FANDOM: Countryhumans | (SUPPOSED) PAIRING: Česko x Srbsko | NEDOKONČENO

!!UPOZORNĚNÍ!!

!!TENTO PŘÍBĚH SE ODEHRÁVÁ VE SLAVIC MAFIA AU PATŘÍCÍ CAT FROM FAIR (YT). TENTO PŘÍBĚH VŮBEC NEZASAHUJE DO JEJÍ PŘÍBĚHOVÉ LINIE, JE TO JEN ČISTĚ MNOU SMYŠLENÝ PŘÍBĚH!!
Dá se tedy jen tak trochu říct, že jsem se jen inspirovala rolemi jaké tam jsou a vztahy mezi Ukrajinou, Běloruskem a Ruskem.
...
Tento příběh je inspirován od písničky Grandson- Despicable (v příloze).
...
...

Seděl jsem u pracovního stolu a pracoval nad léky a séry a takovými kravinami co mi zadal šéf. Ale práci jsem se nedokázal věnovat. Přemýšlel jsem jen nad tou jednou věcí.

Podíval jsem se na fotku v rámečku, kterou jsem měl trochu bokem a povzdechl si. Říct sbohem je asi to nejtěžší, že? Ale chci ho tím jenom ochránit..

Někdy jsou věci co chce šéf fakt praštěný. Ale vždycky se nějak povede, takže asi plus pro mne? Zrovna teď jsem dodělal něco na to, kdyby se někomu udělala popálenina, aby se to rychle zahojilo. Já vím, je to zrovna taková pitomina, ale na trhu se to prodá za pořádný prachy.

Vyšel jsem ven si pročistit hlavu a zajít na cigaretu. To co mám v plánu udělat neublíží jenom jemu, ale i mě. Ve mě samotném se to vše hrozně pře. Nechce se mi to udělat, něco ve mě mi i napovídá abych to raději nedělal. Ale pro tuhle práci prostě láska není to pravé ořechové.

🇲🇰: ,,Nazdár!" vyrušil mě z přemýšlení můj starý dobrý kamarád Makedonie, ,,Srbsko, ty zase vypadáš nějak sklesle kamaráde, co si se mnou nedát lajnu?"

🇷🇸: ,,Víš, že drogy neberu." odsekl jsem okamžitě. Chvilku jsem je bral, ale začalo mi to strašně kurvit zdraví, tak jsem s tím přestal dokud to šlo.

🇲🇰: ,,Pojď aspoň na kafe, zjevně máš chvilku volno, hm?" pousmál se a drknul do mě. Já jen pokrčil rameny na znamení, že je mi to fuk.

Tak mě tedy vytáhl z uličky, kde jsem ještě před chvílí v poklidu potahoval z cigarety.

Po chvilce jsme došli k jedné zapadlé kavárně, kde to bylo laciný, ale dost dobrý. Rád sem chodívám na kafe, jelikož se tu dá v poklidu přemýšlet či scházet s kamarády bez jakéhokoliv rušení od ostatních zákazníků. Přisedli jsme si na místo pro dva někde v rohu, aby jsme se tu mohli bavit opravdu o všem. Okamžitě jak jsme si sedli, přišla číšnice. Objednali jsme si kafe a pak už si nevšímali okolí.

🇲🇰: ,,Díky bohu jsem všechno prodal do tejdne. Teda pokud jsem to sám já nepoužil," zasmál se jak debil a pak pokračoval, ,,šéf bude rád, ale zase jde o to jak jsi na tom ty."

🇷🇸: ,,Další matroš máš připravený u mě v laborce, ostatně jako vždy. " odpověděl jsem a zahleděl se z okna do uličky. ,,Zkoušel jsem i něco nového, ale nepodařilo se, takže radši zůstanem u klasiky." opět jsem obrátil svůj pohled zpět.

🇲🇰: ,,Skvěle! Tento měsíc se zatím dost daří." šťastně se usmál.

Konečně přišlo to zatracený kafe. Nehledě na to, že to bylo horký jako svině jsem toho snad polovinu vypil.

🇲🇰: ,,Jen tak mimochodem co ten záhadný assassin, co nám šéf nechce říct kdo to je?" nadhodil jen tak naprosto náhodné téma. Makedonii nevím proč strašně zajímá, co je to za stát.

🇷🇸: ,,Zjistil jsem jenom to, že jsou to dokonce dva. Ale táhne to spíš ten jeden. Prej odprásk toho dealera, co ti lezl do zelí. Šéf prý nechtěl aby ti kradl kšefty. " opřel jsem si hlavu o ruku a čučel do blba.

🇲🇰: ,,Tak to se bude skvěle hodit. Přicházelo mi mnohem míň kšeftů, když se ten zatracenej idiot přisral mýho teritoria. Celej měsíc to bylo!" uraženě zvedl ruce a pak je zkřížil na hrudi.

🇷🇸: ,,Vypadáš takhle jak malej harant." podotknul jsem a uchechtl se.

🇲🇰: ,,Hm.." usmál se a ruce dal zas zpět a začal mlít o všem možném.

-|•timeskip•|-

Zase zpět v práci. Jaká to krásná věc. Mířil jsem s ampulkou do obrovitánské kanceláře šéfa. Zaklepal jsem a vstoupil.

🇷🇸: ,,Mám to co jste chtěla." řekl jsem jednoduše a šéf se ke mě otočil.

🇧🇾: ,,Skvěle! Tak to rovnou ozkoušíme."řekl šéf nějak nadšeně. Je to tedy ta Bělorusko, ale chce po nás aby jsme ji označovali jako ten šéf ne ta šéfka.. chápu to, zní to naprosto debilně.

V rohu byl nějaký člověk, který byl zmlácený až do krve. Tak tady mám důvod, proč je Bělorusko tak nadšená. Chytla toho člověka za ruku a strčila mu ji do ohně. Onen člověk nejdřív nevydal ani hlásku, ale po chvilce začal vzlykat. Šéf mu ruku konečně vytáhl a já měl přímý výhled na docela velkou popáleninu. Nakapal jsem tedy pár kapiček a čekal. Po chvíli se ruka začala pomalu, ale jistě hojit. Nebyla to moc příjemná podívaná. Bylo to spíš nechutné.

🇧🇾: ,,Skvěle," začal šéf, když se rána dohojila ,,opět jsi odvedl skvělou práci." usmála se. Namířila zbraní na toho člověka a odpráskla ho. Šla se posadit do velkého křesla, který měla u okna.

🇷🇸: ,,Bylo to třeba?" povzdechl jsem si. Bělorusko moji poznámku ignorovala.

🇧🇾: ,,Teď po tobě budu chtít něco mnohem obtížnějšího," tázavě jsem se podíval a už tušil že to nebude nic dobrého ,,chci aby jsi vytvořil něco, s čím by se dala rychle zahojit střelná rána."

🇷🇸: ,,Cože?! Ale to je nemožné! Tkanina na tom místě už prostě neexistuje a nedá se spravit. Plus k tomu člověk po takovém úrazu pravděpodobně zemře!"