jsem se oblékat. Napsal jsem té holce vzkaz, ať na mě zapomene, že to byl jen sex na jednu noc. Neměl bych být takový, ale minulost mě doháněla každou noc a rozhodně jsem neměl v plánu vázat se, abych zase ubližoval. Rozhodl jsem se jít pěšky, až ke vstupu do nemocnice. Jasně, že bych se mohl přenést, ale potřeboval jsem se trochu vyvětrat. Pořád jsem myslel na to jak se na mě Gran...Hermiona podívala, když jsem jí nazval mudlovskou šmejdkou. 

Když jsem procházel čtvrtí, kde byly malé jednopatrové domky, tak jsem uslyšel vzlykání. Snažil jsem se to ignorovat, ale přišel jsem si, že jako lékouzelník bych měl zasáhnout. Co když je tam někdo zraněný. Když jsem nakoukl za malý plot, uviděl jsem to co jsem ani ve snu nečekal. Hrdou a slavnou Hermionu Grangerovou schoulenou v klubíčku a plačící. Měl jsem se otočit a odejít. Ona by to zvládla, ale nějaký instinkt mi řekl, že jí mám oslovit.

"Hermiono? Jsi v pořádku?" zeptal jsem se opatrně. Bál jsem se, aby mě neproklela.

"Kdo jsi?" ptala se. Měl jsem pocit, že jsem v jejím hlase zaslechl náznak strachu. 

"Jen já. Malfoy. Slyšel jsem tě brečet, tak se jen ptám zda jsi ok." přemýšlím jestli jsem neměl raději mlčet.

"Sakra! Jo jsem v pohodě." to zaklení, jsem pravděpodobně neměl slyšet. 

"Ou...dobře. Tak ahoj." rozloučil jsem se s tím, že budu pokračovat v cestě.

"Draco?" ozvalo se těsně zamnou. Otočil jsem se a to co jsem spatřil mi málem způsobilo infarkt. Stála tam jen v županu, vlasy rozpuštěné, oči červené od pláče a tváře od studu. 

"Ano?" nevěděl jsem co potřebuje, ale asi to musí být vážně když mě oslovila jménem.

" Nechtěl by jsi si se mnou dát čaj? Nemůžu spát a společnost bych uvítala." řekla potichu. 

"Víš, že bych i docela rád, ale spěchám do práce. Třeba někdy jindy." Otočil jsem se k ní zády a odešel. Po chvíli jsem se otočil, abych zjistil, že tam stále stojí a kouká mým směrem. Ona začala zase brečet. Musel jsem své nohy donutit k pohybu dál od ní. Mám k tomu hned několik důvodů. Za prvé jsem Malfoy a i když už nejsem ovlivněný otcem, tak stále mám svůj názor na lidi nečisté krve. Za druhé jsem svině a to si ona nezaslouží a za třetí přeci jen musím do práce.

*Hermiona*

" Nechtěl by jsi si se mnou dát čaj? Nemůžu spát a společnost bych uvítala." řekla jsem spíš pro sebe.

"Víš, že bych i docela rád, ale spěchám do práce. Třeba někdy jindy." řekl rychle, otočil se a odešel. Ještě chvíli jsem tam stála jako opařená. To jsem na tom tak špatně, že se mnou ani Malfoy nechce mluvit? Vzpomněla jsem si na Ronalda a zase jsem začala brečet. Koukla jsem směrem kterým odešel Malfoy. Koukal na mě. Pak se otočil a šel dál. Rozhodla jsem se dát si sprchu, abych se vzpamatovala. 

Pustila jsem si horkou vodu. Svlékla jsem se a vešla pod sprchu. Bylo to velmi příjemné. Cítila jsem jak mi teplo proniká do těla, zavřela jsem oči a užívala jsem si ten pocit. Moje myšlenky se vrátily k tomu, co se stalo před pár minutami. Vážně jsem pozvala Draca Malfoye na čaj? Co jsem si myslela? Mohli bychom být přátelé. řeklo mi mé podvědomí. To těžko. On je bývalý smrtijed a já jsem jedním z členů bývalého zlatého tria. Musela jsem se doslova přemlouvat vylézt z pod sprchy a nachystat se do práce. Nebyla jsem schopná se soustředit na jednoduché úkony. Proč? Pořád jsem viděla ten výraz. Chtěl jít a jen se vymlouval, nebo opravdu spěchal? Jsem pitomá.

"Hermiono?" oslovil mě Harry, hned jak jsem vešla do budovy ministerstva.

"No? Co potřebuješ?" byla jsem možná až moc příkrá, ale neměla jsem náladu na přednášky od Harryho, jak se mám usmívat a že nic není tak strašné jak se to tváří.

"Ou...ehm...nic. Jen jsem se chtěl zeptat jak se máš a pozvat, tě k nám na večeři." odpověděl překvapeně Harry.

"proč?" nechtěla jsem být hnusná, ale neměla jsem náladu.

"Blíží se páté výročí. Budou ta Weasleovi, Lenka s Nevillem, Teddy, možná i Cho a přemýšlel jsem, že bych pozval Draca. Přeci jenom je to náš bývalý spolužák." když vyslovil jeho jméno, tak moje srdce vynechalo několik úderů. Proč, to nemám tušení.

"Dobře, přijdu. Ještě mi napiš v kolik. Musím běžet." vytvořila jsem falešný úsměv a odešla. Harry překvapeně kývl a šel svým směrem.

Zbytek dne jsem strávila přemýšlením nad tím, jak zvládnu koukat na všechny ty zrzavé hlavy, když jedna z nich mi ublížila, tak jak snad ještě nikdo. Po práci jsem se stavila v obchodě a koupila si láhev whiskey. Stává se ze mě alkoholik. Je to jediný způsob jak usnout. Ještě ten večer mi přišel dopis od Harryho s pozvánkou na onu večeři. Dopis jsem položila na stolek a šla do postele. Po několika skleničkách ohnivé whiskey jsem usnula poměrně rychle. Kupodivu, tato noc byla bezesná a já se po dlouhé době vyspala. 

*Draco*

Když jsem po ranní směně přišel domů, tak na parapetu čekala sova. Myslel jsem, že je to jen nějaký další účet nebo tak něco. Odvázal jsem jí z nohy obálku, dal jí pamlsek a vydal se dovnitř. Rozdělal jsem dopis a pozorně četl její obsah. "Zdravím Draco. Určitě víš, že se blíží páté výročí bitvy v Bradavicích. Chtěl jsem tě s Ginny pozvat na večeři k nám domů. Samozřejmě, že tě nenutím, ale bylo by od tebe milé, kdyby jsi přišel. Nikdo z nás k tobě zášť nechová. Budeš zde vítaný. Harry Potter." koukal jsem na obálku s otevřenou pusou. Vážně mě Potter zve na večeři k němu domů. Nechci tam jít, ale určitě tam bude Hermiona a já bych jí rád vysvětlil, proč jsem jí ráno odmítl. Rychle jsem na kousek papíru sesmolil odpověď a odeslal jí. Zbytek dne jsem prospal. 

Večer jsem se oblékl do společenského hábitu a vyrazil na adresu, ze které přišel onen dopis. Před domem jsem se pořádně nadechl a zaklepal. Otevřela mi nejmladší Weasleová a těhotenským břichem.

"Vítám tě Draco. Pojď dál." usmála se na mě. Byl to nezvyk, aby se na mě někdo z jejich rodiny usmíval. To těhotenství na ní mám asi velký vliv. 

"Ehm...Ahoj a děkuji za pozvání." odpověděl jsem nesměla. Celou dobu jsem si říkal, že musím být milý. Vešel jsem do domu a sundal si svrchní plášť. Celý dům byl světlý a zněl jím smích. Tohle jsem neznal ani z Malfoy Manor a ani z mého domu. Část mě se přála to také zažít. Po několika vteřinách k nám přiběhl přibližně šestiletý chlapec. 

"Teto? Kdo to je? " ptal se zvědavě a vlásky se mi zbarvily do modra. Metamorfomág. To musí být syn Lupina. 

"To je náš starý známý. Jmenuje se Draco. Buď slušný Teddy." odpověděla mu klidně Ginny hladíc si břicho.

" Ahoj strejdo Draco. Já jsem Tedy Lupin. " usmál se na mě roztomile a podával mi ruku. S úsměvem jsem ji přijal.

"Ahoj Teddy, já jsem Draco."

 Po chvilce mě chytil za ruku a táhl mě do místnosti, ze které se ozýval smích. Když jsem vešel do místnosti, smích utichl. Všichni mě s otevřenou pusou pozorovali. Pak se pohledy vše stočili k Teddymu, který mě držel za ruku.

"Zdravím." pozdravil jsem nesměle. Po několika vteřinách trapného ticha, vyšel z rohu Potter.

"Ahoj Draco, jsem rád, že jsi naše pozvání přijal. Dej jim chvilku času. Nevěděli, že jsem tě pozval." řekl mi tiše Harry. Když uběhlo několik dalších minut, začali se ke trousit někteří z hostů. Probíhala spíše nucená, zdvořilá konverzace. Podíval jsem se směrem kde si hrál Teddy. Jeho pohled se stočil ke dveřím. Z ničeho nic se zvedl a rozběhl se k nim. 

"Teto!!!!!" zakřičel nadšeně. Já se otočil a spatřil jí. Byla nádherná. 

"Ahoj Hermiono." překřikovali se všichni hosté. Já zvládl jen nepokrytě zírat a ona zírala na mě. Měla tak nádherné oči. Sakra! Na co to myslíš Draco. Vzpamatuj se. řekl jsem si pro sebe.