FANDOM: MCYT | Skeppy x BadBoyHalo | NEDOKONČENO 

—

Můj prázdný výraz byl sklopený k zemi, když jsem procházel prázdnými, šedými ulicemi. Teprve před několika minutami přestalo pršet a všechno bylo nechutně lesklé a kluzké. Venku nikdo nebyl, ale nebylo to nic podivného. Slunce už zapadalo a obloha byla šerá a bezbarvá, což nebylo žádné překvapení, když hodiny ukazovaly 19:38.

Avšak ten fakt, že svět byl v tuto chvíli nesmírně nudný, nebyl důvod k mé tváři sklopené k zemi. Aspoň ne hlavní.

Dnešní den byl speciální. A já musím jít na místo, které se mi příčí ze všech nejvíc. Už jenom pohled na všechny domy okolo mi zapříčinilo moji úzkost vyrůst až do nebes. Posílalo ostrou bolest do srdce. Ten nechutný pocit viny, kterého se nemůžu zbavit už tolik měsíců.

Poté, co jsem přešel z šedivých, vlhkých chodníků města na blátivou cestu a chvíli jsem si pod vousy stěžoval, že budu mít špinavé boty, jsem došel na místo mého zájmu. Konečně jsem po několika minutové cestě přesunul svůj pohled na kamenný objekt přede mnou. Můj obličej se ihned přeměnil na bolestivý úšklebek.

,,Ahoj."

Žádná odpověď.

,,Už je to chvíle, co jsem tu byl naposledh." Svůj obličej jsem opět odvrátil k tomu strašně zajímavému stromu v dálce a poté k zemi. ,,Omlouvám se... Bylo těžké se donutit."

,,Badeeeeee," zakňoural jsem, zavěšený na ruce svého partnera. ,,notak, bude to sranda. Však znáš Vurba, ten dělá nejlepší párty v celém okolí!"

Nad mým dalším pokusem jenom osoba, která mi dělala společnost, otráveně zasténala.

,,Skeppy, mám spoustu práce, kterou musím dodělat. Nemám za potřebí ještě k tomu svou energii věnovat nějaké stupidní párty." odstrčil svou ruku z mého sevření a podíval se na mě se svýma očima s barvou jako pravé emeraldy, do kterých bych mohl zírat po zbytek svého života.

Bože, jak mě ty oči chyběly.

Mé tváře hned začaly být aspoň o stupeň teplejší a červenější. V tu chvíli jsem se v duchu bohovi klanil, za mou lehce tmavší pleť. Pro jistotu jsem však nasadil škádlivý pošklebek, aby nebylo nic znát.

,,Jak myslíš, ale až ti zavolají z nemocnice, že se mi něco stalo, půjde to na tvoje triko."

Bad udělal výraz, který jsem moc nerozpoznal. Něco mezi starostí, naštvaností a otráveností. Poté se na mne jednoduše zamračil a se skříženými rukami na prsou odvrátil pohled.

,,Svatá dobroto, fajn! Ale nečekej, že se tam zdržím dlouho. Nic se nemění s tím, že mám hodně práce."

Já vypískl radostí a skočil mu do náruče. Tentokrát jsem se jednoduše usmíval jako sluníčko a opět se mu zahleděl do očí.

Na mém obličeji probleskl neklidný výraz. Nevzpomínám na to rád. Jeden z několika důvodů, proč sem nechodím.

,,Je mi líto, že jsem s sebou nevzal Rat a Rocca. "

Podíval jsem se opět na objekt přede mnou a jemně se pousmál nad mými dvěmi... našemi dvěmi kuličkami bílé srsti, které štěkají.

,,Lucy strašně moc chybíš, víš to?" není jediná. ,,Každý den leží u dveří a čeká až se vrátíš."

Rozhlédl jsem se po místnosti, s žádným daným cílem, když mé oči padly na postavu, jejíž přítomnost, aniž bych si to předtím uvědomoval, jsem neskutečně vyžadoval.

Nasadil jsem si tedy svůj přiblblej výraz a s mým už několikátým kelímkem za tento večer v ruce, jejíž obsah mi byl zcela neznámý, jsem se vydal za svým úžasným partnerem.

,,Skep-" začal slovo Bad, ale nedořekl to a namísto toho jeho roztomilé tváričky nabraly lehkou barvu růžové, když jsem si dovolil se posadit na jeho klín a podíval se mu do očí.

Zatraceně, jak jeho oči dokážou být tak strašně moc krásný.

Svou volnou ruku jsem přemístil na jeho tvář a jemně se usmál. V tom okamžiku jsem se nedokázal soustředit na nic jiného, než jeho tvář. Stejně jako já pozoroval jeho, on pozoroval mne.

,,Sk-skeppy, co to... co to děláš-" zakoktal se mezi slovy a zmateně na mě zíral. V ten moment vypadal tak rozkošně.

,,Víš o tom, že vypadáš k sežrání, když se červenáš?" na což jsem dostal výhled na obličej, který byl rudý až se podobal rajčeti s výrazem, který byl zmatený a rozčilený zároveň.

Bad se zamračil, schoval si dolní polovinu do rukávu a odvrátil pohled.

,,Okay, já myslím že dnes to už stačilo. Jedeme domů."

,,Badeeeeeee,"

Mé vlastní oči, naprosto obyčejné a nudně hnědé, začaly být vlhké. Bože, proč to musí bolet tak strašně moc.

,,Přestal jsem pít." zmínil jsem jen tak do povětří. ,,Nedokážu se na alkohol už ani podívat."

Tentokrát kontrolu nad mými emocemi převzal vztek.

,,Byl jsem tak blbej! Proč já tomu nevěřil?! Jak jsem mohl vědět že alkohol dokáže opravdu někomu zatraceně zkurvit život!" zvýšil jsem hlas a s rozčileným výrazem se podíval někam do blba.

Oči se mi rozšířili a já si automaticky dal ruku přes pusu.

,,Pr-promiň," můj opět zničený pohled se vrátil zpět na místo pode mnou. ,,nechal jsem se únest, omlouvám se."

,,Budeme tu muset přes noc nechat auto. Zavolám nám Uber, ať nemusíme pěšky." zmínil Bad, když už jsme stáli venku a vytáhl svůj telefon z kapsy.

Zmateně jsem se na něj podíval a stiskl naše propletené ruce. To si myslí, že neumím řídit? Doslova jsem nás sem dovezl. A trocha alkoholu neuškodí, kolikrát jsem z párty odjížděl s pár promile v sobě.

,,Řídit tě nenechám, jsi opilej." zamračil se na mě Bad, když si všiml mého výrazu a vrátil pozornost ke svému telefonu hned na to. Vydal jsem frustrovaný neidentifikovatelný zvuk a vzal mu přístroj z rukou.

,,Myslíš, že nedokážu řídit auto s trochou alkoholu v sobě?" zasmál jsem se nad jeho reakcí a držel telefon co nejdál od něho

tady nastupují do auta ^

skeppy na sebe nadává, jaký je blbec

bouračka

skeppy mluví o tom jak se bojí řídit

v nemocnici, bad je v kómatu

skeppy se odstehoval z jejich starého bytu

skeppymu volají že bad umřel

skeppy přeje badovi všechno nejlepší a říká mu jak mu chybí a jak ho miluje (xd)

konec