FANDOM: MCYT | Skeppy x BadBoyHalo | NEDOKONČENO

—

Legendy praví, že stvoření, které se ukrývají v lesích jsou ohavná monstra. Pojídají lidi a zneužívají je jako své otroky. Avšak nikdo zatím ta takzvaná monstra nespatřil na vlastní pěst, jelikož se báli o své životy. Nikdo nemohl potvrdit, že tyto zvěsti jsou pravda. Lidé tomu ale stále věřili, protože tu nebyly žádné jiné informace o těchto záhadných bytostech.

...

Skeppy byl ještě malé princátko, když poznal Bada. Toulal se po lesích, i když to měl od svých chův přísně zakázané. Nikdo do lesa nechodil, protože se všichni báli. Nikdo přeci nechtěl potkat ta ohavná monstra, která se skrývala ve stínech.
Zrovna se šťastným krokem vydal na krásnou malou planinku, obklopenou stromy a se všemi druhy květin, když spatřil černou postavu sedící u stromu. Ihned se schoval za kmen nejbližšího stromu, ve strachu že ho postava spatří. Když se nic nedělo, ze zvědavosti se začal přibližovat. Všiml si, že bytost kterou viděl, měla sklopenou tvář ve dlaních a jemně popotahovala. V tu chvíli vypustil všechna varování a výhružky o těchto stvořeních a vydal se k ní.

,,Ahoj." před ubrečeným hochem stála postava. Ohlédl se a polekal. Rozhlédl se, kudy by se mohl rozutéct a vyhnout se chlapci před ním, ale nikde cestu neviděl. Tak tedy jen na něj beze slov zíral s jeho uplakanými, bílými očkami.

,,Jak se jmenuješ?" zkusil chlapec znovu a roztáhl svůj už teď velký úsměv.

,,B-bad.." pípla černá postavička.

,,Já jsem Skeppy! Můžu si k tobě sednout?" představil se i malý princ. Bad jenom jemně pokýval hlavou a trochu se odsunul, aby udělal místo i pro druhého. Skeppy si nemohl nevšimnout, že jeho nový známý se jemně klepe. ,,Nechceš mi říct proč pláčeš?"zeptal se, když si sednul a malý Bad se rozklepal ještě více.

,,Maminka mi říkala, že se musím schovávat a dávat si pořád pozor a držet se dál od města, jinak mi lidé udělají to samé jako tatínkovi. Jenomže já nechci! Já si chci hrát se všemi ostatními a být s nimi kamarád." popotáhnul chlapec a sklopil pohled opět k zemi. Lidskému dítěti spadl úsměv z tváře a na chvilku se zamyslel. Ale poté zase nasadil svůj šťastný výraz a s rozmáchnutím rukou prohlásil:

,,Já můžu být tvůj kamarád! Můžeme se schovávat společně a hrát si."

,,Ale co tvoji lidi z města?" podíval se na Skeppyho Bad a poté ukázal směrem, kde se nacházelo město. Skeppy jenom zakroutil hlavou.

,,Já bydlím támhle. Taky nemám kamarády, protože moje chůvy mi to zakazují. Ale rád odtamtud utíkám, protože je tam nuda." malý princ nasadil šibalský úsměv, přičemž ukazoval směrem k hradu. Malé stvoření se poprvé za celou dobu zasmálo. A malý úsměv na své tváři nechalo.

,,Tak se můžeme schovávat a utíkat spolu." přitakal Bad a utřel si zbylé slzy na tváři. Malou chvilku bylo příjemné ticho.

,,Víš, rodiče mi pořád říkají, že se mám lesům vyhýbat kvůli vám, protože jste hnusní a zlí. Ale mě to tak vůbec nepřijde. Jsi moc pěkný!" zasmál se princ, čímž udělal tmavému chlapci červené tvářičky.

,,M-myslíš?" skopil Bad opět pohled k zemi, nezvyklý na komplimenty.

,,Jasný!" zasmál se Skeppy a objal svého nového kamaráda.

...

A takto vzniklo pevné přátelství, mezi lesním stvořením a královským princem. Čím byli starší, tím rostlo jejich přátelství. Až jednou přerostlo.

...

,,Nesnáším lidstvo." prohlásil Skeppy, pozorujíc letní západ slunce.

,,Ale prosímtě, není zas tak hrozné." odpověděl mírumilovně Bad, který nechal svou hlavu odpočívat na princově ramenu.

,,Jistě že je! Všichni jsou egoističtí, lakomí lháři. Nejraději bych se vzdal koruny a utekl s tebou někam hodně daleko. Kde nikoho nezajímá, jestli jsi člověk, démon, nebo veliká mluvící kočka." povzdechl si mladý princ a vzal do ruky svou korunu ohlašující všem přítomným, že jejím vlastníkem je budoucí král. S povzdechem ji opět odložil a obmotal své ruce okolo bytosti, která seděla vedle něj.

,,Na všechno se díváš moc černobíle." odpověděla tatáž bytost sledující pohyby mladého chlapce. ,,Každý se dokáže změnit, i lidé."

,,Ale za jak dlouho? A jak? Lidi žijí v tom samém kruhu už několik desítek let. "

,,A co třeba teď? Vždy je tu řešení, Skeppy. Můžeš k tomu použít třeba toto." řekl Bad, s povzbudivým úsměvem. Ohlédl se a ukázal na tu samou korunu, kterou před chvílí princ držel v ruce.

,,A co když to nepůjde? Co když se lidé nebudou chtít změnit? " ustaranost pohltila Skeppyho tvář, který smutně hleděl na nebesa. Jeho společnost se na něj podívala a smutně se usmála.

,,Všechno jde když se chce. Podívej se na sebe, nejsi jako ostatní. Poznal jsi jaký jsem já, jaká jsou další stvoření. A když tohle všechno ukážeš všem lidem, něco se změní určitě. " odpověděl Bad, se snahou ho uklidnit. Přidal k tomu i jemný polibek na tvář.

Jeho pozornost ale hned vzápětí ukradl malý zvuk šplouchnutí vody. Bad se celý rozzářil a ihned se přesunul k potůčku, nacházející se jen pár stop od mladého páru. Tmavé stvoření se pomaličku naklonilo k maličké červeno-zelené rybičce. Radostným hlasem ho pozdravil a jemně pohladil po šupinách. Poté obrátil svůj pohled zpět k princi s nadšeným úsměvem dítěte.

,,Skeppy! Skeppy! Podívej, Pan Squeegy nás přišel pozdravit, pojď říct ahoj!"

Skeppy kývl hlavou na znamení toho, že si všiml a pomalu přešel k nim. Položil svou ruku na Badova záda a šetrně přejel prsty přes šupinky malé rybky. Svůj pohled ale věnoval mladému démonu se srdcem nejhodnějšího anděla.

Kvůli němu tu stráví klidně celý život v protestech od lidstva, jen kdyby to znamenalo že má něco změnit. Oni si to nezaslouží.