FANDOM: Mortal Kombat | Johnny Cage x Takahashi Kenshi | DOKONČENO

-

"Pamatuješ si vůbec jak vypadám?"

Zeptal se jednoho dne Johnny, po nějakém roce a půl jejich vyvíjejícím se vztahu. Den byl jako každý jiný. Noční život v Malibu zářil neonovými světly a vlny oceánu bily do nedalekého pobřeží, zdůrazňujíc ten nevolný mír, za který se tak těžce bojovalo a nelehko vyhrálo.

Kenshi seděl poblíž Johnnyho na terase baru, kde se právě nacházeli, s plným výhledem na pláž. Avšak ocenit zvuky oceánu bylo těžké, když se DJ snažil popraskat ušní bubínky všech přítomných pomocí top hitů se svým mixážním pultem. Johnny si byl dobře vědom, že Kenshi má blíž spíše k tichu a klidu, než k tomu, co nabízí chaotický život v LA po večerech, ve kterém se Johnny tak moc vyžíval. Jeho tmavé sluneční brýle odrazovaly světla, tančící po terase, perfektně doplňujíc jeho oblek, který se vyjímal temně šedou barvou, podobně jako dřevěné uhlí.

Dotek Kenshiho kolena pomohlo Johnnymu navrátit se zpět do přítomnosti a všimnout si jejich nevelké vzdálenosti. Tělesný kontakt byl pro Kenshiho velice důležitý od té doby, co ztratil svůj zrak, a je to něco, co se Johnny vůbec nestyděl poskytnout. Něžná ruka na hrudi, jemné hmaty prstů, ruce okolo ramen. Johnny se snažil být ohleduplný, jak to jen šlo. .

Takto zblízka mohl jednoduše postřehnout, jak se díky jeho doteku rozlila útěcha po celém těle jeho společníka. Jak se všechna ta tíha- odkaz jeho rodiny, jeho situace- odlepila z Kenshiho širokých ramen.

,,Tak nějak." odpověděl Kenshi po chvíli rozmyšlení.

Johnnymu se okamžitě ulevilo. Krása z fyzické stránky byla pro něho jedna z nejvyšších priorit; daná samozřejmost, vzhledem k jeho povolání. Jeho tvář, lehce prodaná a vždy až perfekcionisticky upravená, se oddala žádosti a jemu samotnému nedělalo problém být pouhým kusem masa určeného pro davy lidí.

Uvědomoval si, že by mu to mělo být ta tam. I přesto stále potřebuje útěchu a dychtí po pozornosti. Potřebuje ji od lidí, které sotva zná. Potřebuje ji i od fanoušků, zatraceně, od fanoušků, kteří jsou naprosto mimo jeho sociální okruh. Pomyšlení na to, že by jeho nejlepší přítel, osoba, která je mu nejbližší a člověk, který ho zná nejlépe- snad kromě jeho ex-manželky- neviděl tak jak Johnny usuzuje za adekvátní- ten pocit je jak odepření lásky. Johnny ze srdce ví, že to v žádném případě není Kenshiho chyba (situace je absolutně mimo jeho kontrolu) a nadává své vlastní mysli jen za pouhé pomyšlení na něco takového.

Tak proč ho to tak trápí? Sám pociťuje nějakou formu sobeckosti, že všechna ta práce s úpravou svého obočí a všechny ty olejíčky a séra, které tře na svůj obličej a všechna ta kolínská, kterou na sebe prská od té doby, co se Kenshi zmínil, že její vůně mu přichází k libosti, jde naprosto vniveč tváří v tvář s jeho-

,,Na druhou stranu..." ozval se znovu Kenshi. ,,Občas si ani nemohu vzpomenout jak já sám vypadám. Zrcadla nikdy nebyly zrovna střed mé pozornosti. Ne, když jsem toho měl tolik na práci."

Johnny na to poupravil své držení těla a jeho zrádná ústa vypustila slova dřív, než je dokázal polknout. Možná to bylo tím alkoholem. Možná to byla ta blízkost mezi nimi.

,,Tak tos měl. Jsi sexy jak dva keksy, kámo. Tu celou věc s pohlednym Jakuza šéfem máš v kapse!"

Určitě alkoholem.

Dřív než Kenshi vůbec stihl odpovědět, Johnny se okamžitě stáhl na obhajobu.

,,Promiň. Moc brzo? Myslím tím, že jsi na nějakym hrdinskym questu, abys vysvobodil svou rodinu ze spárů Jakuzy... takže, jsi jak takovej sexy Matt Murdock. Týranej hrdina vibes. Tak jsem to myslel."

Kenshi na Johnnyho chvíli zamyšleně zíral, jeho koutek úst jemně pozvednutý. Poté vydal dýchavičný smích, přičemž jeho hlas hluboce burácel. ,,Co to kurva?" zvolal mezi nádechy a smál se dál.

Johnny v ten moment ucítil náhlou potřebu si ten zvuk zachytit do lahve, uskladnit ho v tom nejlepším sklepě co vlastnil a nechat ho kvasit a slušně vyzrát než si sám může vychutnat malý doušek a užít si tu chuť, ze strachu že onen překrásný zvuk už znovu neuslyší.

,,Díky." navázal Kenshi, když se uklidnil. ,,Myslíš, že mám na to dostat se na stříbrné plátno?"

,,Víc jak to. Jsi materiál na superstar. Přední herec s několika nominacema na Oskara."

,,Možná bych měl i šanci na to pracovat se zlatíčkem Hollywoodu, Johnnym Cagem."

,,Poptám se u jeho agenta, uvidím jestli se mi nepovede zatáhnout za pár nitek."

Světla baru, noční obloha i hřmějící hudba byla, oproti výhledu, kterému Johnny čelil, jak zápatí. Obličej Kenshiho byl perfektně natočený tak, aby jeho brýle byly přesně na úrovni Johnnyho očí. Johnny v nich mohl vidět svůj vlastní odraz- jeho výraz oněmělý, ohromený, láskyplný. Toužil po tom, aby ho Kenshi v daný okamžik mohl vidět. Místo toho se rozhodl mu něžně položit ruku na záda jako nabídku opory.

,,Nechceš odsud vypadnout?"

,,Až po tobě."

-

Doma se rozhodli zkouknout jeden z Johnnyho oblíbených filmů, Na Hromnice o den více. Kenshi míval daný film v povědomí, ale nikdy neměl potřebu ho opravdu zhlédnout. Johnny si vzal na starost Kenshimu převyprávět vše, co se v každé scéně odehrává, z prostého důvodu, tím jest Kenshiho snaha si opět zvyknout na sledování filmů. Stál s rukama mávajícími všude ve vzduchu, vkládajíc do převyprávění své vlastní, unikátní, film oceňující melodramatické prvky.

,,A tak po svém úchvatném proslovu vstoupí na ulici, když v tom spadne ze stromu nějaký zatracený dítě s červenou bundou! Samozřejmě ho chytne."

Kenshimu se na obličeji, díky upoutavému popisu, vykouzlil úsměv. Stejným způsobem to pokračovalo dál, dokud film neskončil a Johnny dovyprávěl konec. Když Kenshi zatleskal s úsměvem plným bílých perel, Johnny jej vzal jako výzvu k uctivému poklonu a poslal pár vzdušných polibků svému imaginárnímu obecenstvu.

,,Děkuji všem! Budu zde celou noc." prohlásil a popošel ke gauči, aby na něj mohl zkolabovat a natáhnout ruku kolem Kenshiho ramen.

V této pozici si spolu užili chvíli ticha a pohody. Johnny se naladil na jejich synchronizované dýchání a uvelebil se na celé ploše gauče, spokojen. Kenshiho postoj byl však čistým opakem s dokonale narovnanými zády, obdobně jako král na trůnu. Johnnymu neutekl jeho hloubavý výraz.

,,Něco ti vrtá hlavou, Kenshi?"

Kenshi broukl souhlasem.

,,Pokud bys mohl změnit cokoliv z minulosti... co by to bylo?"

S těmito slovy se Johnny narovnal.

,,Myslíš jako ty píčoviny co se staly v Hromnicích? Jakože věci co bych musel udělat, aby se vesmír přestal resetovat?"

,,Pokud ti to přijde vhod, tak ano."

Johnny si povzdechl, zamyšlen.

,,Ty vole, tak asi spoustu věcí. Možná bych se vrátil zpět, abych spravil svý manželství. Víc se snažil o role, o který jsem stál. Možná bych se vrátil a zastavil sám sebe v koupi Senta."

Kenshiho výraz klesl.

,,Opravdu?"

V jeho hlase se ozvala určitá zranitelnost, díky které Johnny náhle ožil se starostí v srdci.

,,Jo. I přesto, že jsem tě za to rád provokoval, tak si myslim, že by tě to ušetřilo dost trápení." Johnny zavtipkoval a přitom svým loktem lehce dloubl do Kenshiho žeber.

,,Tím by se však naskytla pravděpodobnost, že by se naše cesty nikdy nesetkaly." konstatoval Kenshi melancholicky.

Kenshiho otevřenost nechala Johnnyho výraz naprosto zlomený. Svůj život si bez Kenshiho už ani nedokázal představit. Neměl sebemenší tušení, jak se mu povedlo bez něho celá ta léta žít.

I přes to má jistou image, kterou musel zachovat. Takže srandičky to jsou.

,,Já ti nevím, podle mě Liu Kang celkem zaostával v oborech na Zastaralý Herce a Ex-Jakuza Samuraje. Pravděpodobně by nás najal čistě kvůli nějaký rozmanitosti, aby si je mohl odškrtnout ze seznamu. Stejně bych proti tobě vyhrál nějakou sázku a získal Senta zpátky."

Johnnyho domněnka dokázala Kenshimu vykouzlit samolibý úšklebek na tváři. ,,Jo tak? A na co bychom vsadili, Cagi?"

,,Na to, komu Raiden nakope prdel dřív. Anebo komu se povede rozesmát Kitanu jako první."

,,Tak to bych býval obě sázky vyhrál."

,,Sni dál, Takahashi. Dámy nejsou schopný mýmu půvabu odolat."

Kenshi se zahihňal a usrkl si ze své sklenice vína, položené na stole hned vedle nich. Poté se sám opřel o gauč a zaujal stejnou uvelebenou pozici. Z pohledu na jejich náhlou pohodu Johnnym prošla prudká vlna upřímnosti a po minutě ticha prohlásil:

,,Kdybych se mohl vrátit, tak bych ti nedovolil mě zachránit."

Kenshiho tělo a tvář se díky jeho náhlému přiznání sevřely.

,,Ne. Udělal bych to znova, kdyby něco takového mělo opět nastat."

,,Nedovolil bych ti to. Nikdo si nezaslouží přijít o důležitou část jejich života takovým způsobem. Zasloužíš si vidět krásné věci."

Na to se Kenshiho obočí ze starosti svraštilo, jeho obličej přetvořen do něčeho neskutečně sentimentálního. Donutil oba muže si sednout vzpřímeně s jemným pohybem ruky za Johnnyho zády. Johnny se s lehkostí nechal vést jeho silným sevřením. Měl pocit, že by ho nechal dělat si s ním cokoliv, i kdyby to znamenalo nechat se vést jeho nádhernými prsty mezi klouby jako prah pustá loutka, kdyby to znamenalo, že jeho dotek nikdy nepřestane. Na to si Kenshi vzal do dlaní Johnnyho tvář, s něžností, snad jako by byl umělecké dílo nevyčíslitelné hodnoty. Jeho pohled, plný lásky, dával Johnnymu pocit odhalenosti a otevřenosti.

,,Co to děláš?"

,,Mapuji si tvůj obličej. Abych ho nezapomněl." odpověděl Kenshi a přesunul své dlaně k oblasti Johnnyho tváří, pak své prsty táhl po vráskách jeho čela a podél obočí, až po křivku jeho nosu. Palcem se s láskou dotkl jeho rtů, než dokončil svou práci zpět v jejich původní pozici s Johnnyho tváří v jeho dlaních.

,,Přišel jsem ti pěknej, než jsi přišel o oči?"

Kenshi se hravě ušklíbl. ,,Není to ta první věc, které jsem si na tobě všiml."

Johnnyho srdce kleslo.

,,Protože to taky není ta nejlepší."

Johnny se posunul blíž, aby ještě více usekl prostor mezi nimi a jejich obličeji.

,,Fakt?"

Kenshiho pravá ruka opustila Johnnyho tvář a přesunula se na jeho hruď.

,,Jsi laskavý. Jsi štědrý. Jsi odvážný. Jsi jak osina v prdeli. Dokážeš mě vždy hodit do pohody, i v situacích jako je boj za osud celé časové linie."

A přesně v ten moment, Kenshiho ruka byla jako cejch vypálený na Johnnyho hrudi. Chtěl se v jeho teple slunit, ponořit se do světla jeho chvály a své srdce mu nabídnout v oltáři vytesaného z lásky. Svému parťákovi. Jako je Sally svému Harrymu. Pan Darcy své Bridget Jonesové. Mikey svému Scottovi. Neo své Trinity. Nebo jako je, krucinál, Matt Murdock své Karen Pageové.

Pátrajíc ve své paměti po té nejvíce vhodné věci, kterou by mohl v tento moment vypustit, jeho mysl se zachytila o klasiku. S tím nejlépe provedeným přízvukem prohlásil:

,,Okouzlil jsi mne, mé tělo i duši."

Kenshi se na Johnnyho podíval, v šoku. Poté vybuchl záchvatem smíchu, silnějším než kdy u něho Johnny zažil. ,,Co to sakra bylo?" zasípal a zhroutil se na jeho hruď, kde velese pokračoval s chechtáním a kde mu Johnny obrkoužil své ruce okolo jeho trupu a přitiskl blíž k sobě, s radostí přidávajíc se k jeho smíchu.

,,No co? Mě to přišlo vhodný! Je to klasika."

Kenshi zakroutil hlavou a s úsměvem přihlížel do země. Jakmile se posadil, zachytil Johnnyho bradu mezi svým palcem a ukazováčkem a sladce přitiskl jejich rty k sobě.

A takto, aby řekl pravdu, se z Johnnyho stal beznadějný případ. Jejich první polibek. Přesně tak, jak měl být. Monumentální, svět otřásající, realitu rozrthující událost. Snad větší jak jeho stará nominace na Zlatý glóbus.

Takže ho možná Kenshi už nikdy neuvidí tak, jak by Johnny potřeboval. To nevadí. Kenshi mu ukázal, že je na něm mnohem víc, co si zaslouží milovat.

-

Překlad anglického originálu 'the rewards of being loved' od MonkMitski. 

https://archiveofourown.org/works/50317006