FANDOM: Countryhumans | PAIRING: Česko x Srbsko | ROMANTIC | NEDOKONČENO

—

3 os.

Česko ležel na posteli. V nemocnici. Pamatujete si jak se rozpadl USSR? Nebo Rakousko-Uhersko? Tak se rozpadal Česko. Slezsko a Morava se rozhádali. Chtějí s rozdělit. Neuvědomují si, že tak Česko zabijí. Srbsko ho pevně držel za ruku. A Cherrie? Czerbia [Čerbija]? Ten čekal za sklem. Srbsko nedovolil aby tam s nimi byl. Od Česka se pomalu odlepovali kousky.. jeho. Srbsku utíkali slzy. On a brečet? Jo. Však ani on není necitelný. To by neměl manžela, ani syna.

,,To nejde.. řekni mi, že je to jen noční můra."  řekl zlomeně Srbsko.

,,Crownie.. každý jednou.." Česko zakašlal ,,odejde. Je to nevyhnutelný." řekl a stiskl mu ruku. ,,Slib.. slib mi, že se o našeho synka hezky postaráš. A netrap se. Najdi si někoho jiného a na mě.." odmlčel se ,,zapomeň. "

,,No to by nešlo. Vůbec. V žádném případě. " řekl Srbsko a stiskl mu ruku víc. Česko sykl bolestí a tak zase povolil.

Česko se usmál. Taky mu začaly téct slzy. ,,Jsem rád, že jsi tu.."

,,To abych tu nebyl." usmál se Srbsko a políbil ho. Ale Česko chutnal tak.. nijak. Prázdně. Jako kdybyste líbali sami sebe. Taky sobě nijak nechutnáte. A stisk povoloval. Srbsko cítil v ruce víc a víc jen prach. Česko zavřel oči a stroje přestali pípat. Ozval se takový ten stálý zvuk.

,,Tati!" vběhl do pokoje Czerbia. Uviděl jen prach, pyžamo, pásku a plačícího druhého otce. Vběhl mu do náručí a začal taky plakat.

,,To zvládneme, Cherrie, to zvládneme.."pohladil Srbsko svého syna po hlavě.

-O dva roky později-

Srbsko seděl ve své kanceláři a pracoval. Někdo zaklepal na dveře.

,,Dále."

,,Ahoj."vstoupila do místnosti Chorvatsko.

,,Co tu děláš, nemáš práci?"zeptal se Srbsko, ani nevzhlédl od papírů.

,,Mám pauzu."odpověděla Chorvatsko a složila si ruce za zády.

,,A co potřebuješ?"vzhlédl Serb, ale k počítači.

,,Zařídila jsem ti schůzku."nevinně se usmála.

,,Rande?"konečně se na ni podíval a svraštil obočí. Chorvatsko kývla.

,,Znáš mou odpověď. Jsem ženatý a mám syna."postavil se a vzal si nějaké papíry.

,,Ale ovdovělý! Chceš být nadosmrti sám?!" Chorvatsko už nebyla tak ostýchavá a přišla blíže k němu. Taky se zamračila.

,,Já si najdu cestu."řekl stále klidný Srbsko.

,,Slezsko, Morava a Čechy se neusmíří! Zkoušeli jsme to tolikrát!"

,,Já nemyslím tuto cestu."

,,Chceš.. ty přece nechceš dopadnout jako otec.." Chorvatsko se zděsila.

,,Nedopadnu."

,,Ale dopadneš! Otec taky chtěl zpátky Československo, ale už se nevrátil! Ale on už neměl tolik co ztratit! Měli jsme tu ještě matku a byli jsme skoro dospělí! Ale ty tu necháš 4 letého chlapce!"znova se rozčílila Chorvatsko.

,,Myslím, že pauza už ti skončila."řekl Srbsko po odmlce a vedl Cro že dveří.

,,Ale.."nestihla nic říct a už se za ní zavíraly dveře.

Srbsko si zase sedl zpátky na židli. Dal si tvář do dlaní. Však on to zvládne. Přivede ho zpět.

-timeskip-

,,Cherrie, jdi už spát!"naháněl svého syna Srbsko. Ale Czerbiu ne a ne chytit.

,,Ne, tatí, mě nechytneš!"utíkal polonahý Cherrie chodbou. Ale jeho otec ho přelstil a vběhl mu přímo do náruče.

,,Řekl jsem spát."

,,Ale tatí, mě se ještě nechce!"vzmítal se mu v náručí.

,,To mě nezajímá. Půjdeš zítra unavený do školky."řekl Srbsko a odnesl ho do pokojíčku. ,,Hezky si vem pyžamko a do peřin."postavil ho.

Cherrie se oblékl do pyžama a ulehl do postele. Srbsko mu dal pusu, popřál dobrou noc a byl na odchodu.

,,Mě se stýská po tatínkovi."řekl najednou Czerbia. Srbsko se tedy vrátil a sednul si vedle něj.

,,To víš, že mě taky. Byl to úžasný člověk. A proto jsme ho měli taky rádi, viď?"usmál se na něj. Dá se říct že od té doby, co Česko odešel na Onen svět, byl milý jen na Cherrieho.

,,Mohl bych dneska spinkat s tebou?"vzhlédl k otci Cherrie.

,,Tak pojď."vyzval synka Srbsko a vzal ho do ložnice. Místo, kde ležíval Česko je vždycky pečlivě ustlané a nikdy se to nemění. Jenom když chce Cherrie spát se Srbskem.

,,Lehni si a já za chvilku přijdu, dobře?"uložil Czerbiu, zhasnul a odešel.

Srbsko tedy vypnul televizi, umyl se, vyčistil zuby, pozhasínal po domě a vrátil se zpět. Za dveřmi slyšel tichý pláč. Vstoupil tedy do dveří a viděl uplakaného Cherrieho.

,,Cherrie.."šel za ním a objal ho. ,,Zlatíčko neplač. Copak se děje?"

,,Mě se opravdu stýská."zabořil si ubrečenou tvář na otcovu hruď.

,,To ani nevíš jak mě Cherrie. A co ty víš, možná se vrátí? Co když se Morava, Slezsko a Čechy usmíří, hm?"smutně se na něj usmál a taky se mu do očí tlačili slzy. Věděl, že to se nikdy nestane.

,,Myslíš?"popotáhl Cherrie a podíval se na něj.

,,Možná."usmál se Srbsko a věnoval mu pusu do vlasů. ,,A teď už si konečně lehni a spát!"odtáhl se.

Czerb si tedy lehnul a Srbsko vedle něj. Chlapec se stulil do otcova náručí a skoro hned usnul. Serb ještě chvilku přemýšlel. Hrozně mu to připomínalo, jak usínali společně s Českem..

-timeskip again-

Srbsko dnes nešel do práce. Zůstal doma v knihách. Proč? To se dozvíme později. Vzal si zápisky svého otce. Chvilku do nich hleděl, jako kdyby hledal něco, co je tam špatně. Jenomže pořád nemohl nic najít. Vůbec nic. Podle všech informací, výpočtů atd. to sedí přesně. Teď ho to napadlo. Ano až teď, po roce filozofování. Co když jeho otec se dostal tam, ale ne zpět? Vzal si notebook. Vyhledal si návrat z Onoho světa. Ale ani zmínka. Jako kdyby se lidi dostali tam, ale ne zpět.. Nadechl se a vydechl. On to zvládne. Vzal mobil do rukou. A zavolal.

SRB: Slovensko?

SK: Ahoj Srbsko, co potřebuješ?

SRB: Myslíš, že bys mohla pohlídat Cherrieho na 1-2 týdny?

SK: A kdy?

SRB: Ode dneška.

SK: Ode dnes?!

SRB: Ano, přivedl bych ti ho dnes po školce. Však ty máš volno, ne?

SK: A proč tak najednou?

SRB: Prostě něco důležitého.

SK: No...

SRB: Prosím tě..

SK: meh.. dobře. Dneska mi ho přiveď.

SRB: Díky.

A zavěsil. Čekal celý rok a nechtěl už čekat další den. Zase se zabořil do papírů a knih.

,,Teoreticky podle všeho bránu tam můžeme otevřít kdekoliv, ale co zpět? "zamyslel se. ,,Ale pokud se dá dostat tam, dá se dostat k zpět. Jinak by to nebylo možné.."

Odbilo na půl jedné. Od třičtvrtě na jednu do tří se vyzvedávají děti ze školky. Začal tedy připravovat Cherriemu nějaké věci, které by si měl na návštěvu vzít. Tedy kartáček, pyžamo...  A potom vyrazil. Bylo zrovna třičtvrtě, takže mohl být v klidu. U školky byl za 10 minut.

,,Den."pozdravil Serb. On vlastně zdravil jen 'Den', protože dobrý většinou ani nebyl.

,,Dobrý den."pozdravila vychovatelka a otočila se někam směrem ke třídě. ,,Czerbio! Máš tu tátu!"zavolala a skoro hned na to přiběhla postavička malého chlapce. No můžete hádat kdo to je.

,,Ahoj tatí."usmál se chlapec a objal Srbsko. Ten zase na chvilku změknul a vychovatelka se pousmála, co může jen taková dětská nevinnost udělat. Toto vídala každý den (výjmou víkendů samozřejmě) a rozplývala se nad tím pokaždé. Prostě ji to udivovalo. Zkuste se podívat na navenek necitelného člověka, který je protivný a uzavřený a teď přiběhne malé dítě, obejme toho člověka a jako kdyby se z něho stal někdo úplně jiný. Citlivý, křehký a starostlivý.

,,Nashledanou!"vychovaně se rozloučil s učitelkami Cherrie a šel za Srbskem.

,,Půjdeme na návštěvu za tetou Slovenskem, dobře?"usmál se na Czerbiu Srbsko a natáhl k němu ruku.

,,Dobře. A na jak dlouho?"chytl ji Cherrie a úplně se rozzářil.

,,Zlatíčko, tetička tě bude pár dní hlídat. Musím někam zajet, víš?"

,,A kdy se vrátíš?"podivil se Czerb

,,To nevím. Ale více jak týden to nebude."

,,Ale já nechci abys někam odjel!"

,,Však jen na chvilku odjedu. Nic zvláštního to nebude."usmál se Srbsko a chytil Cherrieho za nos. Ten se zasmál a dál otcovu ruku z jeho nosu.

Došli k domu Slovenska a Turecka. Zaklepali a otevřel jim Tur.

,,Čau."pozdravil ,,Slovensko, Czerbia už je tady!"

,,Nazdar."udělal purkle Serb. Cherrie se na něj jen udiveně podíval.

,,Ahoj!"přišla Kia a sehnula se trochu dolů.

,,Ahoj teto!"vběhl jí do náruče Cherrie a zasmál se.

,,A mě nikdo nepozdravil."dělal Turkey na oko uraženého.

,,Ahoj strejdo."zasmál se chlapec a obejmul ho. Srbsko to jen pozoroval s úsměvem. Jeho synek je stejný jako... Však my víme.

,,Já se tu nezdržím, hned jdu."řekl jen tak 'mimochodem' Serb.

,,Papá, tatí!"řekl Cherrie a obejmul svého otce asi nejpevněji ze všech a ne a ne pustit se.

,,Cherrie. No tak, pusť mne. Však to bude jen týden."zasmál se Srbsko a jemně svého syna odstrčil.

,,Bude se mi stýskat."

,,To víš, že mě taky. Pa."zamával Cherriemu Serb a byl na odchodu.

,,Tak pojď."řekla Slovensko a vedla Czerbiu dovnitř. Cherrie naposledy zamával a zmizel v domě. Srbsko se tedy vydal zpět.

-pár hodin timeskip-

Česko pozoroval svého syna. Vždycky se usmíval, když viděl jaký má s otcem vztah. A jak ho pozoroval? Jak bych to popsala. V Onom světě to funguje tak nějak podobně. Jen nemáte žízeň ani hlad. Jen potřebu spánku, ale to když si řeknete, že nechcete být unavení nejste. Vlastně vše co si přejete, máte. Ale samozřejmě nezahrnujeme normální svět. A kdo všechno sem může? Všichni. Potkal tu už svou matku, Jugoslávii, Třetí Říši, nebo SSSR. A čas tu plyne taky jinak. Dejme tomu, že pojem o čase nemáte vůbec. Jako kdyby čas neexistoval. Ale když už, tak jeden den je týden pozemského času. Ale pokud chcete pozorovat někoho z normálního světa, čas jakoby šel stejně. A vztahy tu máte stejné jako na zemi. Československo a Jugoslávie byli spolu, nebo když viděl SSSR a Třetí Říši myslel, že mu oči asi vypadnou z důlků. A když už někdo docestuje sem, jako kdyby se hned napravil. TŘ se hned Česku omlouval za to co provedl. Jo je to pěkně divný. A jak že tedy pozoroval svého syna? Můžete tu otevřít jakési okno. Musíte ale myslet na toho koho chcete pozorovat. Vídal tak všechny tady. Československo ta tedy pozorovala už jen Slovensko, Cherrieho a občas se podívala i na Podkarpatskou Rus.  Přeci jen byl to její adoptivní syn. Ale potom jí ho vzali..

Česko změnil obraz. Chtěl se podívat co dělá Srbsko, když odvedl Czerbiu ke Slovensku. Přišlo mu to divné. Přeci jen když se pořád díval do papírů, něco zkoušel. Česku se to vůbec nelíbilo. A teď jakoby otevřel nějaký portál?

,,Nebe!"ano "vládce" tohoto světa byl Nebe. Byl celý bílý a byl v bílém oblečení (ostatně jako všichni ostatní). Měl jen modré duhovky a vnitřek pusy, nebo jak to nazvat. Jen zuby byli zase bílé.

,,Co se děje?"přišel Nebe. Česko ukázal na obraz a Nebi málem vypadli oči, ale výraz nechal klidný. ,,Už další?"

,,Jak další-"nedopověděl to a hned vedle nich se objevil modrý portál a z něho se 'vyplivl' Česku až moc dobře známý člověk.. ,,Srbsko..."

Ten se nejdříve okolo rozhlédl a pohled mu zůstal na dvou postavách. Ale hlavně na té jedné. Zkuste hádat.

,,Já to zvládl?"usmál se a civěl na ně. Česko mu vletěl do náruče a začaly mu téct slzy. Stáli tam v objetí. Srbsko se odtáhl.

,,Pročpak pláčeš?"utřel mu pár slz.

,,Tys.. tys to ne-měl.. nesměl.. zv-vládn-nout."

,,Proč?"

,,Crownie.. odsud se nedostaneš. Kolik lidí/států se sem dostalo. A jen jediný z nich se dostal zpět. Třeba tvůj otec, taky se sem dostal, ale už ne zpět. A je tam Cherrie.. sám.. už má jen Slovensko, chápeš?"podíval se Česko Srbsko do očí. ,,Podívej na svoje oblečení. Pokud celé zbělá tak už se vůbec nebudeš moct vrátit domů."

,,Ale však cesta zpět existuje, ne? A rovnou bych mohl sebou vzít i tebe."namítl Serb a Česko mlčel.

,,Cesta zpět existuje, ale je daleko a není lehké se tam dostat."vložil se do rozhovoru Nebe.

,,A kde to je?"podíval se na něho Serb.

,,Když si to budeš přát,  srdce tě povede. Máš na to týden pozemského času, ale tady jen den."řekl Nebe a zmizel.

,,Pojď. Já tě tam doprovodím. Ale musíme jít rychle, nebo tam Cherrieho necháš samotného."řekl Česko a chytl ho za ruku. Ze Srbska jako kdyby spadla všechna uzavřenost a negativita. Choval se tak jako když byl malý..

-little timeskip-

,,Už jdeme celou věčnost!"postěžoval si Serb. Šli už asi půl hodiny a Česko vypadal úplně stejně jako předtím. Nebyl vůbec unavený. ,,Jakože nejsi vůbec z unavený?"

,,Zlato tady to funguje jinak. A za ty dva roky jsem se toho docela naučil. Je to o přání. Nebo jak to nazvat...,"na chvilku se odlmčel Česko ,,o vůli. Tady si prostě řekneš 'nejsem unavený' a nejsi, chápeš?"

Srbsko na něj hleděl jak na Boží zjevení, ale to celkově tohle všechno bylo. ,,Jojo.." řekl i s nechápavostí.