První povídka vznikla v rámci Vylosuj si výzvu 2023 od Junitka. Spočívá v tom, že si každý měsíc skupina autorů losuje žánr, formu, rozsah a určitá slova, která musí v příběhu použít, a do konce měsíce povídku napsat a zveřejnit. Tenhle měsíc jsem to stihla opravdu těsně, ale přiznám se bez mučení, vůbec mi nesedl žánr.

A co si Irenka tedy vylosovala?

Žánr: horor (zvolila jsem k tomu sci-fi prostředí)
Forma: ich-forma
Délka: 1k - 1,5k slov
Tři slova: hrnec, deka, peníze (schválně, kdo je všechna najde)

Příjemné počtení první povídky s názvem Dokonalost. 

Věda je dokonalá. Každý problém má řešení, jen na něj musíme přijít - někdy to trvá pouze několik sekund, jindy si lámeme hlavu i týdny, měsíce. Ale pak stačí správně dosadit neznámé do rovnice a je to, vše se najednou jeví tak jasné, že se nám před očima otevírá úplně nový svět. Jako když se nad lukami za chladného rána rozplyne mlha a zdá se, jako by tam nikdy nebyla. A jednou mi to došlo. Byla to přesně ta chvíle procitnutí, kdy jsem si uvědomil, že právě logické myšlení a racionální přístup mi může dát to, po čem toužím.

Nade dveřmi kavárny zacinkal zvonek, když vešla dovnitř. Ona to nevěděla, ale stala se součástí mého osobního projektu. Sarah, dvacet sedm let, blankytně modré oči, mezi její zájmy patřila hra na klavír, turistika a káva. Alespoň to o ní říkal profil na seznamce. A já jsem ten večer hrál roli osamělého učitele na střední škole s láskou k lyžařským výletům do Alp. Vše probíhalo podle plánu. Dali jsme si kávu, rozprávěli, dokonce se smála mým hloupým vtipům. Doprovodil jsem ji na tramvaj a pošeptal jí do ucha díky za příjemný večer. Poté už jsme se neviděli, jen já si odnesl malý suvenýr, o kterém neměla ponětí.

Po Sáře přišly další.

Jane, štíhlá extrovertní bruneta, milovala kočky. Já byl veterinář, co si u knihy rád nalil sklenku červeného vína.
Adele, tichá myška s neuvěřitelnou tolerancí k lidem. Psala velmi otevřeně, nebála se dát najevo svůj názor. S brýlemi, košilí a novým sestřihem jsem se stal psychologem.
Monika, jejíž zájem o sex byl větší než její poprsí. Pro ni jsem nebyl nikdo jiný, než muž na jednu noc, když mě po večeři vedla k sobě domů.
Olga byla učitelka, která navíc sdílela mou skutečnou vášeň k dobrým filmům. Šli jsme do kina a já byl ten večer single tatínkem šestileté holčičky, co si vyčítal, že ji nechal doma s chůvou.
Martina s otravným hlasem, ale nejhezčí snědou pletí, co jsem viděl. Moc toho na profilu neměla, a tak jsem musel improvizovat. Nakonec jsem skončil jako pilot letadla, co by měl rád víc času na posilku.

Bylo tak snadné a zároveň vzrušující, stát se opět, večer co večer, někým jiným. Vlna extáze zaplavila mé tělo pokaždé, když jsem se podíval do zrcadla na známého a přesto cizího muže. Vzhled doplnil smyšlený příběh a já byl herec, jenž neměl dopředu daný scénář, pouze směr, kterým se jeho show bude ubírat. Chvění v konečcích prstů, mráz v zátylku, zrychlený tlukot srdce, neklidný dech, sexuální napětí, adrenalin, to vše mě hnalo vpřed. Nikdy jsem ze své role neustoupil, nešlo to.
Zajímalo by mě, jestli některá z nich alespoň částečně prokoukla mou povrchní masku a zahlédla byť jen nepatrnou část falše, která se schovávala ve stínech a čekala na vhodný okamžik, o kterém se neměly dozvědět. S některými z nich jsem se viděl pouze jednou, nad potenciálem jiných jsem přemýšlel déle - a to bylo nejriskantnější, ale zároveň neuvěřitelně krásné. Na prvním rande si žena sotva všimne, že je něco "jinak". Nenapadne ji, že historky poslouchám jen na půl ucha, zatímco nenápadně pozoruji řeč jejího těla, vnímám intonaci, spojuji si souvislosti informací, co přede mne důvěřivě předkládá. Byly to pouze drobnosti, smyslům běžného člověka skryté, ale já o nich moc dobře věděl. Studovat chování lidí byla má práce a teď, když jsem měl motivaci využít své zkušenosti i v osobním životě, i smysl veškerého mého bytí.

Na každé z těch žen mě něco přitahovalo, ale s žádnou to nefungovalo - ani nemělo, nemohlo, už dávno jsem vzdal upřímné pokusy o vztah. Tyhle sloužily jinému, pro někoho temnějšímu, účelu. Po prvním rande, mnoha z nich, jsem v pracovně dával dohromady všechny maličkosti, kterých jsem si všiml, a jako správný vědec zadával zjištěná data do počítače - asi jako když se při vaření dávají do hrnce různé ingredience a ze všech těch odlišných chutí vznikne jeden celek. Bylo téměř hotovo. Na monitoru se pomalu ale jistě rýsoval obraz celku - Dokonalosti.

Zásoby peněz a morálky se s každou další schůzkou tenčily. Musel jsem si dát pauzu, věnovat se něčemu jinému, ale nedokázal jsem na ni přestat myslet. Zbývá tak málo! Už jen několik dalších večerů a aspekty osobnosti budou kompletní. Musím vytrvat.

A tak jsem byl uvězněn v neustále se točícím kolotoči práce, vzrušení, vyčerpání, lží a naděje. Některé dny už jsem sotva věděl, kým ve skutečnosti jsem. Byl bych ochotný přijmout novou identitu jako zahradník nebo vysloužilý voják, ale ona mne vždy vrátila na cestu, jež měla vést k mému -našemu- cíli. Měl jsem pocit, jako by nabývala vědomí ještě dřív, než k tomu mohlo skutečně dojít.

Dokonalost neměla zůstat pouze obrazem, nulami a jedničkami v kódu, měl jsem pro ni větší plány. Ruce se mi klepaly, z části strachem, z části nadšením, když jsem otevíral dveře soukromé laboratoře, pro niž jsem pracoval. Ve zpocené dlani jsem pevně svíral externí disk se svou láskou. Tolik měsíců práce a neustálého úsilí se konečně vyplatí. Zanedlouho už měla patřit jen mně, uspokojit každé mé přání, ještě než by bylo vysloveno. Bez chyb a nedorozumění, ta jediná druhá půlka, která mohla doplnit mou existenci.

Měla Sářin smysl pro rytmus, když nevědomky ťukala prsty o stůl při čekání na kávu. Empatii Olgy, která nedokázala o dětech mluvit jinak než pozitivně. Ptal jsem se několika žen, co je na mě přitahuje a spolu s věcmi, které na sobě mám rád já sám, jsem zadal stejné preference i do algoritmu Dokonalosti. S trochou štěstí se přenos do nervové soustavy podaří s minimálními odchylkami. Pokud vše půjde dobře a embryo přijme genetické podklady, bude mít jemný hlas Adele, lehký krok Moniky a snědou pleť po Martině. A nejen to, výčet jmen a vlastností byl daleko obsáhlejší, než jsem ze začátku plánoval.

Data se začala nahrávat. Věděl jsem, že takový proces trvá, dělal jsem to už mnohokrát. Naše firma pracovala na vývoji vojáků, sportovců i nejchytřejších mozků lidstva. Technika spojená s částečně biologickým tělem, majetek firmy, státu. Přesto dobře naprogramovaní a vyvinutí jedinci působili lidsky, byť neměli skutečné emoce ani vlastní vědomí.

Bylo to tady. Schránka připomínající skleněnou rakev se začala plnit zvláštní hustou tekutinou. Ta měla sloužit k výživě zárodku další čtyři měsíce. Zrychlený růst mnohdy znamenal komplikace, proto byly komory koncipovány tak, aby v nich najednou rostly až tři naprosto stejná embrya pro případ, že některé nepřežije. Nejslabší dvě byla v určitém čase odpojena, aby mělo nejvyvinutější dostatek místa pro své biologické tělo.

První dny čekání byly neúnosné. Neustále jsem se obával, že někdo z nadřízených nebo dokonce kolegů zjistí pravdu - že netiskneme novou spisovatelku na žádost Vládního vydavatelství schválené literatury. Ale zakázek bylo tou dobou mnoho a všichni měli příliš práce s vlastními projekty. Strach z přistižení vystřídala nová myšlenka. Co když nebude fungovat? Stávalo se, že se přenos nepovedl a takový tisk se poté prošetřuje, musí se znovu schválit radou a to byl proces, který jsem si nemohl dovolit.

Ale najednou uběhly celé čtyři měsíce jako nic a já stál nad tělem nejkrásnější ženy, jakou jsem si dokázal představit. Dokonalost ležela přede mnou ve vypuštěné nádrži a věděl jsem, že její jméno nelže. Opatrně jsem přikryl její tělo přichystanou dekou, ale nemohl jsem se dočkat chvíle, kdy se její systém načte, probudí se a já budu moct prsty zkoumat každý záhyb jejího překrásného těla. Ta chvíle, kdy poprvé uslyším její hlas. První polibek, pomačkání ňader, sex. Tolik nás toho čeká a ona si zatím nic z toho neuvědomuje. Ale já se zamiloval, vím to, a udělám všechno pro to, abychom zůstali spolu.

Navěky s Dokonalostí.

Dokud nás smrt nerozdělí.