Dosti známou otázkou je:

Co byste dělali, kdyby vám zbývalo pouze pár hodin života?

Cory měla v tom všem jasno. Než odešla od Geoffreyho, v hlavě měla přesný plán věcí, který potřebuje udělat a co nejrychleji, aby jejím nejlepší kamarád nadále netrpěl.

První věc byla ta, co bude s Rashomonem, až ukončí kontrakt s její duší.

„Vrátím se tam odkud jsem přišel, dokud si mě nenajde jiný pán," odpověděl poslušně.

„Odkud si přišel?" zeptala se Cory nechápavě. Měl se vrátit do pekla? Nebo snad někam jinam?

Po krátkém zamyšlení cestou domů ji napadalo: „vrátíš se do toho přívěsku?"

Mlčení znamená souhlas a Rashomon neodpověděl. Poprvé neodpověděl na otázku, protože mu to mohlo přinést zničení.

„Takže se vrátíš," vydechla dlouze Cory do studeného dopoledne a přidala do kroku. Musela najít zbytek přívěsku, který dostala od již zesnulého dědečka.

Co se honilo Cory hlavou dál? Co dál plánovala? Rozloučit se s rodinou? Ne, na to neměla čas a dobře věděla, že kdyby projevila vůči mámě nebo bratrovi jakýkoli zájem, vzbudila by podezření, že se něco děje.

„Frey je přednostnější," zašeptala do chladného dne, když stála na přechodě, kde na ni jeden kolemjdoucí vrhl nechápavý pohled. Ignorovala ho, už jí mohlo být jedno, co si o ní lidé myslí.

Pokud se nechtěla loučit a byla odhodlaná zabít sebe samu pro dobro kamaráda, zbývalo jenom to, aby vyřešila, co provede s Rashomonem.

Nemohla nikoho požádat, aby přívěsek zničil nebo někam zakopal, protože by měl otázky.

Ledaže...

Existoval jeden člověk, který sice o Rashomonovi nevěděl, ale někde uvnitř jeho hlavy ho strašil k smrti a jeho potomci ničili jeho tělo a ducha.

Plán toho dne byl tedy prostý:

Za prvé, najít zbytek přívěsku.

Za druhé, najít Emichiho a přívěsek mu dát s jasnými instrukcemi.

Za třetí, zabít se.

„Můžu si vybrat způsob smrti, že?" zeptala se Rashomona, aby protla ticho, které ji ničilo, když prohledávala svůj stůl a prostor kolem něho.

„Ano," odpověděl Rashomon.

„A můžu si vybrat, jak moc budu trpět?"

„Ano."

„Rychle, abych to nepostřehla... A jako nehoda," poručila si Cory prostě, hmátla do prostoru mezi postelí a stolem a vytáhla to, co tak urputně hledala.

Byl to obyčejný černý provázek, ale předtím na něm visel černý onyx s dvěma červenýma tečkami, které ji hypnotizovaly a navozovaly pocit úzkosti. Předtím si myslela, že to byla pouze klamná představa, ale to byla vlastnost toho stvoření – nikdo se v jeho přítomnosti nesměl cítit bezpečně.

„Víte, že moc mých pánů si nevybralo sebevraždu? Většina z nich zemřela svou vlastní nepozorností," prohodil Rashomon jenom tak, když se už Cory znovu oblékala, aby se mohla vydat do školy najít profesora matematiky a fyziky.

„Ale zabils je ty, ne?" zeptala se.

„Ano, ale oni si to nevybrali. Dali mi nejasný příkaz, zakřičeli mé jméno a já netušil, koho zabít, ale musel jsem. Zabil jsem tedy všechny přítomné a musel doufat, že jsem zabil toho, koho jsem měl."

Odhadovala, že už zbývá necelých dvě stě metrů, aby spatřila budovu školy, přeběhla jednu ulici a běžela najít nenáviděného profesora, který toho věděl víc, než měl. Bála se, že Emichiho nenajde, že po té noci utekl, že už seděl na policii a vykládal bizarní historky o dívčí vražedkyni, která se ani člověka nemusela dotknout.

„Toto je náš poslední den pospolu, dovolíte mi zabít Emichiho?" zeptal se ještě Rashomon s nadějí.

Ale tu Cory pohřbila jedním rázným: „ne!"

„Jak tedy myslíte," zamručel si Rashomon spíše jenom pro sebe.

A to byla také poslední slova, která kdy Cory slyšela, než zemřela.

Od splnění jejího druhého bodu, který si ten den dala, ji dělila pouze jedna ulice, pár kroků, ale to všechno skončilo tím, že se dívala vstříc stejné smrti, které čelil i ten, o kterém mohla říct, že ho i milovala.

Ale to poslední, co cítila, nebyla bolest, ale úleva, protože cítila, jak se jejího těla pouští ledový had, který ji po mnoho týdnů svazoval, až nemohla dýchat.